V časopise Internet: Měsíčník pro brouzdání sítí [4] nám byla jemně vytknuta "trošku strohá grafika". Nu dobrá, jelikož jsme byli v tomtéž článečku [5] označeni jako "otevření a nebránící se kritice", ráda bych zde uvedla několik bodů na vysvětlení, proč Ikaros vypadá jak vypadá. Můžete to pochopitelně chápat zcela všeobecně - jasně řečeno - využívám příležitosti k shrnutí několika zásad webdesignu. Předem říkám, že se nebude jednat o vědecký rozbor.

Vycházím ze čtyř zásad:
Grafika nenáročná na přenos
Účelnost a přehlednost
Optimalizace pro co nejvetší počet prohlížečů
Vzhled odpovídající obsahu

První praktickou otázkou při návrhu WWW prezentace je velikost souborů. Nemůžeme počítat s tím, že uživatel bude nekonečně dlouho čekat na stažení. Obvykle platí, že kdo dokáže zírat na spodní lištu prohlížeče ukazující 0 b /sec déle než pět vteřin, je buď zoufalý rešeršér nebo blázen, ale rozhodně ne někdo, kdo surfováním zabíjí čas. Z toho vyplývá, že na dokument, který vysloveně nepotřebuje, čekat nebude.

Zásada č. 1: Závratná přenosová rychlost je často zkreslena faktem, že autor spouští své dílo na počítači, kde je uloženo.

Průměrná velikost jednoho dokumentu včetně obrázků by neměla překročit 40 kB, ideální je pochopitelně existence paralelní verze textové - ale udržujte více verzí, než je nutné :-). (Je-li neprůchodná síť, nepomůže vám stejně nic než trpělivost).

Základním problémem je tvůrce, vesměs pracující na rychlém počítači, "pevně" připojeném k Internetu, díky čemuž zapomíná na existenci jiných, starších strojů a hlavně pomalých modemů.

Zásada č. 2: Každý dokument vypadá dobře na monitoru 17" (rozlišení 1024 x 768, True color), zvlášť, dívá-li se na něj autor.

A co víc, nedokáže si vzhled na nich zobrazených dokumentů představit. Proto je nutno i s nimi počítat a dílo optimalizovat, nejlépe pro Lynx. Přizpůsobení pro poslední verzi Netscape Communicator je sice pohodlné, ale svým způsobem bezohledné. Minimálně je nutno respektovat uživatele MSIE, ať už si o nich myslíme cokoliv hrozného. Obsahuje-li prezentace prvky, které oba přední prohlížeče podporují až od verze 3.0 (rámy, podpora virtuálních serverů, náročnější tabulky...), je minimálně společensky vhodné připravit příznivou verzi pro majitele nižších verzí.

Zásada č. 3: Nešetřte prostorem na disku k instalaci několika různých prohlížečů k testovacím účelům.

V případě Ikara jsem dospěla ke kompromisu, hlavní stránka je graficky nejnáročnější, ale její zobrazení není na žádném prohlížeči problematické, a s natahováním také vesměs nejsou potíže, máte-li jinou zkušenost, napište [6] mi odkud.

Ostatní dokumenty jsou skutečně oproštěny od jakékoliv nadbytečné grafiky a jiných vnějších efektů. Důležitý je zde obsah, v případě článků často ani obrazový doprovod není nutný. Jediným a na všech stránkách shodným grafickým prvkem je "informační soustava" ve spodní části dokumentu. Vzhled časopisu je jistě ovlivněn chápáním klasické podoby periodik, které se snažíme podvědomě přizpůsobit, ovšem s tím, že respektujeme a využíváme všechny možnosti hypertextu.

Celá prezentace je důsledně účelně zpracovaná, design se snaží vycházet z obsahu. U textů čistě teoretických se snažíme vyhnout jakémukoliv obrazovému doprovodu. U textů, kde jsou obrázky nutné, se alespoň pokouším o dosažení co nejmenší velikosti, počtu barev, ostrosti (každopádně natahování obrázků lze vypnout). Jinou věcí jsou soubory typu fotogalerie [7], kde je obrázek nenahraditelným ústředním bodem; vzhledem k tomu, že jeho kvalitní zobrazení je omezeno technickými prostředky, zařazujeme do jednoho čísla max. 2 soubory závislé výhradně na fotografiích, kterýžto počet je v poměru k ostatním článkům mizivý.

Chtěli jsme předejít vzniku prezentace hýřící barvami, blikajícími nápisy a obrázky a jinými animovanými podivnostmi (viz. např. Bajt [8]).

Zásada č. 4: Autorův vkus není univerzální

Tedy shrnutí: strohý design zcela odpovídá účelu a významu WWW prezentace časopisu Ikaros, neodvádí čtenářovu pozornost od textů, barvy (pokud jsou tak jak bylo zamýšleno) neunavují oči, po vytištění jsou vhodné ke čtení, zcela koresponduje s akademickým charakterem časopisu.