ŠKYŘÍK, Petr (ed.). Hledání flow : Inflow 2008. Brno : Tribun EU, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7399-623-9.

Knihovnící blogují. A vykřikují to do světa, jak jinak než knihou. Ta není ničím jiným než více méně náhodným výběrem z blogů. Odpočinkové čtení do míst, kam internet nedosáhne. Obsah duši nijak nenakrmí, ale možná bude inspirovat ty, kteří kouzlu blogování ještě nepropadli.

Studenti a pedagogové Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně aktivně rejdí ve virtuálních sítích internetu. Mají svůj web [4], vydávají na něm svůj e-zin a … blogují. Že jste to nevěděli? Tak právě vám je pravděpodobně určena úzká publikace, kterou její autoři nazývají ročenkou, „výběrovým dílem mnoha autorů, kteří do Inflow(.cz) přispěli něčím zajímavým, originálním, imaginativním.“ Těžko soudit, nakolik je souborné dílo zajímavé či originální, nicméně tištěná sonda do virtuálního světa blogerů je minimálně neotřelou aktivitou k propagaci internetových aktivit určité komunity nadšenců. Škoda jen, že se lepená vazba v ruce rozpadá.

Z pohledu čtenáře víceméně náhodný sled obsahu blogů převážně studentů, ale i několika málo pedagogů nepřináší nic, co bychom z internetového prostředí neznali. Proudy (mimochodem odtud název Inflow) myšlenek, názorů, zkušeností, otázek, ale i diskuze a konflikty. To vše k tomu patří, bez ohledu na to, zda se jedná o „obyčejný“ nebo – jako v našem případě – více méně „profesní“ komunitní web. Názorová volnost je v případě Inflow podpořena možností anonymity, což s sebou přináší i zvědavost, která je cítit z celé řady zveřejněných příspěvků. Zajímavé je, že alespoň v ročence uveřejněných blozích není ani známka vulgarity, která v jiných anonymních diskuzích nechybí. Chce se doufat, že jde o známku kultivovanosti přispěvatelů.

Inflow má, stejně jako jiné virtuální komunity, své obdivované „stars“, oplývající vyhraněnými názory, širokým rozhledem či břitkým humorem. Stejně tak má i takové ikony, které se s určitými názory neztotožňují natolik, že komunitu raději teatrálně opustí (a nebo v ní působí pod jiným „nickem“ dál?). A právě jeden takový „konflikt“ by mohl být dějovou linkou Hledání flow. Sleduje jej od svého prvopočátku (vydání básně), přes komentáře k ní, vrcholí víceméně ojedinělým opozitním názorem, který v komunitě (a mimochodem ani u správců blogu) nenachází žádnou oporu a končí odchodem oponenta z komunity. Z pohledu studenta se zdají být zajímavé příspěvky v blozích pedagogů. Jeden z nich je například postesknutím nad laxností studentů a těžké to roli mentora, který má v poušti nezájmu vzbudit alespoň jiskřičku nadšení. V sobecké přirozenosti studenta se může jednat o poměrně objevnou sondu do duše pedagoga.

Hledání flow není knihou v pravém slova smyslu. Láká své čtenáře do virtuálního světa, a to téměř doslova na každé stránce. Je totiž prošpikována odkazy na web, respektive do reálných blogů, ze kterých čerpá. Lze jí považovat za ochutnávku knihovnické virtuální reality, která je v plné verzi online k nalezení na inflow.cz.