Český komitét Modrého štítu (ČKMŠ), sdružení českých, tzv. "paměťových" profesních asociací (archivů, knihoven, muzeí a památkové péče), je součástí mezinárodní nevládní organizace, která usiluje o preventivní opatření na ochranu, pohotovou pomoc ve stavu nouze, případně následnou záchranu kulturního dědictví ohroženého válkou, přírodními katastrofami nebo selháním člověka, vandalismem či terorismem.

Jeho působnost není dána jen hranicemi České republiky – v součinnosti s jinými národními komitéty pomáhá podle svých možností všude tam, kde je zapotřebí: při nápravě škod po vlně tsunami v jihovýchodní Asii či při vyzvedání materiálu ze zhrouceného archivu v Kolíně nad Rýnem. Ve šťastných chvílích všedního dne nerušeného mimořádnými událostmi se soustředí na preventivní opatření. K nim patří pořádání pravidelných seminářů k problematice ochrany kulturního dědictví.

Tématu předcházení havárií a preventivních opatření proti nezkrotným živlům věnoval 8. října 2013 ve spolupráci s Národním archivem v Praze na Chodovci celodenní seminář již podruhé. O jeho uspořádání rozhodl počátkem roku v obavě, že od prvního setkání a poslední rozsáhlé katastrofy, tedy povodně v r. 2002, mohly nabyté zkušenosti překrýt jiné starosti, část ostřílených pracovníků se obměnila a ti, kteří odešli, odnesli své zážitky sebou.

I když se posléze v červnu 2013 mělo ukázat, že archiváři, knihovníci, muzejníci ani památkáři tak rychle nezapomínají a kromě vždy přítomné obětavosti jsou již vybaveni též nezbytnými vědomostmi, potřebnými podklady i dokonalejšími technickými prostředky k ochraně svěřeného kulturního dědictví. Škody vzniklé letos byly nesrovnatelně menší než v srpnu 2002, ale bylo zřejmé, že v některých lokalitách ani nejdůkladnější přípravy a zkušenosti nestačí. Většinou proti nim stojí nepříznivá konfigurace terénu, stávající územní plán, technická zařízení mimo dosah dané kulturní instituce. Nicméně stále je co zlepšovat. Bylo proto užitečné zhodnotit současné možnosti, osvětlit nyní dostupné nástroje a ujasnit potřeby a přístupy spolupracujících institucí či zásahových jednotek, jejichž účinnost v mezidobí rovněž výrazně narostla.

Reflexe uplynulé dekády

Východiskem k této reflexi byl referát Analýza rizikových faktorů ohrožujících sbírkové fondy ČR a její závěry ke stavu před 10 léty z pera Anny Komárkové, BBus (Hons), výkonné ředitelky Asociace muzeí a galerií ČR, která zmíněnou analýzu, organizovanou ČKMŠ ve spolupráci s MK ČR, zpracovávala. Z rozboru příčin a škod způsobených povodní v r. 2002 vycházel rovněž referát Ochrana kulturních památek a movitého kulturního dědictví při mimořádných událostech, který přednesl Mgr. Petr Svojanovský, vedoucí oddělení ochrany movitého kulturního dědictví MK ČR.

Kromě pohledu do minulosti uvedl přehled prostředků, které MK ČR poskytlo v l. 2002–2008 postiženým organizacím na odstranění škod a seznámil posluchače s úkoly a působností, které si Ministerstvo kultury klade při mimořádných událostech vůči jím zřizovaným institucím: vedle počáteční finanční podpory a zajištění stabilního dlouhodobého financování je to koordinace rozdělování zahraniční pomoci a především – dlouhodobě – metodická, koordinační a kontrolní role, k níž patří zejména revize, případně tvorba plánů prevence a ochrany kulturních statků. V pokynu k nim MK ČR předložilo ucelený soubor požadavků i vzorové instrukce a definovalo základní pojmy – co je bezpečnost muzea, analýza rizik atd.

Do těchto souvislostí pak zasadilo i centrální management pojistných smluv PO, jenž se podle informace P. Svojanovského osvědčil v povodních r. 2013, kdy v rámci výhodného, centrálně vysoutěženého pojištění a na základě nově uzavřených smluv došlo k uhrazení naprosté většiny vzniklých škod. Stávající, resp. budoucí legislativní úpravy této problematiky a její administrativní a finanční zajištění stran státní správy a územních samospráv ozřejmil referát Mgr. Jiřího Vajčnera, Ph.D., ředitele odboru památkové péče MK ČR.

Vedle metodiky z r. 2004 pro Plán na ochranu kulturních památek, který vznikl na základě požadavku Hasičského záchranného sboru ČR a který je součástí havarijních plánů krajů, rozšířilo MK věcný záměr zákona o památkové péči o nové principy, jež by posílily operativní péči o objekty a usnadnily i opatření v případě nenadálých situací. A to včetně přípravných kroků ve smyslu Haagské konvence a jejích protokolů (budování krytů, označování památek předepsanými znaky aj.). Věcný záměr zákona o památkovém fondu bude ovšem ještě muset být transformován do normativního textu a dále administrován.

Naděje směrované k novému zákonu o památkové péči

Současný stav z hlediska Hasičského záchranného sboru – a tím také z hlediska účinnosti případné pomoci v nouzi a záchranného zákroku – zhodnotil ve svém vystoupení Současná připravenost památkových objektů na případ požáru nebo jiné mimořádné situace gen. Ing. Miroslav Štěpán. Svůj pohled nesměřoval jen k výslovným památkovým objektům, ale všem kulturním zařízením – muzeím, knihovnám, archivům a církevním objektům. Konstatoval, že chybí jednotným přístup, který by snad zčásti mohl přinést očekávaný nový zákon o památkové péči.

Ani s ním nebude metodika jednotná – archivy stojí mimo resort kultury, církevní instituce mají rovněž odlišné priority. Konstatoval, že celá sféra trpí značným podfinancováním, což prevenci velmi limituje. Mnohde chybí evakuační plány, jen zřídka se konají námětová cvičení s hasiči, často chybí přístup ke zdrojům vody pro hašení, leckde vůbec přístup k objektu. Často také chybí seznamy předmětů prvního sledu; k nim ovšem přistupují odpovědní pracovníci vlažně, protože se obávají následných problémů s ostrahou. Celkově však ocenil personál jako nesmírně obětavý, tedy jako vzácnou devizu kulturní sféry.

Zajímavé informace z Historie a současnosti požární ochrany kulturního dědictví přinesla přednáška pplk. Ing. Vladimíra Machandera, z odboru prevence MV-GŘ HZS ČR: pohlédla do dějin požární ochrany od Pražského statutu O ohni ze 14. století až po přehled stávající legislativy ČR a standardů EU, uvedla citace odborných publikací, dále pak výsledky z vyhodnocení prohlídek památkových objektů, zjištěných závad a upozornění na hlavní požární rizika spolu s konkrétními příklady a doporučeními ke zlepšení požární bezpečnosti.

[4]
Vladimír Machander rekapituluje historii požární ochrany na českém území

Téma dále rozvinula přednáška Technické podmínky požární bezpečnosti staveb při ochraně kulturního dědictví pplk. Ing. Marka Hüttera, z Vyšší odborné školy požární ochrany. Ing. Hütter označil za hlavní problémy přístupové komunikace k objektu, zdroje vody pro hašení požárů, vybavení prostor požárně bezpečnostními zařízeními, rozdělení prostor do požárních úseků a jejich velikost, dále délku, značení, kapacitu a počty únikových cest a odstupové vzdálenosti od sousedních objektů. Představil příklady dobrého řešení šetrného k památce a upozornil na novinky u bezpečnostních zařízení a možnosti jejich individuální aplikace, respektující též estetická hlediska.

[5]
Marek Hütter představuje možné řešení pro zajištění dostatku vody na hašení v památkovém objektu

Po polední přestávce zazněl referát Nové přístupy k analýze rizik a zabezpečení památkových objektů z pera Ing. Pavla Jiráska, ředitele poradenské společnosti Culture Tech a někdejšího předsedy Mezinárodní komise pro bezpečnost muzeí ICOM. Poskytl nejprve přehled forem kulturního dědictví v ČR, podmínek jeho ochrany včetně legislativy a příslušných metodik, poté se věnoval koncepci památkové péče v ČR na léta 2011-2016 koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v ČR na léta 2010-2014 a konečně výzkumnému úkolu Metodika a databáze požární ochrany památkových objektů, který řeší na půdě NPÚ.

Navazující referát Optimalizace stanovení rizikových faktorů Ing. Martina Mrázka, pracovníka Technického muzea v Brně, naznačil cestu k ucelené strategii pro uchování předmětů muzejní povahy v dobré kondici na základě vyhodnocení rizika pro daný objekt nebo části sbírek. Představil vzory dotazníků pro zjišťování rizik, zpracovávané v rámci projektu NAKI – Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy – optimalizace podmínek s cílem dosažení dlouhodobé udržitelnosti a předchozího grantového projektu Ochrana kulturního dědictví před požáry, jehož výstupem byla certifikovaná metodika. Závěrem zmínil schéma rizikových uzlů.

Katastrofy posledních let jsou těžce nabytými zkušenostmi

Dr. Ing. Michal Ďurovič, vedoucí oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu, informoval posluchače o spolupráci archivů SRN, Polska a ČR a jí ustavené Evropské pracovní skupiny prevence katastrof (European Working Group on Disaster Prevention), vrátil se krátce k nejhorším z nich z poslední doby – povodním r. 1997 a 2002, požáru knihovny ve Výmaru v r. 2004, zhroucení budovy městského archivu v Kolíně nad Rýnem v r. 2009 a představil hlavní úkoly vzniklé pracovní skupiny: vybudování webových stránek se základními informacemi pro řešení krizových situací (EURANED = European Archival Network of Disaster Management) a organizování mezinárodních seminářů a praktických cvičení pro pracovníky archivů zúčastněných zemí.

Následující přednášky čerpaly z těžce nabytých zkušeností z povodní a přinesly příklady dobré praxe: Ing. Ivana Kopecká, výzkumná pracovnice Národního technického muzea, hovořila na téma Záchrana objektů kulturního dědictví poškozených povodněmi a uvedla příklady z výstupů projektu NAKI: „Metodika a nástroje ochrany a záchrany kulturního dědictví ohroženého povodněmi“.

Při této příležitosti shrnula výsledky pracoviště vybudovaného v NTM k záchraně zatopených archiválií aj. materiálů na papíře, a to nejen z NTM – Vysoušecí pracoviště NTM - výhody a limity různých metod. Poučení z minulé povodně 2002. K podobné problematice promluvili na závěr pracovníci Národní knihovny (Ing. Petra Vávrová, PhD., L. Palánková, J. Neuvirt, M. Součková, T. Kaštánková) v referátu První pomoc knihám zasaženým povodněmi a dalšími pohromami, v němž kromě prevence nastínili též praktická doporučení k základním postupům záchrany knih, sušení a vymrazování, bezpečnosti práce a dezinfekce fondů a prostor.

Všechny přednášky byly poučné a varující. Budou také publikovány v elektronickém sborníku Českého komitétu Modrého štítu, vydaném péčí jeho signatáře Asociace muzeí a galerií ČR. Věříme, že budou také burcující pro odpovědné pracovníky kulturních institucí, státní správy a regionálních samospráv.