Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Povodně v Klementinu aneb o vodě, čerpadlech a pytlích s pískem

Čas nutný k přečtení
12 minut
Již přečteno

Povodně v Klementinu aneb o vodě, čerpadlech a pytlích s pískem

0 comments
Anglicky
English title: 
Flood in the National Library of the Czech Republic
English abstract: 
Eleven years after the Great Flood in 2002, rain clouds clutched Europe and did not want to go away. As the Moldau surface was rising, people at the National Library were taking action to prevent damage of the precious collections. They knew already what water can do, and they are well aware of the fact that the cellars of the library are located 8 meters under the normal surface. This article, written by a Klementinum’s spokes lady, is about a night in the library, piles of sand, and all steps taken in order to face nature and its power. But most of all about the great enthusiasm and pride invested by the employees into protecting the national cultural heritage.

Měl to být poklidný víkend, kdy může člověk zůstat na gauči s knížkou a nemít výčitky svědomí, že nic nedělá. Déšť za okny, pohodlí domova, spokojeně spící pes, dobrá kniha o architektu Janu Blažeji Santini-Aichelovi, co víc si člověk může přát. Příroda však měla jiné plány, a jak je známo, příroda je mocná…

Těsně před nedělní půlnocí zazvonil mobil, přišel mail. V takových chvílích si vždy s jistou nostalgií vzpomenu na doby, kdy byly mobilní telefony v plenkách. Žádná televize na okýnku geniálního vynálezu, žádné maily, jen jedna hra - had, hovory a SMSky. Tušila jsem, že je třeba odemknout klávesnici a poskytnout pár vteřin pohledu na displej tomu, kdo se v tuto nestoudnou hodinu obtěžoval psát s jakýmsi poselstvím. Poselství to bylo zásadní. Bezpečnostní manažer Národní knihovny ČR Jiří Lučan upozorňoval na stoupající hladinu Vltavy, vyhlášený první stupeň povodňové aktivity.

Uzavřené Klementinum
Když hladina vody nebezpečně stoupá, musí se knihovna zavřít. Ale tím vše teprve začíná...

V souladu se schváleným povodňovým plánem organizace zde byla vyjmenovaná řada kroků, které budou následovat, pokud bude dosaženo stupně druhého. Odkaz na tabulku stránek Povodí Vltavy mě probral. Aktualizovaná data nepředpovídala pohodu, klid a volnou neděli. Poslední věta byla naprosto srozumitelná: Pokud dosáhne hladina Vltavy druhého stupně povodňové aktivity, bude svolána povodňová komise NK ČR. V takové situaci se již nedalo příliš klidně usnout. Někdy před pátou hodinou ranní bylo rozhodnuto. Napsala jsem bezpečnostnímu manažerovi aktuální průtok řeky, překročení jím avizované hranice s doplňujícím dotazem, v kolik komise zasedne, neboť jsem byla mimo Prahu. Sbohem milovaný venkove.

Pravé poledne, neděle, dvanáct hodin po obdržení varovného emailu. Povodňová komise zasedla. Zodpovědně se dostavili opravdu všichni členové povodňové komise. Jediný pan generální ředitel se omluvil, jelikož mu prý před domem teče po cestě voda. Když poslal fotku, považovali jsme jeho popis situace za černý humor. Byl ve svém domě doslova uvězněn. Zahradou, cestou a širokým okolím protékala divoká řeka. Viděli jsme jen kousek horní části plotu.

První zasedání povodňové komise Hladina Vltavy v neděli
První zasedání povodňové komise a hladina Vltavy v neděli

Osm metrů pod hladinou

V povodňové komisi NK ČR zasedají jak noví, tak služebně starší zaměstnanci naší instituce. Takové složení se jeví velmi rozumným. Kolegové, kteří zažili povodně v roce 2002 velmi výrazně pomohli s detekcí možných rizik. Samozřejmě máme schválnou řadu dokumentů, kterými se musíme řídit, ale praxe je praxe. V průběhu tohoto zasedání se hladina Vltavy zvedla na třetí povodňový stupeň, tedy stupeň ohrožení. Bylo jasné, že se knihovna a celý areál Klementina se musí pro veřejnost uzavřít. Primárním nebezpečím není riziko vylití Vltavy z koryta, nýbrž zrádná spodní průsaková voda. Ta zapříčinila největší škody již ve zmiňovaném roce 2002. Sklepní prostory Klementina jsou až osm metrů pod hladinou řeky. Otázkou bylo, zda dostanou volno všichni zaměstnanci. Usnesli jsme se, že bude lepší, pokud  v pondělí přijde kdo jen může, kvůli případné pomoci s preventivními opatřeními. Bude to tak lepší i pro komunikaci ohledně následných kroků.

První nocování jsem si dobrovolně vzala já a kolega bezpečnostní manažer. Prozíravě jsem si s sebou přivezla do práce i psa. Vyplatilo se. Pro mě – tiskovou mluvčí – začal následně informační maraton. Zajistit informační cedule na vrata areálu, informovat uživatele o uzavřené knihovně, informovat novináře a odpovídat na řadu telefonátů. Další úkoly si rozdělili ostatní: zajistit navýšení ostrahy, vypracovat plán preventinvích opatření, plán obchůzek, techniku, nepřetržité služby IT v případě výpadku elektrické energie, řízený postup odstávky datových služeb, atd.

Když se v podvečer sháněly hadice k čerpadlům, aby byly připraveny, nevěřila jsem vlastním očím. Ještě nikdy jsem nezažila zaměstnání, kde by bylo vše v oblasti bezpečnosti na svém místě. Před desátou večer jsem po náročném dni mohla jít na pár hodin spát. Ve dvě ráno jsem měla střídat p. Lučana. Sotva jsem v kanceláři ulehla, volali z vrátnice, že přijeli pracovníci PRE s příkazem okamžitě odpojit přívod elektrické energie. Ač jsme byli s krizovým štábem dohodnuti, že nás v takovém případě budou informovat hodinu předem, aby technici na oddělení IT mohli tzv. korektně vypnout servery, a tím zabránit ztrátě dat, chápali jsme akutní stav a respektovali jej. Do jedné z trafostanic tekla voda přes kolektory. Podařilo se nám přesvědčit PRE o závislosti Klementina na jejich dodávkách, nejednalo se samozřejmě pouze o datové služby. Bylo nám vyhověno, po chvíli nás přepojili, laicky řečeno, na jinou větev. Tentokrát jsme měli vyhráno, ale nevěděli jsme, na jak dlouho. Kolegové z oddělení IT, kteří měli v tu dobu noční pohotovost začali s řízeným odpojováním serverů. V tuto chvíli jsme již ztrátu dat nemohli riskovat.

Uzavírání metra Staroměstská Sklepy v Klementinu
Uzavírání metra Staroměstská a sklepy v Klementinu

A voda stoupala...

Návrat do kanceláře mi zpříjemnil nadšený pes Lukáš. Je to oříšek, ale říkám mu Český vítač, majitelé psů jistě pochopí proč. Trvalo to jen pár minut, opět ta malá placatá věc zvonila a zvonila. „Máme zaplavenou Vltavskou šachtu, budu tě tam potřebovat,“ zněl tlumený, ale naléhavý tón pana Lučana. Vltavská šachta je v bezprostřední blízkosti Vltavy a je zde umístěna technologie pro klimatizování Klementina, které zajišťuje právě voda z Vltavy. Nenápadný prostor, ale velmi důležitý. Udržování stálé teploty je pro Klementinum nezbytné zejména v depozitářích nebo serverovnách. Než jsem se dostala na místo, pan Lučan již zavolal hasičský záchranný sbor a informoval krizový štáb Prahy 1. Hasiči přijeli během pár minut a umístili do šachty čerpadlo. Po chvíli bylo zřejmé, že přítok není tak silný a budeme zřejmě schopni zajišťovat bezpečnou hladinu vody sami vlastní technikou. Asi po půl hodině jsme profesionálům poděkovali, zajistili vlastní čerpadlo a hadice. K čemu nám to ale bude, když na břehu rozvodněné řeky není ani jedna zásuvka? Vydali jsme se na vyjednávání do blízkého hotelu Four Seasons. Tamní manažer zareagoval maximálně ochotně, okamžitě nám poskytl přívod elektrické energie a voda ze šachty pomalu mizela.

Zaplavená Vltavská šachta Zásah hasičů a odčerpávání vody
Pohled do zaplavené Vltavské šachty; zásah hasičů a odčerpávání vody

Už jsme si mohli zvyknout, že se nesmíme radovat předčasně. Najednou se začal valit proud vody z větracího systému. Vltava stoupá, o tom nebylo pochyb. Ke všemu začalo pršet. Museli jsme si pomoci čímkoliv. V první fázi pomohly igelity, kolegové přivezli látky a provazy, utěsnili jsme otvor, zavázali a doufali, že náš provizorní špunt nepovolí. Netrvalo to dlouho a to samé se stalo na druhé straně. Tentokrát bylo riziko vyšší, voda se totiž valila přes rozvaděč. Museli jsme jednat rychle, protože těsnění v rozvaděči může brzy povolit. Po zajištění bezpečnostních opatření jsme zopakovali systém igelitu, látek a provazu. Opět se osvědčil.

Umístění vlastního čerpadla Příprava na utěsnění šachty igelity a látkami
Umístění vlastního čerpadla; příprava na utěsnění šachty igelity a látkami

Šestnáct hodin plných písku

Začalo svítat, v pondělí ráno měla zasednout povodňová komise, já jsem ještě nestihla napsat zápis z té nedělní. Adrenalin by mi stejně nedovolil spát. Po napsání zápisu jsem si nakonec na hodinu lehla.

V pondělí se již od brzkého rána začala stavět protipovodňová hráz podél Platnéřské ulice. Jak zde již bylo zmíněno, nebáli jsme se vody proudící v korytě, ale té spodní či přetékající kanalizace. Kdo zná areál Klementina, tak ví, že právě v Platnéřské ulici je oproti původnímu plánu Klementina zvednuta silnice nad úroveň suterénních oken. Pro chodce je tak podél našeho sídla vytvořen jakýsi průchod pod komunikací. Pokud by se do tohoto prostoru dostala voda, tekla by přímo do budovy Národní knihovny a nebylo by jednoduché ji odtud odčerpat. Dalším z možných ohrožení jsou hadice, které jsou vyvedeny za zábrany u metra ve Valentýnské ulici. Čerpadla s plováky v kanalizacích. Jakmile by stoupající voda dosáhla určité úrovně, čerpadla by nekompromisně začala chrlit vodu směrem k nám.

Klementinum disponuje ve veřejně nepřístupných prostorech tzv. povodňovou jámou. Je to nejnižší bod budovy, kam se v případě povodní stéká voda z celého sklepení. Zde je umístěno obří speciální čerpadlo, jehož vývody rovněž ústí do Platnéřské ulice. Hadice mohou být bezpečně vyvedeny až za protipovodňovou zábranou. Krizový štáb Prahy 1 nám zaslal hromady písku, pytle a tzv. pytlovačky, což jsou trychtýře uzpůsobené právě na plnění speciálních protipovodňových pytlů. Po příchodu zaměstnanců do knihovny se řada z nich zapojila do pytlování a stavění hráze. Moc dobře jsme si všichni uvědomovali, co chráníme. Národní kulturní památku – Klementinum, knihy, řadu světových unikátů zapsaných na seznamu UNESCO a rovněž na seznamu kulturních památek. To, co máme rádi, čeho si vážíme, co nás naplňuje hrdostí na naši práci. Bylo vidět, že do toho všichni dávají srdce. Vytrvalý prudký déšť nám moc nepomáhal, ale vůle zabránit katastrofě byla silná. Platnéřská ulice se nicméně zdála být nekonečná. Pokyn zněl zabezpečit nejdříve okna a následně vystavět hradbu podél zábradlí, a minimalizovat tak případný průnik vody do budovy. V průběhu dne se k nám přidalo několik dobrovolníků. Jim i našim kolegům patří obrovský obdiv a díky. Začali jsme se stavěním někdy v půl sedmé ráno, poslední pytel byl téměř slavnostně umístěn po třiadvacáté hodině.

Zaměstnanci NK a dobrovolníci při plnění pytlů s pískem Zaměstnanci NK a dobrovolníci při plnění pytlů s pískem Izolace oken pod úrovní chodníku
Zaměstnanci NK a dobrovolníci při plnění pytlů s pískem a izolace oken pod úrovní chodníku

Jeden centimetr za minutu

Jenže pondělí zdaleka nebylo jen o stavění zábran. Odpoledne začala stoupat voda ve sklepě. Přesně toho jsme se báli. V ohrožení jsou zde technologie, fundus oddělení výstav, transformátor a další. Dalo se to předpokládat, kanalizační vývody byly v tu dobu obnažené kvůli jejich plánované revitalizaci. Začala se plnit jáma, kam roura ústila. Rychlost byla děsivá, jeden centimetr za minutu. Nedlouho po příjezdu začalo odčerpávání. Určený odtok pro odčerpávanou vodu však kapacitně nezvládal, voda se začala valit ven. Bylo potřeba rychle najít náhradní řešení. Rozhodli jsme se pro nejbezpečnější variantu – zaplavit nádvoří. Voda se tak rozprostře, nebude mít možnost se kumulovat. Tak velkou plochu nemohlo čerpané množství nijak ohrozit. Brzy nám velitel zásahu oznámil, že se s vodou pereme. Při mém unaveném nechápavém pohledu pokračoval ve vysvětlování. Pochopila jsem, že čím více čerpáme, tím rychleji voda přitéká. Takže v jámě voda neubývá, ale přibývá.

Pak přišel zlom, osud nás už nechtěl dále trápit, voda se konečně jako zázrakem zastavila. I sám velitel zásahu to označil za něco nepochopitelného. Dal nám pokyny pro další postup, určil rizikovou výšku hladinu a odjel. Další pokyny a úkony, které si musí členové povodňové komise a pohotovostní pracovníci zapamatovat. Naštěstí v tomto místě zůstala voda rozumná a už o sobě nedala vědět…

Voda ve sklepení Zásah hasičů ve sklepení
Voda se nakonec dostala do sklepení a stoupala rychlostí 1 cm za minutu

Klementinum plné duchů

Na úterý jsem konečně spala, dokonce celé dvě hodiny. Bez nadsázky mohu říct, že jsem se cítila opravdu svěže. Opět zasedala povodňová komise, byl to takový každodenní nutný a potřebný rituál. V zápětí po ní nás překvapila vzácná návštěva. Situaci v Klementinu přišel obhlédnout pan primátor Tomáš Hudeček. Nemohli jsem nevyzdvihnout skvělou splupráci s krizovým štábem Prahy 1, který fungoval opravdu na výbornou.

Klementinum bylo ten den děsivě prázdné. Potkávala jsem stále ty stejné tváře, mnoho jich nebylo. Generální ředitel dal většině z nich z důvodu uzavření NK volno. Co se týkalo nocí, ty byly ještě horší. Tmavé klementinské chodby prosvětlovaly většinou jen modrá blikající světla z majáků aut integrovaného záchranného systému. Občas jsem si přes vyčerpání položila otázku kam asi jedou, zda se jim úsilí vyplatí a podaří se jim pomoci. Z nebe se zase začaly snášet kapky vody a já jsem si uvědomila, že si musím opravdu odpočinout. Tady už nepomůže už ani adrenalin. Padla na mě úzkost, kterou nyní s odstupem času považuji za hysterii. Takovou se neznám. Když jsem viděla ostatní kolegy, zejména pana Lučana, kteří působili naprosto vyrovnaně, styděla jsem se. Musela jsem alespoň na jednu noc domů z této oblasti duchů. Jedna noc ve vlastní posteli mě nabila. Tu následující jsem mohla vystřídat kolegy, kteří se tak také dostali zaslouženě domů.

Protipovodňová hráz v Platnéřské ulici Protipovodňová hráz v Platnéřské ulici
Protipovodňová hráz v Platnéřské ulici; v polovině týdne už se z povodně stala celodenní únavná rutina

Pro další dny a noci jsme byli zase plní energie a elánu. Stále probíhalo nepřetržité čerpání vody ze sklepů a Vltavské šachty, obchůzky zasedání komise, informování médií. Do konce týdne jsme si rozdělili další noční služby. Vždy musel být přítomen někdo z oddělení IT, oddělení provozu, zástupci ostrahy a jeden pracovník v roli koordinátora, který měl zajistit všechny případné kroky v ohrožení dle krizového plánu. Zde jsou popsány přesné postupy, které se musí striktně dodržet.

Příliš jsme se soustředili na spodní vodu. Netušili jsme, že stará nerekonstruovaná střecha Klementina nás může také překvapit. Dvě místnosti v podkroví Klementina zaplatily daň za trvalé deště, střechou začalo zatékat. Naštěstí se jednalo jen o vlhké zdi. Bylo potřeba přizpůsobit obchůzky Klementina a rozšířit je ze sklepních prostor do těch nejvyšších.

Toalety v suterénu Klementina
Také toalety v suterénu Klementina byly zajištěny proti průniku vody z kanalizace. V roce 2002 byl pravě zde zdroj největšího přívalu vody v budově

První pomoc zatopeným knihám

Povodňová vlna se přesouvala na sever. Naše pozornost se přesunula proto tam. Jeden z depozitářů Národní knihovny sídlí v Neratovicích. Kvůli ohrožení ze Spolany byl vypnutý proud, a depozitář byl tak odříznutý od sítě. Voda se do samotných depozitářů naštěstí nedostala, bylo ale potřeba zajistit agregát. Krizový štáb oznámil povodňové komisi NK, že výpadek může trvat až v řádu týdnů. Náhradní zdroj pro zabezpečovací a další systémy tak dlouho nevydrží.

Pak se situace začala zdánlivě stabilizovat. Pracovníci restaurátorského oddělení připravili pro postižené knihovny, instituce i soukormé osoby dokument – První pomoc při záchraně zatopených knih, který popisoval stručně první nutné kroky pro záchranu mokrých papírových dokumentů, fotografií, knih a dalších. Tento návod vzbudil mediální ohlas i řadu děkovných reakcí z řad široké veřejnosti. Upřímné ocenění práce vždy potěší. Vědět, že vaše práce má smysl je jedním z nejkrásnějších pocitů.

Závěr a poděkování

Snad jsem vás výpisem ze svého deníku příliš nezahltila detaily. Zážitků a situací, které jsem nechtěla opomenout je celá řada, všechny se sem bohužel nevešly. Zbývající prostor na stránkách Ikara bych ráda využila k díkům. Díky patří v první řadě zaměstnancům Národní knihovny, kteří prokázali, jak moc jim na naší významné instituci záleží, všem členům povodňové komise Národní knihovny a pracovníkům, kteří trávili dny a noci v Klementinu a byli v plné pohotovosti. Dále dobrovolníkům, kteří přiložili ruku k dílu a skvěle mezi nás zapadli. Krizový štáb Prahy 1 zvládl svou úlohu dokonale, což mohu hodnotit ze své vlastní zkušenosti. Hasičům, kteří nám nejednou významně pomohli. Dnes je moderní nadávat, jak nic nefunguje. Zřejmě nejsem trendový typ. V době povodní, což bylo náročné období, jsem poznala, že vše je o lidech. A pokud máte kolem sebe ty se srdcem na pravém místě, tak vše funguje jak má!

Hodnocení: 
Průměr: 4.3 (hlasů: 6)
MAŇÁKOVÁ, Irena. Povodně v Klementinu aneb o vodě, čerpadlech a pytlích s pískem. Ikaros [online]. 2013, ročník 17, číslo 6 [cit. 2020-02-21]. urn:nbn:cz:ik-14098. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14098

automaticky generované reklamy
registration login password