Vážení čtenáři,

při pročítání článků říjnového čísla zaznamenáte, že řada z nich se věnuje problematice přístupu k informacím a dokumentům, což je klíčový aspekt informační činnosti – k čemu jsou skvěle zpracované, uspořádané a klasifikované texty, obrázky, zvukové nahrávky nebo videa, pokud se k nim uživatel rychle a efektivně nedostane? Takové informace pro uživatele vlastně neexistují – a pokud se informace nedostane ke svému uživateli, de facto neexistuje vůbec, jak v rozhovoru s M. Lorenzem dovozuje filozof a informační vědec uruguayského původu Rafael Capurro [4]. („Pokud by lidé nebo jakýkoliv jiný systém schopný interpretovat text úplně zmizeli, pak by knihovny nebo internet nebo... byly, přesně řečeno, nesmyslné. “)

K tomu, aby se uživatel k požadovanému obsahu dostal „lépe a radostněji“, je vyvíjena řada nástrojů. V aktuálním čísle za příklady těchto technických pomůcek může posloužit technologie Shibboleth [5], která se používá ke snadnému ověření totožnosti uživatele při jeho přístupu k licencovaným elektronickým informačním zdrojům, nebo třeba ukázka dvou konkrétních OPACů nové generace [6], které mají uživatelům usnadnit a rozšířit přístup k obsahu (nejen) knihovních katalogů. Do třetice lze posloužit příkladem nové služby Bing Visual Search [7], která je jedním z mnoha pokusů o efektivní vyhledávání pomocí vizualizace informací.

Sebelepší nástroje však selhávají, pokud není přístupný obsah. A na obsah uživatel přečasto „nedosáhne“ kvůli licenčním, resp. obecně autorskoprávním omezením. Dostávají se tu do rozporu faktické možnosti současných technologií (internet, masivní digitalizace), efektivita přístupu k informacím, potřeby a chování uživatelů (zvláště generace Googlu) a stávající legislativa. Na tuto problematiku naráží Z. Matušík ve své zprávě o dvou odborných akcích v Rakousku [8] i J. Lukavec v eseji o budoucí roli knihoven ve století digitalizace a Googlu [9], která je podnětná i v dalších směrech – do širšího kontextu zasazuje např. nově zpřístupněnou budovu Národní technické knihovny (o které si můžete přečíst v samostatném článku [10]).

Tím se dostáváme k poněkud jinému významu přístupu – přístupu do prostor, ve kterých jsou poskytovány informační služby. Stále větší část těchto služeb je však poskytována online, virtualizuje se a původní fyzické místo nachází své oprávnění pouze tehdy, pokud funguje hlavně jako sociální a kulturní prostor. O tom mj. hovořili účastníci tradiční konference Knihovna a architektura [11].

Otázkám přístupu bychom se mohli věnovat ještě z mnoha dalších stran, teď už vás však nechceme zdržovat od přístupu ke všem článkům, které vás v říjnovém čísle Ikara zaujmou. Přístupné čtení!

Na závěr jen drobná poznámka: pokud snad někoho zklamal obsah editorialu s ohledem na mnohoslibnost jeho titulku, dovolujeme si nabídnout malou kompenzaci v podobě ohlédnutí za událostí, která se odehrála 5. září t. r. v roztockém zámku. Právě tehdy a právě tam redakční kolegyně Iva Celbová pojala za manžela Patrika Malinu a stala se paní Malinovou. Větší část redakce se těchto šťastných chvilek zúčastnila, a mohla tak s četnými blahopřáními doprovodit kolegyni nejen do přístavu manželského, ale i toho skutečného – svatební veselice totiž probíhala na parníku brázdícím vltavské vody na trase Roztoky u Prahy – Praha. Na palubě plavidla také novomanželé podstoupili tajemný obřad k uctění aztécké bohyně plodnosti Xochiquetzal, o němž přineseme zprávu v silvestrovském čísle našeho časopisu. Prozatím alespoň několik dokumentárních fotografií z oficiální části akce.

[12]

Nevěsta a ženich před tím, než vyřkli své "Ano".

[13]

Nevěsta přijímá tajný vzkaz od Vojtáška juniora. Zpovzdálí přihlíží též Štogr junior.

[14]

Po obřadu přípitek.

[15]

Pohledy do budoucnosti.