Dne 26. října 2005 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR novelu vysokoškolského zákona [4]; čeká ji tedy ještě projednávání v Senátu a podpis prezidenta republiky. Podívejme se ale už nyní, co by případné nabytí účinnosti této novely znamenalo.

Součástí výše zmiňované novely je i § 47b upravující otázku zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací, což je záležitost v českém prostředí velmi ožehavá a neustále debatovaná, zejména ve vztahu k autorskému zákonu. § 47b vysokým školám přímo nařizuje nevýdělečně zveřejňovat diplomové (bakalářské, magisterské ad.), dizertační a rigorozní práce, a to nejprve 5 pracovních dní před obhajobou a následně (i s posudky a hodnocením) po obhajobě. K tomuto účelu také nařizuje zřídit databázi kvalifikačních prací.

Obhajobou autor zároveň vyjadřuje souhlas se zveřejněním práce. Zde však narážíme na první problém. Obhajoba následuje až po prvním zveřejnění práce vystavením na stanoveném místě. Následuje pak i druhé zveřejnění v databázi kvalifikačních prací, na něž lze souhlas autora vyjádřený obhajobou vztahovat, na první zveřejnění (ještě před obhajobou) však nikoliv. Tím dochází k (neoprávněnému) zásahu do osobnostních práv autora (zejména do práva rozhodnout o zveřejnění svého díla) a do majetkových práv autora (právo na vystavování, příp. půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na sdělování díla veřejnosti – v případě, že je dílo vystaveno v elektronické podobě, právo na rozmnožování díla a na rozšiřování originálu či rozmnoženiny díla – v případě, že je např. vytvořena a vystavena elektronická podoba vysokoškolské kvalifikační práce odevzdané v tištěné podobě) určených autorským zákonem.

Určitý rozpor lze spatřovat i mezi § 47b novely vysokoškolského zákona a § 35, odst. 3 autorského zákona. § 35, odst. 3 autorského zákona hovoří o tom, že do práva autorského nezasahuje školské či vzdělávací zařízení, využívá-li školní dílo nevýdělečně ke své vnitřní potřebě, což zřetelně není ve shodě se zpřístupňováním vysokoškolských kvalifikačních prací veřejnosti. Navíc je jasně patrné, že pojem školní dílo nelze vztáhnout na rigorozní práce; v jejich případě platí ustanovení autorského zákona pro dílo obecně, čímž se dostáváme zpět k zásahu do autorských práv osobnostních a majetkových (viz výše).

Dále § 47b stanovuje, že z práce vystavené před obhajobou si může kdokoliv na své náklady pořizovat výpisy, opisy či rozmnoženiny. Jak již bylo uvedeno výše, je takového zpřístupnění veřejnosti zásahem do práva autora rozhodnout o zveřejnění svého díla a do některých práv majetkových. Ovšem, ani za těchto okolností nic nebrání z hlediska autorského zákona tomu, aby si kdokoliv pro svou osobní potřebu vytvořil rozmnoženinu díla.

Je tedy právě schvalovaná novela vysokoškolského zákona v rozporu s autorským zákonem? Odpověď na tuto otázku tkví v tom, zda je vysokoškolský zákon vůči autorskému zákonu v pozici zvláštního zákona. Pokud ano, pak je § 47b v pořádku. To, zda je vysokoškolský zákon zvláštním zákonem vůči autorskému zákonu, je otázka výkladu; jediný závazný výklad můžeme získat pouze tím, že po schválení novely vysokoškolského zákona bude podána ústavní stížnost pro rozpor těchto dvou zákonů a Ústavní soud rozhodne.

Avšak i kdyby Ústavní soud došel k závěru, že vysokoškolský zákon je ve vztahu k autorskému zákonu lex specialis, nemusí tento problém skončit. Zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací před obhajobou je dle mého názoru v rozporu s Kapitolou II., článkem 3 (právo na sdělování děl veřejnosti [1]) směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Takže jednoznačné vyřešení problematiky zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací veřejnosti je možná dál, než jsme dosud doufali.

Článek vyjadřuje osobní názor autorky.