Prostory Dílny, kam Městská knihovna v Praze na 17. května svolala odbornou veřejnost, se zaplnily spolupracovníky na projektu PRALIT či zájemci o souhrnnou zprávu o něm. Ve vzduchu byla cítit vzrušená atmosféra, protože tento den ředitel knihovny RNDr. Tomáš Řehák celé více než roční snažení shrnul. Přiznal, že na začátku před projektovým týmem stály velmi, velmi ambiciózní cíle. Velkou část z nich se však podařilo naplnit a projekt uchování specifického kulturního dědictví bude nadále pokračovat, např. s tím, jak se budou uvolňovat autorská práva k jednotlivým dílům.

Projekt, který získal grant v hodnotě přes osm milionů korun (80 % přišlo z Norských fondů a Evropského hospodářského prostoru, zbytek spolufinancoval Magistrát hl. m. Prahy) doposud zdigitalizoval čtvrt miliónu stran z knih, časopisů i not spadajících do kategorie pražské židovské literatury. Většina z děl od 2. poloviny 19. století je veřejnosti přístupná v digitální knihovně Kramerius [4].

[5]
V zaplněných prostorách Dílny byl v polovině května oficiálně ukončen projekt digitalizace fondu pražské židovské literatury a unikátní kolekce hudebnin

Ochrana kulturního dědictví

Mnoho materiálů bylo velmi náročných na manipulaci – kyselý papír, na který se od 2. poloviny 19. století běžně tisklo, žloutne a křehne, proto by fond brzy nebyl vhodný pro prezenční studium. Naskenováním se fond samozřejmě ochrání. Ale nejde o to kulturní dědictví jen uchovávat, připomněl ředitel knihovny: „Kulturní dědictví je nutné i sdílet. Tak, aby mohlo znovu ovlivňovat současnou kulturu a tím spoluvytvářet dědictví nové.“ A dále s uznáním mluvil směrem k pracovníkům digitalizačního oddělení, protože jak všichni knihovníci vědí, nejde jen o naskenování, ale i o ořez, barevnou korekci či doplnění metadat…

Na projektu se kromě zmíněné digitalizace podílela celá řada pracovišť; např. i divadelní či hudební úsek, které poskytovaly odborné konzultace, dále samozřejmě oddělení katalogizace a podobně. Zástupcům všech oddělení dr. Řehák poděkoval a předal symbolickou květinu, někteří se následně rozhovořili o úskalích, které pro ně projekt představoval či směry, na které v bohaté historii této výrazné městské organizace navazovali. „Byl to kvapík,“ zaznělo zde, ačkoli se v projektu naskenovalo o několik tísic stran dokumentů více, než bylo původně v plánu.

[6] [7]
Ředitel Městské knihovny v Praze poděkoval zástupcům jednotlivých oddělení, která se na digitalizaci podílela.

Tak trochu ve stínu literatury

Dr. Jana Navrátilová, vedoucí Hudebního oddělení si nejprve povzdechla, že hudební tvorba tak trochu žije ve stínu literatury, na druhou stranu připomněla, že hudba migruje, proto se hudebník uplatní všude. A proto mají někteří hudebníci k Praze neoddiskutovatelný vztah, i když se někteří ve městě jen mihli. Poděkovala své předchůdkyni Mgr. Blance Červinkové, která zemřela před 15 lety, a v jejíž práci hudební oddělení pokračuje.

To ona založila nakladatelství Tempo, které navázalo na meziválečné instituce. To ona se zasadila o nové vydání opery Brundibár. Dále s úctou vzpomněla i na další pracovníky hudebního oddělení, kteří za II. sv. války zachránili hudebniny označené razítkem VYŘADIT. Odvážní knihovníci materiály ukryli v tajných místnostech spletité budovy na Mariánském náměstí a dnes díky nim máme mnoho unikátů.

„Je zjevné, že 125 let v Městské knihovně pracovali profesionálové, kteří měli k oboru vztah a věděli, co ve které situaci dělat. A to vlastně úplně stačí,“ zakončila svůj projev dr. Navrátilová.

[8] [9]
Doktorka Navrátilová vzpomenula důležité mezníky hudebního oddělení. Hostem setkání byla i herečka a spisovatelka Táňa Fišerová, která dopoledne zpříjemnila recitací.

Doprovodné aktivity

Za poslední rok se konaly i různé kulturní akce, které projekt během roční práce doprovázely – koncerty, čtení či komiksové workshopy – dr. Řehák zdůraznil, že právě tohle odlišuje knihovnu od funkcí archivu: schopnost propojovat obsah s aktuální kulturní činností. Projekt doprovází dvojjazyčná přehledová brožurka nazvaná O trojí duši země české, která zmiňuje významné autory, jejichž díla se v PRALITu digitalizovala. Uvádí čtenáře také do kontextu kulturní krajiny naší země či do prostředí hudební a divadelní produkce i přednáškových programů v koncentračních táborech.

Zajímavá je rovněž mapa, která vám přinese poučení během procházky kulturním životem pražských židovských spisovatelů. Víte třeba, ve kterém kině se poprvé promítal československý zvukový film?

[10] [11]
Vlevo: pracovníci digitalizačního oddělení; vpravo: dvojjazyčná brožurka O trojí duši země české.