Zatímco v minulém čísle jsme se věnovali aktuálnímu mobilnímu fenoménu Pokémon Go [4], v tomto čísle bych se rád věnoval aplikaci Ingress, která je sice starší než Pokémoni, ale i tak je poměrně zajímavá a navíc vychází z velmi podobných principů, tj. pohybu v rozšířené realitě.

Cesta k rozšířené realitě

Hru Ingress [5] zhruba před třemi lety vyvinula společnost Niantic [6], tedy stejná společnost, která má na svědomí i aktuální fenomén Pokémon Go [7]. Jak už jsme v rychlosti zmínili posledně, společnost Niantic vznikla v roce 2010 jako interní startup společnosti Google [8] a již od svého vzniku se věnovala vývoji konceptu nové mobilní aplikace pracující s rozšířenou realitou, tedy kombinací "reálného světa" a herních digitálních prvků.

Po zhruba třech letech vývoje byla hra Ingress dokončena, přičemž po několikaměsíčním undergroundovém provozu jen na pozvánky vyšla oficiálně v prosinci roku 2013 pro Androidy a s poměrně velkým odstupem (až v červenci 2014) i ve verzi pro iOS. Každopádně ačkoliv původně vyšla jen pro jeden systém, a "chytré telefony" tehdy nebyly tak rozšířené jako dnes, i tak aplikace zaznamenala poměrně velký úspěch.

[9]
Webové stránky projektu Ingress

Do února 2014 si aplikaci nainstalovalo 2 miliony lidí a do roku 2015 jejich počet vystoupal na 8 milionů. To je samozřejmě poměrně "nízké" číslo ve srovnání s více než 100 miliony instalací u Pokémon Go, ale na dobu svého vzniku to je solidní úspěch a co je hlavní – hra má velmi aktivní hráčskou základnu dodnes.

Boj o budoucnost světa

Úvodní příběh Ingressu začíná ve švýcarském CERNu, kdy během vědeckého experimentu vznikla tajemná kaskáda, která začala skrze "Portály" umístěné v reálném světě (např. kolem soch, muzeí a dalších veřejných míst) uvolňovat do světa neméně tajemnou "exotickou hmotu" (Exotic Matter, XM).

Úvodní příběhový teaser / trailer ke hře Ingress

Základním cílem hry je pak bojovat za jednu ze dvou přítomných frakcí, kterými jsou "Osvícení" (Enlightened) a "Odboj" (Resistance) – v českém hovorovém označení "žabičky" a "šmoulové" – a snažit se ovládnout zmiňované "portály", vytvářet mezi nimi "propojení" a "kontrolní pole" a ve výsledku ovládnout větší kus světa než konkurenční skupina.

V praxi to znamená, že se hráč fyzicky přiblíží ke zvolenému portálu, osadí jej tzv. "rezonátory" (které mohou být různě silné, což ovlivňuje sílu samotného portálu) a pokud má portál všech osm rezonátorů, je možné ho propojit s jiným přátelským portálem, ke kterému má hráč "klíč". Tři vzájemně propojené portály pak vytvoří tzv. "kontrolní pole", které na mapě vytvoří modrou či zelenou barevnou plochu.

[10] [11] [12] [13]
Zleva: herní mapa, informace o portálu a osazených rezonátorech, profil agenta a propojování portálů a vytváření kontrolních polí

Obě frakce spolu o jednotlivé portály samozřejmě také bojují, tj. na jedné straně mohou na nepřátelské portály útočit, na druhé straně mohou přátelské portály osadit obrannými štíty nebo i zbraněmi, které pak útočí na útočící nepřátelské agenty. Vybavení (zbraně, rezonátory, zásoby energie) pak získávají tzv. "hackováním", případně při přechodu na novou úroveň.

[14] [15] [16] [17]
Zleva: ukázka tzv. modifikací portálu (trojice štítů a heatsink), útok na nepřátelské portály a hackovací minihra

Součástí hry je také herní příběh, který se hráčům postupně odkrývá prostřednictvím příběhových videí na YouTube [18], na sociálních sítích a v průběhu speciálních akcí. Kromě klasického "domácího hraní" na cestě do školy nebo do práce nebo na procházce v parku totiž probíhají i tzv. "Anomaly Events [19]" na kterých se scházejí tisíce lidí.

Jedním z nich byl např. nedávný šestitýdenní event Aegis Nova [20], který se konal na 19 místech v několika zemích (Rusko, Itálie, Francie, USA, Indie či Japonsko) a jeho finále v Tokyu se stalo největší akcí v rozšířené realitě na světě.

[21] [22]
Finále Aegis Nova v Tokyu (zdroj: munesada.com [23])

Ingress vs. Pokémon Go

Na první pohled se může zdát, že obě hry jsou v podstatě stejné – ostatně obě mají stejného vývojáře, obě pracují na principu rozšířené reality a mají i sdílenou databázi (tj. většina "portálů" v Ingressu zároveň funguje jako "Pokéstopy" nebo tělocvičny v Pokémon Go); ale opak je pravdou. Jedná se naopak o poměrně velmi odlišné hry s odlišnými cíli, herními prvky i řekněme mírou strategického plánování.

Například nejčastější aktivitou ve hře Pokémon Go je lovení Pokémonů, kteří se víceméně náhodně objevují v okolí. Na "Pokéstopech" je možné nasbírat nové vybavení a lze tam např. aktivovat "lákací modul", který v následujících 30 minutách přiláká více Pokémonů. V neposlední řadě se mohou hráči rozdělit do jednoho ze tří týmů a bojovat s ostatními hráči o tělocvičny, kde pak mohou své Pokémony trénovat.

Princip Ingressu je v podstatě zcela odlišný. V okolí se náhodně neobjevuje nic zajímavého a klíčovou roli hrají zmiňované Portály, kolem kterých se generuje exotická hmota (doplňující energii), které hráči hackují (a získávají tak nové vybavení) a o které hráči rozdělení do dvou frakcí bojují. Mnohem větší důraz je tak kladen na souboje mezi týmy a na koordinované ovládání území.

[24] [25] [26] [27]
Zleva: herní mapa v aplikaci Pokémon Go a v aplikaci Ingress (stejné místo), ukázka rozdělení území a průběžné globální skóre obou frakcí

Výrazně se tak liší i důvod, proč "chodit s mobilem ven" – ve hře Pokémon Go hráč chozením po okolí zvyšuje svou šanci ulovit nějakého Pokémona a zároveň při chůzi na delší vzdálenost dochází k "líhnutí" vajíček; v Ingressu jde spíše o to, pravidelně obcházet strategicky významné Portály, zničit ty nepřátelské nebo posílit ty přátelské, získat hackováním nové předměty a samozřejmě vytvářet kontrolní pole – přičemž ta největší mohou pokrývat i stovky a tisíce kilometrů čtverečních.

[28] [29]
Vlevo: globální herní mapa (tzv. "Ingress Intel") s mnohasetkilometrovými linky; vpravo: přehled portálů v centru Prahy

Závěrem

Jak už tedy zaznělo, Pokemon Go a Ingress mají mnoho společného – například princip rozšířené reality a určitou herní motivaci chodit ven a socializovat se s ostatními hráči; ale zároveň se v důležitých aspektech výrazně liší. Obecně lze říci, že Pokémon Go je přístupnější a více "casual" (například souboje jsou volitelné a hráč si zkrátka může jen lovit Pokémony svým tempem a pro radost); Ingress je více strategická, více orientovaná na spolupráci v týmu a i po třech letech od vydání stále velmi aktivní.

Krátký návod, jak hrát Ingress (jak na hackování, propojování portálů, souboje atd.)

Obě hry jsou tedy velmi zajímavé a mohu je zájemcům o mobilní technologie, fitness gaming a rozšířenou realitu vřele doporučit. A stejně jako u Pokémonů připomínám, že by nemuselo být od věci využít tyto herní aplikace i v knihovnách a dalších paměťových institucích, ať už formou vytvoření vlastního portálu, nebo např. formou nějakých soutěží a akcí.

[30] [31] [32]
Zleva: setkání hráčů na eventu Ingress Abaddon v Taiwanu (zdroj [33]), oficiální e-shop Ingress (shop.ingress.com [34]) a aplikace Ingress pro chytré hodinky Android Wear (zdroj [35])