Milé děti,

povím vám dnes pohádku o jedné velké a slavné knihovně. Že se ptáte, co je knihovna? Asi tak: před dávným časem, ještě když jste nebyly na světě, lidé četli knihy. To byly takové svazky potištěného papíru, které se daly buď koupit v obchodech (těm se říkalo knihkupectví), nebo je bylo možné půjčit v knihovnách.

Vážení čtenáři,

Vážení čtenáři,

letní doba je příležitostí zabývat se věcmi a myšlenkami, na které během roku obvykle není čas ani soustředění. Zvláště na cestách se člověku dostane nových podnětů, které ho různými asociacemi dovedou k hlubším a důsažnějším úvahám.

Vážení čtenáři,

Vážení čtenáři,

Vážení čtenáři,

když se 1. dubna na několik hodin na stránkách Ikara místo běžného obsahu objevilo toto sdělení, možná někteří z vás zaváhali a přičetli ho na vrub narušení integrity časopisu cizím vetřelcem. Drobný aprílový žertík však pro vás připravila redakce, která zanechala svůj podpis ve zdrojovém kódu inkriminované stránky, takže síťově gramotnější kolegové se nechali zmást jen na chviličku.

Vážení čtenáři,

Vážení čtenáři,

Miloš Čermák ve svém fejetonu předpovídá pomalý, ale neodvratitelný a úplný zánik knihy. Je na čase se na něj připravit? Domnívám se, že nikoliv a že všechny futuristické předpovědi o konci klasické knihy a její nahrazení knihou elektronickou vycházejí jednak z přílišného technologického optimismu, jednak z nepochopení podstaty věci.

Vážení čtenáři,

cítím v kostech, že rok 2010 bude rokem mnoha významných změn. My jsme s několika přišli hned v lednovém vydání našeho časopisu, ale v průběhu dalších měsíců budeme uvádět v život řadu změn dalších.