Belgický spisovatel a scénárista Jean-Philippe Toussaint napsal román Televize (v českém překladu Jovanky Šotolové vydal Dauphin, Praha 2000; ISBN 80-7272-018-X), ve kterém mj. popisuje tvůrčí rituály a proces psaní univerzitního učitele, který hodlá sepsat pojednání o italském malíři Tizianovi. Na začátku románu o tom píše (s. 13):

Toho roku jsem se rozhodl strávit léto v Berlíně, abych dal dohromady svou studii o Tizianu Vecelliovi. Už několik let jsem plánoval, že napíšu rozsáhlý esej o vztazích mezi uměním a politickou mocí. Můj projekt se pomalu soustřeďoval na šestnácté století v Itálii, zejména na Tiziana Vecellia a Karla V., až se zaměřil na apokryfní epizodu, podle které se měl Karel V. v Tizianově ateliéru sehnout pro štětec, který vypadl malíři z ruky. Ta historka měla představovat jádro mé studie a dát jí název: Štětec.

Naše hlavní ukázka z románu vypráví o tom, jak se románová postava snaží dohledat text Alfreda Musseta, který o výše zmíněné historce pojednává (s. 42-47). Za textem, který doporučujeme přečíst do konce, najdete ještě další důležité informace a především vyhlášení Malé jarní soutěže časopisu Ikaros.

Poprvé jsem se o Mussetovi doslechl v knize od Babelona. Věta, v níž Babelon připomíná příhodu se štětcem, podle níž se měl Karel V. sklonit před Tizianem a sebrat štětec, jenž malíři vypadl z ruky, zněla: "... příběh, který nabyl podoby symbolické legendy poté, co se ho zmocnil Alfred de Musset". Nebylo vůbec upřesněno, v kterém textu se o této historce zmínil, jestli v nějakém článku, básni, divadelní hře. Až několik dnů poté, co jsem našel tuto větu (a to jsem byl teprve na začátku svého pátrání), jsem docela náhodou objevil text, na který Babelon narážel. Dole pod pomalými pohyblivými schody, vedoucími do spodního patra knihovny v Beaubourgu, jimiž jsem sjížděl (tehdy jsem ještě žil v Paříži), bez hnutí a zamyšleně, s rukama založenýma, a pokojně se těšil z nádherného pohledu shora na rozlehlý čtenářský sál, kde se stovky lidí tiše věnovaly studiu, jsem si to namířil ke knihovnímu oddělení malířství a přeptal se mladého kudrnatého a brýlatého dokumentaristy, který to měl na starosti, jak bych mohl najít Mussetův text, v němž se zmiňuje o jednom setkání Karla V. s Tizianem. Mladík hned udělal výmluvný obličej, aby naznačil svou naprostou nevědomost (to tedy netuším), ale přece jen se jal líně bubnovat do klávesnice počítače, pro klid svědomí. Na obrazovce se konečně objevil seznam devíti Mussetů. Alfred? zvedl hlavu a zeptal se. Prosím? povídám. Naklonil jsem se přes pult, abych se podíval na ten seznam devíti Mussetů vyznačený na obrazovce, seřazených abecedně podle křestních jmen (Edouard, Georges, Paul, Raoul). Říkal jsem si, že jen informatika je vlastně schopna okamžitě odhalit takové netušené náhodné a nedůležité souvislosti. Alfred? zopakoval a prst držel pořád ve vzduchu, připravený zabořit ho do tlačítek. Alfred, odsouhlasil jsem. Jeho prst se ulehčeně vrátil na klávesnici, na obrazovce se objevily různé soupisy, seznamy děl seřazené do sloupců a podsloupců. Alfred de Musset byl dle počítače oddělení malířství v knihovně v Beaubourgu autorem asi patnácti knih, pro nás nic moc zajímavého, tvrdil můj společník. Ne, lituji, nevím, řekl a vypnul počítač. Budete se muset podívat do literatury, poradil mi, ukazuje na konec sálu. Musset, to je literatura, dodal ještě, jako Corneille. Ano, ano, odsouhlasil jsem, ale já hledal text o Tizianovi, hájil jsem se. Ale Mussetův text, ne? na to on. Ano, přiznal jsem a začal mu vysvětlovat, že jde pravděpodobně o nějaký text, kde si má Musset volně představovat setkání Tiziana a Karla V. Ale Musset není malířství, opakoval téměř vyčerpaně. Jak mi to má říct? Chvíli jsme ještě oba uvažovali, každý z opačné strany pultu. Pak se zeptal: Nebo že by do malířství patřil Karel V.? Rána z milosti.

Přišel jsem do oddělení literatury knihovny v Beaubourgu, na druhé straně sálu, a ocitl se v přítomnosti asketického, asi padesátiletého knihovníka ve vlněné vestě přes tlustou bavlněnou košili zapnutou až ke krku. Když jsem mu vyložil, jaký je předmět mého pátrání a s jakými obtížemi se utkávám při hledání Mussetova textu, zeptal jsem se, jestli si myslí, že by mi mohl pomoci. Dlouze se zamyslel, černou tužku, již držel v ruce, si strčil do úst a začal ji ocucávat (mohlo to být dobré, ale i špatné znamení, bál jsem se nejhoršího). Znamení to bylo dobré. Nejen že byl ochoten mi pomoci, ale byl i připraven projít společně se mnou údaje ve velkém centrálním počítači knihovny v Beaubourgu. Využije této poněkud neobvyklé příležitosti, aby své asistentce doplnil školení v informatice. Když vstával, vysvětlil mi, že tady jasně půjde o zcela výjimečný postup a že úkolem knihovnic střediska v podstatě není pomáhat čtenářům při jejich hledání (ne, samozřejmě že ne, povídám) - s využitím informačních technologií Beaubourgu, chtěl říci -, vzal ze zásuvky maličký klíč, šel otevřít kovovou skříň, poklekl, pak vstal a v ruce držel disketu, jíž mi se svůdným výrazem tajemnosti smíšené se spiklenectvím potřásl před očima. Musset, řekl potichu. Musset? povídám. Musset, přitakal zamrkáním. Kompletní Musset, dodal. Kompletní Musset! zvolal jsem. Malinko jsem přeháněl (jako bych nikdy neviděl disketu). Chtěl jsem mu trošku pochlebit, ostatně zdálo se, že mu to dělá dobře, skromně poklepával ultrajemnou disketou o dlaň. Jak dítě, skutečně. Došli jsme k hlavnímu počítači knihovny v Beaubourgu, vložil Musseta rovnou do přístroje, ten začal příst. Mezitím přišla asistentka, trochu silnější, asi šedesátiletá paní v kaštanovém svetru a šedé sukni, měla velké bifokální brýle a na krku zlatý řetízek. Sedla si k počítači, urovnala sukni. Její parketa to nebyla. Knihovník jí taktně položil ruku na rameno a dohlížel, jak na klávesnici vyťukává první znaky. Tak, teď můžete napsat TIZ, Georgetto, poradil. TIZ? zvedla k němu tázavě hlavu. TIZ, odvětil. Tizian, prozradil mi. Georgetta napsala TIZ. Počítač se rozezvučel. Georgetta čekala, ruce položené před klávesnicí. Teď mám zadat Musset? ptala se a podívala se nahoru. Ne, ne, Musset tam je, povídá knihovník a ruce se mu chvějí. Musset už je tam. Zadat Musseta, obrátil se ke mně a zvrátil oči k nebi. Naklonil se k obrazovce, prstem smazal neviditelný mušinec, jenž mu na povrchu skla vadil. Šlo to dobře, počítač dál mručel, možná vařil kávu, nevím, čas od času zachrčel. Knihovník stál s rukama zkříženýma na prsou, jak v NASA, nespouštěl z očí obrazovku, kde se stále objevovaly šifrované údaje, pak se ke mně naklonil a po straně mi tiše řekl, že brzy budeme moci vyhledat Karla Velikého. Karla V., povídám. Karla V., začervenal se. Nechal Georgettu, aby úplně sama zadala panovníka do přístroje, a zatím mi vysvětloval, že jakmile bude mít počítač vyčerpávající soupis všech výskytů na stránkách v souboru Musset, pak už si jen vybereme. Nic jednoduššího. Virtuální stránka, rozumí se, dodal. Jistě, řekl jsem, myslíte, že jsem trouba. Chvilku nato z tiskárny vskutku pomalu vylezlo pět listů, knihovník si nasadil brýle a četl. Pozorně prošel pohledem všech pět listů, vážně mi je jeden po druhém podával, abych si udělal úsudek sám. Vzal jsem první list a četl: Nápověda vpřed zpět najít signatura zobrazit číslo vymaž vybrat vše zvětšit zmenšit archiv konec seřadit 1.

Následovaly, pro milovníky čísel, konkrétní příklady (př. 1. Vybrat Př. K vypůjčení 1. 2. pro Tizian a 1. 2. 3. 4. pro Karel V.). Takto zformulované mi už byly jasnější. Krátce řečeno, máme-li věřit centrálnímu počítači v knihovně v Beaubourgu, Musset použil slovo Tizian v celém svém díle dvakrát, poprvé v článku v deníku Le Temps v roce 1831, podruhé ve Zpovědi dítěte svého věku ("Viděl jsem kdysi Tizianova Svatého Tomáše, jak vkládá prst do Kristovy rány, a často jsem naň myslíval"). A čtyřikrát jméno Karel V., poprvé v článku v deníku Le Temps z roku 1831 a pak třikrát ve hře Lorenzaccio, jednání I., výstup III., jednání IV., výstup IV. a jednání V., výstup VIII. Oba dva, knihovník i já, jsem se skláněli nad těmi pěti papíry, brzy se k nám přidala i Georgetta, nemohla se vzpamatovat z toho, že byla původcem všech těchto úžasných rešerší, tak plodných a tak učených. Prostým srovnáním obou seznamů, jež nám vydal počítač, jsme došli k závěru, že text, o němž se zmiňuje Babelon, musí být ten článek v deníku Le Temps z roku 1831. Blížili jsme se k cíli. Knihovníkovi se ruce nepřestávaly třást, šel otevřít desky s plastovou obálkou, kde byl zařazen, titul po titulu, kompletní soupis veškerého Mussetova díla. Pomalu projížděl prstem shora dolů po seznamu. Tady, povídá, Články z deníku Le Temps, In Sebrané spisy, díl 9, str. 109-110, Paris-Garnier 1908. 1908, a to jsme v rejži, povídá, bohužel, pochybuji, že tuhle sbírku máme. Strčil si černou tužku do úst a jal se přemýšlet. Mikrofilmy, povídá. Áno, mikrofilmy, přisvědčila Georgetta (a teď ještě mikrofilmy, jaký skvělý den, pomyslila si).

Seděl jsem před šedivou obrazovkou čtečky mikrofilmů v knihovně v Beaubourgu, pomalu jsem si prohlížel svazek novin Le Temps z roku 1831. Tu a tam jsem se zastavil, abych si přečetl titulek, prošel nějaký úryvek, obeznámil se s posledními sportovními výsledky. Neměl jsem přesné údaje o článku, který jsem hledal, a už jsem věřil, že ho nikdy nenajdu, když tu jsem náhodou na svítícím pásku, jímž jsem před sebou pohyboval na obrazovce, padl na první Mussetův článek ze série z Fantastické revue, čímž se potvrdilo, že jsem alespoň na dobré cestě. Po dalším bloudění ve čtečce mikrofilmů, kdy jsem pomalu otáčel pákou drkotavě posunující film dopředu a dozadu (přístroj to byl stařičký, musel být vyvinut těsně před tím, než se objevily první mikrofilmy), jsem konečně našel, co jsem hledal. Honem jsem upravil světelnost obrazovky a ručně zaostřil pomocí tlačítka "fokus", pak jsem text rychle přejel pohledem. Skutečně šlo o článek z deníku Le Temps z roku 1831, kde se zároveň, vždy po několika řádcích, objevovala jména Tizian a Karel V., nikde však nebyla zmínka o historce se štětcem, který měl Karel V. v Tizianově ateliéru zvednout. Zamyšleně, roztrpčeně jsem uvolnil vodicí lišty a vyjmul mikrofilm z přístroje, pouzdro jsem odnesl zpět knihovníkovi a vykládal jsem mu, jak jsem našel ten text (tím jsem si byl jist, povídá), ovšem ne ten, který jsem hledal. Knihovník mi velice skepticky řekl, že v tom případě, pakliže se můj text nenachází v souboru Mussetových sebraných spisů, musí bezpochyby jít o nějakou nezařazenou vzácnost, nevydaný článek, bibliofilskou zajímavost. Ano, to ano, přitakal jsem, poděkoval a smutně se vrátil do knihovny. Prakticky všude kolem mě si lidé mezi regály četli, prohlíželi si knihu, již si vzali z poličky, a rozvážně jí listovali. Někteří seděli na zemi na koberci, aby měli při čtení pohodlí, šaty stočené do balíku vedle sebe nebo baťůžek na zádech, jiní usedli na trubky od topení a roztěkaně pročítali kreslené seriály, bundu na kolenou. Vedle nich vágus v pepita svrchníku, který už měl asi dost těch sympozií, co jeho druzi vedli v přízemí. Zašel jsem mezi regály a loudavě postupoval alejí knih. Občas jsem se natáhl pro nějaký svazek na polici, chvilku jsem jím náhodně listoval, pak ho zas vrátil na místo. Před Mussetovým dílem, které jsem nakonec našel v chodbičce věnované francouzské literatuře devatenáctého století, jsem zvědavě nakláněl hlavu, pročítal různé názvy na hřbetech knih a vytáhl si poslední díl edice Plejáda. Stál jsem mezi policemi s knihami a listoval jím, až jsem došel na konec. Ještě jsem prolétl obsah. A tu jsem uviděl text, který jsem hledal, Mussetovu povídku nazvanou Tizianův syn.

Zaujala vás vybraná ukázka? Chcete se dozvědět více o knize a autorovi? [4] Chcete si přečíst další ukázku z knihy? [5] Chcete si přečíst celou knihu? Chcete dokázat, že knihovníci a informační pracovníci dokáží vyhledávat informace daleko lépe, než jak popisuje autor románu?

Pokud jste alespoň na jednu ze dvou posledních dvou otázek odpověděli ANO, zapojte se do Malé jarní soutěže časopisu Ikaros, kterou vyhlašujeme při příležitosti BMI - Března měsíce Internetu. Váš úkol je jednoduchý: zašlete nám popis co nejefektivnějšího postupu, kterým byste románovému hrdinovi pomohli Vy! Postup musí být konkrétní, tj. založený na existujících informačních zdrojích a datech. Zaslané postupy vyhodnotíme z hlediska počtu použitých informační zdrojů (méně je více), z hlediska časové náročnosti (méně je více) a z hlediska dostupnosti dokumentu (elektronický plný text je lepší než tištěný plný text a plný text je lepší než bibliografická informace). Vycházejte ze všech informací, které máte v zadání soutěže a tomto článku k dispozici - jde nám tedy o lokaci díla Tizianův syn a zpřístupnění jeho plného textu uživateli, nikoliv o primární zjištění, ve kterém díle A. Musset popisuje výše zmiňované setkání Tiziana a Karla V. (to již víme). Pro zpestření předpokládejme, že uživatel není ve Vaší knihovně, ale svůj dotaz položil elektronickou poštou a toutéž cestou očekává odpověď.

Soutěž vyhlašujeme ve dvou kategoriích, které budou vyhodnocovány zvlášť:

1. Text A. Musseta Tizianův syn v češtině
2. Text A. Musseta Tizianův syn v originále (francouzštině)

Vítězové soutěže v obou kategoriích získají román Televize v českém překladu. V případě, že se nám sejde více odpovědí, které budou navrhovat stejně efektivní řešení, rozhodne čas zaslání odpovědi (rychlejší vyhrává).

Své rady románovému hrdinovi zasílejte na adresu soutez@ikaros.cz [6]. Uzávěrka soutěže je 31. března 2005 ve 24,00 hod. Výsledky soutěže zveřejníme v dubnovém čísle Ikara. Těšíme se na Vaše odpovědi.