V aktuálním vydání vám přinášíme vám první ze čtyř redakčně upravených částí bakalářské práce obhájené na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (vedoucí práce: Mgr. Pavlína Kolínová). Autorka svůj zájem opřela o studijní pobyt na univerzitě v Borås ještě před vypuknutím uprchlické krize v Evropě. Zájem proto nasměrovala nejen k nim, ale i k národnostním menšinám, které ve Švédsku žijí již mnoho desetiletí. V této části je poskytnut základní pohled na švédské knihovnictví stejně tak jako na některé zajímavé projekty. Ve druhé části bude pozornost nasměrována na migranty a národnostní menšiny ve Švédsku z historického i současného pohledu. V části třetí pak postoj knihoven k nim. Sérii uzavře soupis dotazníkového šetření ve formě rozhovoru. Čtivou formou se tak dozvíte o postoji knihovníků ke konkrétním problémům. Jako vždy platí, že samozřejmě uvítáme diskusi k tomuto tématu pod článkem.

1. Úvod

Ve Švédsku jsou jako v ostatních skandinávských zemích knihovny hojně navštěvované a využívané. Může to souviset jak s vysokou mírou gramotnosti tamních obyvatel, tak i s celkově vysokou životní úrovní. Z výzkumu z roku 2008 vyplývá, že 85 % obyvatel Švédska se domnívá, že jsou knihovny důležitým faktorem pro fungování společnosti (Swedish Library Association, 2017). Stejný výzkum také ukázal, že jsou knihovny brány jako nejdůvěryhodnější ze všech veřejných institucí.

Švédsko je však poslední dobou zmiňováno především ve spojení s cizinci, kteří tam přicházejí. Během rou 2015 přibylo do země přes sto šedesát tisíc nových obyvatel (Statistics for 2015, 2015). Na zemi, která má přes svou velkou rozlohu velmi nízkou hustotu zalidnění, je to vysoké číslo. Některé proti-imigrační skupiny dokonce zmiňují, že pokud se tempo migrace do Švédska nesníží, budou Švédové do roka 2041 ve své zemi menšinou (The numbers are out ˗ Swedes will be a minority in few years, ©2014).

V mé práci mě zajímalo především spojení těchto dvou světů – knihoven a menšinových obyvatel. Jak na změnu složení obyvatel reagují knihovny? Jak jim pomáhají v integraci do švédské společnosti? Vítají cizinci příležitosti, jež jim knihovny nabízejí? Mohlo by nám multikulturní Švédsko sloužit jako inspirace? Abychom pochopili, jak se k této situaci stavějí švédské knihovny, je třeba si zprvu představit švédské knihovnictví a zmínit některá jeho specifika.

2. Švédské knihovnictví

2.1 Stručná historie veřejného knihovnictví ve Švédsku

Po mnoho let bylo Švédsko zemí válečných Vikingů, a tak knižní kultura začala vzkvétat poměrně pozdě, a to až s příchodem křesťanství v 10. století. Během středověku se vzdělaní lidé shromažďovali kolem kostelů a opatství. Farní knihovny, jež vznikaly po vzoru Velké Británie, se soustředily především na obyčejné obyvatele (střední a nižší třídu) a knihy tak pojednávaly např. o zahradničení nebo medicíně. Jejich cílem bylo vychovat schopné a zdravé farmáře, kteří by přispěli k prosperitě celé země.

V roce 1477 byla založena první univerzita – univerzita v Uppsale. Její knihovna vznikla však až v roce 1620 a to díky králi Gustavu Adolfovi (Myšková, 2006). Další univerzitní knihovnou byla knihovna v Lundu, založena roku 1688. Knihovny čerpaly z královských peněz, mnohé tituly však knihovny do svých sbírek získaly taktéž díky rabování během třicetileté války. V 18. a 19. století zažívaly univerzitní knihovny velkou krizi a díky nedostatku financí vzrůstaly fondy především ze soukromých darů.

Na konci 19. století vznikaly folkbibliotek (lidové knihovny). Původně sloužily především nižší třídě, byly špatně zásobené a otevřené pouze několik hodin týdně, postupně se však měnily na knihovny dobře vybavené, kde pracovali profesionální knihovníci, což umožnilo financování místními obcemi (Myšková, 2006). Tyto knihovny předznamenaly vznik městských veřejných knihoven. Moderní knihovny, jak je známe dnes, začaly vznikat ve velkých městech v letech 1910–1920, na venkově o něco později. Kungliga bibliotek (Královská knihovna), jež zastává funkci národní knihovny, byla založena roku 1661 a původně své sbírky uchovávala v Královském paláci (až do jeho vyhoření v roce 1697, kdy byla většina fondu zničena). V nynější budově sídlí od roku 1877.

2.2 Knihovny v číslech

Celkový počet knihoven ve Švédsku klesá, oproti roku 2015 se jejich počet snížil o 65. Některé zcela nezanikly, nýbrž se sloučily s jinou knihovnou, např. proběhlo sjednocení univerzitních knihoven v Huddinge.

Speciální knihovny jsou především takové, jež jsou spojené s vládními agenturami, archivy nebo muzei. Tyto knihovny musejí být otevřené minimálně 20 hodin týdně. Jedná se např. o Judiska biblioteket (Židovská knihovna, více viz podkapitola 2.8.8), Arkitekturmuseets bibliotek (Knihovna Muzea architektury), Riksdagsbiblioteket (Parlamentní knihovna), Svenska filminstitutets bibliotek (Knihovna Švédského filmového institutu) aj. I jejich úbytek je často zapříčiněn sloučením s jinou, podobně zaměřenou knihovnou.

Všechny typy knihoven, které jsou uvedeny v tabulkách, jsou veřejně financované a jsou zaštítěny Královskou knihovnou.

Tabulka I. - Počet knihoven ve Švédsku

Volně přístupnou wifi má v průměru každá druhá veřejná a speciální knihovna, méně než polovina univerzitních knihoven a nadpoloviční většina školních a nemocničních knihoven. Nejvíce míst k sezení lze v průměru najít v univerzitních knihovnách, nejméně ve speciálních a nemocničních. Počet míst k sezení vzrostl oproti roku 2015 o 4 %.

Tabulka II. - Technické prostředky a vybavení knihoven[1]

Z tabulky o složení zaměstnanců vyplývá, že ženy si vybírají knihovnické povolání častěji než muži. Největší procento žen je zastoupeno ve školních a veřejných knihovnách, muži naopak nejčastěji pracují ve speciálních a ostatních knihovnách. Ve švédských knihovnách je celkem zaměstnáno více než devět tisíc zaměstnanců.

Tabulka III. – Zaměstnanci knihoven[2]

Švédské knihovny nabízejí téměř 103 milionů tištěných titulů a přes 29 milionů titulů v elektronické podobě. Nejvíce dokumentů v tištěné i elektronické podobě mají ve svých fondech veřejné a univerzitní knihovny. Celkový počet titulů, jaké knihovny nabízejí, se oproti roku 2015 zmenšil o 2 %, což se rovná přibližně 2 milionům tištěných a elektronických titulů.

Tabulka IV. – Fondy

Z tabulky VI. vyplývá, že nejvíce aktivit nabízejí veřejné knihovny, nejvíce aktivit pro děti pak školní a veřejné knihovny. Mezi aktivity v knihovně se počítají např. autorská čtení, kurzy (kurzy malby, kreativního psaní, počítačové kurzy, kurzy pro seniory atp.), literární kroužky, diskuzní večery, filmová promítání, koncerty, divadelní představení, výstavy aj. Celkový počet všech aktivit vzrostl oproti minulému roku o více než 40 tisíc.

V průměru nabízejí knihovny ročně 29 událostí na tisíc obyvatel, což je rovněž nárůst oproti minulému roku. Toto číslo se výrazně liší dle oblastí, někde je to až 52 aktivit nebo událostí na stejný počet obyvatel.

Tabulka V. – Aktivity knihoven

2.3 Vybrané druhy knihoven

2.3.1 Nemocniční knihovny

Nemocniční knihovny jsou knihovny zřízené v nemocničních či jiných zdravotních zařízeních. Slouží pro pacienty, kterým nabízejí četbu pro zkrácení dlouhých chvil při pobytu v nemocnici, rodiny pacientů, i lékaře a ostatní personál nemocnice, kterým zprostředkovávají odborné informace. Navštěvují je také studenti lékařských oborů, protože poskytují aktuální informace v oblasti výzkumu. Některé nemocnice mají zvláštní knihovny pro děti. Protože lékaři často po knihovnících pracujících v nemocničních knihovnách vyžadují odborné rešerše, musí mít tito knihovníci znalosti v medicínském oboru. Jedná se tedy o velmi kvalifikované pracovníky. V roce 2016 bylo v nemocničních knihovnách zaměstnáno téměř 200 knihovníků. Nemocniční knihovny buď fungují samy o sobě, nebo patří pod místní veřejnou knihovnu. Počet nemocničních knihoven se ve Švédsku stále snižuje. Zatímco v roce 2010 jich bylo 115, v roce 2016 byl 69 (Sjukhusbibliotek, 2017).

2.3.2 Bibliobusy

Stejně jako v České republice, i ve Švédku existují bibliobusy. Pojízdné bibliobusy slouží jako náhrada kamenných knihoven, a to hlavně pro obyvatele odlehlých oblastí nebo pro lidi, jež z různých důvodů (zdravotních aj.) nemohou navštívit knihovnu. Do bibliobusu se vejde několik tisíc knižních titulů, fond by měl být často obměňován. Funkci bibliobusu obstarává řidič a knihovník, někdy tyto posty vykonává jedna osoba (Bibliobus, 2017). První bibliobus měla knihovna v městě Borås v roce 1948. Dnes funguje ve Švédsku 81 pojízdných knihoven se zastávkami na 6 559 místech. Jediný ze 21 krajů, který nemá bibliobus, je kraj Bleking na jihu Švédska (Kungliga biblioteket, 2016). Přestože jsou některé oblasti vzdálené od nejbližší knihovny i několik desítek kilometrů, kvůli úsporám jsou některé bibliobusy rušeny a lidé tak přicházejí o nejsnadnější možnost, jak se dostat ke knihám (Perdahl, 2013).

2.3.3 Lodní knihovny

Zvláštním mobilním typem knihovny jsou lodní knihovny, které lze kromě Švédska nalézt také například v Norsku. Ze Stockholmu vyplouvá lodní knihovna kolem Stockholmského souostroví každý podzim a jaro, už od roku 1953. Zastaví se na více než 60 místech a nese náklad přibližně 3 tisíc knih. Podobný servis funguje také pro ostrovy kolem Göteborgu. Lodní knihovny často nesou literární jména (Statens kulturråd, 2015).

2.4 Severský model knihovnictví

V souvislosti se švédskými knihovnami se často hovoří o tzv. severském či skandinávském modelu knihovnictví. Tento model se vztahuje na knihovny ze Švédska, Dánska, Norska, Finska a Islandu. Společné mají to, že jsou rozvinuté (vysoká kvalita servisu, moderní budovy a zařízení knihoven, kvalitní fond) a napřed před knihovnami z ostatních zemí a slouží jim tedy často jako inspirace. Přestože byly severské veřejné knihovny zpočátku ovlivněny angloamerickým systémem, později si vyvinuly svůj specifický severský profil (Larsen, 2006).

Existenci severského modelu knihovnictví zpochybňuje švédský profesor Magnus Torstensson ve svém článku Is There a Nordic Public Library Model? (Torstensson, 1993). Dle jeho názoru se knihovny v těchto zemích vyvíjely odlišně a vykazují i velké rozdíly v datech, a proto není správné je brát jako jeden celek. O všech skandinávských knihovnách vychází třikrát ročně časopis Scandinavian Library Quarterly.

2.5 Knihovnické školy

Bakalářského a magisterského titulu v oboru informační vědy a knihovnictví mohou momentálně dosáhnout studenti na univerzitě v Borås. Tato škola spolupracuje s mnoha jinými univerzitami po celém světě, mimo jiné i s Ústavem informačních studií a knihovnictví při Univerzitě Karlově. Tato škola nabízí také magisterské studium v angličtině. Střední knihovnické školy ve Švédsku nejsou (Svobodová, 2014).

2.6 Svensk biblioteksförening (Švédská knihovnická asociace)

Švédská knihovnická asociace je nevýdělečná a politicky nezávislá asociace, jejíž členy tvoří instituce, organizace a individuální jednotlivci (Svensk biblioteksförening, 2017). Byla založena roku 1915 a jejím účelem je zlepšovat podmínky a možnosti knihoven, a to skrz příslušnou legislativu a financování. Každoročně zveřejňuje statistiky a studie o stavu knihovnictví ve Švédsku. Uděluje také několik cen, a to: Bengt Hjelmqvists pris (Cenu Bengta Hjelmqvista) za vynikající výsledek v oblasti veřejných knihoven, Collijn-priset (Collijnovu cenu) za nejlepší diplomovou práci, Greta Renborgs pris (Cenu Grety Renborgové) za úspěšný marketingový projekt z oblasti knihovnictví a informační vědy, Årets bokbuss (Cenu pro nejlepší bibliobus), Aniarapriset (Cena Aniary[3]) pro nejlepšího švédského spisovatele beletrie pro dospělé a celkově tři ceny související s dětskou literaturou – Carl von Linné-plaketten (Cenu Carla von Linného) za nejlepší non-fiction knihu pro děti a mládež, Nils Holgersson-plaketten (Cenu Nilse Holgerssona) autorovi nejlepší knihy pro děti a mládež a Elsa Beskowplaketten (Cenu Elsy Beskowové) za nejlepší obrázkovou knihu či ilustrace v knize (Sveriges biblioteks utmärkelser, 2017). Švédská asociace několikrát ročně vydává časopis Biblioteksbladet, který je určen především pro knihovníky a informační specialisty.

2.7 Legislativa

2.7.1 Knihovní zákon

První knihovní zákon byl ve Švédsku přijat teprve roku 1996 a začal platit 1. ledna 1997. Tento zákon byl několikrát novelizován, naposledy v roce 2013 (Švédsko, 2013). Jeho znění, jež lze nalézt na webových stránkách švédského parlamentu (Riksdag), přináším v překladu zde:

§1 Tento zákon stanovuje podmínky veřejných knihoven. Jako veřejné knihovny jsou označovány všechny veřejně financované knihovny a skládají se z:

1. Veřejných (lidových) knihoven
2. Školních knihoven
3. Regionálních knihoven
4. Univerzitních knihoven
5. Výpůjčních center
6. Ostatních veřejně financovaných knihoven

§2 Knihovy mají za úkol šířit informace a svobodu názoru a sloužit tak demokratickému rozvoji společnosti. Knihovny propagují literaturu, zájem o vzdělání, výzkum, kulturu a ostatní aktivity. Knihovny jsou přístupné všem bez rozdílu.

§3 Vedením knihovny mohou být pověřeny obce, okresní rady, stát a v některých případech školy nebo jedinci.

1. Za veřejné (lidové knihovny) jsou odpovědné obce
2. Za školní knihovny jsou odpovědné obce, okresní rady, stát nebo jedinci v souladu s kapitolou 2 Školského zákona (2010: 800)
3. Za regionální knihovny nesou zodpovědnost okresní rady a obce
4. Za univerzitní knihovny je dle Zákona o vysokých školách (1992: 1434) odpovědný stát
5. Za výpůjční centra je odpovědný stát
6. Za veřejně financované knihovny je odpovědná určená osoba

§4 Knihovny v systému veřejných knihoven by měly věnovat zvláštní pozornost osobám se zdravotním postižením, poskytovat jim literaturu a vhodné technické vybavení pro přístup k informacím a to tak, aby vyhověly jejich specifickým potřebám.

§5 Knihovny v systému veřejných knihoven by měly věnovat zvláštní pozornost národnostním menšinám a lidem, kteří mají jiný mateřský jazyk než švédštinu, mj. tím, že budou poskytovat literaturu v

1. jazycích národnostních menšin,
2. jiných jazycích, než jazycích národnostních menšin a švédštině a
3. jednoduché švédštině

§6 Každá obec by měla mít veřejnou knihovnu. Veřejné knihovny by měly být přístupné všem a navrženy tak, aby vyhovovaly potřebám uživatelů. Služby veřejných knihoven by měly být charakterizovány všestranností a kvalitou.

§7 Veřejné knihovny by se měly především snažit o podporu čtení a přístup k literatuře.

Veřejné knihovny by měly zvyšovat povědomí o tom, jak mohou být informační technologie použity k získávání znalostí, učení a účasti na kulturním životě.

§8 Veřejné knihovny by měly věnovat zvláštní pozornost dětem a mládeži, podporovat rozvoj jazyka, stimulovat čtení a to tím, že budou poskytovat literaturu vyhovující jejich potřebám.

§9 Veřejné knihovny budou zdarma půjčovat či umožňovat přístup k literatuře na určitý čas, a to bez ohledu na formu dokumentu.

Tento paragraf nezabraňuje knihovně vyžadovat poplatek, pokud se jedná o

1. 1. náhradu poštovného, kopírování a dalších podobných služeb a
2. 2. poplatek za nedodržení výpůjční lhůty

§10 Podle kapitoly 2 paragrafu 36 Školského zákona (2010: 800) mají studenti základních škol, speciálních škol, sámských škol, středních škol a vyšších odborných škol přístup ke školním knihovnám.

§11 Každý kraj a obec bude provozovat regionální knihovnu, jež bude podporovat spolupráci, rozvoj a kvalitu ostatních veřejných knihoven působících v kraji.

§12 Dle Zákona o vysokých školách (1992: 1434) jsou zřízeny knihovny při univerzitách a vyšších odborných školách. Tyto knihovny přinášejí služby týkající se oblastí, jež souvisejí se vzděláním a výzkumem na dotyčné univerzitě nebo vyšší odborné škole.

§13 Pro dodatečné informační a dokumentační zdroje by mělo být zřízeno jedno či více výpůjčních center.

§14 Knihovny v systému veřejných knihoven by spolu měly spolupracovat, aby byl každému zajištěn přístup ke všem dostupným zdrojům knihoven v zemi.

§15 Knihovny v systému veřejných knihoven by měly bezplatně poskytovat literaturu ze svých sbírek. Toto se za specifických okolností netýká veřejných a školních knihoven.

§16 Dle kapitoly 2 paragrafu 1 Obecního zákona (1991: 900) mohou veřejné a školní knihovny zdarma poskytovat literaturu knihovnám, jež se nachází mimo jejich obec.

§17 Obce a okresy se budou řídit knihovním plánem při svých aktivitách v oblasti knihoven.

§18 Orgán jmenovaný vládou bude udržovat dohled nad knihovnami a bude podporovat spolupráci mezi knihovnami v systému veřejných knihoven.

2.7.2 Zákon o povinném výtisku

Povinný výtisk je kopie tištěného nebo jiného díla, která musí být podle zákona o povinném výtisku odevzdána do určitého dne po vydání daným institucím. Počet exemplářů k odevzdání i typ institucí udává rovněž zákon o povinném výtisku. V případě jeho nedodržení je nutné zaplatit pokutu ve stanovené částce. Ve Švédsku je jako povinný výtisk stanoven dokument, který je rozmnožován a vydáván se záměrem zpřístupnění veřejnosti (Myšková, 2006).

U tištěných dokumentů musí být náklad alespoň 30 exemplářů, u elektronických dokumentů (např. CD-ROMů) 50 kopií, aby splňovaly tento záměr. Švédsko mělo první zákon o povinném výtisku již v roce 1661. Jeden exemplář z každého tisku bylo nutné odevzdat Královské knihovně a některým tehdejším univerzitním knihovnám. Nyní platí ve Švédsku zákon o povinném výtisku z roku 1993 (Švédsko, 1993). Ten udává povinnost odevzdat jednu kopii povinného výtisku do těchto sedmi švédských knihoven:

1. Královská knihovna ve Stockholmu
2. Univerzitní knihovna v Lundu
3. Univerzitní knihovna ve Stockholmu
4. Univerzitní knihovna v Uppsale
5. Univerzitní knihovna v Linköpingu
6. Univerzitní knihovna v Umeå
7. Univerzitní knihovna v Göteborgu

V roce 1997 začala Královská knihovna uchovávat obsah webových stránek.

Zákon o povinném výtisku elektronických publikací (Švédsko, 2012) vešel v platnost 1. července 2012 a vztahuje se na materiály zveřejněné od roku 2015. Nutnost odevzdat digitální kopie svých dokumentů platí především pro masová média (rádio, televize, noviny), producenty a distributory elektronických materiálů (např. e-knih nebo hudby), jež jsou vydány pouze elektronicky, vládní agentury a obecní úřady (E-plikt, 2017).

2.8 Významné instituce a projekty švédského knihovnictví

V této podkapitole chci na uvedených příkladech doložit progresivní přístup ke knihovnám ve Švédsku. Knihovny zde slouží jako místa setkání a trávení volného času, snaží se o inkluzi nejmenších dětí, teenagerů, ale i jazykových, národnostních či sexuálních menšin. Také poukážu na dva technologické projekty, a to webový archiv a digitální prohlížeč a ojedinělé muzeum knihovnictví. Vybranými projekty chci dokázat, že knihovnictví není ve Švédsku na okraji zájmu a že se neustále vyvíjí, neopomíjí však ani svou historii.

2.8.1 Biblioteksmuseet (Muzeum knihovnictví)

V roce 1994 bylo v Borås otevřeno Muzeum knihovnictví. Je v něm stálá výstava cestovních knihoven, farních knihoven a různých způsobů akvizice a půjčování knih, jež existovaly ve Švédsku před přijetím anglo-amerického systému. Muzeum sbírá rozličné materiály související s historií knihovnictví – knihy, letáky, fotografie a filmy. Kromě toho hostí Muzeum knihovnictví i příležitostné výstavy. Dne 14. října 1996 požádalo muzeum knihovníky z veřejných knihoven, aby si zapsali deníkový záznam. Dostalo se jim přes 400 odpovědí, na jejichž základě vyšla v roce 1998 kniha En dag i biblioteket (Den v knihovně).

2.8.2 Kulturarw3 (Švédský webový archiv)

Tento projekt pracuje na zachování švédského kulturního dědictví. Protože jsou dnes stále častěji vydávány dokumenty pouze digitálně, je třeba archivovat i webové stránky – švédská Královská knihovna tak činí od roku 1997. Sbírá všechny webové stránky, jež končí na .se, domény končící na .com, .org a .net, pokud jsou zaregistrovány pod švédskou adresou či telefonním číslem a domény končící na .nu (nu ve švédštině znamená nyní). Vyhledávání ve webovém archivu je dle švédského zákona možné jen osobně v prostorách Královské knihovny, kde jsou k tomuto účelu speciální počítače (Swedish Websites, 2008).

2.8.3 Garaget (Garáž) v Malmö

Garáž je projekt vzniklý ve staré nevyužívané průmyslové budově. Slouží jako místo potkávání lidí všech věkových kategorií a nabízí různé kulturní programy typu koncerty, filmy, tanec, kurzy keramiky, háčkování, pletení apod. Umělci zde mají možnost vystavovat, politici vést schůze. Svoji vlastní akci si zde za splnění podmínek může uspořádat každý. K odpočinku slouží ekologická kavárna. Součástí Garáže je knihovna. Pokud sháníte titul, který v Garáži chybí, je možné vyplnit dotazník a požádat o koupi. O fondu knihovny tak rozhodují i sami návštěvníci.

V roce 2010 zde vznikl „první prototyp digitálního listovače/prohlížeče knih Bokbläddraren. Bokbläddraren představuje všechny publikace na 25palcovém dotykovém displeji, kde si každý v klidu a pohodě může najít své oblíbené knihy, všechny se prezentují touto formou. U přístroje se může stát nebo sedět. Na obrazovce se objeví obálka i zadní stránka knihy, kde nakladatelství publikuje stručný obsah. Prohlížet se dá podle abecedy, žánru knihy nebo procházet všechny knihy najednou“ (Helinsky, 2010).

2.8.4 Immigrant Institutet (Imigrační institut)

Imigrační institut je nevládní organizace, jejíž cílem je dokumentovat imigraci, uprchlictví a rasismus na území Švédska. Institut vznikl v roce 1973 a od roku 1996 publikuje informace na svých internetových stránkách. Součástí institutu je i rozsáhlý archiv a knihovna. Knihovna obsahuje na dvanáct tisíc titulů a dokumentů, které jsou rozděleny do různých oddílů. Sbírá knihy a časopisy o tématu migrace a díla psaná přistěhovaleckými autory. Většinu děl knihovny tvoří dary od samotných autorů. Imigrační institut a jeho knihovna spravují internetovou databázi všech přistěhovaleckých autorů, kde je možné nalézt seznam všech jejich děl, překladů a cen (Författare i Sverige med utländsk bakgrund, ©2002-2016). Knihovna a institut propagují i výtvarné umělce a pořádají jejich výstavy. Knihovna se za svoji dobu působení několikrát stěhovala a momentálně sídlí ve městě Bålsta na východě Švédska.

2.8.5 Bibliotek för alla (Knihovna pro všechny)

Knihovna pro všechny je projekt podpořený Evropskou unií, jehož se účastní knihovny ze Švédska, Německa, Rakouska a České republiky. Cílem projektu je přizpůsobit knihovny i pro uživatele z jiných zemí a vytvořit knihovny multikulturní, které pomáhají propagovat různorodost a spojovat lidi různých národností a vyznání. Pro knihovny vznikly příručky, na kterých se podílel švédský Imigrační institut, Multikulturní centrum Praha, Městská knihovna ve Frankfurtu nad Mohanem a rakouské Poradenské centrum pro migraci a integraci (Multikulturní centrum Praha, 2010).

Jako pilotní švédská knihovna tohoto projektu byla zvolena Biskopsgårdens bibliotek v Göteborgu. Biskopsgården je městská část s téměř 27 tisíci obyvateli, z nichž polovina je cizího původu[4]. Knihovna pořádala divadelní představení, projekce cizojazyčných filmů, hudební večery, kurzy kreslení a pletení, čtenářské kroužky a dvojjazyčné čtení poezie a prózy. Pro starší děti byly třikrát týdně otevřeny kurzy, při kterých jim dobrovolníci pomáhali s domácími úkoly. Velmi oblíbené se staly počítačové kurzy v perštině, turečtině a angličtině. Knihovna rovněž zakoupila knihy a CD s lekcemi švédštiny, slovníky a příručky i beletrii v patnácti jazycích, a to jak pro dospělé, tak i pro děti. Pozměnila systém vyhledávání v knihovně tak, aby byl srozumitelný i pro nové návštěvníky – např. na literaturu v čínštině upozorňují i čínské znaky, nejen švédské popisky. Přestože se jedná spíše o symbolické gesto, působí velmi inkluzivním dojmem.

Projekt byl v knihovně v Biskopsgården spuštěn v červnu roku 2009 a během prvního roku knihovna zaznamenala 14% nárůst uživatelů knihovny a vydala na 1 245 nových průkazů do knihovny. Počet půjček vzrostl o 5 % oproti minulému roku (Libraries for all ˗ Sweden, ©2009).

2.8.6 Internationella biblioteket (Mezinárodní knihovna)

Mezinárodní knihovna ve Stockholmu je součástí Stockholmské městské knihovny, která má celkově na 40 poboček. Mezinárodní knihovna je speciální knihovna zaměřená na cizojazyčnou literaturu. Obsahuje knihy ve více než 100 jazycích, mimo jiné i přes 1500 titulů psaných v českém jazyce, přes 3 300 titulů v kurdštině a téměř 9 tisíc dokumentů v arabštině, z nichž více než 2 tisíce je určeno dětem[5]. Takto velký počet arabských dokumentů má knihovna i díky zvláštním finančním prostředkům, která Královská knihovna v roce 2016 vyhradila na nákup literatury v arabštině. Knihovny po celé zemi zaznamenaly kvůli uprchlické krizi zvýšenou poptávku po knihách v tomto jazyce, a tak Mezinárodní knihovna obdržela navíc 100 tisíc švédských korun (v přepočtu asi 270 tisíc českých korun) na nákup nových knih (Fossbo, 2015).

Celkově má Mezinárodní knihovna ve svých sbírkách kolem 200 000 knih, ale půjčuje také noty, počítačové hry, DVD, CD (knihovna sbírá především indickou, arabskou, perskou a africkou tradiční, ale i populární hudbu), LP, videokazety, mapy, noviny, časopisy, e-knihy, články, obrazy a knihy v Braillově písmu.

Knihovna slouží jako výpůjční centrum pro celé Švédsko, a tak kdokoli, kdo nemůže navštívit tuto knihovnu přímo, může ve své místní knihovně požádat o objednání knihy z Mezinárodní knihovny. Tato služba je velmi důležitá obzvláště pro Švédsko, které je svojí rozlohou šestou největší zemí v Evropě a ve kterém se menšiny nacházejí rozprostřeny po celém území. Aby byla knihovna schopna poradit svým návštěvníkům či spravovat různé jazykové verze své internetové stránky, zaměstnává i velký počet pracovníků z jiných zemí, např. z Číny, Portugalska, Polska, Estonska, Indie, Malajsie, mluvčí ruštiny, arabštiny, španělštiny, korejštiny, japonštiny, francouzštiny aj. Mezinárodní knihovna pořádá každý rok Internationella bibliotekets barnboksvecka (Týden dětských knih), při kterém se propaguje cizojazyčná dětská literatura a pořádají se čtení. V roce 2016 se Týdne dětských knih zúčastnili autoři např. z Palestiny, Pákistánu nebo Somálska (Internationella bibliotekets barnboksvecka, 2016).

Knihovna rovněž pořádá několikrát do měsíce veřejné akce, kromě språkcafé[6] pro dospělé, také čtení pro děti v urdštině (úřední jazyk Pákistánu), polštině, holandštině, hebrejštině, mongolštině, portugalštině, turečtině, nebo čtenářský kroužek v čínštině[7]. Zvláštností jsou videa, jež knihovna zveřejňuje na svých internetových stránkách a která obsahují knižní tipy od zaměstnanců knihovny nebo spisovatelů. Videa jsou vždy v jazyce knihy. Knihovna zatím zveřejnila knižní tipy v amharštině (úřední jazyk Etiopie), arabštině, darí (nářečí perštiny), indonéštině, japonštině, čínštině, perštině, polštině, ruštině, slovinštině, španělštině, tigrinštině (úřední jazyk Eritreje), turečtině a urdštině.[8]

Činnosti Mezinárodní knihovny jsou financované Národní knihovnou a městem Stockholm.

2.8.7 Mångspråkiga gymnasiebibliotek (Vícejazyčná školní knihovna)

Vícejazyčná školní knihovna je projekt Mezinárodní knihovny, jehož pilotní verze byla odstartována ve městě Gävle, které se nachází ve středním Švédsku na pobřeží Baltského moře.

Ve všech třech středních školách, jež se v Gävle nacházejí[9], studuje velké množství studentů s jiným mateřským jazykem, než je švédština, a jejich počet stále roste[10]. Právě kvůli nim vznikl tento projekt, jehož cílem bylo zásobit školní knihovny dostatkem cizojazyčné literatury. Do projektu se zapojily obchodní škola Borgarskolan, odborná technická škola Polhemsskolan a Vasaskolan, jež je obecného zaměření s důrazem na studium jazyků, kterých je zde mimo angličtinu na výběr ještě šest dalších.

Dostatečná zásobenost školních knihoven cizojazyčnými texty nejen splňuje požadavky švédského knihovnického zákona[11] a pokyny IFLA pro školní knihovny[12], ale jazykové materiály mohou posloužit i jako výuková pomůcka pro učitele na těchto školách. Považuje se rovněž za důležité, aby měli studenti kontakt se svým rodným jazykem. Průzkum na všech tří školách ukázal, že zde studují žáci s 65 různými mateřskými jazyky[13]. Kromě švédštiny jsou nejčastějšími mateřskými jazyky studentů arabština, somálština, darí, perština, kurdština a tigrinština. Po tomto průzkumu se knihovna rozhodla oslovit učitele ze tří zmiňovaných středních škol, kteří mají cizojazyčný původ a s jejich pomocí pak vybírala tituly, které posléze nakoupila. Když studenti viděli, že knihovny nabízejí tituly v jejich rodném jazyce, vzrostl i počet požadavků na konkrétní tituly od nich samotných, a knihovny se tak lépe mohly přizpůsobit poptávce (Kungliga biblioteket, 2017).

Projekt společně s nutnou prvotní rešerší započal v roce 2015 a v roce 2017 měly knihovny tituly již ve 24 různých jazycích, a to jak pro studenty, tak i pro učitele. Zastoupené tři školní knihovny navázaly spolupráci a dnes je možné půjčovat si knihy ve všech těchto knihovnách, bez ohledu na to, ke které škole žák či učitel patří. Knihovny své nové služby aktivně propagují (např. na sociálních sítích). Všechny knihy jsou označeny i jménem autora psaném latinkou, aby se knihovníkům usnadnilo hledání titulu. Knihovny zpočátku kupovaly především beletrii, aby ve svých databázích měly klasickou, ale i současnou světovou literaturu ve více jazycích. Nyní se zaměřují i na literaturu faktu a obzvláště populární jsou cizojazyčné učebnice autoškoly. Pro švédské knihovnictví je důležité, že knihovníci zapojení do projektu Vícejazyčná školní knihovna o svým zkušenostech hovoří na knihovnických konferencích a setkáních po celé zemi.

Radí, jak knihy vybírat, a především kde je kupovat, protože knihy v některých je jazycích je obtížné získávat. Je pravděpodobné, že gävlský model bude inspirovat další školní knihovny ve Švédsku.

2.8.8 Judiska biblioteket (Židovská knihovna)

Židovská knihovna je odborná knihovna, která nabízí knihy o židovské historii, architektuře, hudbě, jazyce, náboženství, holokaustu, nacismu apod. Speciální sekci tvoří díla zaměřená na švédsko-židovskou historii. Knihovna nabízí přes 25 tisíc titulů ve švédštině, angličtině, němčině, jidiš, ale také v hebrejštině, ruštině a jiných jazycích. Kromě knih půjčuje také filmy a hudbu a předplácí 15 časopisů, a to jak švédských, tak zahraničních.

Unikátní součást knihovny tvoří sbírka asi 2 tisíc titulů v jidiš, kterou knihovně odkázal dřívější rabín židovské obce ve Stockolmu Marcus Ehrenpreis. Nejstarší svazky pochází až z roku 1800 (Judiska biblioteket, ©2017). Knihovna je otevřená veřejnosti a společně s Judiska församlingen i Stockholm (Stockholmskou Židovskou obcí) pořádá čtení židovských autorů a tematické výstavy. Židovská knihovna se nachází ve Stockholmu ve Velké synagoze.

2.8.9 Regnbågsbiblioteket (Duhová knihovna) v Umeå

Duhová knihovna v Umeå vznikla při tamní městské knihovně v roce 2012 a jejím cílem je inkluze LGBT obyvatel[14] a boj proti jejich diskriminaci. Knihovna půjčuje dokumenty (filmy,knihy), které se nějak dotýkají homosexuální, bisexuální, transgender a queer tematiky. Na své webové stránce pak sdílí události, články a novinky o LGBT komunitě.

2.8.10 Kulturhuset (Kulturní centrum) ve Stockholmu

Kulturní centrum je sedmipatrová budova, jež vznikla v srdci Stockholmu v roce 1974. Nachází se na náměstí, kde se setkává několik linek metra a vede zde cesta do Gamla stan (Staré město), historické části hlavního města. Konají se zde divadelní a taneční představení, výstavy, koncerty, promítání filmů, funguje zde kavárna. Součástí kulturního centra je i knihovna. Ta je rozdělena do 7 částí:

1. Plattan – Knihovna, jež se nachází hned u vstupu do Kulturního centra. Slouží pro širokou veřejnost a nachází se zde směs beletrie, poezie, divadelních her, ale i knihy o designu, módě, fotografii, výtvarném umění a architektuře.
2. Serieteket – Jediná komiksová knihovna ve Švédsku. Každý rok hostí mezinárodní komiksový festival.
3. Bibliotek Film & Musik – Knihovna, jež půjčuje filmy, hudbu, noty a knihy o filmech, hudbě a tanci. Do sluchátek je zde možné poslouchat hudbu z CD a vinylů nebo si zahrát na elektrické piano.
4. TioTretton – Knihovna pro čtenáře od 10-13 let. Děti zde mohou číst, hrát divadlo nebo se dívat na animované filmy. Tato knihovna je vyhrazena pouze pro děti v daném věku a pro knihovníky, jež v ní pracují a s dětmi si hrají a hlídají je. Dospělí sem nesmí, a to ani pokud jsou rodiče dítěte.
5. Rum för Barn – Knihovna pro děti do 9 let a jejich rodiče. Kromě čtení je zde možné si malovat, stavět a modelovat z různých materiálů. Součástí knihovny je místnost, kde je možné konzumovat vlastní jídlo. Protože je tato knihovna hojně navštěvovaná, jsou knihovníci někdy nuceni z bezpečnostních důvodů nově přicházející odmítat, a vznikají fronty. Aby se předešlo čekání, vymyslela knihovna značení na způsob dopravního semaforu, které je viditelné již dole z náměstí, na kterém se Kulturní centrum nachází. Pomocí barev mohou rodiče určit, zda má knihovna pro jejich děti volné místo.
6. Lava Bibliotek & Verkstad – Knihovna a dílna otevřená pro všechny ve věku 14 až 25 let. Kromě knížek pro tuto věkovou skupinu, nabízí knihovna také publikace o činnostech, které si lze v této knihovně vyzkoušet, jelikož se jedná zároveň i o uměleckou dílnu pro mladé. Dílna nabízí šicí stroje, tisk na textil, 3D tisk. Jsou zde kurzy vyšívání, tvorby šperků apod. Každou sobotu zde probíhá workshop sítotisku.

Konají se zde i workshopy práce se zvukem pro budoucí hudebníky, DJe nebo tvůrce filmové hudby. V knihovně tak pracuje mnoho specialistů na různá řemesla. Tato knihovna a dílna se také snaží podporovat nápady mladých lidí. Je možné přijít s vlastním nápadem, s jehož uskutečněním vám pracovníci pomohou. Nejlepší nápady pak mohou získat grant, a to v hodnotě až 10 tisíc švédských korun (Kulturhuset Stadsteatern, ©2017).

(Pokračování příště.)