Akvizice odborných zahraničních časopisů doznala v posledních 10 letech velké a zásadní změny. Základní důvody se dělí do dvou hlavních skupin:

1) politické a společenské změny, tj. život v prostředí tržní ekonomiky
2) vývoj a implementace nových informačních technologií a následný vznik netradičních nosičů informací

I.

Knihovny si do roku 1989 zajišťovaly zahraniční časopisy u monopolního dovozce. Cenové vyjednávání nebylo rozhodně bezproblémové, mělo však odlišnou, jednoznačně danou podobu. Dnes je trh rozdělen mezi dovozní agentury - zahraniční bez zastoupení v ČR, české firmy, zastupující velké mezinárodní firmy a nově vzniklé české subjekty. Smyslem činnosti každé agentury je usnadnění odběru periodik, tj. veškerý obchodní servis od cenové nabídky až po vyřizování urgencí a reklamací. Hlavním problémem se stala volba agentury. Dobrá volba by měla být vždy kombinací několika kritérií. Nikdy by se nemělo vybírat pouze podle jediného, tj. ceny. Současná tíživá ekonomická situace knihoven vede často k tomu, že výsledkem např. výběrového řízení je strohé oznámení: byla vybrána nejnižší cenová nabídka. Tento výběr je velmi problematický, i když pochopitelný. Správně by ovšem mělo být uvedeno: byla vybrána optimální nabídka, tj. kombinace dobré ceny + agenturou konkrétně popsaných a velmi přesně formulovaných obchodních podmínek bez jakýchkoliv kliček. Tyto podmínky jsou někdy formulovány vágně, nejednoznačně a mohou v konečném efektu způsobit, že nejnižší cena se řádně prodraží. A právě podle těchto podmínek lze solidní agenturu dobře vybrat.

Výběr tohoto typu klade na akvizitéra vysoké odborné nároky. Musí umět porovnat ceny (nikoliv mechanicky !), provést analýzu jejich konstrukce (odlišit meziroční cenový nárůst od změny kurzu) a analýzu kvality obchodních podmínek, musí umět klást otázky při jakýchkoliv nejasnostech. Akvizitér se tak stává manažerem a rozhoduje nejen odborně - o skladbě souboru odebíraných titulů - ale především o finančních podmínkách. Ty poté musí obhajovat před svými nadřízenými, kde musí umět rovněž správně argumentovat tak, aby výsledkem byla optimální volba a kvalitní spolupráce.

II.

Rozvoj informačních technologií přinesl vedle tradičních papírových časopisů i digitální dokumenty, přístupné prostřednictvím sítě Internet. Plnotextové časopisy jsou již několik let běžné v oblasti matematiky, fyziky, chemie, medicíny, techniky, začínají se rozvíjet i některé oblasti společenských věd. Střízlivé odhady uvádí, že v současné době je k dispozici v digitální formě cca 5% z celkového množství vydávaných odborných titulů.

Všichni významní producenti tištěných verzí se snaží nabídnou i digitální formu své klasické, papírové produkce. Samozřejmě začínají od titulů, kde je nejširší spektrum potencionálních uživatelů, tedy výše uvedené obory. Producenti si zároveň chrání přístup do digitálního titulu a individuálně stanovují své podmínky, i když je tendence co nejvíce dokumentů v této formě poskytnout zdarma jako doplněk k odběru papírové verze. Vydavatel pak vyžaduje od odběratele, aby se přímo přihlásil na předepsané adrese, kde obdrží přístupové heslo. Tento způsob je sice běžný, ale ne příliš uživatelsky komfortní. Proto velké agentury budují vlastní elektronické systémy, ve kterých zpřístupňují - na základě dohod s vydavateli - jednotným, jednoduchým a velmi komfortním způsobem časopisy v digitální podobě. Tento vlastní systém se v současné době stává nezbytností, jeho budování je však nesmírně drahá záležitost a dovolit si jej mohou pouze skutečně finančně silné a stabilní subjekty (Swets, Ebsco, Minerva). Zároveň se tak stává i atributem kvality agentury. Rovněž se ukazuje, že jako další stupeň vývoje vznikají konzorcia - sdružení uživatelů, která sdružují své prostředky na finančně výhodnější nákupy přístupů do digitálních dokumentů. Zároveň se začíná jednat o tzv. celostátních licencích pro libovolný počet uživatelů, jedná se však zatím o budoucnost a další vývoj.

Digitální dokumenty jsou dnes běžnou součástí publikování. Jsou rychlejší než tištěné verze. Otázkou však zůstává, omezí-li se jejich rozvoj na oblasti dnes využívané, nebo zasáhne-li i jiná odvětví, především společenské vědy. Samozřejmě by takový vývoj byl optimální, ale čas ukáže, kterým směrem se bude ubírat. V každém případě bude znamenat velký tlak na pracovníky v knihovnách a informačních institucích, na změnu stylu práce s novými dokumenty. Přínos, který však pro práci tyto dokumenty již dnes znamenají, za to rozhodně stojí.