V sobotu 13. února 2016 se v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na náměstí Jana Palacha konal další ročník konference New Media Inspiration 2016, tentokrát s podtitulem "Pochopte generaci svých rodičů, vrstevníků i dětí". Akci jako obvykle organizovala Studia Nových Médii a Tuesday Business Network s přispěním FF UK, FSV UK a organizace AIESEC, mediální podporou serveru Lupa.cz či Markething.cz, firem Liftago, Zoot či Martinus a dalších partnerů.

Key-note přednášku únorové novomediální konference si připravil Ondřej Štefl ze společnosti SCIO, který hovořil o "Potěmkinových vesnicích ve školství", tedy jak školy připravují (či spíše nepřipravují) děti na budoucí život.

Zmínil, že ačkoliv tradiční školy často tvrdí "Víme, co učit", "Připravujeme děti na budoucí život" a "Máme výsledky", skutečnost je trochu odlišná (resp. Slovy pana Štefla "nevíme, nepřipravujeme a nemáme"). Dnešní děti budou dospělé v roce 2030 až 2060, ovšem základní skladba předmětů pochází z roku 1848. Metody současné výuky nejsou ani založené na vědeckých poznatcích; naopak, kognitivní vědy průběžně odhalují jejich chyby a nedostatky. A co se týče "výsledků", státní maturitu z matematiky nesložilo 30% studentů, přičemž na složení maturity stačí ovládat cca 25% látky.

Situace je podle pana Štefla obecně taková, že současné školství nestačí – a nestačilo de facto nikdy; jediný rozdíl mezi generacemi je v tom, že naši rodiče to nevěděli, ale my už to víme. A zatímco absolvování školy dnes člověku do života mnoho nedá, dalo by se říci, že znakem dospělosti je dnes spíše hypotéka než titul.

Pan Štefl následně v krátkosti zmínil nové formy vzdělávání typu MOOC (massive open online course, neboli hromadný otevřený online kurz), neboli elektronicky dostupné kurzy a přednášky světových univerzit, kam patří například Coursera, EdX či Khanova škola – a následně se dostal k další části svého příspěvku, představení tzv. SCIO školy.

Vznik projektu byl poměrně rychlý; 10. Září 2014 se rozhodli založit školu, do 30. září si podali žádost a 1. září 2015 byla otevřena první SCIO škola v Praze na Chodově. V průběhu roku 2016 pak přibude (resp. již přibylo) několik dalších – na Praze 9, v Brně a v Olomouci.

Vzhledem k tomu, že škola vznikla de facto na zelené louce, měli možnost již od začátku vyzkoušet nové postupy a formy výuky bez kompromisů. Ústřední ideou je "změna". Změna jako trvalý stav dnešního člověka. A změna jako výzva, nikoliv ohrožení. Mezi další principy patří důraz na individualitu, vztahy mezi dětmi i "průvodci" (tj. učiteli) a smysl pro fair play.

SCIO školy mají ale samozřejmě i své limity; například vhodné prostory, nutný souhlas obce, vhodné lidi (průvodci, ředitelé), a v neposlední řadě i peníze. Na otevření každé školy potřebují cca 3-3,5 milionu Kč; pomohly by jim např. půjčky od rodičů s podobnými podmínkami jako v bance).

Zatímco v hlavní aule pokračovaly další přednášky zaměřené na business – např. představení tří generací on-line podnikatelů, příspěvek Tomáše Kleňhy z Bistro agency či prezentace projektu DVTV, v sálu číslo 200 odstartovala od 10:30 sekce věnovaná hrám a sociálním sítím.

S prvním příspěvkem v této sekci vystoupil Filip Šelong, který stručně představil hru Minecraft fenomén, který s ní souvisí. Hra Minecraft je aktuálně 3. nejúspěšnější hra v historii – na různých platformách (PC, konzole, mobilní systémy) se jí prodalo přes 70 milionů kopií. Přitom je to typická "indie" hra, tedy hra od malých nezávislých vývojářů. Jejím autorem je Marcus "Notch" Peterson, který své studio Mojang na konci roku 2014 prodal Microsoftu za 2,5 miliadry dolarů.

Z Minecraftu se tak během let stala doslova herní legenda s velkým dopadem na celý herní průmysl. Byla to nejen první "velká" a extrémně úspěšná indie hra, ale také se stala jedním z nejůspěšnějších příkladů konceptu early access (tj. hry, která byla poprvé k dispozici "před vydáním", tedy ještě během svého vývoje). A je to také jedna z prvních her, co velmi intenzívně využila YouTube k šíření své popularity. K fenoménu Minecraft dále patří silný vliv komunity, výrazná modifikovatelnost a neustálý vývoj. Minecraft je také v podstatě definicí dnes úspěšných žánrů jako "sandbox", "survival" či "procedural generation".

Ačkoliv po cca šesti extrémně úspěšných letech zasáhl i Minecraft pozvolný pokles hráčů, hra je stále nesmírně populární (s přibližně 40 miliony hráčů měsíčně) a má před sebou velkou budoucnost – například ve formě vzdělávací verze Minecraft Edu, jako ideální case-study technologie rozšířené reality Microsoft HoloLens, či v přesahu do dalších forem médií (viz např. adventura Minecraft: Story Mode, plánovaný film, bohatý merchandising atd.)

Jako další vystoupil Michal Charvát s příspěvkem "Mediální degenerace XYZ - od Saši Hemaly k Teri Blitzen", ve kterém se věnoval především konzumaci médií. V úvodu přednášky všechny tři generace také poměrně výstižné popsal: generace X si hrála v reálném světě (byli venku, házeli po sobě kameny), generace Y si hrála ve virtuálním světě (PC hry a konzole); a generace Z se dívá, jak si někdo jiný hraje ve virtuálním světě (gameplaye, streamy).

Hlavní částí příspěvku tedy byla série grafů a tabulek s různými statistickými ukazateli – například že generace X sleduje televizi přes 3 hodiny denně, zatímco generace Y a Z zhruba polovinu času. Liší se také oblíbené kanály (např. ČT a Prima vs. Prima Cool, Óčko, Smíchov). Vydavatele novin také asi nepotěší, že denní tisk z posledních tří generací nezajímá už v podstatě nikoho (X 28%, Y 25%, Z 10%).

Zajímavou prezentaci si připravil Jan Schmid, který se zaměřil v podstatě na "komunikační střet generací" a pokusil se o analýzu příspěvků fanoušků youtubera Jirky Krále a mistra Karla Gotta. Podle očekávání se ukázalo, že obě "generace" se svými idoly komunikují výrazně odlišným způsobem – zatímco u Karla Gotta se jednalo nejčastěji o projevy úcty, vzpomínky na písně či koncerty, či přání k brzkému uzdravení, u Jirky Krále převažovaly osobní příběhy a názory (ve stylu "já, já, já"), úkoly (co má natočit) a smajlíky.

V obecné rovině bychom tedy mohli oba komunikační vzorce rozdělit např. jako "já" x "ty" (resp. "vy"), smajlíci x vykřičníky, kratší x delší věty, chtít x přát atd. Specifické formy komunikace se objevují i na jiných sítích, jako je např. Instagram, kde je opět velmi silný důraz na sebeprezentaci a snahu zaujmout (focení selfies, používání populárních hashtagů jako #like4like atd.).

Poslední příspěvek si v této sérii připravil Tomáš Peterka z agentury ČMSS, která letos oslavila 22 let na trhu, a přišla se pochlubit zejména svým posledním projektem TadyJeMoje.cz s cílem oslovit nové publikum a vytvořit komunitu mladých lidí s láskou k bydlení a vybudovat u nich pozitivní vztah ke značce.

Projekt, který pan Peterka v rámci case-study zmínil, je poměrně úspěšný, a to zejména podle "sociálních metrik", jako je počet fanoušků, lajků a sdílení. Zde je ovšem potřeba si uvědomit, že je vždy důležité rozlišovat virální příspěvky a příspěvky pro relevantní cílovou skupinu – přičemž ty relevantní jsou pro "business" samozřejmě cennější. Kampaň nicméně zacílili dobře a dosáhli např. OR (open rate, míra otevření u newsletterů) 22,2 %, či CTR (click-through rate, míra prokliku u odkazů) 5,6%.

Na závěr pan Peterka ještě zmínil šest bodů, jak si vypilovat publikum: 1) pamatujte, kdo vás zajímá a co od něj chcete, 2) využívejte pokročilou webovou analytiku, 3) nároky na obsah rostou enormně, počítejte s tím, 4) neřešíte počet fanoušků ani návštěvnost, ale kvalitu publika (i když důležité je samozřejmě obojí), 5) nenechte se zlákat levnými kroky a neuhněte z cesty, 6) nesnažit se "znásilňovat" ani publikum, ani obsah.

Po přestávce na oběd odstartovala v hlavní aule série prezentací věnovaných sociálním médiím a sociálním datům a v místnosti 200 série prezentací o vzdělávání a seznamování.

Sociálně-mediální sekci v aule odstartovala "data holka" Lenka Krsová s příspěvkem "YouTubeři skrze data", ke které jí podle svých slov inspirovaly "hodiny bizáru, co na českém YouTube viděla".

Co se týče youtuberů (tedy lidí, kteří působí na YouTube a vytváří si vlastní komunitu diváků) obecně, v USA youtubeři působí cca od roku 2009, v ČR cca kolem roku 2014. V zahraničí mají tyto osobnosti miliony followerů a "YouTube" je jejich primární business. Nejpopulárnějším zahraničním YouTuberem je PewDiePie s cca 50 miliony odběratelů; mezi další populární youtubery patří např. Smosh, Jenna Marbles či Markipier.

U nás jsou počty zhlédnutí či followerů samozřejmě podstatně menší, ale i tak zde máme poměrně dost oblíbené tvůrce, jako je např. ViralBrothers, GoGoMan, MenT, Jirka Král, Gejmr, Hoggy či FattyPillow; z youtuberek např. Teri Blitzen, Carrie Kirsten, Shopaholic Nicol a další. Počet subscriberů se obvykle pohybuje v řádu stovek tisíc, celkové počty zhlédnutí pak v desítkách až stovkách milionů.

Statistiky je samozřejmě nutné brát s odstupem; odběratelé se dají "koupit" a i počty zhlédnutí jsou nespolehlivé (reloady videa, spamboti, embedovaný autoplay). Nicméně například Jirka Král má v průměru 360.000 zhlédnutí denně a ta čísla jsou poměrně stálá. Stejně tak je zajímavé, že i na YouTube můžeme pozorovat určitou "televizní perspektivu", kdy se celý den nic moc neděje a pak je velký boom kolem zpráv a televizního primetimu.

Za zmínku stojí, že úspěšní youtubeři mají často velmi úspěšné i další sociální kanály s pravidelnou nadílkou desetitisíců lajků např. na Instagramu atd. Mezi Instagramové stálice patří např. GoGoMan, Shopaholic Nicol či Teri Blitzen; z trochu "tradičnějších" celebrit pak např. Leoš Mareš či Alena Šeredová. Kam se na mladé tvůrce hrabou značky – z nich je na tom nejlíp asi "love brand" Zoot, a s menším odstupem např. Škoda, Milka, či knihkupectví Martinus.

Za zmínku stojí ale i úplně odlišné koncepty, než jsou energií nabití youtubeři – například "pomalá televize" SlowTV má denně cca 24 tisíc zobrazení, což není málo. Někdy prostě člověk potřebuje vypnout a odpočinout si od hektických zážitků a rychlých střihů a podívat se např. na mazací tramvaj, Hlavní nádraží či na letiště Václava Havla.

Zatímco v aule pokračovaly další sociálně-prosíťované přednášky (např. Johny Machette, O2 či prezentace o Instagramu), paralelní sekce ve druhém patře se věnovala médiím a jejich konzumování. Konkrétně Jakub Macek představil výzkumnou zprávu projektu "New and old media in everyday life: media audiences at the time of transforming media uses", který probíhal v letech 2013-2015 a který kombinoval kvalitativní výzkum (polostrukturované rozhovory, 48 respondentů) a kvantitativní šetření (dotazníky, 1998 respondentů).

Výzkum ukázal, že co se médií týče, na prvním místě je u nás poslech hudby a sledování filmů, poté následuje sledování seriálů, čtení časopisů, čtení knih a počítačové hry. Dominantní roli u nás stále hraje televize a televizní vysílání (byť třeba i sledované on-line). Cca 30% konzumentů obsahu na internetu obsah stahuje, naopak za poplatek se dívají jen 2% - což ale může být ovlivněné i otázkou dostupnosti, protože např. ani na Netflixu zatím není český obsah.

Jako další vystoupil Marek Botha z VŠCHT s příspěvkem "Sex na počkání aneb svět internetových aplikací", ve kterém se – jak již název napovídá – věnoval on-line seznamkám a sex-datingu (aka spontánní sexuální styk a další tělesné aktivity zaměřené na fyzické potěšení bez přítomnosti hlubší citové vazby).

Toto "nevázané" chování tady ovšem existovalo ještě dávno před mobilními aplikacemi. Určité výraznější "boomy" přišly ve 20. letech (společně s rozvojem automobilismu), v 60. letech (v dobách sexuální revoluce, rozmachu antikoncepce či penicilinu) a samozřejmě v 90. letech, kdy se na scéně objevil internet.

Pan Botha následně přešel ke stručnému popisu seznamovacích aplikaci, kde v dnešní době dominuje tzv. location-based dating (na základě GPS). Klíčová je v těchto aplikacích většinou profilová fotografie, poté následuje stručný popis (obvykle 140-500 znaků), základní statistické údaje (věk, výška) a status s geografickou vzdáleností. Mobilní "GPS" seznamky jsou velmi populární; například Tinder má 50 milionů uživatelů a Grindr (což je v podstatě Tinder pro homosexuály) jich má 5 milionů.

Pan Botha během studia realizoval i krátký výzkum, do kterého se mu podařilo sehnat 18 uživatelů (10 gayů, 8 heterosexuálů). Jejich věkově rozpětí bylo 23-39 let a z aplikací používali např. Tinder, Grinder, Badoo, Hornet a další. Výzkum probíhal s využití cca 30-60 minutových rozhovorů.

Výsledky byly takové, že uživateli seznamovacích aplikací jsou nejčastěji mladí lidé, často absolventi vysoké školy po nástupu do práce, kdy hraje velkou roli nedostatek času. Prokázala se také určitá "geoprostorová diskriminace", tj. že některá místa mohou byt uživatelsky vyhledávanější než jiná (centrum města vs. periferie vs. venkov). K sexu docházelo buď rovnou, případně před tím proběhlo rande. Hlavním rizikem bylo podle očekávání zdraví – lidé mají často pocit, že toho druhého už i díky on-line komunikaci znají a nic jim nehrozí. Překvapivě velký vliv hraje v podobných aplikacích i sebeprezentace, kdy není výjimkou ani propojení s osobním Facebookem nebo Instagramem.

Tématu seznamování se věnoval i příspěvek "Dating strategies of Generation Y" Karolíny Štěpánkové z VŠE v Praze. Ta opět začala krátkou exkurzí do historie seznamování – od domlouvaných sňatků, přes předmanželský sex a sexuální revoluci, až po znovuobjevení Kámásutry a příchod internetu.

Mezi populární seznamky a dating aplikace patří například eDarling (Německo, od roku 2008; vstupní dotazník obsahuje 260 otázek a výběr partnerů probíhá na základě matematických modelů), Ashley Madison (Kanada, 2002; službu zasáhl velký hackerský útok; ukázalo se také, že 70% uživatelů byli muži a bylo zde mnoho falešných ženských profilů), již zmiňovaný Tinder, dále třeba Twoo, Badoo a další.

Autorka se ve své práci věnovala obsahové analýze konverzací uživatelů Tinderu. Pilotní výzkum trval tři týdny a v jeho rámci bylo vytvořeno pět falešných profilů na Tinderu i na Facebooku (se kterým musí být profil na Tinderu propojen). Po třech dnech používání pak došlo k vyhodnocení 220 konverzací (a sepsání semestrální práce). Výsledky ukázaly, že 77% konverzací zahájili muži (při neaktivitě mužů se ozvala jen 4% žen), většina uživatelů byla ve věku 16-35 let, většina byla studenti a zaměstnanci a zajímavé také bylo, že 60% mužů byli cizinci, zatímco 70% žen bylo z ČR. Co se týče sexu, zájem o něj nebyl na Tinderu příliš valný, a to zejména u žen – první návrhy přicházely zejména ze strany respondenta (25 % vs 5 %).

V následné diskusi také zazněla zajímavá otázka na etiku, protože studentky VŠE lidi, které pod falešnými profily v rámci 220 konverzací kontaktovaly, o výzkumu neinformovaly (a nakonec se jednoduše odmlčely).

Po seznamovacích aplikacích přišel na řadu cofee break, a po coffee braku série posledních příspěvků. V hlavní aule to byl příspěvek Petra Michla, který se věnoval product placementu u YouTuberů. Ten může být buď nenápadný (např. čepice konkrétní značky v pozadí, chroupání Pringles při streamování atd.) a nebo přiznaný (tj. včetně disclaimeru ve videu, nebo aspoň v popisku). Dlužno dodat, že sponzoring a partnerství je pro větší youtubery často finančně zajímavější než peníze z počtu zhlédnutí (resp. zhlédnutí reklam).

V místnosti 300 tuto poslední sekci zase odstartoval příspěvek Štěpánky Sunkové z České televize, která představila nové webové stránky "Déčka". Stránky měly být určené pro děti od 4 do 12 let a měly fungovat jako určité bezpečné a vzdělávací virtuální hřiště. Obsahují tak například Pískoviště pro nejmenší, drobné hry s postavičkami, které znají z televize, puzzle, pexesa, či Čítanku s pohádkami.

Zajímavým poznatkem bylo, raději se dětí neptat, co na novém webu chtějí mít, protože odpovědi jako "krutý střílečky" nebo "videa jako od ViralBrothers" tvůrce příliš nepotěšily. Mezi další zajímavé projekty na "Déčku" patřil například adventní kalendář, velikonoční kalendář, oslava 50 let večerníčku & soutěž na bázi geocachingu Časolet, do které se zaregistrovalo 43.000 rodin či "superagentský" projekt DIV.

Nové webové stránky dodržují také vlastní kodex – jsou například bez reklam, bez odkazů na cizí stránky, vždy používají spisovnou češtinu, chybí na nich možnost přímé komunikace mezi uživateli, nabízí čerstvou ale poetickou grafiku předních výtvarníků, spolupracují s herci a dabéry, a pravidelně testují.

Nový web byl spuštěn 31. srpna 2013 a od té doby zaznamenal celkem 190 milionů zobrazených stránek, cca 9 milionů uživatelů podle Google Analytics a průměrná doba trvání návštěvy byla slušných 9 minut a 30 sekund. Naopak největší peklo bylo optimalizovat web a aplikace pro různá koncová zařízení. Zajímavé také je, že se za poslední dva roky překvapivě nezměnil poměr přístupu z tabletů a počítačů. Soukromý odhad autorky je, že je takhle malým dětem nikdo nekupuje (resp. alespoň ne ty drahé; a ty levné to neumí).

Jako další vystoupil Josef Slavíček, který představil aplikaci KoalaPhone, mobilní prostředí uzpůsobené pro seniory a pro lidi s horším zrakem. Zejména dnes už se bez smartphonů téměř neobejdeme, ale pro mnoho uživatelů mají tato zařízení příliš malé písmo a obtížné ovládání – a to se aplikace snaží napravit.

Na ČVUT proto proběhl výzkum, kterého se účastnilo 100 seniorů a jehož výsledkem je právě aplikace KoalaPhone, která nabízí přehledné prostředí, velká tlačítka na klávesnici, přepracované kontakty a další prvky, jako hlasité čtení textu či SOS tlačítko pro případ nouze.

Aplikace získala ocenění v soutěži Social Impact Award 2014, ceny MashUp, AppParade a další. Aplikace má celkem 21.000 uživatelů ze 101 zemí, je přeložena do 30 jazyků a navázali díky ní několik partnerství. Základní verze aplikace je k dispozici zdarma, plná verze stojí 125 Kč a používá ji cca 10% uživatelů.

Pravděpodobně nejzábavnější přednášku v historii NMI si připravil vzácný "zahraniční" host (až z Opavy!), Rostislav Oboňa, autor parodického webu The Zeitung známý na internetu zejména jako "Starý mrzout".

Ve svém příspěvku se věnoval především svému YouTube kanálu, kde vydává oblíbenou sérii Tak jde Zeit, ve které každý den komentuje aktuální události. Videa začal natáčet 11. Října 2015 a v únoru 2016 už měl 140.000 zhlédnutí (aktuálně již přes 400.000).

Konkrétně se věnoval zejména finanční stránce, protože první věc, která asi každého youtubera napadne, jsou příjmy z reklamy. Ty ale bohužel nejsou u menších kanálů příliš použitelné. Pan Oboňa si například spočítal, že příjmy za poslední videa, kterým věnoval dohromady asi 360 hodin práce, činily 87 dolarů, tedy v přepočtu přibližně 5,70 Kč za hodinu.

Rozhodl se proto na webu nabídnou možnost "koncesionářských poplatků" (které jsou 50 Kč měsíčně a platí je asi 9 lidí), lidé mu občas pošlou nějaké dary, ve volném čase např. zpívá na narozeninách a ve videu nabízí i možnost extra reklamy (cca za 500 Kč). Po sečtení všech těchto příjmů, které dosáhly asi 10.000 Kč, již vychází výdělek na cca 25 Kč / hodinu. Což pořád není ani minimální mzda, ale aspoň se na tom dá přežít.

Poslední prezentaci paralelní sekce si připravil Petr Nuska z FAMU, který pohovořil o "DSLR revoluci", tedy velmi častému využití digitálních zrcadlovek pro potřeby amatérských a dokumentárních filmařů. V rámci výzkumu oslovil (formou rozhovoru) 10 filmařů a pobavil se s nimi, proč DSLR používají a jaké vidí výhody.

Nejčastějším důvodem byla zpravidla finanční stránka. Profesionální filmové kamery jsou radové dražší, ale DSLR (např. Canon 5D Mk II) mají často velmi podobnou obrazovou kvalitu (co se týče rozlišení, dynamického rozsahu či hloubky ostrosti) a zároveň jsou výrazně levnější. Nespornou výhodou je také jejich velikost a s ní související mobilita. Ta umožňuje např. snazší použití v obtížnějších podmínkách (např. na horách), zajímavější či nezvyklé úhly a zejména ve zmiňované dokumentární filmografii i určitou intimitu.

Samozřejmě i DSLR mají své limity; kvalita není úplně "filmová", slabší je často zejména výkon ve špatných světelných podmínkách. Téměř vždy je potřeba externí mikrofon a DSLR jsou náchylnější na obrazové artefakty, jako je rolling shutter, moiré, banding atd. U delšího natáčení muže dojít např. k přehřívání senzorů, časovým limitům natáčení atd. Kolem DSLR ale na druhou stranu existuje i velmi zajímavá komunita – a to jak ve formě "DSLR celebrit" (např. Phillip Bloom) či DIY (např. vlastní stativy, pojezdy atd.).

Poslední prezentaci v hlavní aule si připravila Trang Do Thu, která hovořila o rozdílech mezi evropskými a asijskými millenials a v závěru nás naučila několik "póz", abychom na selfies vypadali co nejvíce "kawai", tedy roztomile.

A touto přednáškou jubilejní pátý ročník konference New Media Inspiration skončil. Organizátoři poděkovali partnerům a sponzorům, rozloučili se s účastníky (kterých bylo letos 377) a pozvali je na New Media Inspiration 2017, který se bude konat na stejném místě v sobotu 18. února 2017.