Začátkem minulého měsíce vyhlásila Evropská komise veřejnou konzultaci [4] k přezkoumání unijního autorského práva. Má formu dotazníku a Komise se jím obrací na všechny zainteresované strany – od nositelů práv a kolektivní správce, přes poskytovatele služeb spjatých s šířením předmětů ochrany tohoto práva, institucionální uživatele (tj. také knihovny a školská zařízení) až po konečné uživatele (ti jsou chápáni a někdy i pojmenováváni jako konzumenti).

Konzultace se zaměřuje především na problémy, jež byly zjištěny ve vztahu k "digitálnímu užití" za uplynulé desetiletí uplynuvších od přijetí směrnice 2001/29/ES [5] (v angličtině zvané též "InfoSoc Directive" – "směrnice o informační společnosti").[1]

Očekává se přínosné připomínkování

Specialisté by ve formulacích problému v dotazníku k evropské konzultaci jistě pro některé užší oblasti našli i některé mezery; ze svého, knihovnického pohledu jsem v něm však pro hlavní předmět – „digitální užití“ – našel obsaženy problémy, jež byly a jsou předmětem otázek ve světě knihovníků. Navíc, tematika konzultace není uzavřena, poslední bod otazníku umožňuje vyslovit se i k dalším problémům.

Dotazník je konstruován tak, aby respondenti nejen jednoduše jednotlivé momenty, jež pociťují jako problémy, uvedli, ale aby v některých případech popsali i konkrétní obtíže, jež účastníka vedly k předložení problému, v některých pak také, aby uvedli svou představu řešení.

Půjčování e-knih s otazníkem

Tak například, jestliže "půjčování" elektronických knih (anglický výraz "e-lending" byl již obecně přijat) je v knihovnách, zejména veřejných, pociťováno jako základní problém jejich působení v digitální éře, pak vyhlašovatelé konzultace by rádi získali nejen informaci o rozšíření požadavku na uzákonění tohoto institutu, ale také názor na představu o jeho začlenění do systému autorského práva – budiž čteno jako autorského práva evropského kontinentálního, z něhož vychází i právo unijní. Ve Velké Británii, kde je veřejný diskurs o uzákonění "e-lendingu" nejdále, se úvahy ubírají směrem, jak napodobit všechny parametry "elektronické výpůjčky" výpůjčce analogového předmětu[2].

Nejde o problém triviální. Vždyť podíváme-li se na tento problém z hlediska obecnějších právních vztahů u nás v České republice, i pojem "výpůjčka" v novém občanském zákoníku je v § 2193 definován takto: "Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání." I když to výslovně uvedeno není, z teorie občanského práva vyplývá, že se předpokládá vrácené TÉŽE věci (což je obsaženo i v pojmu "nezuživatelný").

Není třeba sáhodlouze vysvětlovat, že i v tomto, obecnějším smyslu (nejen ve smyslu platného autorského práva), u "elektronického půjčování" ve skutečnosti o výpůjčku nejde. Na "elektronické půjčování" by ovšem nebylo možné uplatnit ani institut obdobný, v Česku v novém občanském zákoníku zakotvený jako zápůjčka (§ 2390). Právní konstrukci "e-lendingu" je tedy nezbytné koncipovat jinak.

Zapojte se do 5. února!

Uvedené jen naznačuje, že žádoucí řešení problémů užití digitálního obsahu v knihovnách či lépe knihovnami při poskytování služeb veřejnosti nelze redukovat jen na pouhé převzetí katalogu přání (knihovníků), jenž z odpovědí na anketu vznikne. To by ovšem nemělo knihovníkům bránit v účasti na uvedené konzultaci. Jde o jedinečnou příležitost pokusit se o rozvinutí autorského práva ve smyslu práva odpovídajícího potřebám pevného zasazení knihoven, zejména veřejných, do fungování informační společnosti.

Netroufám si však hýřit optimismem a tvrdit, že postačuje jen požadavky předat. Pokud se však nepodaří vývoje v žádoucím smyslu dosáhnout nyní, možnost změny bude na dobré desetiletí (či na celou etapu) uzavřena. Tím spíše, že existuje nepochybně významná souvislost mezi tímto procesem v Evropě a jednáním o výjimkách a omezeních autorského práva ve prospěch knihoven (a dalších zařízení) na půdě Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO).[3]

Své odpovědi na anketu tedy, vážené kolegyně a vážení kolegové, předávejte seriózně, v co největším počtu, optimálně jako registrovaní respondenti[4], a to nejpozději do 5. února 2014, kdy končí dvouměsíční lhůta konzultace. Odpovědi lze poslat i v českém jazyce. Další informace naleznete na webu Ministerstva kultury [6], kde jsou umístěny odkazy na příslušné informace na webu Evropské komise.