Národní technická knihovna uspořádala 21. října 2015 osmý ročník Konference o šedé literatuře a repozitářích. Konference se konala v Ballingově sále v Národní technické knihovně. I letos byla konference zaměřena na aktuální témata zahrnující šedou literaturu a způsoby jejího zpřístupňování, propojování šedé literatury s publikovanými výstupy z výzkumu a výzkumnými daty, provoz digitálních repozitářů a právní problematiku spojenou s předchozími tématy.

Jednalo se o mezinárodní odbornou akci, které se zúčastnili hosté z Německa, Rakouska, Polska, Francie a Slovenska.

[4]
Zahájení konference

8. ročník konference zahájil pan Dobrica Savić z Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kde působí jako vedoucí Sekce pro informace z oblasti jaderné energie. Ve své přednášce představil kolekci INIS - The International Nuclear Information System [5], která umožňuje přístup k informacím z oblasti jaderné energie. Hlavním tématem přednášky bylo vyhledávání v kolekci, které bylo v roce 2011 vylepšeno, popis funkcí vyhledavače, ale také obecné rady, jak vylepšovat vyhledávání v digitálních kolekcích.

Další prezentace byla zaměřena na propojení šedé literatury a výzkumných dat. Kolegové z Bielefeldské univerzity, Jochen Schirrwagen a Johanna Vompras, vysvětlili, jak řeší propojování šedé literatury s výzkumnými daty v rámci v repozitáře PUB – Publications at Bielefeld University [6]. Zmínili také dlouhodobý plán, jak chtějí na univerzitě s výzkumnými daty pracovat a jak je archivovat a zpřístupňovat.

[7]
Jochen Schirrwagen a Johanna Vompras z Bielefeldské univerzity

Dat z výzkumu se týkaly i přednášky Jany Kratěnové z Technologického centra Akademie věd a Matěje Myšky z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Prezentace Jany Kratěnové byla zaměřena na program Horizont 2020 a na pokyny pro příjemce podpory z tohoto programu, které se týkají otevřeného přístupu k publikacím a datům z výzkumu. Užitečné bylo zejména vysvětlení, pro jaké dokumenty a data platí povinnost zveřejnění v režimu „open access“ a kde je zveřejňování pouze dobrovolné. Více se zájemci mohou dozvědět na českém webu programu Horizont 2020 [8] nebo v průvodci [9] vydaném Evropskou komisí.

Prezentace Matěje Myšky byla klasickým právnickým pohledem na status výzkumných dat jako výsledek výzkumu. V přednášce se zabýval rozlišením šedé a bílé literatury a možnostmi, jak naložit s jejich zveřejněním, aniž by se autor dostal do střetu s vydavateli článků.

Druhý blok byl plně zaměřen na digitální repozitáře a jejich provoz. V rámci tohoto bloku byly účastníkům konference představeny dva polské repozitáře. Weronika Kubrak z Varšavské technické univerzity představila univerzitní institucionální repozitář pro vysokoškolské kvalifikační práce a díla zaměstnanců univerzity [10]. Univerzita si vyvíjí vlastní systém a snaží se, aby nebyl pouze repozitářem, ale aby poskytoval i řadu dalších funkcí – generování zpráv, bibliografií, statistik, grafů aj.

Účastníci konference dále poznali repozitář AMUR - Adam Mickiewicz University Repository [11], který představila jeho manažerka Małgorzata Rychlik z Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. AMUR je typickým příkladem institucionálního repozitáře, v prezentaci autorka zmínila typy dokumentů v repozitáři, autoarchivační politiku, standardy pro metadatový popis, právní problematiku i jak univerzita řeší otevřený přístup.

[12]
Małgorzata Rychlik a definice šedé literatury

S přehledem o vývoji i posledních novinkách v Digitální knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně [13] vystoupil na konferenci Lukáš Budínský. Výsledkem snahy knihovny UTB je repozitář vysokoškolských kvalifikačních prací, které jsou plně přístupné veřejnosti. Samozřejmě nebyl to proces bezbolestný – autor příspěvku zmínil problémy s postupnou elektronizací textů, jmenným i věcným popisem, formáty prací, omezeným přístupem a řešením těchto problémů na UTB.

Michal Koščík z Právnické fakulty Masarykovy univerzity si letos připravil přednášku o odpovědnosti za obsah repozitáře, konkrétně se zabýval otázkou, kdo ručí a měl by ručit za obsah institucionálního digitálního repozitáře, zda zaměstnavatel nebo zaměstnanec. V přednášce zmínil klasické problémy, se kterými se provozovatelé repozitářů běžně potýkají - témata zaměstnaneckých děl, školních děl, spoluautorství i téma otevřeného přístupu versus zájmy vydavatelů.

[14]
Posluchači v Ballingově sále v NTK

Poslední blok konference zahájil Joachim Schöpfel s kolegyní Cécile Malleret z Francie přednáškou o znovuvyužití výzkumných dat, vznikajících v rámci studentských disertací. Ve své prezentaci zmínili obvyklé problémy s daty připojenými k disertacím – různorodé obsahy a formáty dat, různé způsoby dodání dat, různé varianty zpřístupnění, chybějící popis dat atp. Vysvětlili také, jak se snaží na univerzitě v Lille tyto problémy řešit.

Velmi zajímavá byla přednáška Pavly Francové z NTK, která se spoluautorkou Stephanie Krueger poskytla posluchačům odlišný náhled na publikování výstupů z výzkumu, a to z pohledu vědce. Prezentaci zahájila popisem svého vlastního pátrání po dostupných zdrojích informací a dat z oboru biomedicíny, včetně výsledků své rešerše. Následovala ukázka, jaká data může autor během výzkumu získávat. Závěr přednášky patřil problémům, se kterými se musí vědec potýkat, pokud chce data zveřejnit v digitálním repozitáři – velký objem dat, různorodost dat, převod dat do přehledné podoby srozumitelné dalším odborníkům.

Konferenci zakončil Stanislav Caletka, který představil činnost Parlamentního institutu a dokumenty vznikající v rámci jeho činnosti. Parlamentní institut poskytuje služby jak poslancům a senátorům, tak i veřejnosti, a to především zpracováním studií, analýz, podkladů a odpovědí na dotazy. Část těchto zajímavých dokumentů je veřejně přístupná na webu Parlamentního institutu nebo v Národním úložišti šedé literatury.