S každým ročníkem kontroverzního festivalu Prague Pride, kterým letos Praha žila ve třetím srpnovém týdnu, je jasné, že ohlasy veřejnosti, demonstrace a skandální výroky politiků ho budou předcházet, doprovázet a následovat trvale. Ale projevy menšin s různorodou sexuální příslušností se neomezují jen na mediálně přitažlivé pestrobarevné průvody, rychloseznamky nebo diskotéky dlouho do noci, které byly vidět v plánu akcí [4]. Na programu týdne, který si klade za cíl představit menšiny jako svébytné osobnosti, přispívající k diverzitě společnosti, byl kupříkladu i mediálně vlastně úplně nezajímavý večer. Malý žižkovský klub Blazé zaplnila třicítka čtenářů a příznivců literatury. A protože autor tohoto textu bydlí za rohem a profesně se zabývá překlady, zašel se na večer s podtitulem „Večer s překladateli a překlady queer literatury“ také podívat.

[5]

Překladatelé queer literatury ve večerní diskuzi o záludnostech překladů. Zleva: M. Pošta, S. Ficová, J. Seidl. a L. Zikmund-Lender jako hlavní dramaturg večera.

Setkání 14. srpna v 18 hodin zahájil a dále uváděl Ladislav Zikmund-Lender z naklatelství LePress [6], který předestřel, že aktivně moc nepřekládá. Zato si připravil několik zábavných a velmi trefných ukázek překladů, na kterých ilustroval důležitost správného překladu, znalost kontextu a idiomů. A v zápětí přivítal trojici překladatelů, vzhledem k tematickému týdnu překladatelů tzv. queer literatury. Co že to znamená a jak termín přeložit? Sylva Ficová [7], překladatelka literatury a filmů, se vyjádřila ve smyslu, že nemá nálepky ráda a doporučuje termín nepřekládat, byl by totiž umělý. A stejně, jako každý ví, že ženské románky Večery pod lampou píší muži, všichni rovněž vědí, že „teploknihy“ se zkrátka zabývají homosexuální tematikou, jsou psány gay autory a/nebo pro gay čtenáře.

[8]

M. Pošta kromě beletrie překládá i technické manuály či divadelní hry. V rámci večera přečetl ukázku z knihy Šikovnej kluk [9]. Inger Edelfeldtová s ní debutovala ve svých 21 letech. Od té doby vyšla v několika vydáních, dočkala se rozhlasového zpracování a kromě češtiny také překladu do němčiny, španělštiny a polštiny. Edelfeldtová je dnes autorkou více než třiceti románů, povídkových a básnických sbírek, ale i komiksů a obrázkových knih pro děti. Je známa také jako ilustrátorka děl J. R. R. Tolkiena.

Miroslav Pošta [10], překladatel z angličtiny a švédštiny, termín queer rovněž nemá rád: „Vzbuzuje negativní konotace, despekt a pejorativnost.“ Upozornil také na zajímavý trend, kdy se v angličtině už tak těžko rozeznatelný rod v těch několika rozeznatelných situacích čím dál více posouvá do osidel politické korektnosti. Například ve větě Somebody came into the room and they said... by se dříve by se řeklo he said, později she said (v současné době se dle jeho pozorování tato feminní forma opět vrací). S tímto jevem se lze setkat i v odborné literatuře.

[11]

Večer s překlady queer literatury navštívilo přibližně třicet lidí, od -náctiletých po penzisty

Rodem se zabýval i třetí z překladatelů, Jan Seidl, který za překlad představené knihy obdržel v roce 2005–2006 druhou cenu v překladatelské soutěži [12] Jiřího Levého v kategorii próza. Během práce na francouzské knize Láska bez odporu od Gilles Rozier si Seidl povšiml, že vypravěč, z jehož pozice je příběh z období druhé světové války vyprávěn, má poněkud ambivalentní charakter. Není zcela jasné, zda příběh vypravuje žena nebo muž. A pro zachování této kvality proto nad každou větou dlouze přemítal a přestavoval ji.

„My jsme zase přemýšleli, jestli budeme jméno naší autorky na obálce přechylovat, nebo ne,“ přihazuje Sylva Ficová. „Nakonec jsme teda přechýlili, bohužel...“ Ale to je samozřejmě jen jeden ze znaků práce v českém jazykovém prostředí. Podle Ficové českému jazyku rovněž chybí „lingvistická odvážnost“ a je tu též problém, že „erotická čeština je chladná“. Při práci na stripových komiksech ze života amerických leseb je totiž také znát, že „angličtina je bohatá jako dužina pomeranče, zatímco český překlad je jako když kousnete do vyschlé brambory.“ A to Ficová prohlásila s dodatkem, že v žádném případě nechce snižovat hodnotu českého jazyka, pouze střízlivě porovnává.

[13]

Alison Bechdelová kreslí od roku 1983 do současnosti komiksový seriál ze života několika amerických leseb. Překladatelka těchto příběhů do češtiny upozorňuje na fakt, že náš jazyk „je delší“, a proto vyžaduje kondenzaci podobně jako v případě filmových titulků, kterým se komix přirozeně přibližuje.

Večer byl zpestřen promítáním komixu s „prázdnými bublinami“, do kterých děj dosazovala sama překladatelka. I oba muži četli ukázky ze svých překladů. Inger Edelfeldtová text napsala už v roce 1977 a M. Pošta přirovnává tehdejší sociální situaci ve Švédsku k situaci v české společnosti dnes. Coming-outový román je proto i po třech dekádách aktuální a má čtenářům co přinést. Jako komplikaci však vidí jakousi slepotu nakladatelů: po úspěších skandinávských autorů (např. Henninka Mankella [14]) totiž v současnosti odmítají vydávat cokoliv jiného než kriminální romány. Proto překladatelé dnes hodně pracují tzv. do šuplíku, v naději, že překlad uplatní později, až se situace na trhu změní.

Překlady literatury jsou často provázeny dlouhým přemýšlením a třeba i náhodným objevováním. „Už třeba překlad titulu knihy Lesby k pohledání byl pro nás oříškem,“ vzpomíná Silva Ficová. Původní název komixu je totiž Dykes to watch out for [15],  což by při doslovném překladu budilo zcela jiné konotace (ve smyslu: lesby, na které je třeba si dát pozor). Trefný název pak vyplynul zcela spontánně během rozhovoru s přáteli. Ne vždy se však něco tak záhodného přihodí, proto se je možné setkat i s překladem, který vylíčil Ladislav Zikmund-Lender. V jednom nejmenovaném seriálu na české komerční televizi: Padouch míří pistolí na hrdinu, který mu s klidem říká: „Na to nemáš dost míčů...“.

Ukázky z knih

[16]	ROZIER, Gilles. Láska bez odporu. Vyd. 1. Brno: Host, 2007, 138 s. ISBN 978-80-7294-220-6. …Herman se v tom přítmí učil Heineho básně, aby si cvičil paměť. Nemluvil německy, ale rozuměl dobře. To kvůli tomu jazyku, který ve mně na chodbě gestapa obyčejně budil dojem berlínského nářečí. Herman mluvil jidiš. Podle mého tehdejšího přesvědčení Židé vždy používali jazyk země, ve které žili, jako třeba paní Blochová. Ale v Polsku Židé nemluvili ani polsky, ani hebrejsky. Měli jidiš. Jazyk, který vznikl bůhví jak, ale dalo se mu rozumět. Člověk by řekl, že je to zkomolená němčina, sem tam nějaká slova povypůjčovaná odjinud, která vždycky vyskočí jako čertík z krabice, a zvláštní slovní obraty, které jsou někdy trochu legrační…
[17]	EDELFELDT, Inger. Šikovnej kluk. Vyd. 1. Překlad Miroslav Pošta. Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2008, 205 s. ISBN 978-808-6359-175. „Co je s tím Jimem?” zeptala se babička. „Jako by to vůbec nebyl on.“ „To není,“ řekla máma, „bude to věkem a navíc bych řekla, že je přetažený ze školy.“ „Přetažený?“ řekl na to otec. „Jim nemá vůbec důvod být přetažený, ve škole všechno pochopí bez námahy, přece to není žádný hlupák.“ „Jsou přece i jiné věci než škola, které jsou v tomhle věku pro člověka náročné,“ odpověděla babička. „Člověk uvažuje o všem možném. Dobře se pamatuju, jak ty jsi byla ve dvanácti třinácti letech tichá a nedůtklivá, Ullo-Britt.“ „Možná kluk přemýšlí o děvčatech,“ vložil se do rozhovoru dědeček. V hlase mu zazněl pobavený tón. „To asi ne,“ odpověděla máma. „Podle mě ho víc zajímají knížky.“
[18]	BECHDEL, Alison. Lesby k pohledání. Vyd. 1. Překlad Sylva Ficová. Praha: LePress, 2010, 191 s. ISBN 978-80-904193-2-2. Jednotlivé díly komiksového seriálu vycházely v mnoha časopisech, byly přeloženy do několika jazyků a vydaly na desítku knih (naposledy výbor The Essential Dykes to Watchout for, 2008). Lesby k pohledání je výběr z dílů poprvé publikovaných v letech 1987-1992, ve kterých vystupují hrdinky Mo, Lois, Toni a Clarice, Ginger a další. K nim je přidán nadčasový kreslený příběh nazvaný Sériová monogamie.