Moravská zemská knihovna v Brně řeší od roku 2011 projekt TEMAP (Technologie pro zpřístupnění mapových sbírek ČR) financovaný Ministerstvem kultury ČR v rámci programu NAKI. Partnery v projektu jsou Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Přírodovědecká fakulta Masarykovy university.

[4]
Umisťování bodů na starou a současnou mapu

Projekt TEMAP vychází z potřeby paměťových institucí efektivním způsobem zpracovat a zpřístupnit dosud převážně nedostatečně evidované a prezentované mapové sbírky. Jeho cílem je nabídnout volně dostupný soubor softwarových nástrojů a metodik, který umožní zpracování starých mapových děl nejen s ohledem na jejich evidenci, ale i na kartografickou korektnost a přitažlivé zpřístupnění laické veřejnosti. Jeho ambicí je propojit technické poznatky kartografie, zkušenosti paměťových institucí a moderní webové technologie.

Jednou z klíčových technologií, rozvíjených v projektu TEMAP je Georeferencer, aplikace, která do webového prostředí přenáší funkcionalitu vyhrazenou jinak jen desktopovým aplikacím určeným pro specialisty. Georeferencer naopak počítá se zapojením laické veřejnosti a je koncipován tak, aby mohl pracovat s digitalizovanými mapami tak zpřístupněnými na webu. Jedinou podmínkou je umístění na trvalé adrese a v zoomovatelné podobě, tedy například dlaždic Zoomify, nebo prostřednictvím image serveru (např. IIPImage využívaný Krameriem 4 nebo řada dalších). Výhodou aplikace je tak její snadná nasaditelnost v řadě institucí. Ty získají nová metadata ke svým mapám a přitom ještě prohloubí vztah s veřejností.

[5]
Ořez mapy (tj. odstranění okrajů, legendy apod.)

Projekt staví na spolupráci s veřejností

Georeferencování (v propagačních textech projektu byl záměrně použit laikům snad srozumitelnější pojem „umísťování“) starých map je činnost, při které jsou lokality zobrazené na mapách zasazeny do systému dnes používaných zeměpisných souřadnic. Získaná metadata přitom významně rozšiřují možnosti práce s digitalizovanými mapami.

Webová aplikace umožňuje jednoduše označovat páry lokalit na staré mapě v jedné polovině obrazovky a na současné mapě v polovině druhé. Na snímku mapy je také možné vyznačit tu část snímku, která obsahuje vlastní kartografické vyobrazení, a tak dále rozšířit možnosti práce s takto zpracovanou mapou. Běžní uživatelé internetu tak mohou pomocí několika málo kliknutí vytvořit přitažlivou 3D vizualizaci starých map v prostředí Google Earth nebo Google Maps a sami překládat mapy přes současné satelitní snímky a porovnat proměny území v čase. Povinná registrace, kterou musejí uživatelé k zapojení do projektu podstoupit, motivuje tyto dobrovolníky k soutěživému přístupu, a tím i vyššímu výkonu zúčastněných. Dále umožňuje rozpoznat případné dobrovolníky s vysokým počtem chybných editací.

[6]
Přiložení mapy na trojrozměrný snímek v Google Earth

Výsledky práce zainteresované veřejnosti jsou cenné i pro další odborné studium map nebo pro umožnění vizuálního vyhledávání v mapových sbírkách. Nebude tedy nutné znát ani přesný název ani jméno autora hledané mapy, postačí jen označit území, případně zpřesnit dotaz údajem na časové ose. Získaná data umožní zapojení  pracovaných map do mezinárodních vyhledávacích databází jako je například OldMapsOnline.org, které zviditelní danou sbírku na celosvětové úrovni.

Metadata jako výsledek kooperace

Jak již bylo naznačeno, vývoj Georeferenceru stále probíhá, a přestože je již velmi dobře použitelný v praxi, zpětná vazba jak uživatelů-dobrovolníků tak vlastníků sbírek se jevila být nezbytnou. Moravská zemská knihovna se proto rozhodla oživit webový portál www.staremapy.cz [7] (který vybudovala již v minulosti) a přetvořit jej tak, aby se z pasivního zdroje informací stal interaktivní web, který přitáhne uživatele se zájmem o staré mapy a historii. MZK proto oslovila mimo partnerů v projektu TEMAP i další instituce s nabídkou spolupráce.

V projektu Staré mapy tak nakonec spojilo své síly devět českých paměťových institucí:

• Moravská zemská knihovna v Brně
• Univerzita Karlova
• Masarykova univerzita
• Národní knihovna ČR
• Západočeské muzeum v Plzni
• Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
• Vědecká knihovna v Olomouci
• Jihočeská vědecká knihovna
• Národní technická knihovna

Ty předaly seznamy svých map ve formě jednoduché tabulky obsahující mimo odkazů na jednotlivé zoomovatelné obrázky i základní popisná metadata, z nichž podstatné byly  zejména měřítko mapy, její rozměry nebo odkaz na mapu na webu dané instituce pro účely zpětného odkazování. Zúčastněné instituce získají díky dobrovolníkům metadata, která mohou snadno přidat k existujícím záznamům např. ve svém knihovním katalogu (pole 034 formátu MARC, nebo Dublin Core DCMI Box), mohou také použít svoje naskenované mapy v GIS – geografických informačních systémech. Na základě znalosti umístění jednotlivých map je také možné velké katalogy map procházet pomocí geografického vyhledávání.

[8]
Analýza přesnosti, tj. znázornění míry shody mezi starou a současnou mapou

První den provozu přilákal rekodní množství uživatelů

K oficiálnímu spuštění projektu byla využita významná událost – slavnostní otevření zrekonstruovaných prostor Mapové sbírky PřF UK (Ikaros informuje v dubnovém čísle -LINK). V den spuštění zaznamenal web staremapy.cz [9] rekordních 8254 návštěvníků. Poté zájem opadl a nyní se drží na cca 350 návštěvách denně. Významné přitom je, že zaznamenáváme přes 40 % vracejících se návštěvníků, z nichž každý stráví na webu staremapy.cz přes 10 minut, a že řada z nich se vrací opakovaně – právě jim děkujeme za největší množství odvedené práce. Ze statistik v reálném čase dostupných i na webu [10] vyplývá, že celou polovinu práce odvedlo pouhých devět uživatelů. K 18. dubnu 2013 tak je z počátečního množství přes 8700 map zpracováno již více než 7100 map, přičemž všechny zbývající mapy pocházejí z fondu MZK, která celkově dodala přes polovinu z celkového počtu map. Zpracované mapy si pak instituce může s webem staremapy.cz propojit odkazem podobně, jako to dělá sama MZK v případě portálu mapy.mzk.cz.

Zkušenosti z dosavadního průběhu potvrdily mnoho našich předpokladů a přinesly nové požadavky. Z těch podstatnějších jde zejména o zřízení rozhraní pro „kontrolory“. Kteří by měli právo hodnotit mapy zpracované ostatními tak, aby měla instituce záruku, že dobrovolníky připravená metadata jsou dostatečně kvalitní. Důležitým a zatím chybějícím prvkem je pak možnost otočit zpracovávanou mapu dle potřeby. Tato funkcionalita je však implementována v připravované nové verzi prohlížečky OpenLayers, která umožní tento problém elegantně vyřešit. Dalším podstatným požadavkem je možnost označit , že daný obrázek není mapou nebo jej není možné georeferencovat. Při georeferencování starých map citelně chybí mapa alespoň evropské říční sítě, na jejímž získání nyní začínáme pracovat (na starých mapách jsou vodní toky vedle měst samotných významným orientačním prvkem). Zlepšení lze očekávat i u nakládání s mapami pokrývajícími významnou část zemského povrchu.

[11]
Projekt staremapy.cz byl představen v rámci slavnostního otevření rekonstruované Mapové sbírky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ve čtvrtek 21.3.2013 (viz samostatný článek [12])

Na závěr bychom rádi poděkovali za spolupráci partnerským institucím a v neposlední řadě všem dobrovolníkům, jejichž nasazení bylo zvlášť v některých případech obdivuhodné. Těšíme se, až budeme moci v závěru letošního roku spustit druhé kolo georeferencování, kdy plánujeme nabídnout aplikaci vylepšenou na základě dosavadních podnětů a připomínek.

Pokud máte dotazy k tomuto projektu nebo ke konkrétním mapám, pošlete e-mail Moravské zemské knihovně, která web spravuje (mapy@mzk.cz [13]). Pro spojení s ostatními uživateli této technologie a pro účast na diskuzích se připojte na facebookovou stránku: http://www.facebook.com/staremapy.cz [14].