V letošním roce jsem měl příležitost vydat se do Rakouska na dvě inspirativní knihovnické cesty. První, v květnu, měla v zásadě charakter internacionální, ale pochopitelně jsem se na ní ve zvýšené míře potkal s kolegyněmi a kolegy z Rakouska. Ta druhá, v září, měla primárně rakouský národní obsah, ovšem významně poznamenaný účastí ze zahraničí.

Květnová cesta se ovšem týkala akcí dvou: 7. května se uskutečnilo 17. výroční zasedání Rady Evropského úřadu knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení (EBLIDA [4]), následující den pak mezinárodní konference Knihovní politika pro Evropu [5], jejímiž organizátory byly vedle EBLIDA NAPLE Forum (Fórum národních instancí pro veřejné knihovny [6] [1]), Svaz veřejných knihoven Rakouska [7] a Sdružení rakouských knihovnic a knihovníků [8]. Sešlo se na ní přes 180 účastníků z více než 30 evropských zemí.

Na výročním zasedání Rady EBLIDA, organizace hájící a prosazující na půdě „evropských“ těles i kuloárů zájmy knihovnické a informační obce a samozřejmě zájmy uživatelů veřejných knihovnických a informačních služeb, se poprvé účastnili zástupci nových členů z České republiky – Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) a Asociace knihoven vysokých škol (AKVŠ). O výsledcích pravidelných voleb členů Rady a prezidenta EBLIDA se případní zájemci dozvědí jinde [9]. Zde bych rád zdůraznil význam úsilí EBLIDA právě v současné době, kdy po loňské anketě Evropské komise k zelené knize Autorské právo ve znalostní ekonomice [10] se rýsuje nové kolo jednání o řešení nazrálých, či lépe přezrálých problémů autorskoprávního rámce působení škol i dalších vzdělávacích zařízení, knihoven a jiných paměťových institucí v současných podmínkách na evropské úrovni (rozuměj v rámci EU). Ostatně k jistému pohybu v tomto ohledu dochází i na úrovni globální, na půdě Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO [11]).

Aby si EBLIDA mohla oprávněně nárokovat, že vystupuje za knihovníky celé Evropské unie, a v důsledku toho aby její hlas zněl co nejautoritativněji, učinila tato organizace v předchozích letech mnohé, aby se do její činnosti zapojila také sdružení z nových členských zemí EU. Zástupci SKIP a AKVŠ tedy rozhodně nebyli na zasedání Rady nováčky osamělými.

Před vlastním zasedáním rady se konala setkání pracovních skupin. To, jehož jsem se zúčastnil – Skupiny expertů pro informační právo (tedy nejen pro právo autorské) -, naznačilo možný přínos pravidelné účasti na práci skupiny, včetně osobních kontaktů, ta je však pro SKIP mimo reálný dosah: její členové se pracovně scházejí několikrát ročně v různých koutech Evropy.

Z výměny informací na květnovém setkání v učebně Rakouské národní knihovny v Hofburgu bych chtěl zmínit zejména otázku potenciální zásady (vytyčované dosud částí knihovnické obce i mimoknihovnické veřejnosti, ale frekventované i v „evropských“ kulturněpolitických kruzích), že obsah (dílo, záznam) v analogové formě, jenž dosáhl již tzv. volné domény (pro něž uplynula doba trvání majetkových autorských práv), má zůstat ve volné doméně i po digitalizaci. Byly vysloveny pochybnosti o reálné možnosti takovou zásadu (v éře neoliberalismu) prosadit – nicméně kolega z Norska sdělil, že Ministerstvo kultury a církevních záležitostí zpracovalo a předalo parlamentu Národní strategii digitální ochrany a zpřístupnění kulturního dědictví [2] takovou zásadou se řídící. K této otázce zcela jistě ještě něco uslyšíme – domnívám se ovšem, že závěr bude spíše záporný.

Motto následné konference [5] – Knihovní politika pro Evropu – je vlastně třeba číst jako požadavek přijetí strategie rozvoje evropských knihoven. V tzv. Vídeňské deklaraci [12] přijaté na závěr tohoto – jak vypovídají výše uvedené údaje o účasti – reprezentativního shromáždění je Evropská komise vyzývána mj. ke zpracování tzv. bílé knihy [3], v níž by byly analyzovány potřeby rozvoje knihoven ve znalostní společnosti s apelem na vlády, aby věnovaly působení knihoven náležitou pozornost, a k tomu, aby podpora knihovnám vyšla za rámec prestižních projektů a aby byla vytvořena evropská infrastruktura pro jejich působení.

[13]

Konference se konala v sále, kde (i) před staletími vystupovali velikáni ducha (prezident EBLIDA G. Leitner - pod nápisem Zkoumání příčiny)

[14]

C. Lux, ještě jako prezidentka IFLA

[15]

J. Thorhauge z Dánska, jeden z iniciátorů úsilí o evropskou politiku pro knihovny

[16]

Europeana a další veřejně přístupné digitální knihovny jsou prioritou Evropské komise v oblasti médií (Y. Volman)

[17]

Nová ředitelka EBLIDA J. Yeomans (uprostřed) v rozhovoru s A. Pirolou (Itálie - vlevo) a N. Altarribou (Katalánsko)

[18]

[19]

Účastníci konference na návštěvě v Hlavní knihovně Vídeňských veřejných knihoven

[20]

Ucpávky za euro si koupíte i v knihovně

[21]

Budova knihovny je přímo nad trasou podzemní dráhy - ale nic vás neruší

[22]

Kalendář se svátky různých kultur (náboženství) je pestrý

[23]

Velcí (knihovničtí) strejdové a tety ještě neodešli a klučina se již domáhá svého disku (samozřejmě – s "imigračním zázemím"...)

[24]

Průkazy Vídeňských veřejných knihoven pro děti

[25]

Idyla sobotního odpoledne

Druhá cesta mě v půli září na čtyři dny přivedla do Grazu [26] – či chcete-li, do Štýrského Hradce, malebného města nedaleko rakousko-slovinských hranic, které je hlavním městem rakouské spolkové země Štýrsko. Jeho centrum je zapsáno na listinu Světového dědictví UNESCO [27] a štýrští „Hradečáci“ hrdě deklarují, že mají nejzachovalejší barokní městské centrum.

V krásném prostředí tohoto města se konal 30. rakouský „Bibliothekartag“ [4], kterému hlavní organizátor – již jednou výše uvedené Sdružení rakouských knihovnic a knihovníků [8] – dal do vínku motto se slovní hříčkou „The Ne(x)t Generation : Das Angebot der Bibliotheken [28]“ – což je vhodné si volněji vyložit (jak to ostatně také nejednou v různých variantách zaznělo v různých vystoupeních v průběhu samotného jednání) jako „Nabídka knihoven pro (nadcházející) generaci netu“.

Odborná setkání knihovníků v německy mluvících zemích mají tu výhodu, že jazykové komunikační přehrady mezi nimi neexistují, že se kolegové mohou, a to i ve veřejném knihovnictví, kde je ovládání komunikace v angličtině přece jen menší než v knihovnách vědeckých, snadněji seznamovat se zkušenostmi u sousedů. Tak značná část přednášejících přijela do Štýrska z Německa, ale i ze Švýcarska. Program byl koncipován ve velkorysém záběru – témata s abstrakty jsou k dispozici na webu [29]; na blogu VÖB [30] mohou být postupně vystaveny také prezentace, pokud (a až) je přednášející organizátorům předají. Snad alespoň několik zastavení.

Pro mne byla – pohříchu – v mnohém objevná vystoupení W. Hamedingera, jednatele podniku „Die Österreichische Bibliothekenverbund und Service GmbH [31]“ (Rakouský svaz knihoven a služby, s. r. o.), servisního a rozvojového podniku Rakouského svazu knihoven, jenž vznikl před dvěma desítkami let na základě rozhodnutí rakouské vlády. Svaz a jeho podnik zajišťuje především pro vědecké a administrativní knihovny (ale nejen pro ně) škálu služeb, zejména již řadu let provoz systému ALEPH a dalších produktů i nám známé firmy Ex Libris. Právě v průběhu letošního října zprovozní první implementace systému Primo v beta verzi (počítá se s implementací v rámci celého konsorcia). Dalším polem jeho působení je kooperativní katalogizace, správa dat, (retro)konverze, správa autorit, obohacování elektronického katalogu (ve spolupráci s Deutsche Nationalbibliothek), další oblasti mezinárodní spolupráce atd. Kolegové v Rakousku ovšem stále teprve uvažují přechod na MARC 21, do budoucna ovšem počítají s RDA (Resource Description and Access [32] – Popis a zpřístupnění zdrojů).

V bloku Služby knihoven nadcházející/síťové generace (viz poznámka ke slovní hříčce originálního motta konference) A. Kaschte z firmy Ex Libris nastínil strategii dalšího rozvoje, jak ji tato firma zformulovala do programu „jednotné správy zdrojů“ („unified resource management – URM“). Rakouské sdružení knihoven uvažuje první implementace beta verze URM na podzim roku 2011, provoz pak v roce 2012.

Vystoupení E. Hutzlerové z Univerzitní knihovny v Řezně (Regensburg) o vývoji Elektronické knihovny časopisů (i u nás známé EZB [33]) bylo odměněno velkým potleskem jako uznání za vývoj a provoz tohoto nástroje. Kolegové v Řezně vyvinuli XML verzi EZB, která umožní integraci do jiného prostředí beze změny rozhraní, jakož i propojení na jednotlivé články (v současnosti 18,5 tisíc přes nakladatele, 55 tisíc přes agregátory). Jedním z dalších nových momentů, který je důležitý právě pro vědecké knihovny v německé jazykové oblasti, je doplňování záznamů časopisů o informaci o případné nabídce vydavatele typu „pay-per-view“, jež je významným kritériem pro možnost poskytnout nekomerčně službu elektronického dodání dokumentu na základě platného, velmi restriktivního právního rámce (např. v rámci subito [34]).

Archivaci rakouského webu [35] po přijetí novely mediálního zákona (kupodivu, jsou i země, kde něco takového žádné zemětřesení nevyvolá) představila B. Kannová z Rakouské národní knihovny. Poměrně detailní úprava umožňuje nejen „sklizeň“ knihovnou, ale zavazuje vydavatele i k aktivnímu dodání síťové publikace [5], pokud jde o zdroj s chráněným přístupem, resp. o jakýkoli, jejž se knihovně nepodaří uložit a vyžádá si jej. Zvláště záviděníhodná je úprava zpřístupňování. Národní knihovna může uchovávané publikace sdílet – vedle knihovny Úřadu spolkového kancléře, knihovny parlamentu a Státního archivu to mohou být také univerzitní, studijní a zemské knihovny stanovené vyhláškou. Na zpřístupňování publikací (původně) s chráněným přístupem může vydavatel uvalit až roční „embargo“, i tak je ovšem v oprávněných knihovnách možný přístup na místě pro jednoho souběžného uživatele, včetně zhotovení tisku.

Ve vystoupení B.-Ch. Kämpera ze Stuttgartu v bloku o konsorciálních smlouvách zazněla zajímavá informace o reakci nakladatelů a producentů online databází na Prohlášení Mezinárodního konsorcia knihovních konsorcií o globální ekonomické krizi a jejím vlivu na konsorciální licence z ledna 2009 [36] [6], ve kterém knihovníci apelovali na to, aby se producenti v době snižování rozpočtů knihoven na akvizici zdrželi zvyšování cen: několik reagovalo pozitivně, někteří zvýšili ceny o pár procent; největší, nejrenomovanější, s nejvyššími vykázanými zisky ovšem zvýšil o desítky procent... Když kolegové z německých univerzitních knihovnických ústavů hovořili o profesním profilu v našem oboru, bylo všem přítomným jasné, že vedoucí pracovník v knihovně musí být „všeho schopen“. To také U. Krauß-Leichertová doložila záběry z knihovnického klání [37] na letošní konferenci ALA – a rázem jsem se cítil jako „doma“, na akci pořádané SKIP.

Dobře jsem se cítil také ve skupině hostů ze zemí šíře pojaté střední Evropy (tj. včetně severní Itálie a Slovinska). V ní jsem také uslyšel něco o letošním Světovém knihovnickém a informačním kongresu v Milánu – např. že se jej zúčastnilo výrazně méně účastníků ze Spojených států, kde krize dolehla nejen na rozpočty knihoven, ale i na leckterého knihovnického kolegu osobně: řada z nich prý v důsledku krize přišla doslova o veškerý majetek. Jak známo, vedení IFLA s ohledem na projevy krize (a zvláště na odepření garancí ze strany státní administrativy) rozhodlo na jaře o přenesení místa konání Světového knihovnického a informačního kongresu z Austrálie do švédského Göteborgu, odkud se kolegové obětavě k uspořádání této akce z roku na rok nabídli. Tato skutečnost ovšem vyvolala bouřlivou diskuzi, která vycházela z nepochopení reálné situace. Zazněly v ní však také hlasy navrhující změnu frekvence této akce, a to jednou za dva roky. Nicméně, tento návrh se v Milánu – alespoň pokud jde o veřejná fóra – na pořad jednání nedostal.

Jak vidět, sféra knihovnictví se z mezí daných současností vytrhnout nemůže. Je ovšem nesporné, že ve Štýrském Hradci svět knihovníkům nastavil tu příjemnější tvář.

[38]

Účastníky konference vítal ve štýrskohradecké Městské hale řádný šraml

[39]

Předseda VÖB H. Weigel zahajuje Bibliothekartag (u pultu je vidět i krásné aranžmá plodů Štýrska)

[40]

W. Sühl-Strohmenger (1. místopředseda Spolku německých knihovníků - VdB), K. P. Böttger (člen Rady EBLIDA, dlouholetý činitel německých knihovnických orgánů), A. Pirola (ředitel Oddělení knihoven Magistrátu Milána, Itálie), J.-M. Reding (předseda Lucemburského sdružení knihovníků, archivářů a dokumentátorů)

[41]

Skupina zahraničních hostí s představitelem jednoho ze spoluorganizátorů konference zleva - G. Leitner (zde jako jednatel Svazu veřejných knihoven Rakouska - BVÖ) - K. P. Böttger, U. Langová (dlouholetá předsedkyně Bibliothek&Information International, SRN), J.-M- Reding, A. Pirola, S. Riedelová (předsedkyně Profesního svazu knihoven a informací - BIB, SRN)

[42]

[43]

Nad Štýrským Hradcem se nesly projevy veselí knihovnic a knihovníků dlouho do noci

[44]

Tři knihovničtí "bossové" - zleva: G. Leitner, H. Weigel, K.-P. Böttger

[45]

Mediální studovna Městské knihovny Štýrský Hradec v adaptovaném suterénu raně novověké budovy