Dvoudenní seminář Centra dětského čtenářství [4] na Jižní Moravě při Knihovně Jiřího Mahena Knihovna spojuje aneb komunitní role knihoven konaný ve dnech 4. - 5. listopadu 2020 se tentokrát přenesl do online prostředí a účastníkům přinesl řadu nových zkušeností, rad a tipů, jak komunitně pracovat se čtenáři i v krizi s onemocněním COVID-19.

Seminář proběhl i za nepříznivého počasí (což nás trápit nemusí), s pár technickými potížemi (to nás trochu potrápilo) a i s pár lektory v karanténě (to nás pobavilo). Účastníci se tak mohli potkat s několika autory knih pro děti, knihovnicemi a v neposlední řadě i s jedním knihkupectvím.

S příklady dobré praxe se rozhodly podělit kolegyně z knihoven z Třince, Jevišovic, Vyškova a Valašských klobouků. Z autorů knih pro děti jsme se mohli vidět s Ivonou Březinovou, Ester Starou nebo Pavlem Čechem.

Třinec žije

Za nejvíce inspirující většina z účastníků považovala prezentaci paní Mariky Zadembské a Hanky Pietrové z knihovny Třinec [5]. Vedle, troufám si říci, již zavedených knihovnických programů a aktivit jako Noc s Andersenem [6] nebo Den pro dětskou knihu [7], jsou aktivní v projektu Bookstart aneb S knížkou do života [8], kde se v klubu MRKni každý měsíc potkávají rodiče (nejen oni) a nejmenší čtenáři s knihovníky a zabývají se, jak jinak, než knihou. Čímž se odlišují od jiných mateřských center, které ve městě působí (nehledejme tedy žádné pomůcky či aktivity typu Montessori).

Projekt Bookstart je v českých knihovnách ještě stále novinkou, SKIP [9] s ním přišel v roce 2018, ale v Třinci MRKají na knihy již 9 let. Pomocí kritického myšlení ukazují rodičům (či prarodičům) jak pracovat s textem u nejmenších dětí.

Pro děti předškolního věku je zde připraven program Čteme s nečtenáři, kde se opět pomocí kritického myšlení, děti v menších skupinách věnují předčtenářské gramotnosti. Obdivuhodná je akce Večerníčky naživo, kdy se z knihovníků stávají herci a v třineckém lesoparku předvádí ochotnické umění. A že knihovna drží krok s dobou dokazuje i aplikace Čtenářský metr [10] (zatím pouze pro systém Android), kde knihovníci doporučují řadu zajímavých knih.

Aktivní je třinecká knihovna i na poli dobrovolnictví. Mklub pomáhá najít mladým lidem směr, jakým se můžou v životě ubírat. Mezi jejich aktivity patří čtení v domovech pro seniory a v nemocnicích, spolupráce s neziskovými organizace, tzv. Langugae caffee, kde se potkávají i různé etnické menšiny žijící v Třinci či Jeden svět [11], festival dokumentárních filmů.

A jak přenést alespoň část svých báječných aktivit ke čtenáři online? Každý měsíc knihovnice natáčejí videa na mobilní telefon a snaží se klub MRKni udržet distančním způsobem. Taktéž měla velký úspěch i online Noc s Andersenem. Podle paní Zadembské je všechno zlé pro něco dobré. „Díky online formě noci, jsme mohli nocovat s více uživateli než při klasické Noci s Andersenem.“

Výškov snídá

Naproti tomu paní Zdeňka Adlerová, trenérka paměti 3. stupně a PR v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově [12] dokázala, že senioři rozhodně nepatří do starého železa, ale umí si poradit s moderními technologiemi s grácií. Se svými čtenáři a účastníky trénování paměti se setkává prostřednictvím programu Streamyard [13]. Seniorům je ve Výškově věnována velká pozornost. Za zmínku stojí Univerzita třetího věku ve spolupráci s Olomouckou univerzitou, Hrátky s pamětí, Angličtina pro seniory. Starší generace se zde také mohla potkat s virtuální realitou.

V knihovně nezapomínají ani na své malé čtenáře a projekty jako Bookstart, Noc s Andersenem, Celé Česko čte dětem [14], Jižní Morava čte [15], Den pro dětskou knihu považují za klasické programy svých komunitních aktivit. Pozornost věnují i teenagerům, se kterými hrají deskové hry a trénují jejich paměť, což oceňují především studenti.

Jedním z velkých úspěchů v poslední době dosáhla akce s názvem Férová snídaně NaZemi v rámci Světového dne pro Fair Trade [16]. Každý přinesl něco ze své zahrádky, chlívku, kurníku, lednice či spíže, posadil se do trávy a užíval jedinečné společnosti.

A jak zvládají dobu bez čtenářů? Nejen své Hrátky s pamětí, ale i besedy s autory streamují online. Dokonce se budou online procházet po pamětihodnostech Vyškova.

Sportem ke knihám

Pokud si myslíte, že obecní knihovna v nejmenším městě na Jižní Moravě nemůže nabídnout více jak pár brakových knih a postarší paní knihovnici s drdolem, brýlemi a oním moralizujícím „pšt…“, budete překvapeni stejně jako my. V obci Jevišovice, kde knihovna funguje tři dny v týdnu, dokázala paní Zdeňka Komůrková, že i na malém plácku, jde hrát velké divadlo.

Knihovna je zapojena do akcí na podporu dětského čtenářství (Bookstart, Den pro dětskou knihu, Kniha pro prvňáčka [17], besedy pro školy a školky), jako předešlé knihovny. Navíc do svého repertoáru čtenářů zařadila i hokejový tým HC Orli Znojmo. Hokejisté na besedách mluví o svých oblíbených dětských knihách, a i o tom, jak důležité je umět porozumět textu. Už jen proto, že i profesionální sportovci musí dobře číst své mnohamiliónové smlouvy.

Dále paní Komůrková spolupracuje s Nemocnicí Znojmo, autoškolou, dobrovolnými hasiči, dobrovolníky a pionýrem. V karanténě je velice aktivní na sociálních sítích, kde založila skupinu Společně se nenudíme, kde sdílí spoustu inspirace pro volné chvíle.

Dalo by se říci: za vším hledej knihovnu. A paní knihovnici, která toto všechno dělá pouze na půl úvazku společně s plyšových knihomolem Čendou. Není se co divit, že nejvíce dotazů bylo o tom, kolik hodin má jeden den v Jevišovicích, protože za obyčejných 24 hodin se všechno prostě stihnout nedá.

Vynálezy Pavla Čecha

Na semináři nechyběli ani autoři současných knih pro děti. Jedním z nich byl i ilustrátor a laureát několika prestižních cen [18], Pavel Čech. [19] Ačkoli už v mládí tvořil komiksy, především pro svou nejbližší rodinu, umělcem na volné noze je až od roku 2004. Do té doby se živil jako hasič a mnohé obrázky vznikaly ve službě v hasičárně.

Zlom v jeho kariéře nastal při shledání s další úžasnou výtvarnicí Vlastou Baránkovou, která ho přijala s knihou „O čertovi[1]“. Díky její konstruktivní kritice a kontaktům se své vášni začal věnovat naplno. Sám o sobě hovoří jako o samotáři a chaotikovi a dle osobně neosobního setkání s panem Čechem musím souhlasit. „Ve svých knihách dávám život svým snům, prožitkům a touhám“, odpovídá na otázku, zdali raději tvoří autorské knihy nebo ilustruje cizí autory.

Jeho oblíbeným tématem v kresbách je tajemno, indiáni, příroda. Vše vychází z jeho vlastní fantazie.

V současné době pracuje na více projektech. Pro nejmenší čtenáře brzy vyjde kniha o prsteníčku, který si myslí, že je docela „naprd“, vyjde také nová kniha básniček a v neposlední řadě jsme se i my, většinou knihovnice a knihovníci, mohli spolupodílet na nové knize o chlapci, který objeví tajemný kufr s různými vynálezy, které svět ještě neviděl. Například stroj na hledání čtyřlístku nebo stroj na detekci padající hvězdy.

Našim úkolem bylo vymyslet vynález, vtipný a zároveň lehce poetický. Jestli se pan Čech nechal námi inspirovat, nebo se opět spolehne na svou vlastní fantazii, si určitě brzy budeme moci přečíst.

Dětské knihy Ivony Březinové

Autorka knih pro nejmenší čtenáře i pro teenagery se svému dětskému snu začala naplno věnovat až někdy ve svých 30 letech. Její první kniha se jmenovala „Panáček Paneláček[2]“. Profesního ocenění se dočkala v roce 2017 se svou knihou „Řvi potichu brácho[3]“. Ke svým knihám tvoří i metodické listy, které jsou volně ke stažení na stránkách Klubu mladých čtenářů [20]. Ohlasy na její knihy jsou opravdu velké a řadu z nich knihovníci využívají na svých lekcích pro děti. Nejčastěji šlo o knihu „Teta to plete[4]“ a její volné pokračování.

Repertoár knih paní Březinové je opravdu velký. Začíná knihami pro nejmenší děti, leporel a edicí Společné čtení, které má motivovat ke společnému čtení dětí a rodičů či prarodičů. Čím jsou knihy zvláštní? Na jedné straně knihy je text pro čtenáře, na druhé straně je velká ilustrace a případně jednodušší a kratší text pro začínající čtenáře. Nejen pro pedagogy mateřských školek je určena kniha „Pojďme hrát divadlo[5]“, kde autorka zdramatizovala několik známých pohádek, vytvořila nové texty k lidovým písním a vytvořila několik pracovních listů.

Nejplodnější je autorka v edici První čtení [21], které vychází v nakladatelství Albatros. Knihy jsou členěny na krátké kapitoly a používá velká písmena. Některé z nich využívají genetickou metodu čtení. V knihách pro děti třetích a čtvrtých tříd základní školy můžeme projít matičku Prahu s „Ďasíkem a Ďáblíkem[6]“, nebo se pomocí „Deníku vodnice Puškvory[7]“ podíváme do podvodního světa.

Pro teenagery píše v edici Má to háček [22]. Hlavní hrdinové z knih se něčím liší od ostatních dětí. Například v knize „Ťapka, kočka stěhovavá[8]“ se hlavní hrdinka musí vyrovnat se střídavou péčí, „Řvi potichu, brácho“ nám přibližuje problematiku autismu a „Můj brácha tornádo[9]“ se zabývá ADHD. Na konci je doslov, psaný odborníkem, který dané téma shrnuje.

Paní Březinová je velice sympatická autorka, která dle reflexí z knihoven, umí výborně pracovat s dětmi. Její knihy jsou čtivé a je po nich vysoká poptávka.

Staří nejsou staří

Speciální pedagožka, klinická logopedka, laureátka cen Zlatá stuha [23], Ester Stará [24], společně se svým manželem Milanem Starým, má na kontě několik desítek knih pro děti a mládež, které mají zlepšit špatnou techniku čtení a rozvoj jazyka. Nebojí se ani zavádění inovativních metod čtení, jako je například elektronická tužka, pro níž vytvořili několik knih.

Kniha „Když roboti brebentí[10]“ nebo „Když myšky šeptají[11]“ mají za úkol zlepšit logopedickou prevenci, trénovat fonematický sluch a děti nutí mluvit společně s knihou. Ke knize „Povíš mi to?[12]“ vyvinuli aplikaci se zvuky a grafikou, které rozvíjejí slovní zásobu. V knize, „Koho sežere vlk[13]“ propojili prózu s didaktikou. Sedm klasických pohádek vytvořených jako malované čtení v sobě ukrývá ne jeden, ale dva obrázky. Dítě pak musí správně vybrat, které slovo se do věty hodí.

Pokud vaše dítě dostatečně nechápe význam a smysl přísloví, může mu pomoci kniha „Až se ucho utrhne[14]“. Milan Starý vytvořil ilustrace, které malému čtenáři lépe pomohou pochopit význam nejznámějších rčení. Paní Stará se snaží navázat spolupráci s různými institucemi. Mimo jiné například i s firmou KOH-I-NOOR [25], která do knihy „Dům za mlhou[15]“ dodala různě tvrdé tužky a dítě se může při čtení příběhu stát i ilustrátorem knihy, což podporuje kreativitu u dětí.

Řada knih obsahuje edukativní část a malý kvíz. Metodiku ke knihám můžeme najít na webových stránkách ocenění Zlatá stuha [26]. A na co se ještě můžeme od manželů Starých těšit? Sama paní Ester říká, že mají rozdělaných mnoho projektů na několik měsíců dopředu. Každou chvíli můžeme na pultech knihkupectví očekávat knihu Aliance udatných. Kniha je určena pro děti od deseti let a má poukázat na to, jak virtuální realita ovlivňuje náš svět.

Na otázku účastníků, jak tedy přivést děti ke čtení, jednoznačně paní Stará odpověděla, že společným sdílením času u knih. Podpořit tuto aktivitu má i ocenění Zlaté dítě [27]. Jedná se o cenu pro rodiče, děti, skupiny (školy, družiny). Ti si vyberou jednu knihu, oceněnou Zlatou stuhou, na kterou vytvoří reflexi v podobě videa, podcastu, ilustrace.

Brněnské punčochy

Malá knihkupectví se v současné době nalézají v nelehké situaci. Jedním z nich je knihkupectví Dlouhá punčocha [28] v Brně, které vedou dvě sympatické maminky, jedna z nich knihovnice, druhá architektka, Zuzana Streichsbierová a Marcela Zachovalá. Vedle prodeje knih mají různé akce pro školy a knihovny.

A co je zrovna na tomto knihkupectví tak zajímavé? Hlavním a jediným artiklem jsou totiž kvalitní dětské knihy. Obyčejnou Karkulku nebo disneyovskou Popelku zde ale nehledejte. Možná v jiném zpracování. Knihy si majitelky pečlivě vybírají podle 3 kritérií: kvalitní příběh, ilustrace a v neposlední řadě i grafické zpracování a úprava knihy, jako je font písma a papír.

Nejvíce mě překvapil názor knihkupkyň na rozdělení dětské literatury na kvalitní a brakovou. Říkají totiž, že pouze knihy s příběhem na vysokém úrovni zlepšují fantazii. Osobně se s takovým názorem neztotožňuji. Kde je hranice brakové či kýčovité literatury a kvalitní literatury? Zejména u dětských knih.

Vezmeme-li v úvahu, že knihy pro děti vybírají dospělí a čtenářský zájem se u dětí s věkem vyvíjí, není možné určit špatnou a dobrou dětskou knihu. Co je pro dospělého špatné, může být pro děti úžasný čtenářský zážitek. A naopak. Dítě musí mít samo na výběr, podle svých preferencí a čtenářských zkušeností samo si vybrat knihu, kterou si chce číst, nechat si přečíst, či si jen prohlížet ilustrace.

Naprosto se ale ztotožňuji s názorem, že společné čtení posiluje emoční vazby a s principem, který jsem si osobně nazvala 1+1. Ať už z knihkupectví nebo knihovny si děti mají odnášet dvě knihy. Jednu, kterou si vyberou samy a druhou, kterou vybere jejich doprovod. Celý tento princip je založený především na toleranci k četbě.

A jak může fungovat zavřené knihkupectví? E-shop je samozřejmostí, ale děvčata přišly s tzv. video nákupem. Spojí se se zákazníkem pomocí videohovoru a nabízí knihy online. Zákazník si tak může knihy prohlédnout, pobavit se o nich a následně vybrat.

Závěrem

Slyšeli jsme mnoho příkladů komunitních a mezigeneračních aktivit. Někdy slyším názory, že čtení a knihovnictví je statické, že se ho vlastně současné krizové změny netýkají. Opak je pravdou. Právě knihovníci ukazují svou nemalou profesionalitu, dynamičnost, kreativitu a ochotu pomoci. Od donášek knih domů, přes výdajová okénka a šití roušek až po tvorbu nových aplikací a metodik ke knihovnické práci.