Úvodní zamyšlení

Tradiční meziknihovní výpůjční služby zahrnují vypůjčení knihovního materiálu požadovaného uživatelem a jeho vrácení do půjčující knihovny v rámci stanoveného časového intervalu. Nicméně někdy je velmi obtížné nebo nemožné splnit uživatelův požadavek výlučným sledováním tradičního modelu doručení knihovního materiálu. Zejména pokud se jedná o nově publikovaný titul, či knihovna nemůže nalézt žádného vlastníka požadovaného dokumentu, nebo byly osloveny a vyčerpány všechny potenciální výpůjční knihovny. V těchto případech může jednoduše zůstat uživatelský dotaz nevyplněn. V současnosti ovšem poskytují knihovníkům a informačním pracovníkům výraznou pomoc veškeré dostupné informační a telekomunikační technologie, které slouží nejen k zjištění požadovaného materiálu, ale také jeho fyzického zajištění pro uživatele.

Historie technických a technologických inovací posledních několika desetiletí nám odhaluje podstatnou skutečnost, že nové prostředky vždy nutně nezničí staré předměty a nástroje, ale velmi často je pouze transformují do nových podmínek. Tak jako televize úplně nenahradila rádio, tak jako video a DVD nevedly k úplnému uzavření kin a divadel, tak také nástup informačních a telekomunikačních technologií do knihovnictví nevedl k jeho zániku, ale naopak značnému posílení a vytvoření důležité základny pro další rozvoj celého oboru. Ve všech těchto případech a mnohých dalších jsou zřejmé změny, které byly způsobeny novými technologiemi a které vedly k formulování a dosažení nového tržního prostředí v rámci informační společnosti.

Věřím, že veškeré změny vyvolané novými technickými prostředky a technologickými postupy, například v tiskařském průmyslu, vedly k vytvoření vysoce kvalitních tištěných časopisů pro menší cílové skupiny uživatelů; rozšíření video, CD a DVD nosičů stimulovalo obrovský zájem o sledování filmů. Stejně tak rozsáhlost online přístupných informací aktuálně vytvořila požadavky na nové, kvalitní systémy a informační služby všech typů knihoven, které mnohem lépe a adekvátněji odpovídají požadavkům jejich uživatelů. Zároveň pod vlivem stále se rozšiřující elektronické komunikace bylo a je podstatné sledovat její vliv na tradiční postupy a metody práce v knihovnách, zejména při zprostředkování přístupu k dokumentům a dodávání dokumentů.

Technické předpoklady DDS

Jak bylo naznačeno v druhém díle našeho seriálu [5], mezi nejdůležitější činitele působící na vznik a vývoj systémů elektronického dodávání dokumentů patří rozvoj informačních technologií a telekomunikačních sítí. Ty rovněž měly vliv na další aspekty činností v knihovnách – především na automatizaci knihovnicko-informačních procesů, vnitřní organizaci knihoven, skladování knižních sbírek a vyhledávání informací v rámci veřejně přístupných katalogů, včetně OPAC, na vytváření online bází dat, umožňující snadnější vyhledávání bibliografických informací nebo na zpřístupnění různých typů a kategorií souborů dokumentovaného poznání. Kromě samotného usnadnění přístupu k tradičním materiálům knihoven na základě bibliografického vyhledávání informací je praktická dostupnost materiálů pro uživatele stále svázána s dlouhou čekací dobou na zamluvené, resp. rezervované dokumenty. Tento stav je způsobován dvě spornými okolnostmi:

• knihovny většinou mají četné problémy, které je nutí ke změnám ve způsobech prvotního získávání materiálů pro své lokální sbírky; to je příčinou zvyšujícího se počtu požadavků na dokumenty, které musí být vyhledány a dodány uživateli ze zdrojů dostupných mimo knihovnu
• knihovny stále využívají informačních technologií raději k vyhledávání bibliografických informací, než k samotnému fyzickému dodání dokumentů pro koncového uživatele.

Vzhledem k nedostatku rovnováhy mezi přístupem do knihovních sbírek a dodáváním dokumentů dochází k částečnému vyrovnání vztahů díky novému způsobu poskytování knihovnicko-informačních služeb, tj. elektronického dodávání dokumentů [1]. Znamená to, že automatizace procesu dodávání dokumentů [2] spočívá v užití celé řady elektronických forem dokumentů i způsobů zprostředkování přenosu informací. To zároveň umožňuje integrovat všechny automatizované knihovnické procesy s cílem dosažení dokumentů bezprostředně v elektronické podobě.

Dnešní tvůrci systémů dodávání dokumentů musí vzít v úvahu potřeby tvůrců informací, dokumentů a uživatelů, kteří budou mít užitek z dané formy dodávání materiálů. Pro vydavatele je nejpodstatnější otázka ochrany vydaných materiálů; jinak je tomu v uživatelské oblasti, kde je nejdůležitější snadná a jednoduchá dostupnost informačních zdrojů. Proto se autoři a vydavatelé domáhají vytvoření jednotného přístupu k otázkám týkajících se:

• možností kopírování dokumentů z „papíru na papír“
• možností převodu papírových materiálů do elektronické formy (vícenásobně)
• možností kopírování z elektronického formátu opět na formát elektronický pro přechovávání a přenos dokumentů
• možností vícenásobného kopírování

V této souvislosti se jeví jako problémové otázky svázané především s:

• cenami za získávání, které se liší podle závislosti systému na oboru, odvětví, skupině či typu uživatele; příkladem může být diferencování cen v závislosti na stupni prospěšnosti či uživatelnosti dokumentů
• oceněním jednotlivých článků
• ochranou před protiprávním využitím dokumentů skupinami, které nemají zajištěna potřebná přístupová práva
• systémem, který bude zajišťovat náhrady všem zainteresovaným účastníků, kteří mají výlučnou kontrolu a jsou držiteli vlastnických práv [3].

Na základě uvedeného se domnívám, že integrovaný systém elektronického dodávání dokumentů [4] bude v blízké budoucnosti rozhodující částí elektronické, resp. virtuální digitální knihovny, a to s těmito předpokládanými charakteristickými rysy:

• location independence (nezávislé umístění) – možnost přístupu k informacím z aktuálně používaného pracovního místa bez ohledu na vlastní umístění informačního zdroje
• breadth of contents (rozsáhlost a pestrost obsahů) – možnost bezprostředního přístupu k prvotní informaci a ne pouze k odkazu na informaci ve formě bibliografického záznamu
• ease of use (jednoduché užití) – možnost využití elektronické knihovny bez nutné znalosti různých rozhraní, možností vyhledávání, daných druhů bází dat.

V současnosti platí, že procesy dodávání dokumentů musí být relativně dobře automatizované, aby umožňovaly rychlou a efektivní selekci objednávek v rámci takto navržených elektronických, resp. virtuálních digitálních knihoven. V rámci takto navržené knihovny musí být dostupné četné mezinárodní standardy a technologie, počítaje v to tvorbu elektronických dokumentů, jejich uložení a vlastní přenos k uživateli, včetně dalších možností práce s elektronickým dokumentem. V dnešní době je ovšem velkým problémem nedostatečná automatizace části knihovnických procesů, především spojených s uložením a přenosem dokumentů. Mnohé ze sporných otázek souvisejí s nedostatečnou kompatibilitou automatizovaných systémů dodávání dokumentů. Dostupné technologie i mezinárodní standardy jsou postupně přizpůsobovány tak, aby pomohly eliminovat značné množství technických problémů spojených se službami dodávání dokumentů, které v konečném důsledku zmenšují jejich efektivnost. Jsou svého druhu typickými stavebními kameny, které mohou být použity k integraci a automatizaci různorodých funkcí v rámci procesů dodávání dokumentů.

Vzhledem k tomu se v krátkosti pokusím popsat současnou situaci vztahu mezi službami dodávání dokumentů a výpočetní technikou a budu se také zabývat vlivem komunikačních technologií a standardů na oblast dodávání dokumentů.

Výpočetní technika a služby dodávání dokumentů

Hlavní problém, který aktuálně vyplývá z přechodu od tradičních forem uchovávání dokumentů a informací k elektronickým, se váže na nezbytnost nahrazení papírových dokumentů dokumenty elektronickými. Knihovní fondy většinou obsahují rozsáhlé soubory tištěných materiálů, které musí být převedeny do elektronické formy. K dosažení daného cíle slouží tři základní techniky, a to:

• scanning (skenování) – jedná se o techniku převodu do podoby bitové mapy [5]. Obraz, resp. text je převeden do podoby bodů a jeho rozlišení nemůže být vyšší než rozlišení monitoru použitého počítače. Takto vytvořené soubory se nesnadno modifikují a zabírají značnou kapacitu paměti RAM a místa na pevném disku počítače. Tato technologie je velmi často využívaná při procesech konverze tradičních dokumentů do elektronické podoby. Negativní stránkou technologie je velký rozměr elektronických dokumentů, které se obtížně editují. Z tohoto důvodu nemohou být u takto vytvořených elektronických dokumentů použity pro další práci standardní metody pro vyhledávání a popis dokumentů, jako např. vyhledávání podle klíčových slov.
• OCR [6] (optické rozpoznávání znaků) – metoda, která skenovaný text konvertuje do podoby kódu, který umožňuje další editaci dokumentu. Technologie OCR redukuje nezbytný prostor pro ukládání a uchovávání tradičních dokumentů.
• Telefaximile (FAX) – umožňuje převádět dokument do číselné podoby, se zachováním jeho současného přenosu i možnosti vytištění.

Všechny výše uvedené technologie přetvářejí skutečné papírové dokumenty do elektronické formy. Současně se snaží splňovat požadavek na faktický přístup ke vznikajícím elektronickým dokumentům ve všech stádiích převodu, tj. od skutečného vzniku dokumentu v tvůrčím procesu, přes vydání do místa konečného uložení, resp. zobrazení na obrazovce. K tomuto účelu je nutné využít některé navržené standardy pro prezentaci dokumentů v grafické podobě. Mezi nejznámější dostupné standardy patří:

• Office Document Architecture (ODA) – jedná se o standard ISO [7], který předkládá obsah a uspořádání dokumentů, obsahující text i grafiku. Cílem ODA je ulehčení přístupu k rozsáhlým souborům dokumentů a jejich výměně.
• Standard Page Description Language (SPDL) – definuje uspořádání elektronických dokumentů, ale ne jejich obsah; ukazuje vzhled stránky po jejím vytištění.
• Standard Generalized Markup Langugage (SGML) – je to nezávislá procedura standardu ISO, která dokumentům přiřazuje „identifikátory“ [8] podle ukázek a odkazů na jejich logickou strukturu, jako např. podle kapitol, podkapitol a paragrafů.

Moderní způsoby uchovávání dokumentů požadují také využití optických nosičů informací, pro které jsou charakteristické velká hustota zápisu dat a poměrně malá citlivost na poškození a zničení. Mezi nejznámější typy nosičů patří:

• CD-ROM [9] – optická technologie uchovávání informací dostupná od poloviny 80. let 20. století. Prvotním určením bylo uchovávat značné množství informačních produktů a publikací, které byly zřídka aktualizovány.
• WORMS [10] – technologie, která o krok předhonila CD-ROM. Dovoluje vytvářet lokální báze dat informací, místo využívání placených disků původních služeb. WORM je ideální technologií pro přechovávání rozsáhlého množství informací, které nemusí být často aktualizovány.
• Magneto-optical disks (OM) – je prvním optickým zařízením sloužící k přechovávání daných informací, umožňující jejich vymazání, editování a přetváření [11].
• DVD – formát disků o vysoké hustotě, v rozměrech CD. Slouží k uchovávání zvuků nejvyšší kvality nebo videa ve velikosti 5–9 GB; je možné jej přehrávat pomocí TV, ve stereo systémech a na osobních PC [12].
• The optical disc-based system (ODBS) – skládá se z posloupnosti nástrojů skenujících tištěné materiály nebo mikroformy a uchovávajících je v číselné podobě na optickém disku. Mohou to být například indexy, které na základě vnitřního uspořádání umožňují předčítání samotných disků i přenášení jejich obsahu do terminálů koncových uživatelů [13].

Komunikační standardy a související technologie v DDS

V současné době je v praxi používána celá řada technologií a komunikačních standardů, které se objevily jako podpůrný prostředek při rozvoji digitálního přenosu elektronických dokumentů. Mnohé z uvedených standardů jsou také běžně používány pro služby zprostředkování dokumentů a sehrávají svou roli v oblasti dokumentových dodavatelských služeb. Pro jednotlivé standardy platí, že různé alternativy přístupu obsahují rozdílné metody přenosu. Mezi nejužívanější standardy patří:

• Integrated Services Digital Network (ISDN) – standard, který zajišťuje numerické spojení analogových telefonních linek; díky zvýšené rychlosti přenosu (2x64 Kbps) ISDN nabízí mnohem lepší podmínky práce než obvyklé telefonické spojení.
• The Fibre Distributed Data Interface (FDDI) – standard používající světlovodivých kabelů v rychlých sítích. FDDI používá optických vláken se 100 Mbps, tj. desetkrát rychleji než ustálený standard Ethernet [14], který využívá operačního kabelu s 10 Mbps.

Možnost komunikování aplikací stejného typu mezi sebou nebo s jinými síťovými aplikacemi je nezbytná pro efektivní fungování systémů elektronického dodávání dokumentů. Proto také už výše zmíněná organizace ISO vypracovala model struktury a fungování síťové komunikace OSI [15]. OSI odkazuje na automatizované procedury (protokolů), které dovolují počítačům různých typů a firem komunikovat mezi sebou. V návaznosti na model OSI vznikla řada protokolů, které aplikují rozvíjející přístup k systémům dodávání dokumentů. Jedná se o:

• X.400 Message Handling Systems – systém, který se opírá o aplikační protokol CCITT X.400 spravující elektronickou poštu na základě přechovávání a přeposílání zpráv (tzn. síť přechovává zprávu do té doby, než ji může odběratel přijmout).
• File Transfer, Access and Management (FTAM) a Document Transfer, Access and Manipulation (DTAM) – dvě metody přenosu souborů z počítače do počítače. FTAM může být použita pro přenos rozsáhlých dokumentů mezi počítačovými systémy. DTAM je vytvořen pro podporu jednotného přenosu dokumentů; nebo také pro interakční modifikaci dokumentů nalezených na vzdálených serverech, jejichž struktura je shodná s ODA.
• Protokol ILL – je počítačovým standardem komunikujícím a budujícím na základě OSI Reference Model pro výměnu zpráv (jak objednávek, tak výpůjček). Protokol ILL umožňuje systému MVS komunikovat s používaným programovým vybavením při prohledávání systémů nebo služeb, které komunikují při selekci přenosu zpráv.
• Electronic Data Interchange (EDI) – dotýká se elektronické výměny firemních dokumentů, např. objednávek, faktur, hospodářských inzerátů, opřené o standardy, struktury a složky dané pro výměnu.
• CCITT X.500/ISO 9594 Directory – je sbírkou norem, které měly sloužit ke vzniku globální elektronické báze adres vznikající mimo jiné při přenosu elektronické pošty.
• Search and Retrieve (SR) – je protokolem, který dovoluje aplikacím umístěným v jednom počítači zadat dotaz do různých bází dat na jiných počítačích. Protokol dovoluje vytvořit souhrnný základ pro přenos a zařazení otázek a následně odpovědí mířící do bází dat.
• ISO 23950 více známo pod názvem NISO Z39.50-Search and Retrieve – tento protokol byl vytvořen s cílem prohledávání různorodých bází dat. Je založen na modelu klient-server. Dva počítače spolu komunikují na základě „peer to peer“ a zároveň vymezuje formáty a procesy řídící výměnu komunikátů mezi klientem a serverem [16].

Závěrem jen zmínka o skupině knihoven [17] GEDI [18], která se podílela na vytvoření a sjednocení standardů elektronického dodávání dokumentů ve formě obrázků. Dohody v rámci GEDI se týkaly možnosti nahrazení protokolu FTAM protokolem FTP ze skupiny TCP/IP. Zkoumání prováděná ve Francii a Německu ukázala, že FTAM nesplňuje úplně očekávání. Kromě toho protokoly FTAM při spolupráci s produkty OSI byly dražší než jejich protivníci ze skupiny TCP/IP. Následující úpravy umožnily výběr z několika nabídek přenosových protokolů (FTAM, FTP, X.400 i MIME). Obecná specifikace GEDI se dělí na dvě části: přenos a formát dokumentů [19].

Doporučení GEDI se stala důležitými faktory při vývoji otázek elektronického dodávání dokumentů. Umožnila vyhledávání z různých systémů, což vytvořilo možnosti výběru dodavatele i zvětšilo množství materiálů, které bylo možné získat [20].

SW aplikace a nástroje pro dodávání dokumentů

V minulém díle seriálu [6] jsem zmínila základní terminologické problémy služeb dodávání dokumentů, hovořila jsem o nutnosti přístupu k pojmu elektronické dodávání dokumentů, což velmi úzce souvisí se současnou situací ve společnosti. Ta se stále více stává společností elektronickou, což vyžaduje především dostatečnou podporu vzájemné vnitřní komunikace a předávání informací a znalostí.

Ve své podstatě a z hlediska vztahů k technickým aspektům bychom mohli elektronické dodávání dokumentů charakterizovat jako: „kombinaci elektronických zařízení a softwaru užívaných ke zprostředkování služeb, které skenují a přenášejí elektronické (digitální) kopie papírových dokumentů mezi knihovnami, nebo mezi knihovnou a koncovým uživatelem (uživatelem knihovny)“ [21]. Domnívám se, že v tomto smyslu jsou tedy velmi podstatné zmíněné softwarové produkty a další nástroje, které umožňují kvalitní komunikaci jednotlivých systémů a také přenos elektronických dokumentů. V současnosti mezi nejběžněji užívané SW aplikace a nástroje [22] patří:

• Ariel 4.1.1 [23] – software, který pracuje s PC, skenerem a tiskárnou; umožňuje přenos a příjem dokumentu. SW bezprostředně dovoluje skenovat články, fotografie a další dokumenty; přenášet obrazy v elektronické podobě do pracovní stanice Ariel umístěné kdekoliv ve světě a užívá FTP nebo e-mail. Veškeré materiály mohou být konvertovány do formátu PDF, což umožňuje jednodušší užití materiálů koncovému uživateli a mohou být poskytovány před Web, FTP nebo e-mail.
• Clio 5.0 [24] – systém pro řízení a správu EDD. Zahrnuje informace o platbách, statistické přehledy a zprávy, automatické řízení požadavků spuštěných uživatelem, upozornění uživatelům a umožňuje komunikovat s OCLC, Docline a dalšími knihovnami pomocí e-mailu. Součástí je také možnost komunikace s knihovními OPAC systémy a katalogy nastavených knihoven. Rozšířená verze systému ClioAdvanced obsahuje webovou stránku, na které jsou udržovány kompletní informace o vzájemné komunikaci mezi uživatelem a centrem. Clio také nabízí možnost zprostředkování přístupu do modulu MVS a OPAC od Endeavor Information System [25].
• ILLiad [26] – software pro řízení MVS a sdílení zdrojů, který organizuje a řídí meziknihovní výpůjčky a dodávání dokumentů a to pomocí jednotného uživatelského rozhraní (platforma Windows). Produkt slouží jako rozhraní pro OCLC World Cat a OCLC MVS. ILLiad umožňuje běžné přístupy k výpůjčním a finančním statistikám, zahrnuje informace o použití copyrightu.
• DocMorph [27] – webová prezentace Národní lékařské knihovny v Bethesdě, na níž mohou být konvertovány různorodé záznamy až 50 formátů (např. Word, Postscript, HTML, atd.) do podoby souboru ve formátu TIFF, PDF, resp. textu, mluveného projevu.
• DocView [28] – volně dostupný prohlížecí a tiskový software produkovaný Národní lékařskou knihovnou v Bethesdě. Knihovna může s využitím DocView přijímat dokumenty ze systému Ariel od jiné knihovny a potom je otevřít a tisknout je, nebo přepopslat svému koncovému uživateli pomocí e-mailu nebo FTP systému Ariel.
• MyMorph 1 [29] – volně dostupný software Národní lékařské knihovny v Bethesdě, který může být použit k převodu záznamů až 50 formátů (např. Word, Postscript, HTML, atd.) pouze do formátu PDF.
• Prospero 1.4 [30] – volně dostupný software z produkce Ohio State University, resp. její Prior Health Sciences Library. Tento produkt umožňuje konvertovat dokumenty ze systému Ariel ve formátu TIFF do PDF. Vytváří mnohem lepší dosažitelnost dokumentů v rámci webového serveru; zvyšuje přístupy ze strany uživatelů; umožňuje odesílání upozornění uživateli o dostupnosti příslušných dokumentů; omezuje přístupy žadatelů k jednotlivým dokumentům; automaticky přesunuje dokument po ukončení doby jeho přístupu nebo počtu přístupů.
• Relais ILL [31] – software pro meziknihovní služby, sdílení zdrojů a jejich řízení. Zahrnuje škálu možností pro dodávání – dokumenty mohou být zasílány i získávány v rámci možností systému Ariel, pomocí faxu, v PDF formátu přes web, jako přílohy v e-mailu a mohou také sloužit pro tisk při tradičním doručení koncovému uživateli.
• Virtual Document eXchange [32] – je systém řízení požadavků na elektronické meziknihovní a elektronické dokumentové dodavatelské služby. Poskytuje uživatelům možnost vytvořit a řídit vlastní požadavky na získání a zprostředkování dokumentů mezi spolupracujícími knihovnami. V podstatě VDX řídí všechny fáze procesu meziknihovní služby a je také účinnou cestou ke shromažďování informací pro poplatky za copyright.

Z uvedených možností je zřejmé, že pro kvalitní poskytování a uplatnění služeb dodávání dokumentů je v současné praxi potřebná nejen znalost správných pracovních postupů při vyřizování jednotlivých požadavků, ale také možnosti, které nabízí mnohé technické prostředky a nástroje. Domnívám se, díky mnohým aplikacím mohou knihovny zajistit nebo zprostředkovat svým uživatelům plnohodnotné informační zdroje. Je zřejmé, že využitím SW produktů je zajištěna návaznost mezi různorodými zdroji, existuje možnost propojení na externí databáze, katalogy, popř. digitální knihovny, knihovny mohou lépe vzájemně koordinovat nákup zdrojů a informačních materiálů, což vede k efektivnějšímu hospodaření s finančními prostředky; aplikace nabízí přívětivé uživatelské i pracovní prostředí, knihovny mohou kombinovat klasické a elektronické informační služby; díky současným možnostem takto zprostředkovávané služby elektronického dodávání dokumentů aktivně nonstop nevyžadují náročné technické zázemí na straně uživatele služby a hlavně překonávají bariéru vzdálenosti.

Závěr

Komunikaci můžeme považovat za jednu ze základních podmínek lidské existence jako sociální bytosti. Byla tím, co člověku umožnilo organizovat jeho síly v boji za přežití ve světě větších a dravějších živočišných druhů. Samotná komunikace vedla také k postupnému ovládnutí tohoto světa a je tedy neoddělitelným společníkem, výsledkem i nevyhnutnou podmínkou vývoje lidské společnosti.

Počítače, technické a technologické prostředky se staly podstatným nástrojem komunikace v lidské společnosti krátce po svém vzniku. Všechny technické prostředky již od svých prvopočátků významně zasahovaly do komunikace člověka a pomáhaly mu při získávání, zprostředkování a předávání informací. Tato funkce se stala velmi důležitou také v oblasti knihoven a informačních institucí, jejichž základním účelem je zprostředkování nashromážděného poznání. Není tedy divu, že technické a technologické změny pomohly vytvořit nové služby a stály u zrodu samotné myšlenky vybudování informační dálnice. Rovněž se staly nástroji k praktické realizaci představ nové informační společnosti, ve které sehrávají dosti podstatnou roli i dnes.

Domnívám se, že bez základních znalostí a vědomí zásadních technických a technologických spojitostí bychom nemohli získávat, zpracovávat, ani zprostředkovat informace a znalosti, tak potřebné pro náš každodenní pracovní i osobní život. Proto chápu rozvoj a uplatnění informačních technologií a telekomunikačních sítí v knihovnictví jako zásadní činitel, který dal vzniknout mnoha novým systémům a službám, DDS nevyjímaje.

Na úplný závěr jen dodávám, že pro naše další zkoumání problematiky dodávání dokumentů je potřeba vytvořit širší kontext a zasadit služby dodávání dokumentů do úplné škály knihovnicko-informačních služeb. Proto se budeme v dalším pokračování zabývat tradičními metodami užití knihovních materiálů a jejich vazbami na služby dodávání dokumentů. Shrneme stávající vymezení a třídění meziknihovních služeb, pokusíme se nalézt podstatné souvislosti mezi tradičními službami zprostředkování dokumentů a jejich aktuálním stavem v DDS.