Jakub Mlynář z Centra vizuální historie MALACH na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze nejprve upřesnil vztah mezi Centrem vizuální historie a Univerzitou v Jižní Kalifornii (University of Southern California, USC). Centrum totiž zpřístupňuje obsah poskytovaný USC, a to s využitím vysokorychlostní sítě Internet2. Mimochodem, zkratka MALACH znamená Multilingual Access to Large Spojen ArCHives.

Se vznikem Institutu USC Shoah Foundation je spjato jméno Stevena Spielberga. Hlavním úkolem organizace (původně nazvané Survivors of the Shoah Visual History Foundation) bylo sesbírat co nejvíce vzpomínek od co největšího počtu pamětníků holocaustu. Natáčení rozhovorů probíhalo nejprve pouze v USA, později i v dalších zemích. Celkem proběhlo v 56 zemích světa a bylo natočeno 52 tisíc videosvědectví ve 32 jazycích. Díky tomu se jedná o největší archiv svého druhu na světě (celková velikost archivu je 135 terabytů!). Kolem přelomu tisíciletí byl archiv indexován, a díky tomu lze vyhledávat i konkrétní informace z jednotlivých rozhovorů.

Součástí rozhovorů je život pamětníka před válkou, za války a po válce až do poloviny 90. let. Díky tomu rozhovory v archivu pokrývají značnou část dějin 20. století. Nejvíce rozhovorů v archivu je s židovskými přeživšími, jsou však zařazeny i rozhovory s dalšími osobami. V ČR bylo pořízeno 566 rozhovorů, na Slovensku pak 656 rozhovorů. Navíc přes čtyři tisíce lidí uvedlo jako svou rodnou zemi Československo. Natáčení v ČR probíhalo formou sněhové koule, a to prostřednictvím židovských obcí.

Pro vyhledávání v databázi byl vytvořen propracovaný index klíčových slov, která byla ručně přiřazena ke konkrétním úsekům výpovědí (o délce jedné minuty). Paralelně s indexací, která probíhala v USA, probíhal projekt MALACH, a to v letech 2002 až 2006. Mezi hlavní cíle projektu patřilo automatické rozpoznávání řeči, tvorba a strojový překlad tezauru, podpora účinné profesionální katalogizace a podpora pro vyhledávání a další výzkum.

Nahrávky v 90. letech byly pořizovány na videokazetách VHS, které byly následně digitalizovány. Archiv je přístupný na základě licence – v tuto chvíli je v Evropě celkem pět přístupových míst (nově přibyl Salcburk a Londýn). Kromě tematiky holocaustu byly také pořízeny rozhovory s přeživšími genocidy Tutsiů ve Rwandě v roce 1994 a dále jsou zpracovávány vzpomínky přeživších z genocidy v Arménii.

Přednášející také názorně ukázal, jak je možné v archivu vyhledávat a jak dále pracovat se získanými výsledky vyhledávání. Do vyhledávání osob nejsou zahrnuty jenom osoby, které poskytly rozhovory, ale také osoby, o kterých mluví. Životopisné vyhledávání umožňuje vyhledání osob podle jejich válečných zkušeností, náboženského vyznání, rodné země či města apod. Pravděpodobně nejzajímavější je vyhledávání podle klíčových slov, z nichž většinu tvoří geografické nebo časové údaje. Archiv celkem využívá 55 tisíc klíčových slov.

Naopak mezi nedostatky online archivu patří absence fulltextového vyhledávání v doslovných textových přepisech rozhovorů. Určitou nepříjemností je také fakt, žeklíčová slova jsou dostupná pouze v angličtině.

Závěrem přednášející podotkl, že jsou zachyceny pouze příběhy lidí, kteří holocaust přežili, tj. většinová zkušenost obětí zůstává pochopitelně neznámá. Zdůraznil také, že archiv je využitelný nejenom pro badatele zabývající se židovskými dějinami, ale i jako zdroj v oblasti psychologie či lingvistiky. V následné diskusi J. Mlynář ještě upřesnil, že u nás je archiv dostupný jenom z centra MALACH, a to z technologických a především bezpečnostních (právně-etických) důvodů.

(lj)