Vláda ČR předložila letos na jaře veřejnosti dokument [4], jehož obsahem je prezentace cílů a priorit na cestě k vytváření informační společnosti. Slibuje v něm v krátké době uskutečnit změny ve sféře vzdělávání, průmyslu, služeb, soukromého i veřejného sektoru. Vláda ve své koncepci státní informační politiky usiluje o to, aby se česká společnost 21. století stala společností znalostí, společností rovnocenně participující na řešení evropských a světových problémů.

K docílení těchto záměrů zdůraznila vláda prioritu 8 oblastí státní informační politiky:

• vzdělávání. Dosažení informační gramotnosti jako předpokladu pro kvalifikační uplatnění našeho občana v EU i ve světě,
• informatizovaná demokracie. Předpoklad realizace práva občana na přístup k informacím,
• rozvoj informačních systémů veřejné správy.
• komunikační infrastruktura. Vybavení a zpřístupnění ICT jako předpokladu k vytvoření informační společnosti,
• důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana dat,
• elektronický obchod jako podmínka pro zapojení ČR do globální ekonomiky,
• transparentnost ekonomického prostředí pro podporu podnikání,
• stabilita a bezpečnost informační společnosti jako podmínka realizace předchozích cílů.

Úkolem, který se považuje za zvlášť důležitý, je propojení sféry vzdělávání s infrastrukturou společnosti. Technické a personální vybavení základních a středních škol neskýtá příznivé zázemí pro to, aby se tyto instituce obešly bez vnější pomoci státu.
Význačnou pomoc očekává stát zejména od informačního průmyslu. Jak se k tomuto očekávání staví ve svých výhledech jeho reprezentanti?

Konference "Informace pro 21. století [5]", která se konala ve dnech 5.-7. 10. 1999 jako součást INVEXU pokrývala tři nejradikálněji se rozvíjející oblasti:
- technika a informační technologie,
- obchod a finance,
- řídící a rozhodovací procesy.

Konferenci určenou pro manažerské podnikové vrstvy připravil pečlivě a nákladně brněnský ComputerPress [6] za spoluúčasti význačných sponzorů. Nakladatelství ComputerPress na svých www stránkách průběžně podporuje oblast školství informacemi. Proto je zarážející, že jednotliví společensky vlivní referující, čelní představitelé informačního průmyslu, se tak málo zabývali problémy, jak do společenské infrastruktury, kterou vytvářejí - integrovat právě vzdělávání.

Ekonomika má totiž i v informační společnosti dvojí tvář, zářící a tu odvrácenou. Je důležité si uvědomit, že ICT na jedné straně přinášejí nové možnosti pro rozvoj ekonomiky a uplatnění vysoce kvalifikovaných pracovníků, na straně druhé však ztěžují uplatnění méně kvalifikovaným či nekvalifikovaným pracovníkům. Tyto negativní sociální důsledky a další možné dopady je rovněž potřebné v naší společnosti řešit. A je to právě oblast vzdělávání, která při řešení těchto problémů bude hrát klíčovou úlohu.

Konference vycházela z opodstatněného názoru, že současný elektronický svět je "otevřenou příležitostí, kde kreativitě nestojí v cestě žádné hranice, žádná omezení. Vše, co zjednoduší život, vše, co umí udělat něco za nás, co se zrealizuje automaticky a na nic nezapomene, právě to zákazníci nyní požadují. Tak budou komunikovat lidé s lidmi, lidé s věcmi a věci s věcmi a rychlostí myšlenky zajišťovat vše to potřebné, nutné a zatěžující".

V tomto duchu se nesly i některé referáty, které měly nezřídka podobu vizí, i když podložených čísly a argumenty. Citované věty, byly asi jedinými srozumitelnými výrazy v českém jazyce. Pravděpodobně proto, že pro nastupující etapu vývoje se zatím jen obtížně hledají česká slova.

Jeden z nejfrekventovanějších výrazů "knowledge" jakoby přes noc nahradil, nebo alespoň začal vytlačovat přídavné jméno "information".

Svět "Knowledge Managementu" je světem, kde objemy dat, s nimiž firmy pracují, narůstají neuvěřitelným tempem. Proměna informací ve znalosti se stává stěžejním úkolem informační praxe a tudíž i informační vědy. Nad požadavkem získat co největší množství informací začíná převažovat požadavek získat znalosti, využitelné bezprostředně pro rozhodování, nejlépe v graficky v srozumitelné podobě. Nad tradiční otázkou, JAK zpracovávat informace stojí dnes uvážlivý požadavek PROČ. Proč je zpracovávat právě takto, proč ne efektivněji, laciněji? Kritériem úspěšnosti informačních systémů je vždy jejich výsledný ekonomický, finanční efekt. V opačném případě je o nákupu, inovaci hardware či software zbytečné uvažovat. Do managementu a řízení firem zabývajících se obchodem vstupují systémy Business Intelligence. Rozhodování přestává být intuitivní, jednorázovou záležitostí, ale spíše kontinuálním procesem. Slouží k dosažení inteligentní a vyčerpávající analýzy a popř. vizuálně přehledného zobrazení podkladů pro rozhodování. Bere v potaz velmi aktuální a konkrétní informační potřeby manažerů. Předpokladem úspěšného fungování je využití systémů typu datového skladu a datového tržiště, s jejichž pomocí se požadovaná informace obohatí v inteligentních databázích o přidanou hodnotu. (Údaje typu: prodejnost 20 trhů výrobků za poslední měsíc s vyhodnocením nákladů na jejich distribuci apod.). Ideálem elektronické komerce je NonStop eBusiness – nepřetržitý kontakt systému se zákazníkem. Nesmírně důležitou pro fungování informační společnosti je problematika zabezpečení informačních systémů v případě selhání. Výpadek výpočetní techniky může mít pro chod firmy či lidské společnosti nedozírné následky. Nejen ty vyčíslitelné (jedná se často o částky mnoha milionu za hodinu), ale ty nespočitatelné - o ztráta důvěry, morálního kreditu apod. K tomuto účelu nabízí firmy systémy Business Critical Services, které garantují až 99,99% dostupnost systému. (= max. výpadek 53 minut v roce).

Kromě duplicitního zařízení, které je považováno za nezbytný nikoli však postačující způsob řešení je spolupráce se servisním partnerem (Available Partner) a použití monitorovacího systému, který dohlíží na nepřetržitou dostupnost a kontrolující zdravotní stav systému. Důvěru a velké investice, kterou vkládají společnosti zabývající se řešením do oblasti Knowledge Managementu, je dosažení lepšího rozhodování, snížení rizik, transformace firemní kultury a myšlení lidí. To jestli se i menším českým průmyslovým podnikům, bankám a obchodní sféře podaří využívat nabízená řešení, záleží na tom, zda klesající ceny výpočetních systémů, za 1 GB záznamového média, růst přenosových rychlostí, převáží při výpočtech v návratnosti investic do elektronického zpracování dokumentů.

Věc má i další háček. Nemají-li kapitáni průmyslu doufat v nákup laciných mozků ze zahraničí, budou si muset zvyknout, že kromě péče o své zákazníky se musí část svého úsilí orientovat i na výchovu generací, jejichž mozky musí být od nejmenšího věku vedeny k tomu, aby úspěšně ovládaly tyto náročné projekty. Informační a komunikační technologie se musí od nejnižších vzdělávacích stupňů integrovat do vzdělávání, aby školy mohly proniknout do infrastruktury společnosti, která tyto ICT běžně používá.

Nebudou-li náročná zařízení a technologie používané v infrastruktuře společnosti dostupné na školách všech stupňů a typů, není naděje, že bohaté společnosti získají nejen zákazníky, ale především odborníky, kteří by základy položené těmito společnostmi požadovaným směrem úspěšně rozvíjeli.