Úvod

V průběhu posledních deseti let můžeme sledovat v informačním průmyslu obrovské změny, spojené zejména s metodami a prostředky umožňujícími zprostředkování a zpřístupňování dokumentů. Jednotlivé transformační procesy jsou dány a také limitovány především nesmírnými změnami v oblasti technických a technologických prostředků [5] a výrazným nástupem tržních principů . V této souvislosti nelze opomenout také další výrazné změny, které přispěly k obrovskému nástupu služeb elektronického dodávání dokumentů. Jedná se především o kombinaci mnoha faktorů, zahrnující neustále rostoucí ceny odborné literatury a časopisecké produkce, mnohde až za hranice inflace, neustálé zvyšování rychlosti telekomunikačních sítí, umožňující přenos stále objemnějších datových souborů, zvyšující se dosažitelnost a užití bibliografických databází samotnými koncovými uživateli, nárůst elektronického publikování odborných informací atd. Všechny tyto činitele vedou k poznání, že není v moci žádné odborné ani vědecké knihovny vlastnit ve svých fondech veškeré dokumenty, které vznikají, ale hlavně ty, které si žádají uživatelé.

Jistým řešením této situace je nabídka možností tradičních způsobů užití knihovních materiálů [8] a spolupráce mezi knihovnami. Ze současné situace je ovšem zřejmé, že ani toto řešení není zdaleka vyhovující. Meziknihovní služby poskytované knihovnami jsou vesměs samotnými uživateli chápány jako pomalé a nedostačující. Většina uživatelů odborných knihoven je připravena a ochotna zaplatit za služby okamžitého zprostředkování a dodání dokumentů pomocí komerčního dodavatele, než čekat na dodání dokumentu pomocí MVS, resp. MMVS za symbolický poplatek.

Proto jako reakce na poptávku po rychlých a kvalitních odborných informacích postupně vznikla ve světě i v České republice řada institucí, které se zabývají zprostředkováním a zpřístupněním dokumentů a informací na základě tržních vztahů.

Typologie a obecná charakteristika

Dodavatelé dokumentů mají v současné době na informačním trhu své nezastupitelné místo a jejich služby jsou hojně využívány [1]. Rozhodování o tom, který dodavatel, provozovatel, resp. zprostředkovatel je pro koncového uživatele [2] nejvýhodnější, není snadné. Výraznou roli při rozhodování samozřejmě hraje specializace jednotlivých dodavatelů, kvalita nabízených služeb, rychlost a způsoby dodání, komfort pro uživatele a v neposlední řadě také jejich cena za dodávání.

Konkurence na poli služeb dodávání dokumentů je veliká. Z tohoto důvodu se v článku zmíním o aktuální typologii dodavatelů dokumentů. Pro větší přehlednost jsem zvolila rozdělení dodavatelů dokumentů podle členících hledisek, která vyplývají ze studované odborné literatury [3] a z praxe služeb dodávání dokumentů. U každého aspektu uvádím stručnou charakteristiku a příklady jednotlivých dodavatelů dokumentů.

Nejpodstatnějšími třídícími kritérii při kategorizaci poskytovatelů a provozovatelů služeb dodávání dokumentů jsou:

1. způsob vlastnictví fondu primárních dokumentů

Na základě způsobu vlastnictví fondu primárních dokumentů byli poskytovatelé služeb dodávání dokumentů rozděleni do následujících tří skupin [4]:

a) Instituce bez vlastního fondu primárních dokumentů („non-collection-based services“)

V posledních deseti letech lze sledovat rostoucí zájem o spolupráci mezi zpřístupňovateli a producenty sekundárních bibliografických databází a vydavateli, resp. jinými držiteli primárních dokumentů (knihovnami, informačními středisky, apod.). Bibliografické informace pocházející z dokumentů uložených v primárních fondech jedné instituce jsou zpřístupňovány řadou dalších institucí, které mají s vlastníkem dokumentů uzavřenou dohodu o poskytování dokumentů z jeho primárních fondů. Často se setkáváme se situací, kdy služby řady provozovatelů a poskytovatelů dodávání dokumentů jsou závislé na jednom vlastníkovi dokumentu. Tuto situaci velmi přehledně dokumentuje níže uvedená tabulka č. 1, ze které jasně vyplývají vlastnické vztahy a souvislosti při zprostředkování primárních dokumentů.

Tab. 1. (zdroj: Price, S.P.; Morris, A.; Davies, J. E.)

V této souvislosti je také podstatné uvést, že řada zmíněných společností již dnes buduje i vlastní fondy primárních dokumentů v digitální podobě, ovšem základ jejich práce stále ještě spočívá ve využívání primárních fondů jiných institucí. Aktuálním trendem v této oblasti je potom zpřístupňování elektronických verzí odborných časopisů a knih, které jsou umístěny na serverech příslušných nakladatelství, prostřednictvím nejrůznějších institucí (často tradičních komerčních dodavatelů dokumentů). Samotné knihovny pak zaměřují svou aktivitu na vytváření účelových sdružení a konsorcií, jejichž cílem je zajištění co nejvýhodnějších podmínek pro přístup a využití plných textů odborných informací.

Mezi nejvýznamnější představitele této kategorie patří OCLC, Infotrieve Online, Bath Information and Data Services, SHARES – Research Libraries Group, Royal Swets&Zeitlinger apod.

b) Instituce s vlastním fondem primárních dokumentů („collection-based services“)

Do následující kategorie spadají vesměs knihovny a další knihovnicko-informační instituce, jejichž základním principem je získávání, zpracování, ukládání a zpřístupňování primárních dokumentů svým uživatelům. Výsadní postavení zaujímají národní knihovny, které mají tradičně nejrozsáhlejší fondy primárních dokumentů. Fondy národních knihoven poskytují zázemí jak pro tradiční metody užití knihovních materiálů formou meziknihovních služeb, a to knihovnám a jiným subjektům v ostatních zemích, tak i nové možnosti zprostředkování dokumentů.

Díky stále se zvyšujícímu pokroku v oblasti informační technologií je možné vytvářet a skladovat dokumenty v elektronické podobě. To otevírá další možnosti pro poskytování kvalitních a rychlých služeb dodávání dokumentů. Trendem v současnosti je budování digitálních kolekcí a sbírek primárních dokumentů v elektronické podobě nejen za účelem ochrany a archivace primárních dokumentů, ale také s možností rozšíření nabídky informační služeb knihoven. Příkladem mohou být projekty nabízející elektronické zasílání dokumentů ze svých fondů pro spěšné objednávky, nebo přímo dodání plnotextové verze dokumentu z vlastní digitální sbírky.

Typickými představiteli jsou BLDSC, CISTI, ProQuest Information and Learning, ISI Thomson Scientific, INIST, EBSCO aj.

c) Instituce s vlastním specializovaným fondem primárních dokumentů („specialised collection-based services“)

Ačkoli většina žádostí o dodání dokumentů může být vyřízena prostřednictvím mnoha národních i mezinárodních institucí, stále častěji se vyskytují žádosti o zprostředkování velmi specializovaných dokumentů, které ve fondech těchto institucí zpravidla nebývají. Jedná se o úzce specializované dokumenty, které požadují odborníci z nejrůznějších oblastí vědy a výzkumu. Pro tyto účely bývají využívány služby institucí (např. knihovny výzkumných ústavů, akademií věd, firemních informačních středisek apod.) s vlastním, často velmi bohatým specializovaným fondem primárních dokumentů. Poskytované služby nebývají příliš rozsáhlé, ovšem odborníkům nabízí výhodné, kvalitní a rychlé služby dodání dokumentů, které nelze zprostředkovat z jiných zdrojů.

Specializované sbírky primárních dokumentů nabízí např. knihovna The Institute of Electrical and Electronic Engineers; Engeneering Information, The Weldign Institute, The Royal Society of Chemistry, Speedy Research Service, Virginia Technical Information Center atd.

2. způsob poskytování elektronických dokumentů

Pokud jde o poskytování elektronických dokumentů, lze poskytovatele služby dodávání dokumentů rozdělit do šesti skupin [5]:

a) Služby dodávající elektronické dokumenty na CD-ROM pro lokální uchovávání i zpřístupňování – služba ADONIS.

b) Služby orientující se na zpřístupňování elektronických dokumentů prostřednictvím sítě internet („web services“) – dnes většina komerčních poskytovatelů služeb dodávání dokumentů.

c) Služby dodávající elektronické dokumenty, aniž by je v elektronické podobě měly trvale k dispozici („scanning on demand“). Jde tedy o služby poskytující elektronické kopie papírových dokumentů – dobrým příkladem mohou být projekty jednotlivých knihovnicko-informačních institucí nebo programy sdružení a konsorcií více knihoven, které vytvářejí virtuální společenství různých zaměření, poskytující přístupy k vlastním fondům primárních dokumentů a zprostředkovávající služby dodání dokumentů. Služby se orientují především na dodávání elektronických kopií článků z odborných časopisů, případně z dalších informačních zdrojů sdružených knihoven. V České republice se jedná zejména o Elektronické dodávání NK ČR, Virtuální polytechnickou knihovnu, elektronickou Pedagogickou knihovnu aj.

d) Služby trvale uchovávající dokumenty v elektronické podobě. V podstatě jde o dokumenty, které byly původně vydány v tištěné podobě, ovšem na základě usnadnění přístupu k nim a s cílem zachování a v zájmu ochrany původních primárních dokumentů byly převedeny do elektronické podoby. Příkladem uvedeného typu mohou být nově vznikající digitální knihovny, které jsou tvořeny souborem digitalizovaných dokumentů i publikovaných digitálních dokumentů, kvalifikovaných jako základ národního kulturního dědictví. Cílem je nejen trvalé uchování, ale rovněž zpřístupnění a zprostředkování uživatelům.

e) Služby typu „document delivery“ poskytované subskripčními agenturami nebo databázovými centry – opět většina fungujících systémů a služeb dodávání dokumentů na komerčním základě.

f) Zpřístupňování elektronických verzí periodik na nakladatelských serverech i s možností přístupu k jednotlivým článkům – např. Springer, ProQuest Information and Learning, EBSCO, Elsevier Science, Blackwell Publishing, MIT Press aj.

g) Služby průběžného informování („current alerting service/individual article supply“) – jsou zaměřeny na poskytování průběžného signálního informování koncových uživatelů a institucí o existenci nových titulů časopisů. Zároveň umožňují získat avizovaný dokument v elektronické podobě pomocí následného dodání elektronické kopie. – Např. UnCover.

3. fyzický způsob dodání dokumentů

V zahraniční literatuře [6] se objevuje jako jedno z třídících hledisek služeb, resp. jejich poskytovatelů také členění dle užité metody fyzického dodávání dokumentů. Domnívám se, že toto hledisko by bylo vhodnější spíše pro hodnocení kvality a možností služeb jednotlivých komerčních systémů služeb dodávání dokumentů. Zároveň platí, že v dnešní době většina poskytovatelů a provozovatelů systémů dodávání dokumentů nabízí ne jednu, ale více možností fyzického způsobu dodání dokumentu. Většinou se jedná o kombinaci více postupů a metod, a proto je zcela nemožné najít typické představitele pro jednotlivé způsoby doručování kopií.

Na základě tohoto aspektu jsou poskytovatelé rozdělováni do pěti skupin, uvádějící možnosti skutečného způsobu doručení žádaného dokumentu koncovému uživateli:

a) Stažení z internetu (pasivní FTP) – možnost získání elektronické kopie požadovaného dokumentu ze serveru konkrétního dodavatele, resp. zprostředkovatele služby. Uživatel dostává oznámení o uložení elektronické kopie na příslušném serveru a jeho povinností je si stáhnout příslušná data do svého počítače.

b) Stažení z internetu (aktivní FTP) – dodání elektronické kopie požadovaného dokumentu přímo na server konkrétního uživatele služby.

c) Elektronická pošta – doručení elektronické kopie požadovaného dokumentu do soukromé e-mailové schránky uživatele.

d) Fax – doručení požadovaného dokumentu pomocí faxu.

e) Poštovní služby – užívá se pro dodání kopií, které nelze zaslat uživateli v elektronické podobě. Jedná se především o objednávky dokumentů, které nemohou být digitalizovány a je stanoven přesný režim s jejich nakládáním (např. archiválie).

4. způsob úhrady za elektronické kopie

U většiny současných systémů dodávání dokumentů platí tržní principy a většina poskytovaných služeb dodávání dokumentů je samozřejmě zpoplatněna. Provozovatele a poskytovatele lze z tohoto pohledu rozčlenit do následujících čtyř skupin [7]:

a) Volný přístup („free access“) – poskytovatel se zaměřuje na nabídku a zprostředkování volného přístupu k článkům, které byly publikovány v elektronické podobě, ve volně přístupných časopisech a novinách. Autoři poskytli provozovateli možnost volného užití dokumentu a jeho další šíření, mezi koncovými uživateli. Příkladem jsou systém FindArticles, MagPortal, HighWire aj.

b) Předplatné („subscription“) – provozovatel nabízí uživateli možnost využití celé škály služeb, včetně dodávání dokumentů primárních fondů, na základě podepsané smlouvy. Většinou poskytovatel uzavírá s koncovým uživatelem smlouvu na roční předplatné, v jehož rámci jsou určeny další podmínky užití služeb. Předplatné je tradičním způsobem platby u většiny fungujících komerčních dodavatelů a distributorů databází, nebo např. u služeb Hoover´s Online, Lexis-Nexis, XanEdu apod.

c) Platba za „zhlédnutí“ („pay-per-view“) – poskytovatel služby dává uživateli možnost volně prohledávat bibliografické databáze, popř. další informační zdroje. Po vyhledání uživatel vybere konkrétní záznamy, o které má zájem. Uživatel platí poskytovateli za zobrazení vybraných záznamů a jejich následné dodání. Vše, co uživatel tzv. „prohlédl“, následně uhradí poskytovateli. Do této skupiny rovněž můžeme zařadit producenty databází, některé komerční dodavatele dokumentů, popř. provozovatele služby Scitation, AIAA papers, Blackwell Synergy atd.

d) Platba za „užití“ („pay-per-use“) – poskytovatel služby nabízí uživateli volný přístup k vyhledávání v bibliografických zdrojích. Uživatel má možnost dále pracovat s vyhledanými záznamy. Uživateli jsou zpoplatněny veškeré operace, týkající se vlastního získání, resp. užití plného textu dokumentu. V rámci uvedené skupiny opět najdeme celou škálu poskytovatelů, od knihoven, nabízejících služby dodávání dokumentů, až po komerční poskytovatele.

5. oborové zaměření

V rámci uvedeného členícího hlediska funguje na informačním trhu obrovské množství všeobecně zaměřených poskytovatelů, ovšem stále častěji se setkáváme s jistou specializací, danou oborovým zaměřením zdrojů. Provozovatelé se orientují na koncové uživatele z jednotlivých vědních oborů a oblastí. Zajišťují pro ně komplexní, rychlé a kvalitní služby dodávání dokumentů. Tuto kategorii provozovatelů systémů dodávání dokumentů pak můžeme rozdělit do velkého množství skupin [8], které odpovídají vlastnímu členění vědních disciplín.

V současné době nalezneme na webových stránkách mnohé seznamy, soupisy a adresáře poskytovatelů DDS, se všeobecným i oborovým zaměřením. Mezi nejznámější patří například: Directory for DDS and Users [9], Document Delivery Suppliers [10], Ordering Full text DD [11], Google Directory of Document Suppliers [12] atd. V rámci adresářů pak lze vyhledat poskytovatele služeb v oboru naší činnosti, resp. zájmu. Poskytovatelé a provozovatelé služeb dodávání dokumentů jsou pak členěni například do následujících skupin: výchova, hudba, teologie, astronomie, matematika, fyzika, počítačová věda, biologie, humanitní vědy, společenské vědy atd.

6. teritoriální působnost

Teritoriální působnost je jednou z nejobecnějších členících charakteristik, zahrnující místo a územní účinnost provozovatele služeb dodávání dokumentů. V rámci tohoto hlediska můžeme provozovatele rozčlenit do těchto tří skupin [13], které se ovšem prolínají:

a) Mezinárodní – působnost těchto systémů je v mezinárodním měřítku. Jejich provozovatelé nabízí své služby uživatelům v různých částech světa, kdy pomocí technických prostředků má uživatel možnost objednat a získat elektronické kopie požadovaných dokumentů. Provozovatelé mezinárodních systémů dávají uživatelům možnost pracovat s různými jazykovými variantami svým systémů a snaží se o plný komfort při vyhledání, objednání a následném dodání dokumentu. Typickými příklady mezinárodních systémů dodávání dokumentů jsou BLDSC, ADONIS, UnCover atd.

b) Celostátní (národní) – dodávání dokumentů uživatelům je omezeno na území konkrétního státu. Většinou provozovatelé poskytují přístup k národní produkci a uživatelé mají možnost rychlého přístupu k starším dokumentům, popř. k tvorbě v určitém jazyce. Domnívám se, že příznačnými poskytovateli v této skupině jsou národní knihovny, umožňující přístup k plné nabídce národní produkce daného státu. Příznačným představitelem celostátního systému je například: DoDo Národní knihovny ČR, BLDSC ve Velké Británii, Access Russia Information v Rusku, CISTI Kanada atd.

c) Lokální – jedná se o systémy, jejichž účinnost je omezena pouze místem působnosti poskytovatele, resp. provozovatele systému dodávání dokumentů. Uživateli je nabízen přístup k omezenému množství dokumentů, většinou regionální a oblastní produkce. Domnívám se, že za místního poskytovatele lze považovat také například odbornou či vědeckou knihovnu, která se rozhodne poskytovat svým uživatelům služby dodávání dokumentů. V daném případě jsou uživateli k dispozici přístupy k bibliografickým zdrojům, na jejichž základě objednává dodání dokumentu. Charakteristickými představiteli lokálních systémů jsou například Carolina Library Services, New York Public Library Express, Wisconsin TechSearch, Michigan Information Transfer Source, Elektronické dodávání dokumentů ČVUT Praha, EODD VŠB TU Ostrava aj.

7. uživatelské určení

Služby dodávání dokumentů zprostředkovávají individuálním zákazníkům a uživatelům kopie dokumentů (převážně časopiseckých článků publikovaných ve vědeckých časopisech) na požádání. Dodávání dokumentů, resp. služby individuálního doručování článků jsou nabízeny širokou paletou poskytovatelů a provozovatelů (od vědeckých institucí a společností přes komerční dodavatele až ke knihovnám a tvůrcům databází). Z pohledu uživatelského určení můžeme tuto širokou nabídku provozovatelů rozdělit do dvou skupin [14]. Hlavním kritériem je obsluha uživatelů a možnost přístupu ke službám dodávání dokumentů pro:

a) Interní uživatele – provozovatel umožňuje přístup k systému zprostředkování dokumentů pouze vlastním řádným interním uživatelům. Uživatel může využít služeb provozovatele na základě právního vztahu, a to v plném rozsahu. Příkladem mohou být systémy EODD Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě nebo systém EDD knihoven ČVUT v Praze aj.

b) Externí uživatele – určeno pro každého uživatele, resp. širokou veřejnost. Uživatelem sytému se může stát každý občan a jeho vztah vůči poskytovateli je založen na tržních principech. Do této skupiny řadíme všechny komerční provozovatele systémů dodávání dokumentů.

Vzhledem k teoretickým předpokladům je někdy velmi komplikované přesně stanovit linii mezi určením služeb daného dodavatele a jeho uživateli. Stále více totiž v praxi platí, že služby původně vytvořené k obsluze uzavřené skupiny uživatelů jsou přístupny široké veřejnosti.

Závěr

Současné služby a systémy zajišťující dodávky dokumentů nelze jednoznačně kategorizovat, neboť u jednotlivých služeb jde mnohdy o kombinaci různých cest, způsobů a možností při dodávání více typů dokumentů. Některé organizace, které se dodávání dokumentů věnují, disponují rozsáhlým fondem, jenž je potom základem pro poskytování uvedených služeb. Další jsou „pouhými“ zprostředkovateli, mají však k dispozici nástroje, které umožňují rychlé vyřízení požadavků uživatelů.

Komerční dodavatelé dokumentů mají své nezanedbatelné místo na poli zprostředkování dokumentů. Přestože současný vývoj ukazuje jasný posun směrem k využívání virtuálních fondů a nově vznikajících digitálních knihoven, lze předpokládat, že služby dodávání dokumentů budou stále využívány. Domnívám se, že v následujících letech budeme svědky rozšiřující se nabídky služeb u jednotlivých poskytovatelů, kteří budou stále více konkurovat běžným knihovnám a jimi poskytovaným informačním službám. Vždyť již dnes mnohde platí, že stále více služeb je zpřístupňováno přímo koncovému uživateli; vyhledávání v databázích a následné objednávání dokumentu je možné provádět z domova, či od pracovního stolu a není nutné ztrácet čas s cestováním za informačními materiály. Dokumenty jsou doručovány přímo uživateli, který s nimi může pracovat.

Myslím si, že vzhledem k současnému vývoji na poli informačních technologií a informačního průmyslu lze očekávat častější využívání služeb zprostředkování dokumentu, včetně vzniku nových typů provozovatelů těchto služeb. Proto je potřeba věnovat oblasti dodávání dokumentů pozornost a sledovat její další vývoj a aktuální trendy.

Z článku vyplývá, že konkurence na poli dokumentových dodavatelských služeb je velká. Proto se v příštím čísle budeme zabývat základními kritérii pro hodnocení a výběr vhodných systémů dodávání dokumentů s možností jejich uplatnění při hodnocení poskytovatelů a provozovatelů služeb dodávání dokumentů na českém i světovém informačním trhu.