Městská knihovna v Praze (MKP) patří mezi ty instituce, které utrpěly škody při povodních v roce 2002. Zasažena jimi byla budova Ústřední knihovny na Starém Městě a pobočky v Karlíně a v Holešovicích.

V Ústřední knihovně byly suterénní prostory zatopeny průsakem spodních vod. Výška hladiny dosahovala v některých částech i více než 5 metrů, přičemž se ji odčerpáváním dařilo udržet necelé 2 metry pod úrovní Mariánského náměstí. Zatopen byl nejen Velký sál (až k poslední řadě sedadel), Malý sál, počítačová studovna, ale i předsálí, suterénní šatny, ve skladištním traktu prostory 3. suterénu a skladiště hudebnin s kompaktními regály ve 2. suterénu. Přesto Městská knihovna v Praze v budově Ústřední knihovny nepřišla o jedinou knihovní jednotku, o jediný počítač.

[4]

Povodeň v Ústřední knihovně zasáhla všechny prostory pod Mariánském náměstí

Navzdory uklidňujícím informacím ve sdělovacích prostředcích byla evakuace spodních částí budovy zahájena včas a pracovníkům se podařilo všechny knihy ze suterénu odnosit do bezpečí. Následovalo mnohadenní čerpání vody ze zatopených prostor. Poté bylo potvrzeno, že statika budovy je v pořádku. Lokální počítačovou síť se podařilo v omezeném režimu obnovit už v pátek 16. 8. a následně plně oživit servery.

Brzy se podařilo obnovit provoz poboček v síti a nakonec 10. 9. i Ústřední knihovny. Bylo to hned poté, co se podařilo vyřešit problémy s obnovením dodávky elektřiny, s odstěhováním knih evakuovaných ze suterénních skladišť a se sanací budovy.

Přízemní objekt knihovny Holešovice na Ortenově náměstí byl zatopen do výše asi 1,5 metru. Knihy, které byly nad hladinou, se podařilo zachránit, ale asi 30.000 svazků, tedy cca 80 % fondu této pobočky, bylo zcela zničeno. Budova byla vyklizena a začal proces vysoušení. Statické poškození knihovny nebylo prokázáno, proto byla později obnovena již jako automatizovaná pobočka.

Oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze sídlilo ve stejném objektu a v jeho suterénním skladišti byl uložen především historický fond knihovny. Bylo tu velmi dobré zajištění proti lokální havárii vodovodu, proti požáru, ale i z hlediska bezpečnosti, jelikož v témže objektu byla policejní služebna. Stoleté vodě čelit ovšem budova nemohla. Knihovna byla bohužel stále ujišťována, že tato pobočka je mimo záplavové území. Ve chvíli, kdy knihovníci pochopili, že to není pravda, bylo pozdě, a odvoz knih už nebyl možný.

[5]

Před restaurováním musely být knihy zbaveny nečistot, které velká voda přinesla...

Prvotní šok záhy vystřídala horečná aktivita. Už 17. 8. měla knihovna slíbeno, že Mochovské mrazírny zmrazí a dlouhodobě uskladní všech 20.000 svazků oddělení vzácných fondů a tím je zachrání pro pozdější odborné vysušení a restaurování. Den poté začala třídenní bitva s časem, knihovníci spolu s množstvím dobrovolníků postupně omývali jednotlivé svazky od bahna, ukládali je do igelitových sáčků, v přepravkách byly pak knihy odváženy do Mochova.

Pobočka v Karlíně v Šaldově ulici neměla šanci. Postup vody a rychlost evakuace vyloučily jakoukoli možnost pokusit se o záchranu. Knihovna byla zcela zničena, s ní cca 16.000 knih. Navíc dům, v němž sídlila, nebyl ze statického hlediska úplně v pořádku, proto pobočka nebyla obnovena. Knihovnické služby jsou v oblasti Karlína i 10 let po povodni zajišťovány pojízdnou knihovnou.

Celkem bylo povodní zničeno asi 46.000 svazků, tedy 2 % knihovního fondu. Z toho bylo poškozeno 20.000 svazků ze vzácných fondů, jejichž konečná záchrana si vyžádala nemalé náklady. Knihovna ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy zrekonstruovala poškozené sály v budově Ústřední knihovny; ty byly znovu otevřeny na jaře 2003. Pobočka v Holešovicích byla opravena. Pro zrestaurované knihy z Oddělení vzácných tisků byly nalezeny nové prostory mimo záplavovou oblast a na podzim roku 2003 ukázala Městská knihovna v Praze veřejnosti zrestaurovanou Pražskou bibli.

[6]

Než se na vzácné tisky dostal čas s restaurováním, zmrazily se. Jedině tak se daly uchovat alespoň ve stávajícím stavu.

Záchrana postižených knižních fondů

Při povodni bylo celkem postiženo na 20 000 svazků vzácných tisků. Na začátku záchranného procesu byly stovky dobrovolníků, kteří své knihovně v nelehkých podmínkách, v blátě, dnem i nocí, pomáhali spolu s knihovníky čistit jednotlivé svazky a připravit je k odvozu ke zmražení. Právě to bylo spolu s následným vysušením a restaurováním jedinou šancí na záchranu tohoto unikátního dědictví minulosti.

Národní knihovna ČR působila spolu s Národním archivem již během povodňového srpna jako poradenské centrum pro všechny postižené instituce, a od podzimu 2002 intenzivně hledala vhodné metody pro usušení zaplavených knih a mnoha dalších dokumentů. První užší spolupráci navázala v této oblasti právě s Městskou knihovnou v Praze. Po poradě s odborníky ochrany fondu Národní knihovny ČR využili pracovníci MKP na základě předcházejících analýz tři metody sušení - Sušení vakuovým balením na vakuové baličce potravin, sušení v upravených sušárnách dřeva v Kralupech nad Vltavou a sušení ve vakuové komoře, unikátním zařízení, které v sobě spojuje hned několik sušicích metod, v Centrálním depozitáři Národní knihovny ČR v Hostivaři.

[7]

Neutěšený pohled na vzácné tisky po opadnutí vody v depozitáři v Holešovicích

Po povodních v roce 2002 se ukázalo, že v České republice neexistuje zařízení, ve kterém by bylo možné sušit větší množství historicky či umělecky cenných knih a dalších dokumentů. Každý materiál vyžaduje specifické podmínky, jež zaručí během procesu vysoušení jeho minimální poškození. Proto tým odborníků sestavil prototyp univerzální vakuové sušicí komory, v níž je možné bezpečně zbavit vlhkosti nejrůznější druhy papírových dokumentů, od rukopisů a knih, přes časopisy a noviny, až po plakáty či mapy. K jejich sušení lze využít několika metod.

První z nich je vakuové vymrazování (lyofilizace), což je sušení, které probíhá při velmi nízkém tlaku (méně než 6 Mbar) pod tzv. trojným bodem a při teplotách pod bodem mrazu. V těchto podmínkách může voda existovat pouze jako led nebo vodní pára, ale nikoliv v kapalném skupenství. Tato metoda sušení je šetrná vůči iluminacím a inkoustu, může však poškozovat některé druhy papíru. Dále vakuové sušení, které probíhá při nízkém tlaku (okolo 20 Mbar), kdy dochází k intenzivnímu odpařovaní vody při nízkých teplotách. Jde o metodu optimální pro dokumenty, které neobsahují iluminace a inkousty. Nakonec sušení v řízené atmosféře, které probíhá při normálním tlaku proudem vzduchu, u něhož se upravují teplota a vlhkost na požadované parametry.

Vakuovou komoru lze využít i pro kondicionování, při němž usušené dokumenty získají požadované parametry teploty a vlhkosti, nebo pro dezinfekci. Vývoj a projektování komory zajišťoval tým projektantů pod vedením Václava Kohouta, výrobou byla pověřena Modřanská potrubní a.s. Na financování se podílela americká nadace Andrew W. Mellon Foundation a Ministerstvo kultury ČR. Komora byla uvedena do zkušebního provozu v létě roku 2005 a brzy byl schválen její normální provoz.

Víceúčelová vakuová komora je prototypem využívajícím ve světě unikátní spojení několika sušicích metod. Řídící systém umožňuje nastavovat parametry sušení a vzájemně je kombinovat. Parametry procesu sušení je možné kontrolovat prostřednictvím internetu a kamerový systém umožňuje sledovat na dálku i pohyb osob a způsob manipulace s knihami. Bezpečnostní systém komory je napojen na velín Centrálního depozitáře NK ČR. Toto zařízení je jediným svého druhu v České republice, které má v majetku státní kulturní instituce. Je určena nejen pro případ velkých katastrof, jako byla zmíněná povodeň, ale i pro případy menších havárií.

[8]

Sušení holešovického fondu po povodni v roce 2002

Restaurování Pražské bible

Současně s vysoušením zahájila Městská knihovna v Praze již v listopadu 2002 náročné restaurátorské práce. První restaurovanou knihou byla Pražská bible, prvotisk z roku 1488.

Ihned po skončení povodní začal výzkum, jakým způsobem co nejšetrněji vzácnou inkunábuli vysušit a uvést ji do stavu, v jakém se nacházela před povodní. Výzkumem bylo prokázáno, že nejvhodnější metodou pro sušení Pražské bible bude právě metoda vakuového balení. Pražskou bibli citlivě uvedla do původního stavu restaurátorka Jana Dvořáková.

Pražskou bibli mohla veřejnost naposledy vidět při loňské výstavě k 120. výročí Městské knihovny v Praze, která se konala v Galerii Smečky. Zároveň byla v roce 2011 vydána kniha Příběh Pražské bible, která popisuje nevšední osudy této inkunábule, a to dokonce i komiksem. Nyní je volně ke stažení na webu Městské knihovny v Praze jako e-kniha [9].

[10]

Vzácný exemplář Bible pražské byl v srpnu 2002 poškozen povodní. Nejstarší prvotisk, kterým Městská knihovna v Praze disponuje, byl v následujícím roce zrestaurován a poté digitalizován (Foto: P. Farkas)

Celkem se tak z fondů vzácných tisků Městské knihovny v Praze ohrožených zkázou podařilo zachránit na 15 000 svazků. Poslední vysušený svazek předal generální ředitel Národní knihovny ČR Vlastimil Ježek 31. ledna 2007 řediteli Městské knihovny v Praze RNDr. Tomáši Řehákovi, coby symbolickou tečku za povodní z roku 2002.

U příležitosti 10. výročí povodní se rozhodla Městská knihovna v Praze, že na podzim tohoto roku zpřístupní Oddělení vzácných tisků, tedy historické fondy knihovny, v badatelském režimu.