Moderní technologie pronikají do našich životů již řadu let a jejich potenciál můžeme využít v podstatě všude – při práci i zábavě, doma i na cestách, v autě, v kuchyni i v posteli. Počítače už dávno nejsou jen velké hučící krabice blikající v kanceláři nebo doma pod stolem, ale nosíme si je s sebou v batohu i po kapsách ve formě notebooků, tabletů či smartphonů (chytrých telefonů).

A právě díky moderním mobilním technologiím, a zejména jejich všeobecné dostupnosti, se v posledních letech můžeme setkat se zajímavými trendy, jako jsou například geolokační služby. Ty nám umožňují sledovat naši polohu, nacházet zajímavé věci v našem okolí a všechny informace sdílet a propojovat s Internetem.

Jedním ze zástupců geolokačních služeb je foursquare [4], který jsme vám před časem přiblížili v článku o studentském projektu geoKarlovka [5]. Dalším velmi oblíbeným příkladem je geocaching [:geokešing:], což je v podstatě turistická geolokační hra, která spojuje jedny z nejstarších a nejoblíbenějších volnočasových aktivit (tj. procházky, výlety, turistiku) a moderní technologii GPS.

[6]

Ukázka geolokační služby foursquare: zobrazení populárních míst v centru Prahy (památky, restaurace, divadla apod.). Podobné zobrazení ve formě mapy má dnes většina geoslužeb, včetně geocachingu.

Od vojenských družic k navigaci

GPS neboli Global Positioning System je původně vojenský družicový polohový a navigační systém provozovaný Ministerstvem obrany Spojených států amerických [7], který je ale (s určitým omezením přesnosti) volně dostupný i "civilnímu obyvatelstvu". Infrastrukturu pozičního systému zajišťuje síť speciálních GPS družic, jejichž signály mohou uživatelé přijímat pomocí GPS přijímačů.

Co se těchto přijímačů týče, dříve se jednalo o jednoúčelová zařízení, která měla pouze displej s aktuální polohou (např. ve tvaru 50°6'14.083"N, 14°23'26.365"E, což je pro zajímavost střed budovy Národní technické knihovny [8]). Dnes už jsou GPS přijímače i v tabletech a mobilních telefonech, a na jejich obrazovce tak můžeme přehledně, barevně a ve vysokém rozlišení sledovat i aktuální polohu na mapě. Populární jsou také speciální navigace do auta, které kladou důraz na podrobné (a pokud možno vždy aktuální) dopravní mapy, často včetně nejaktuálnější dopravní situace (tj. navigace dokáže navrhnout nejrychlejší trasu na základě nehod, uzavírek a podobně).

[9]

Design nové budovy Národní technické knihovny v Praze je založený na mnoha zajímavých technických detailech – a nechybí ani přesně definovaný střed budovy pomocí GPS koordinátů vyznačený na podlaze.

Geocaching aneb poklad pro kačery

Ale zpátky ke geocachingu. Princip této turistické hry je jednoduchý: jeden z hráčů ("zakladatel") někde v přírodě (nebo i ve městě) ukryje tzv. "cache" (česky "keš" či "kešku"), což je obvykle krabička, tuba či jiná nádobka, která obsahuje deník a případně několik drobných předmětů. Zakladatel pak na internetu zveřejní GPS souřadnice místa "pokladu" a podle potřeby doplní obsah schránky, popis a v případě složitějšího terénu i stopy a nápovědy vedoucí k nálezu.

Ostatní hráči (tj. "hledači") si pak mohou zadat vybrané GPS souřadnice do své navigace či chytrého telefonu a vyrazit na místo. Když pak tito "cacheři" (nebo též česky "kačeři") nakonec zmiňovanou schránku najdou, zapíší svůj objev do přiloženého deníku a mohou si z "kešky" vybrat nějaký předmět na památku (a nejlépe tam nějaký jiný zase přidat).

[10] [11]

Vpravo: schránka ukrytá v dutině stromu; vlevo: obsah běžné "kešky": informace pro nálezce, deník a několik drobných předmětů k výměně (zdroj: Wikipedie)

Kromě této "fyzické" roviny, kdy člověk někam reálně přijde, hledá poklad a případně i splní nějaký úkol, je neméně důležitá i rovina "virtuální", která probíhá na webových stránkách jako např. geocaching.com [12]. Tam jednak vznikají rozsáhlé databáze aktuálních "kešek", a současně tam mají své profily i jednotliví uživatelé – ať už zakladatelé nebo "hledači".

Stránky obvykle fungují i jako informační a zpravodajská centra, a nechybí tedy ani články, diskuse, uživatelské statistiky (počet založených či nalezených keší) či různá hodnocení (obsahu, obtížnosti, úkolu, zážitku). Základní funkce jsou zdarma, pokročilé bývají součástí "prémiového" účtu.

Vznik a vývoj geocachingu

Co se týče historie, počátky geocachingu sahají do května roku 2000, kdy byla z rozhodnutí amerického prezidenta Billa Clintona ve vojenských GPS družicích deaktivována tzv. "selektivní dostupnost", což byla záměrná chyba měření pro civilisty, která se pohybovala v rozmezí 50 až 100 metrů. Přesnost GPS se tak rázem podstatně zvýšila (řádově na jednotky metrů) a kromě přesné navigace v dopravě tak umožnila i kreativní experimenty, jako je právě geocaching.

V průběhu let se tato nová zábava rozšířila v podstatě do celého světa a na nejvýznamnějších serverech (jako již zmiňovaný geocaching.com [12]) můžeme nalézt stovky tisíc ukrytých "keší" a řádově několik milionů uživatelů. Celkový počet "kešek" ve světě se v současné době odhaduje na 1,5 milionu, a se stále levnějšími a dostupnějšími technologiemi jejich počet i nadále stoupá.

[13]

Pohled na mapu registrovaných keší v Evropě. Na většině území je jich tolik, že překrývají i města a státní hranice.

Od soutěží ke knihám

Geocaching už ze svého principu umožňuje poměrně vysokou variabilitu. Zájemci se mu mohou věnovat naprosto relaxačně a vybírat si "kešky" jen v nejbližším okolí; jiní to mohou naopak pojmout jako sportovní výzvu a i dovolenou si naplánovat tak, aby každý den stihli "ulovit" co nejvíce schránek. Některé "kešky" jsou snadno dostupné, po jiných se musí pátrat; některé stačí otevřít, u jiných je nutné splnit úkol; některé jsou klasicky "fyzické", jiné pouze virtuální…

Vzhledem ke svému turistickému rozměru je geocaching také ideální možností jak poznat krásy přírody nebo zajímavé památky. Některé "keše" totiž mohou obsahovat tzv. travelbugy a geocoiny – speciální odznaky nebo mince vybavené unikátním kódem a konkrétním "úkolem" – například přenesením do jiné konkrétní schránky. V průběhu takové série úkolů může člověk procestovat celé město nebo i zemi, a kromě zábavy spojené s hledáním objeví i zajímavá místa a něco se dozví. Principy geocachingu mohou využít i soutěže, jako v případě akce "Objevte Norsko v Česku [14]".

[15]

Velvyslanec Norského království Jens Eikaas vylosoval v Praze dne 28. dubna 2012 výherce geocachingové soutěže, kterou po šest měsíců pořádalo ministerstvo financí a norská ambasáda v rámci soutěže "Objevte Norsko v Česku" (Foto: P. Farkas)

Geocaching, respektive geolokační služby obecně, mají své využití dokonce i v oblasti čtenářství. Jedním z takových projektů je Knihoběžník [16], který k nám letos dorazil ze Slovenska, a kterému v aktuálním čísle věnujeme samostatný článek. Na podobném principu "schovávání knížek" funguje i o něco starší mezinárodní projekt BookCrossing [17].

Ještě o krok dál se rozhodl zajít pozoruhodný projekt Little Free Library [18], který na různá místa ve městech neukrývá jednotlivé knihy, ale dokonce celé malé knihovny či spíše knihovničky. Ty si zájemci mohou objednat [19] (v různých designech a z různých materiálů, včetně např. typické červené londýnské telefonní budky), nebo si mohou malou veřejnou knihovničku postavit sami podle dostupného návodu [20] či podle svých potřeb a vlastní kreativity. Ve světě knih a v oblasti geolokačních služeb se zkrátka fantazii meze nekladou.

[21]

Aktuální mapa knih zapojených do projektu Knihoběžník. Celkem jich jsou na území ČR a SR už zhruba tři tísíce.