Vážení čtenáři,

zdárně jsme prošli několika posledními úkony spojenými se zprovozněním (staro)nové o.p.s. a stihli jsme i menší předčasné redakční prázdniny, abychom mohli během léta už konečně v klidu dohnat všechny resty – ať už co se týče článků, tak co se týče událostí z domova i ze světa.

Jestli se nemýlím, předchozí editorial [4] skončil někdy v polovině března, což bylo shodou okolností těsně před asi nejvýznamnější události letošního roku z oblasti internetu a sociálních sítí, kterou byla kauza Cambridge Analytica, pojmenovaná po britské poradenské společnosti Cambridge Analytica [5], zaměřené na marketingové a volební kampaně s využitím data miningu [6].

V polovině března se nicméně ukázalo [7] – zejména díky svědectví whistleblowera [8] Christophera Wylieho, že společnost neoprávněně získala osobní data více než 50 milionů uživatelů, a s využitím jejich tzv. „psychografických profilů [9]“ definujících jejich osobnost, zájmy, politickou orientaci – a jak na ně například zabírá „strašení“ falešnými zprávami – údajně [10] pomohli mj. týmu Donalda Trumpa k volebnímu vítězství. Britská televizní stanice Channel 4 News, současně odhalila [11], že společnosti Cambridge Analytica nedělalo problémy ani vyhrožování nepohodlným politikům, například s využitím fingovaných (a tajně natočených) úplatků či prostitutek [12].

Výsledkem byl několikaměsíční skandál [13], který exponoval nejen společnost Cambridge Analytica a jejich neetické a často až nelegální chování, ale výrazně poškodil i sociální síť Facebook [14], která tomuto masivnímu sběru dat (nakonec až 87 milionů [15] uživatelů) jednak nedokázala zabránit; a jednak Cambridge Analytica - po odhalení podezřelých aktivit v systému - věřili, že data zničili [16]. Facebook výrazně oslabil na burze [17], řada uživatelů (ale i firem) si na protest smazala profil [18] a zakladatel Facebooku, Mark Zuckerberg, musel jít v dubnu svědčit i před americký Kongres [19].

Také další zahraniční události byly poměrně dramatické - viz mj. případ otravy bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii nervovým jedem novičokem [20], který výrazně zhoršil vztahy Británie a Ruska, které za útokem podle nich stálo. Došlo také k demisi slovenského premiéra Roberta Fica [21], a naopak k očekávanému vítězství Vladimíra Putina v ruských prezidentských volbách [22]. A za zmínku nepochybně stojí i dubnový raketový útok na Sýrii [23] v reakci na chemický útok [24], za kterým údajně stály vládní síly syrského prezidenta Bašára Asada.

Krom toho se v USA konala největší demonstrace od války ve Vietnamu [25] pod názvem March For Our Lives, kterou zorganizovali studenti střední školy v Parklandu, která se v únoru stala místem tragické masové střelby [26], při které zemřelo 17 lidí, převážně studentů. Protestů [27] se zúčastnilo několik set tisíc lidí a jejich cílem byl mj. zákaz útočných / poloautomatických zbraní (jako např. zbraně typu AR 15, které byly použity hned v několika masových střelbách [28] z poslední doby), zpřísnění kontroly prodeje zbraní, přísnější prověrky před samotným prodejem atd. Celý svět také sledoval smutný příběh nevyléčitelně nemocného [29] Alfieho Evanse, kterého nemocnice po vleklé soudní bitvě s rodiči odpojila od přístrojů [30], a ten po čtyřech dnech zemřel [31].

A aby toho náhodou nebylo málo, ve světě došlo i k celé řadě tragických událostí. Březnový požár obchodního domu v ruském Kemerovu [32] si vyžádal 64 obětí, dubnový pád vojenského letadla v Alžírsku [33] dokonce 257 a květnový pád dopravního letadla v Havaně [34] dalších 110. Vědět o sobě dali také teroristé, kteří provedli mj. bombový útok v Kábulu [35], který si vyžádal 57 obětí. A došlo i na dva tragické útoky s využitím automobilu – útok v německém Münsteru [36] si vyžádal tři mrtvé, útok dodávkou v kanadském Torontu [37] dokonce deset.

Co se týče situace u nás, jednou z nejsmutnějších událostí byl tragický výbuch v areálu chemičky v Kralupech [38], který si vyžádal 6 obětí; naopak pozitivní zprávou bylo, že Evropská komise v dubnu navrhla zákaz tzv. dvojí kvality potravin [39], což bylo téma, které se u nás v posledních měsících velmi intenzivně řešilo [40]. Proběhlo také udělení hudebních cen Anděl [41] a divadelních cen Thálie [42], v několika městech se konaly demonstrace proti Andreji Babišovi [43], hovořilo se o nové verzi české hymny [44], Česko zasypal pylový smog [45] a do Česka se také bohužel po letech vrátily spalničky [46]. Byly také rozdány jubilejní 20. Bludné balvany [47], kterými klub českých skeptiků Sisyfos [48] „ocenil“ odpůrce očkování, homeopaty, propagátory čínské medicíny, vyznavače „placaté Země“ či svérázný koncept vaginální kartografie.

Smutnou zmínku na závěr si zaslouží i skutečnost, že nás v posledních měsících opustilo hned několik osobností nejen z oblasti kultury - například publicista a scénárista Zděněk Mahler, překladatel knižní série Zeměplocha Jan Kantůrek, režisér a scénárista Juraj Herz, básník a spisovatel Pavel Šrut, oscarový režisér Miloš Forman, či herec a bavič Josef Mladý.

Nicméně otočme alespoň v závěru list a podívejme se na obsah nového čísla – těšit se tentokrát můžete například na konferenci DIGI [49], výroční seminář SK ČR [50] věnovaný souborným katalogům, a podíváme se i na dva knižní veletrhy:  knižní veletrh v Lipsku [51], a Livre Paris [51] v Paříži. Podíváme se ale i na téma digitalizace [52] přinášíme vám i další díl série Informační systémy a služby v Čechách [53].

Příjemné letní čtení,

Jan Rylich & redakce