Termín eHealth poprvé použil John Mitchell na 7. mezinárodní konferenci o telemedicíně a telecare (7th International Congress on Telemedicine and Telecare) v Londýně na konci listopadu 1999 [MEA, 2001], kde prezentoval výsledky z australské vládní studie, která přehodnocuje stav telemedicíny v Austrálii v roce 1999. Tato studie tak přinesla koncept eHealth, jenž se skládá z telemedicíny a telehealth společně s implementací telekomunikačních a informačních technologií do zdravotnictví [MITCHELL, 2000, s. 17].

Pojem eHealth je v této studii podřazený pojmům e-obchod (e-commerce) a informační ekonomie (information economy) - viz obrázek č. 1 a 2. Mitchell tak definuje eHealth jako nový a zastřešující termín, který popisuje "... kombinované využití elektronické komunikace a informačních technologií ve zdravotnictví - využití digitálních dat v odvětví zdravotnictví - přenos, ukládání a vyhledávání v elektronické podobě - pro klinické, vzdělávací a administrativní účely, a to jak na místní síti tak i pro vzdálený přístup“ [MITCHELL, 1999].

[4]
Obrázek č. 1 – Koncept eHealth v rámci informační ekonomie

[5]
Obrázek č. 2 – Složení konceptu eHealth

Odlišný pohled přinesl na koncept eHealth Gunther Eysenbach, který říká následující: „eHealth je rozvíjející se obor v oblastech zdravotnické informatiky, veřejného zdraví a podnikání, s odkazem na zdravotní služby a informace získané nebo zesíleny prostřednictvím internetu a souvisejících technologií. V širším slova smyslu tento termín charakterizuje nejen technický vývoj, ale také rozpoložení, způsob myšlení, postoj a závazek k síti, globálnímu myšlení, zlepšení zdravotní péče na místní, regionální a celosvětové úrovni prostřednictvím informačních a komunikačních technologií“ [EYSENBACH, 2001].

Koncepce e v eHealth

Koncepty v eHealth nezahrnují pouze spojení medicíny a internetu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Propojením informačních technologií a zdravotnictví vzniká nový prostor a možnosti, a to třemi směry B2C (Business to consumer), B2B (Business to business), a C2C (Consumer to consumer) [EYSENBACH, 2001]. „E“ ve slově eHealth neznamená totiž pouze „elektronický“. Gunther Eysenbach doporučuje využít pro nejlepší možnou charakteristiku eHealth stejný postup obdobně jako je tomu u slov e-commerce, e-business atp. Za nimi se skrývají základní principy a vlastnosti, které jsou od konceptu eHealth očekávány.

• Efficiency = Účinnost - jeden z hlavních požadavků, který zaznívá v souvislosti s eHealth. Snížení nákladů na zdravotnictví je nezbytným předpokladem z pohledu států k zajištění dostupnosti péče. Ke zvýšení efektivity zdravotní péče vedou hlavně stále se zvyšující náklady na péči, kdy dochází k jejich neustálému nárůstu, a stárnoucí populace. Koncept eHealth umožňuje odhalení duplicitních vyšetření nebo zbytečné lékové terapie díky komunikaci mezi lékaři, zdravotnickými zařízeními, pojišťovnami a i zapojením pacienta do tohoto procesu.
• Enhancing quality of care = Zlepšení kvality péče - do jisté míry souvisí se zvýšením efektivity, které eHealth monitoruje. Zvyšovaní kvality zdravotní péče se projevuje v několika možných parametrech, např. srovnání mezi poskytovateli zdravotní péče, hodnocení spokojenosti pacientů nebo preferovaní nejkvalitnějších poskytovatelů zdravotní péče.
• Evidence based = Založená na důkazech – koncept eHealth a jeho aplikace by měl poskytnout empirická data, díky nim pak bude efektivita podložena konkrétními důkazy.
• Empowerment of consumers and patients = Postavení spotřebitelů a pacientů – zlepší se přístup pacientů k základním znalostem medicíny a k jejich osobním elektronickým záznamům přes internet. Tím vzniká medicína orientovaná na pacienta a s ním spojené nové možnosti. Pacient se tak může rozhodovat podle přístupu medicíny založené na důkazech tzv. Evidence Based Medicine (EBM).
• Encouragement of a new relationship = Podpora nového vztahu mezi pacientem a zdravotnickými pracovníky se prostřednictvím konceptu eHealth posouvá směrem ke skutečnému partnerství. Způsob léčby je určován shodou.
• Education = Vzdělávání lékařů prostřednictvím on-line zdrojů umožňujících jejich celoživotní a soustavné vzdělávání a pacientů, kteří dostanou možnost vzdělávat se v oblasti prevence a zdraví.
• Enabling = Povolení výměny informací a jejich komunikace mezi zdravotnickými zařízeními standardizovaným způsobem pro zajištění bezpečnosti a ochrany citlivých údajů.
• Extending = Rozšíření rozsahu zdravotní péče bez ohledu na hranice, a to jak geografické, ale i ve smyslu způsobu léčby. eHealth umožní pacientům snadný on-line přístup k různým zdravotnickým službám po celém světě. Rozsah těchto služeb je neomezený, např. běžné konzultace, získání určitého léčiva nebo operační zákrok.
• Ethics = Etika – nové prostředí pro interakci pacienta a lékaře také znamená nové požadavky na etické otázky, např. on-line odborné praxe, informovaný souhlas nebo otázky soukromí.
• Equity = Spravedlnost – koncept eHealth má zajistit spravedlivou dostupnost zdravotnické péče. Existuje velké riziko, které způsobuje ve využívání informačních technologií tzv. digitální propast. Nemajetní lidé a lidé s nižší informační a počítačovou gramotností budou mít větší potíže s přístupem ke zdravotnické péči. Pro spravedlivý přístup je nutné zajistit řešení závislé na politické reprezentaci. V současné době se digitální propast nejvíce projevuje mezi venkovským a městským obyvatelstvem, bohatými a chudými lidmi, mladými a starými lidmi, muži a ženami a mezi lidmi, kteří onemocní vzácnou nemocí, a lidmi s běžným onemocněním [EYSENBACH, 2001].

K těmto 10 základním vlastnostem konceptu eHealth patří ještě 3 další neméně důležité vlastnosti, které se však týkají především uživatelů:

• easy-to-use = snadné k použití;
• entertaining = zábavné;
• exciting = vzrušující [EYSENBACH, 2001].

Trendy využívání ICT a vyhledávání informací o zdraví v ČR

Ponechám stranou otázku, jak je na tom rozvoj konceptu eHealth v ČR. Zaměřím se v této kapitole na statistická data o uživateli internetu ve vztahu k vyhledávání informací o zdraví. V tomto směru jsou velice zajímavá data ČSÚ, viz graf č. 1. Trend v oblasti zdravotnictví v ČR ve využívání informačních a komunikačních technologií dokazuje vzrůstající zájem o informace o zdraví. Počet uživatelů internetu vyhledávající informací o zdraví v ČR oproti minulému roku opět vzrostl na 56 % uživatelů [VYUŽÍVÁNÍ, 2015b].

Graf č. 1 - Jednotlivci v ČR ve věku 16 a více let využívající internet k vyhledávání informací o zdraví

[6]
Zdroj: ČSÚ, Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci

Z podrobnějšího rozdělení uživatelů podle socio-demografických charakteristik vychází, že informace o zdraví více vyhledávají v kategorii pohlaví ženy. Větší zájem o zdravotní informace mají uživatelé v produktivním věku, vysokoškoláci a zaměstnaní lidé, jak je vidět na grafu č. 2 [VYUŽÍVÁNÍ, 2015b].

Graf č. 2 - Rozdělení uživatelů využívající internet k vyhledávání informací o zdraví podle socio-demografických charakteristik

[7]
Zdroj: ČSÚ, Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci

Mezinárodní srovnání, které proběhlo v letech 2007, 2011 a 2013 ukazuje, že ČR patří do průměru EU. V roce 2011 ale v kategorii 16 – 24 let připadalo ČR nelichotivé poslední místo [VYUŽÍVÁNÍ, 2015a]. Mezi příčiny nezájmu mladé generace o zdraví může spadat nízká nebo nevhodná forma nabídky informací o zdraví v českém jazyce pro mladší věkovou kategorii [PRŮŠA, 2012, s. 3]. Situace se nicméně od posledního šetření zlepšila a ČR se v této kategorii posunula na úroveň Itálie a Belgie, nicméně jde stále o podprůměr EU[1].

Graf č. 3 - Jednotlivci ve věku 16 - 74 let používající internet k vyhledávání informací o zdraví v EU

[8]
Zdroj: Eurostat, 2015

Pro koncept eHealth jsou také zajímavá data z Průzkumu webových stránek nemocnic v ČR, ve kterém se ČSÚ zaměřil na to, jaké údaje webové stránky nemocnic obsahují, v jakých jazykových mutacích se nejčastěji vyskytují, jak využívají nemocnice sociální sítě a jaké služby online nabízejí. Z dat obsažených v tomto průzkumu jasně vyplývá nárůst ve všech ukazatelích, zejména pak u využívání sociálních sítí a online služeb, jako jsou formuláře Napište nám, objednání na vyšetření a online konzultace [PRŮZKUM, 2014]. Mezi nemocnicemi je nejvíce oblíbena sociální síť Facebooku. Na druhou stranu v zahraničí populární sítě, jako je Twitter nebo Foursquare, se v ČR skoro nevyužívají. Prezentace těchto komunikačních kanálů však na oficiálních stránkách nemocnic, lékáren, laboratoří či odborných institucí není, až na výjimky, dostatečná [PRŮŠA, 2012, s. 5].

Díky rozvoji informačních a komunikačních technologií a konceptu eHealth se pacient stává aktivnějším, tzv. ePacient [MAZZOLENI; CORBELLA, 2006, s. 963], který si dokáže vyhledat informace a stává se tak přímým účastníkem v procesu zdravotní péče. Větší informovanost pacienta vytváří tlak na zvyšování standardů zdravotnického personálu ve vztahu ke komunikaci a zpřístupňování informací, kterými ePacient aktivně kriticky hodnotí, zpracovává, sdílí a přeměňuje tyto informace na znalosti. Pro práci s informacemi však žádá přívětivé prostředí ovlivňované oborem HCI (Human Computer Interaction) a jasnou a srozumitelnou formu informací.

Výsledky průzkumů a trendy by se měly odrážet v odborných knihovnách a jejich službách, jelikož jasně dokládají vzrůstající zájem uživatelů internetu o informace z oblasti zdravotnictví a zdraví.

Místo v konceptu eHealth pro knihovnu

Jelikož koncept eHealth je natolik rozsáhlý a skládá ze z mnoha částí, je nutné si nejprve ujasnit, pro které oblasti by se měly odborné knihovny využít. Hlavními komponenty konceptu eHealth jsou v odborné literatuře uváděny tyto:

• elektronický zdravotní záznam;
• e-preskripce;
• registry;
• zdravotní portál;
• standardizace;
• integrace dat a procesů po věcné i organizační stránce [ADAM; PETRŽELKA, 2009, s. 13].

Pohled na koncept eHealth z hlediska využívání aplikací informačních systémů ve zdravotnictví nabízí také zcela jasný okruh zájmu pro knihovny. Tyto systémy jsou rozděleny do čtyř základních kategorií:

• Klinické informační systémy:
• Telemedicína a domácí péče, personalizované zdravotnické systémy a služby, jako služby řízení nemocí, dálkové monitorování pacienta (např. doma), tele-konzultace, tele-péče, tele-medikace a tele-radiologie.
• Integrované regionální / národní zdravotnické informační sítě a systémy distribuovaného zdravotního záznamu a spojených služeb, jako je e-předpis a e-doporučené poslání.
• Sekundární využití neklinických systémů
• Systémy pro zdravotnické vzdělávání a informační podporu pacientů/občanů jako zdravotní portály nebo online zdravotnické informační služby.
• Specializované systémy pro výzkumníky a sběr a analýzy veřejných zdravotnických údajů jako biostatistické programy pro infekční nemoci, vývoj léků a výstupní analýzy.
• Podpůrné systémy jako řízení dodavatelského řetězce, plánovací systémy, fakturační systémy, administrativní a řídicí systémy, které podporují klinické procesy, ale nejsou přímo používány pacienty nebo zdravotnickými pracovníky ekonomiky [VÁLEK, 2009, s. 23].

Hlavním bodem zájmu by v konceptu eHealth tedy měl být pro odbornou knihovnu především zdravotní portál, který se nejlépe hodí k náplni práce knihovny a využití jejich zkušeností s nakládáním s informacemi, v oblasti zdravotnického vzdělávání a informační podpory uživatelů konceptu eHealth. Zde by se měly řešit okruhy, jako je poskytování kvalitních elektronických informačních zdrojů, zajištění jejich dostupnosti pro tyto skupiny uživatelů nebo poskytování dalších informačních služeb zajišťující využití těchto zdrojů. To vše v duchu Eysenbachova rozšíření základních vlastností konceptu eHealth, easy-to-use, entertaining a exciting [EYSENBACH, 2001].

Role knihoven

Zapojení odborných knihoven a dalších informačních institucí do procesu zavádění a následného využívání eHealth je nezbytný krok. Není mnoho institucí, které mají tolik zkušeností s informačními a komunikačními technologiemi jako právě ony. Otevírá se zde velký prostor pro informační instituce, např. v oblasti vzdělávání koncových uživatelů. To jasně vysvětluje multisektoriální spolupráce potřebná pro poskytování informačních služeb elektronického zdravotnictví, včetně odvětví informačních technologií, sektor správy informací a systémů zdravotní péče (poskytovatelé zdravotní péče a poskytovatelé zdravotních informací). Organizace a kvalita poskytovaných informací prostřednictvím aplikací eHealth je velmi důležitá při poskytování standardizovaných, vysoce kvalitních služeb elektronického zdravotnictví a zdravotní péče např. ve venkovských oblastech [RAO, 2008, s. 64].

V těchto případech se zkoumají případní uživatelé takovýchto služeb a to, jakým způsobem uspokojit jejich uživatelské potřeby. K rostoucímu zájmu veřejnosti o podobné služby dochází zvláště ve veřejných knihovnách. Je to jednak zásluhou internetu, který umožnil dostupnost informací rychle, levně a pohodlně. S tím je spojená i částečná anonymita při hledání citlivé zdravotní informace. Na druhou stranu je tu problém v interpretaci a kvalitě různých zdrojů z internetu. Právě veřejné a odborné knihovny pak splňují roli informační instituce, která dokáže uživatelům nabídnout ověřené informace, v tomto případě zdravotního i zdravotnického charakteru. Proto by měly být především odborné knihovny v tomto směru aktivní a zřídit programy zdravotní gramotnosti v prostředí internetu neboli eHealth gramotnosti[2][TARVER, 2009, s. 2]. Společně s tím je také nutné se zaměřit na příslušné zdroje ze zdravotnictví. V tomto směru by mělo docházet k větší spolupráci veřejných knihoven s odbornou lékařskou knihovnou nebo se zdravotnickými organizacemi pří přípravě takovýchto programů zdravotní gramotnosti

Pro požadavky uživatelů aplikací konceptu eHealth na informační služby jsou nutné potřebné programy, které pomohou jednotlivým uživatelům s těmito systémy pracovat [TARVER, 2009, s. 3]. K jejich vytvoření a provozování se nabízí hlavně informační instituce, jako jsou knihovny a další informační instituce napojené na zdravotnictví, které už podobné služby poskytují.

Znalosti o profilech uživatelů eHealth pomohou v pochopení toho, jak nejlépe připravit, přizpůsobit, zavést a nabízet vhodné a účinné programy pro podporu eHealth gramotnosti pro jednotlivé skupiny možných uživatelů a jejich potřeby. Nesmí se však stát, aby tyto programy nahrazovaly uživatelům interakci s jejich poskytovateli zdravotní péče [TARVER, 2009, s. 3]. Vychází tak ze studií o zdravotní gramotnosti Medicínského institutu (Institute of Medicine - IOM), které poskytují základní informace o možných uživatelích těchto programů [TARVER, 2009, s. 3.] Na základě provedených studií [např. BANSIL, 2006; OLNEY, 2007], které zkoumaly, kdo většinou využívá podobné programy, byly získány následující výsledky:

• uživateli jsou většinou mladší ženy vysokoškolsky vzdělané;
• uživatelé eHealth mají tendenci k hledání zdravotních informací, pokud jim byly diagnostikovány jedna nebo více chronických nemocí;
• spotřebitelé používají internet, protože mají pocit, že informace na internetu jsou jasné, informativní a poměrně snadno k nalezení [BANSIL, 2006 dle TARVER, 2009 s. 4].

Ostatní motivace pro konzultaci informací o zdraví na Internetu jsou:

• informovat se o podmínkách, nemocích a léčbě;
• větší kontrola jejich poskytovatele zdravotní péče;
• větší informovanost při rozhodnutí o možnostech léčby;
• změny životního stylu [OLNEY, 2007 dle TARVER, 2009 s. 4].

Očekávání od těchto programů jsou jasná. Zvýšit schopnosti uživatelů k převzetí kontroly nad jejich zdravotními potřebami. Např. veřejné knihovny v USA v tomto směru využívají především zdravotnických informačních portálů vládních agentur a neziskových organizací v této oblasti pro své potřeby zdravotnických informací např. Národní lékařská knihovna (National Library of Medicine - NLM) nabízí databáze MedlinePlus poskytující tutoriál, který pomáhá uživatelům porozumět základům databáze nebo databáze PubMed nabízející celkový výukový program, jenž poskytuje jednodenní kurz školení prostřednictvím Národní sítě lékařských knihoven (National Network of Libraries of Medicin) [TARVER, 2009, s. 4]. V tomto směru je a bude důležité partnerství specializovaných knihoven s poskytovateli zdravotní péče, kteří mohou být ochotni podat pomocnou ruku v procesu vývoje programu a kteří by také chránili knihovny od překročení hranice svých znalostí, jež by potenciálně mohly ohrozit veřejnost.

Výzva pro Národní lékařskou knihovnu

Národní lékařská knihovna nezávisle na spojení s konceptem eHealth v ČR poskytuje své služby, jako např. vzdělávání - kurzy pro uživatele, spoluúčast na vytváření Centrálního portálu knihoven, který má zvýšit povědomí a možnosti přístupu laické veřejnosti nebo jako člen vzdělávací sítě českých a slovenských lékařských fakult MEFANET.

Na základě výše uvedených skutečností jsem se pokusil vytvořit možné prioritní zájmy Národní lékařské knihovny v této oblastí do budoucnosti. Samotný základem by mělo být zapojení knihovny do tvorby Národního plánu rozvoje elektronického zdravotnictví ve výše uvedených oblastech. Z mého pohledu jsou to především okruhy týkající se hodnocení webových stránek se zdravotní tématikou, která by zaručily garanci kvality obsažených informací, vývoj a tvorba zdravotního portálu, vzdělávání laiků a zdravotnického personálu a zmenšování digitální propast v oblasti zdravotnické gramotnosti.

Zvyšující se zájem uživatelů internetu o oblast zdraví, jež potvrzují statistická data ČSÚ, tak představuje pro Národní lékařskou knihovnu příležitost, jak zlepšit a rozšířit své stávající služby.