Ve dnech 2. – 7. května 2016 se v knihovně Lužiny uskutečnil výstup projektu, který připravovali studenti Ústavu informačních studií a knihovnictví na pobočce Městské knihovny Praha na Lužinách. Cílem tohoto projektu bylo seznámit stávající i potencionální uživatele knihovny s jejich sousedy, především pak s těmi, kteří pochází z jiných zemí, nabídnou prostor pro poznávání různých jazyků a kultur a otestovat v přímém provozu některé aktivity, které by mohly usnadnit nově příchozím migrantům osvojení českého jazyka a užívání knihovnických služeb.

Knihovna je právě tím ideálním místem, kde se můžeme vzájemně seznámit, a knihovníci mohou nabídnout řadu služeb, které pomohou k lepšímu porozumění mezi lidmi různých kultur. Ať se již jedná o nabídku tematické či cizojazyčné literatury, přístup na internet a k dalším informačním zdrojům, kulturní a vzdělávací akce či prostor pro komunitní aktivity. V konečném důsledku může takováto akce v knihovně pomoci i lidem, kteří se třeba do Prahy přistěhovali z jiné části ČR a mohou mít problémy se v novém prostředí navázat kontakty. Slovy Marka Čaňka, ředitele Multikulturního centra Praha: "Takové akce jsou velmi potřebné. Ukazuje se na nich, že veřejné knihovny mohou propojovat spoluobčany žijící v jedné čtvrti, ať už jsou původně z Prahy, Moravy či vzdálenější ciziny."

[6] [7]
Několikadenní akci organizovaly především studentky UISK s podporou Městské knihovny v Praze (pobočka Lužiny)

Příprava akce

Projekt SOUKUL vznikl v rámci předmětu Interkulturní knihovnictví, který je vyučován na Ústavu informačních studií a knihovnictví a jeho tutorkou je Kateřina Nekolová, M.A., která se tématu věnuje v rámci doktorského studia. Do kurzu se zapsalo šest studentů. Praktickým výstupem předmětu byl právě projekt LUŽINY SOU(sedé) KUL(tury) – Týden rozmanitosti jazyků a kultur. Pro studenty to byla možnost vyzkoušet si plánování, přípravu, propagaci, realizaci i evaluaci praktických aktivit ve veřejné knihovně.

Na začátku plánování akce, provedl celý tým analýzu vybrané lokality. Zjišťovalo se, jaká kulturní a vzdělávací zařízení se zde nacházejí, jaká média zde fungují (sociální sítě, noviny, weby, atd.), dále zda se v blízkém okolí nacházejí jazykové školy, spolky a sdružení a zařízení pracující se seniory.

Důležitá byla také statistika obyvatel na území správního obvodu Prahy 13. K 1. lednu 2016 žilo na území správního obvodu Prahy 13 (MČ Praha 13 a MČ Praha – Řeporyje) celkem 66 580 obyvatel, z toho je počet cizinců s pobytem 10 500, což činí 15,77 %.[1]

Paralelně probíhala analýza knihovny na Lužinách, zjišťovali jsme rozsah služeb a vybavení, otevírací dobu, složení fondu a další údaje prostřednictvím dotazníků, před a po akci. Byly zkoumány postoje samotných knihovníků k této akci. Zajímalo nás, jak často se při práci na pobočce Lužiny setkávají s uživateli, kteří nemluví plynule česky a zda je zájem o cizojazyčná média.  Z odpovědí vyplynulo, že naprostá většina knihovnického personálu komunikuje s lidmi, kteří neovládají plynule češtinu denně nebo minimálně jednou za týden. Stejná frekvence je i u půjčování cizojazyčných médií. Více než polovina dotazovaných však uvedla, že se nikdy nezúčastnila žádné vzdělávací akce zaměřené na interkulturní tématiku. Také jsme se ptali na názory knihovnic a knihovníků ohledně na jiné kultury. Knihovníci se shodli, že setkání s lidmi z jiných kultur je obohacující a že knihovny jsou vhodným místem pro setkávání lidí z různých kultur. Zároveň si ale většina oslovených knihovnic a knihovníků myslí, že jsou jisté kultury, které jsou nám velmi vzdálené, a se kterými si nemůžeme nikdy porozumět. Dále jeden z knihovníků uvedl, že si nemyslí, že jsou migranti ve znevýhodněné situaci a je vhodné jim věnovat speciální pozornost; ostatní s tvrzením souhlasili. Většina si myslí, že knihovna Lužiny je takovým vhodným místem pro integraci cizinců a byli by rádi, kdyby knihovnu navštěvovalo více lidí z jiných kultur. Z překážek, které by mohly bránit tomu, aby zde docházelo k integraci migrantů, byla uvedena jazyková bariéra, malý cizojazyčný fond a prostor, vhodný spíše pro menší skupiny. Dále z odpovědí vyplynulo, že konfliktních situací s uživateli, kteří neovládají plynule češtinu, rozhodně není více než s ostatními uživateli. Většina zaměstnanců knihovny na Lužinách přijímala pozitivně plánovaný interkulturní týden.

Jak na to

V další části přípravy jsme se zaměřili na to, které aktivity by bylo vhodné v samotném týdnu uskutečnit. Jednak jsme vycházeli ze zahraničních i lokálních zkušeností a navrhovali vlastní témata. Také jsme o tom debatovali a návrhy probírali s knihovnou v Lužinách a rovněž oslovovali další organizace, např. Studentské hnutí za solidaritu.

Následovalo spuštění samotné propagace akce. Spolupracovali jsme s Městskou knihovnou v Praze, která nám vyrobila grafický návrh plakátu a akci propagovala na svých stránkách. Oslovili jsme řadu místních periodik, bohužel bez odezvy. V některých případech však nebylo oslovení periodik dostatečně včasné. Také byly informovány místní instituce (školy, školky, rodinná centra, kulturní zařízení atd.). Velice hezky nám vyšla vstříc zástupkyně Úřadu městské části Prahy 13 – vedoucí projektu „Společná adresa – Praha 13“, který se zaměřuje právě na integraci migrantů v této lokalitě.[2] V samotném týdnu konání akce jsme také osobně zvali kolemjdoucí a rozdávali pozvánky na akci před obchodním centrem Lužiny a v okolí.

Průběh týdne interkulturních aktivit

V rámci samotného týdne LUŽINY SOUsedé KULTury proběhly v prostředí moderní pobočky rozmanité akce, zaměřené na různé cílové skupiny.

Prohlídka knihovny byla zaměřená na srozumitelné představení knihovnických služeb i těm, kteří neovládají perfektně češtinu nebo neznají fungování knihoven v českém prostředí. V programu byla tato malá exkurze hned jako první z nabízených akcí v pondělí odpoledne; druhá možnost zúčastnit se prohlídky vyšla na páteční odpoledne. Bohužel na první prohlídku přišla pouze jedna zájemkyně, původem z Ruska, se dvěma dcerami. O páteční prohlídku zájem vůbec nebyl.

Za atraktivní byly považovány bezplatné ukázky nízkoprahového kurzu češtiny se zkušenou lektorkou. Jazykové kurzy jsou v Praze velmi nákladné, proto se čekalo, že možnost naučit se něco zdarma bude pro migranty lákavá. Během týdne byla tato možnost v programu třikrát. Ani tato nabídka se však nesetkala se zájmem. Pouze na čtvrteční hodinu přišel jeden účastník, ten byl velmi nadšen.

Zvláště na děti a jejich rodiče bylo zaměřeno dvojjazyčné předčítání, které bylo připraveno tak, aby bylo zábavné jak pro rodilé mluvčí češtiny, tak i jiných jazyků. V úterý dopoledne proběhlo španělsko-české předčítání, na které se přišly podívat tři děti s maminkami, které se zrovna nacházely v knihovně. Připraveno bylo předčítání rýmovaných leporel a obrázkové knížky ve španělštině s překladem do češtiny a následovala výtvarná aktivita. Zkušená lektorka španělštiny dokázala děti zaujmout, knihovnice z dětského oddělení ocenily zajímavé publikace. Na druhé nabízené přečítání nedorazil žádný zájemce.

S žádnou či minimální odezvou se setkala konverzace se studenty, pomoc s domácími úkoly a cestovatelská přednáška. Dobrovolnice, které dětem pomáhají s domácími úkoly, se v knihovně na Lužinách objevují pravidelně již několik týdnů. Obecně prospěšná společnost Nová škole zde totiž spustila projekt „Společně v knihovně“, kdy je žákům 1. a 2. stupně ZŠ nabízena pomoc se školní přípravou v prostředí veřejné knihovny.[3]

Do programu byla také zařazena akce reflektující v první řadě aktuální společensko-politický diskurz – jednalo se o přednášku s názvem Informační gramotnost v časech „migrační krize“. Tato akce byla zorganizována za pomoci Studentského hnutí za solidaritu.[4] Uznávaný český odborník na sociální sítě Mgr. Josef Šlerka představil efekty získávání informací ze sociálních sítí, vlivy fungování sociálních médií na utváření názorů jednotlivce a další témata vysvětlující současný vyhrocený přístup v české společnosti. Na přednášku však dorazilo jen pár posluchačů, z nichž nikdo nebyl z lokality Lužin.

V sobotu dopoledne proběhla „Sousedská interkulturní slavnost v knihovně“ s uvolněnou atmosférou, živou hudbou a malým pohoštěním. Součástí programu byla tzv. Živá knihovna – jedná se o knihovnu, kde se místo knih půjčují živí lidé, kteří pak se svými „čtenáři“ sdílí svůj osobní příběh. V sobotním katalogu si tak zájemci mohli vybrat například Arabku-interkulturní pracovnici, studentku z Běloruska, která byla také členkou našeho týmu, antifašistku z Německa, dceru česko-kubánských rodičů nebo přítelkyni Američana žijícího v Praze. Byla také připravena zajímavá migrační hra pro mladší a starší děti i dospělé. V rámci interkulturního dopoledne byla také možnost výměny či darovaní tematických knih. Akce se zúčastnilo přibližně 20 návštěvníků, které přilákalo především hudební vystoupení.

[8] [9]
Na akci přednášel i vedoucí Studií nových médií UISK FF UK, Josef Šlerka. Sobotní dopoledne zpestřila hudební vložka.

Vyhodnocení akce

Po skončení akce, jsme opět oslovili knihovníky na Lužinách s žádostí o vyplnění evaluačních dotazníků. Mimo jiné jsme se ptali, co se podle nich nejvíce povedlo a nejpozitivněji bylo vyhodnoceno předčítání pro děti. Také v odpovědi na otázku „Jaké aktivity mají podle Vašeho názoru v prostředí knihovny Lužiny největší smysl?" získaly nejvíce hlasů akce pro děti. Ptali jsme se také na příčiny malého počtu účastníků a bylo zjevné, že příště se musí věnovat více pozornosti propagaci akce

Hodnocení akce pomocí dotazníků proběhlo i mezi studenty z organizačního týmu. Ti jako nejúspěšnější hodnotili akce s největším počtem návštěvníků a to odbornou přednášku a závěrečnou slavnost. Jako smysluplné nejvíce studentů vidí seznamování migrantů s fungováním knihovny. Všichni studenti by se do podobného projektu zapojili znovu a některé z nich aktivity zaujaly natolik, že by je v budoucnu rádi uskutečnili ve vlastní režii. Důvodů nedostatečného zájmu bylo podle studentů více: jistě špatná propagace, ale také lokalita, složité téma, předsudky ve společnosti, nedostatečné navázání kontaktů se zaměstnanci pobočky nebo absence zájmu ze strany migrantů. Studentům se na projektu líbila například chuť, elán a odvaha organizačního týmu, plánování akce na hodinách nebo šance poznat „živé knihy“. Projekt studentkám a studentům přinesl podle jejich vyjádření například nový pohled na věc, možnost komunikovat s cizinci, zkušenost se spoluprácí s Městskou knihovnou Praha nebo zkušenost s realizací praktického projektu. Dalším výstupem bylo představení projektu na Studentské komunitní konferenci KOKON, která se uskutečnila 17. května 2016.

Důvody nízké návštěvnosti

Velmi důležitá je u těchto akcí propagace. Svou roli mohla také sehrát nálada ve společnosti vůči migrantům a jiným migračním a interkulturním tématům. Přestože, jak už bylo na začátku zmíněno, jsme chtěli odbourávat předsudky, při oslovování lidí se nám například stávalo, že při zmínce o jiné kultuře lidé ustupovali dozadu a nechtěli o tomto tématu nic slyšet.

Problém mohl být také v lokaci, Lužiny jsou vzdálené a podle některých reakcí hodně lidí netuší, kde se Lužiny přesně nachází. Příště by tedy bylo třeba zaměřit se důkladněji na místní obyvatele. Jelikož jsme sami neměli o této lokalitě žádné povědomí, nepodařilo se nám navázat kontakt s místními. Zapojení lokálních organizací i jednotlivců do přípravy akce a možnost připravit akci podle konkrétní poptávky by celému projektu dodalo jiný rozměr. Setkali jsme se také s názorem, že knihovna je nová a je často vnímána pouze jako místo půjčování knih, případně pro využití počítačů. Zároveň je podle některých ohlasů v dané lokalitě všeobecně problematické přilákat návštěvníky na kulturní akce.

Také zazněl zajímavý postřeh na studentské konferenci od naší kolegyně Soni, studentky z Běloruska, která se akce mimo jiné zúčastnila jako Živá kniha. Uvedla, že „v této lokalitě žije opravdu hodně lidí z Ruska a Ukrajiny, ale ti lidé pracují a otevírací doba knihovny není zrovna ideální pro to, aby tam tito lidé mohli přijít. Doma lidé doposud znali knihovny jako místo, kde si mohou vypůjčit knihy, ale žádné přednášky a akce se tam nekonaly…“.

Proč to nevzdávat?

Jako studenti jsme se hodně naučili, především že je nejdůležitější propagace, na které jakýkoliv projekt tohoto typu stojí. Snažili jsme se nabídnout velmi různorodý program, který se týkal zástupců různých věkových skupin a lidí s různými zájmy. Přestože se jednalo o projekt, který zatím nemá v českých knihovnách tradici a z některých pohledů se může kvůli malé návštěvnosti jevit neúspěšným, není třeba nízkou návštěvnost vidět jako argument proti pořádání podobných akcí. Jde hlavně o otevřený a aktivní přístup, který by umožnil hledat nové cesty pro kulturně různorodou společnost. Jde o uvědomění si vlastních stereotypů, předsudků, vyvarovat se rasismu a zbavit se pocitů xenofobie. Shodli jsme se, že projekt byl vlastně úspěšný kvůli nadšení studentů a pedagogů Ústavu informačních studií a knihovnictví a pozitivnímu přístupu lidí, kteří na akci přišli; nemůžeme tedy mluvit o neúspěchu.

Určitě jsme alespoň trochu zvedli povědomí o knihovně na Lužinách a o možnosti integrace v knihovnách. Navázali jsme řadu kontaktů s lidmi, kteří v této oblasti již nějaký čas pracují a chtějí nám být nápomocní s případnou další akcí na toto téma. Jde například o organizaci Nová škola; Integrační centrum Praha – jejich pobočka je lokalizována nedaleko knihovny na Lužinách;  Městskou část Praha 13; Hnutí za solidaritu z Filozofické fakulty UK nebo sdružení InBáze nebo Multikulturní centrum, které se dlouhodobě se zajímá o spolupráci s knihovnami.

Předběžně bylo se zástupci Městské knihovny Praha domluveno pokračování projektu. Příští akce by se měla odehrávat v březnu 2017. Při dalším ročníku by se mohlo navázat na vybudovanou síť kontaktů a bylo by tedy jednodušší připravit akci přímo ve spolupráci se zástupci dané lokality a na míru cílové skupině. Nezbývá než doufat, že příští rok se budeme některých věcí vyvarovat a budeme včas připraveni na možné problémy a nedostatky. A věříme, že knihovna v Lužinách může třeba i bez nás nadále dělat věci pro rozvoj interkulturního knihovnictví a rozvíjet aktivity pro podporu místního různorodého sousedského společenství.