Citační rejstříky [4], zvláště ty se značkou ISI, není třeba většině informačních profesionálů podrobně představovat. I v České republice jsou již řadu let běžnou součástí informační a vědecké činnosti. Jejich prehistorie se datuje do první poloviny 20. století (viz stručný historický přehled), nicméně z dnešního hlediska byl nejpodstatnější krok učiněn právě před čtyřiceti lety.

V listopadu roku 1963 byl totiž v USA vydán první ročník citačního rejstříku vědecké literatury Science Citation Index (SCI) [5] (Science, 1963). SCI tehdy zahrnoval cca 1,3 miliónů citací z 613 časopisů publikovaných v r. 1961 v 28 zemích. Vydání předcházelo více než deset let výzkumu a příprav, v rámci nichž byl mj. v r. 1958 založen Institute for Scientific Information (ISI) [6]. SCI byl zaměřen na přírodní vědy, v 70. letech proto začaly vycházet samostatné citační rejstříky pro sociální a humanitní vědy a umění (Social Science Citation Index [7], SSCI, od r. 1973; Art and Humanities Citation Index [8], A&HCI, od r. 1979).

Vědecká, výzkumná, organizační a vydavatelská činnost v oblasti citačních rejstříků a citační analýzy [9] je neodmyslitelná od osobnosti a práce Eugena Garfielda [10], který je zakladatelem a emeritním předsedou ISI. E. Garfield je dodnes neúnavným propagátorem citačních rejstříků a citační analýzy; jeho publikační činnost, z větší části v plných textech dostupná na internetu [11], dnes čítá tisíce položek.

Citační rejstříky jsou založeny na jednoduchém principu: excerpují vybrané odborné a vědecké časopisy a k záznamu každého článku uvádějí všechny bibliografické reference [12] (tj. citované prameny použité autorem při tvorbě článku - např. tento článek obsahuje 22 referencí), které jsou v článku obsaženy. Původně byl tento systém zamýšlen pouze pro věcné vyhledávání na základě citačních vazeb [13], velmi záhy se však ukázalo, že využití citačních rejstříků je podstatně mnohostrannější, a to nejen pro praktickou činnost (zjišťování citovanosti jednotlivých článků, zjišťování citovanosti jednotlivých autorů, zjišťování významnosti jednotlivých vědeckých časopisů na základě citační analýzy apod.), ale i pro základní vědecký výzkum. Citační rejstříky, zejména ve formě databází, jsou přímo ideální základnou např. pro analýzu trendů a predikci vědeckého vývoje, zkoumání vzorců vědecké komunikace, mapování struktury vědy [14] a jejích změn. Citační rejstříky mají proto nedocenitelný význam i pro rozvoj vědeckých disciplín označovaných jako bibliometrie [15], scientometrie [16] a informetrie [17]. V případě scientometrie podle Garfielda (1998:73)citační rejstříky dokonce stály u zrodu této disciplíny jako její nezbytný předpoklad. Zájemce o podrobnější informace odkazujeme na literaturu: přehledný úvod do bibliometrie poskytuje Königová, 1993, do informetrie Egghe a Rousseau, 1990.

Pro hodnocení významu vědeckých časopisů byla vyvinuta řada koeficientů, která vychází z citační analýzy a z nichž nejvýznamnější je tzv. impakt faktor [18] (faktor vlivu, impact factor). Impakt faktor je pro nejvýznamnější (nejcitovanější) vědecké časopisy pravidelně zveřejňován v dříve tištěném, nyní elektronickém zdroji nazvaném Journal Citation Reports [19]. Impakt faktor má mj. význam pro hodnocení vědecké publikační činnosti - čím vyšší impakt faktor má časopis, ve kterém autor publikuje článek, tím vyšší obdrží počet bodů v rámci evaluace vědecké a publikační činnosti. V r. 1998 byl navržen P. Ingwersenem (1998) impakt faktor pro webové zdroje (web impakt faktor), diskuse o jeho využití se však zatím vede mimo oblast klasických citačních rejstříků (viz např. Thelwall, 2002).

Citační analýza včetně impakt faktoru má pochopitelně řadu odpůrců z vědecké obce i praktické odborné komunity; jejich kritika je založena na tom, že citace jsou používány různým způsobem (např. negativní citace [20], prestižní citování [21]) a nelze proto předpokládat bezprostřední spojitost, resp. kvantifikovatelnou závislost mezi obsahem dokumentu a referencí, resp. významem dokumentu, popř. časopisu a počtem citací. Přes tyto výhrady zůstávají citační rejstříky a citační analýza jedním z relevantních, objektivně založených nástrojů pro hodnocení a analýzu odborné komunikace.

Citační rejstříky byly původně distribuovány v tištěné podobě, později ve formě databází. Od r. 1997 jsou citační rejstříky a služby ISI nabízeny i v integrované podobě na portálu Web of Science [22], ke kterému má přístup i řada českých akademických a dalších institucí. Všechny dostupné databáze a služby ISI, včetně různých mutací Current Contents [23], jsou zpřístupňovány prostřednictvím portálu Web of Knowledge [24]. V databázích ISI je dnes excerpováno více než 8000 vědeckých časopisů, databáze obsahují řádově milióny záznamů.