Ve dnech 23. - 25. června se konalo již tradiční setkání milovníků vědecko-fantastické literatury, filmu a umění. Do Šumperka se sjeli hosté nejen z Česka, ale také Slovenska, Polska a možná i dalších zemí. Organizátoři připravili opravdu bohatý program, který stejně jako katolická mše zahrnoval snad všechny způsoby vyžití a vytržení smyslů. Přednášky předváděly celou škálu nejen témat, ale také přístupů k nim a k přednášení samému. Zatímco tedy seriózně vyhlížející přednáška o Supermanovi byla zábavnou estrádou na způsob vtipného hrabalovského monologu (viz foto), přednáška o snech Doc. Michala Černouška mi připomněla dobu strávenou v přednáškových místnostech FF UK. Zatímco většina by si pod rozborem StarTrekovských epizod představovala povídání o stylizaci, rolích či pozadí, promítaní filmů se konalo až po poslechu kazet s nahranou hudbou. Přednášející byla skutečný fanda (toto není gender korektní výraz, ale fanynka mi přijde prostě strašné...) do tohoto legendárního seriálu a podle hudby byla schopná identifikovat události, na jejichž pozadí se hudba objevuje, do těch nejmenších detailů. Naprosto fascinováni jsme seděli a poslouchali, protože vtažení diváka do příběhu bylo v takové atmosféře snad ještě silnější. Na těchto drobných příkladech se snažím ukázat rozpětí témat, které letošní Parcon pokrýval a musím uznat, že skladba přednášek byla skutečně barvitá! A nejen to...

Kromě přednášek byl program Parconu prošpikován setkáními se slavnými spisovateli a osobnostmi kolem sci-fi, promítáním filmů (díky podpoře BontonFilmu Praha mohli návštěvníci shlédnout českou předpremiéru filmu Černočerná tma), soutěžemi, tombolou, autogramiádou (viz foto obalu programu, na kterém jsou vidět podpisy těch nejslavnějších), prodejem knih nebo prezentacemi různých nakladateltsví. Bohatý kulturní program doplňovaly možnosti navštívit diskotéku, filmová představení, ukázky umění nebo originální Bar u tří opilců, který v přízemních prostorách Obchodní akademie občerstvoval návštěvníky. (Tato kombinace se mi zdála přímo kacířskou a podezřívám organizátory, že se přímo ďábelsky bavili...)

Na Parcon jsem se dostala díky laskvému pozvání jednoho z organizátorů, Petra Konupčíka (viz foto). Ještě než jsem vůbec do Šumperka přijela, nelitovala jsem, protože milé a kamarádské chování organizátorů na mě slutečně udělalo dobrý dojem. Byla to vzácná směsice profesionality, dlouholetých organizačních zkušeností a šarmu, který prodchnul i celou organizaci Parconu. (Obzvlášť musím přiznat, jak moc mě potěšila květina a zvláště pak kremrole a kávička na uvítanou!) Ačkoliv nikdo nervózně nepoletoval chodbami akademie s mobilem u ucha a prstem na hodinkách, program běžel podle plánu a bez závažných kiksů. Organizátorům se podařilo sehnat skutečně úctyhodný počet sponzorů, kteří třeba drobně, ale přesto podpořili tuto akci (na rozdíl od některých monstrakcí, které mají sice velkého, ale jen jednoho nebo dva sponzory, kteří pak celou akci "zalehnou"). Celé město jakoby žilo Parconem, všude se něco dělo a mnoho místních institucí, zdá se, bylo do akce zapojeno. Celkový dojem dotvářela kamarádská relaxovaná atmosféra, spousta legrace, vtipu a kreativity. Nemohu srovnávat šumperský Parcon s předchozími ročníky, ale pokud mohu soudit na základě zkušeností ze spousty jiných podobných akcí, myslím, že se letošní Parcon skutečně povedl.

Zde přikládám fotografickou přílohu:

Vila Doris [4], hnízdo organizátorů, kapitánský můstek.

Obal programu; kdo nemůže rozluštit jména sci-fi velikánů, může se pokochat zvětšenou verzí [5] téhož.

Autorka v rozhovoru s Petrem Konupčíkem a Ivanem Adamovičem.

Kdybyste to náhodou nevěděli, tak Juro Jánošík bol naozaj slovenský Superman!

Nikdy jsem nevěřila, že se vrátím do školních lavic, a už vůbec ne, že budu stát zády k tabuli a obrazu prezidenta a učit... (po přednášce, už to balím!).