Exkurze do Národní lékařské knihovny a Zdravotnického muzea

16 comments

Autoři:

Vydání:

2011, ročník 15, číslo 11 [2]

Rubrika:

Poznámka redakce: Jedná se o zprávu z exkurze pražské organizace Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP), která se uskutečnila 18. 10. 2011.

Denně míjejí řidiči projíždějící pražskou Sokolskou ulicí dvě budovy, v nichž se nachází Národní lékařská knihovna. Běžného čtenáře, ve smyslu spěchajícího kolem oněch budov, může odradit samotný název instituce – Národní lékařská knihovna (NLK). K lékařům má každý z nás různorodý vztah a minimálně laická čtenářská veřejnost může cítit ostych k tomu, aby fyzicky nebo virtuálně přes web NLK navštívila. Členové pražské organizace SKIP jsou ale lidé zvídaví. Tentokrát se v rámci pravidelných exkurzí vydali právě do již zmíněné NLK, aby zjistili odpovědi na otázky typu:

Kdo jsou čtenáři této knihovny?
Jaké spektrum služeb knihovna nabízí?
Jak vypadá její zázemí?
Jak se knihovna zaměřuje na budoucnost?
Jak velkou mírou spokojenosti a jakým zaujetím oplývají pracovníci NLK?

Zájem o exkurzi projevil vydatný počet přihlášených členů SKIP, jak se mohla na místě přesvědčit Mgr. Lenka Maixnerová, která nám byla po celou dobu průvodkyní zákulisím NLK. O vstřícnosti instituce vůči knihovnickým kolegům a o míře zájmu svědčí, že ji s námi absolvovala i možná další knihovnická – vzhledem ke svému věku však ještě nečtenářská – generace.

Exkurze začala nejprve na adrese Sokolská 31, na níž se nachází Lékařský dům, budova patřící České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, v jehož útrobách je současná NLK v podnájmu už od roku 1931. V čítárně časopisů, klidné a zelené oáze ve srovnání s hlukem ulice za okny, NLK zpřístupňuje časopisecké fondy z posledních dvou let. Právě v této čítárně jsme měli možnost osobně poznat PhDr. Helenu Bouzkovou, ředitelku NLK. PhDr. Eva Lesenková, Ph.D., nás pak pomocí zajímavé prezentace a především svým zasvěceným komentářem nenásilně – a na lékařské prostředí i bezbolestně – provedla historií, současností, strukturou a službami, které NLK poskytuje. Vyslechli jsme tak někdy až překvapivé informace.

NLK je veřejně přístupná specializovaná (a v ČR největší) knihovna se zaměřením na lékařství a zdravotnictví. Jejím zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Fond knihovny čítá více než 500 000 svazků. Vystopovat počátky lékařských knihoven může být obtížnější, v případě českých zemí lze zabrousit až do dob založení Univerzity Karlovy a její lékařské fakulty. Zůstaneme-li u mladších kořenů, lze za mezník považovat rok 1841, kdy z prostředků lékařské fakulty vzniklo Prager medizinisches Lesemuseum, které se soustředilo na osvětovou činnost mezi lékaři a na shromažďování literatury z oblasti lékařství. Koncem 19. století měla tato knihovna téměř 4 000 svazků. Především z finančních důvodů byla ale po vzniku Československa uzavřena. Od těch dob až dodnes jsou lékařské knižní fondy dávány do souvislosti se dvěma státními institucemi – s ministerstvem školství a s ministerstvem zdravotnictví. Byl to právě resort školství, který se snažil knihovní fondy ve dvacátých letech minulého století nově zpřístupnit a v roce 1931 je přemístil do výše zmiňovaného a námi navštíveného Lékařského domu, a to s cílem vybudovat moderní lékařskou knihovnu. Od roku 1947 přešla reorganizací lékařská knihovní agenda pod křídla ministerstva zdravotnictví. Tato situace trvá dodnes. Vývoj k názvu Národní lékařská knihovna (NLK) a její současné podobě nebyl jednoduchý. Ministerstvo zdravotnictví v padesátých letech vytvořilo dvě složky – Ústřední (později Státní) lékařskou knihovnu a Zdravotnické dokumentační středisko (později Ústav pro zdravotnickou dokumentaci), v roce 1961 sloučené pod název Státní ústav pro zdravotnickou dokumentační a knihovnickou službu, což už byl přímý předchůdce dnešní NLK. Právě v letošním roce si tedy pracovníci NLK připomínají půlstoletí vzniku jejich knihovny. Od konce sedmdesátých let se název změnil na Ústav vědeckých lékařských informací a samotný dnešní název Národní lékařská knihovna se spolu s novodobou historií datuje od roku 1992. Název může být ale zavádějící. Knihovnice NLK se shodly, že v duchu obdobných zahraničních institucí by byl příhodnější zastřešující název Národní zdravotnická knihovna. Tím se dostáváme k hledání odpovědi na otázku, jaké čtenáře chce NLK oslovovat a zpřístupňovat jim své služby.

Na rozdíl od knihoven jednotlivých lékařských fakult, které ke svým fondům vpouštějí vybrané skupiny čtenářů, je NLK přístupná jakémukoliv plnoletému čtenáři se zájmem o informační zdroje z oblasti zdravotnictví. NLK klade důraz na kvalitu a široké spektrum zpřístupňovaných služeb, proto nelze například údaj, že za loňský rok měla kolem 4 700 registrovaných čtenářů, pokládat za dostatečně vypovídající. O využívanosti služeb svědčí neustále narůstající počet přístupů (knihovnou ještě dostatečně nezmapovaných) do databází. Na trend, že čtenář raději doma několikrát klikne myší, než aby přišel fyzicky do čítárny časopisů, knihovna reaguje, online konzultační a referenční služby bude knihovna preferovat a zkvalitňovat i v horizontu dalších tří let. Potencionální čtenářská obec je nadmíru široká. Ve zdravotnictví v České republice pracuje na 200 000 osob (z toho 40 000 lékařů). Sama knihovna své čtenáře kategorizuje zjednodušeně do několika oblastí: lékaři/zubaři, farmaceuti, nelékaři (ale odborníci), studenti lékařských oborů (to je nejpočetnější skupina uživatelů knihovny), knihovníci a laici. Vědečtí pracovníci i studenti se na knihovnu obrací i kvůli údajům o citacích vlastní publikační činnosti.

Pro svou interní potřebu si NLK definovala deset důležitých oblastí svého zájmu:

1. Šíří a uchovává českou medicínskou produkci a výběr ze zahraniční produkce.

Jen z oblasti periodik se jedná o úctyhodných 400 tuzemských titulů a 600 zahraničních titulů, přičemž skupina nejlepších světových tištěných periodik z oblasti zdravotnictví zahrnuje 3 500 titulů. V těchto výčtech nejsou zahrnuty tituly zpřístupňované knihovnou v elektronické podobě – jedná se jak o tituly zpřístupňované na základě licence, tak o tituly dostupné volně (i formou tzv. otevřeného přístupu). Takto přístupných je 63 českých zdravotnických časopisů. Ač vydavatelé mnohdy nechápou, že by někdo chtěl číst roky starý článek, počty čtenářských přístupů je usvědčují o opaku.

2. Poskytuje širokou paletu knihovnicko-informačních služeb.

V dnešní době tabulek a porovnávání uveďme alespoň orientačně pro vhled čtenáře, při vědomí, že efektivitu lze samozřejmě měřit různorodě: za loňský rok bylo realizováno 60 000 výpůjček, 4 500 rešerší, 1 500 meziknihovních výpůjček. To vše provádějí vstřícní a práci se zájmem vykonávající knihovníci (při celkovém počtu 62,9 úvazku), jimž domovské ministerstvo zdravotnictví poskytuje ročně kolem 3 mil. Kč na nákup tištěných fondů.

3. Vytváří českou národní bibliografii Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ).

4. Spravuje Digitální knihovnu (archiv) NLK.

5. Překládá do češtiny MeSH (Medical Subject Headings).

Jedná se o heslář, který vznikl v roce 1960 v Národní lékařské knihovně (National Library of Medicine) v Bethesdě v USA. (Studenti lékařských fakult však mnohdy znají spíše M*A*S*H než MeSH.)

6. Vytváří portál Medvik.

Portál Medvik [4] (Medicínská virtuální knihovna) uživatelům zajišťuje přístup k bibliografických a autoritním databázím. Hlavními bibliografickými databázemi spravovanými NLK jsou Katalog knihoven Medvik a Bibliographia medica Čechoslovaca, autoritní báze tvoří soubory českých lékařských autorit (jména osob a korporací) a již zmíněný heslář MeSH. Celkový počet všech záznamů je asi 900 tisíc (viz http://www.inforum.cz/pdf/2011/kriz-filip.pdf [5]). Uživatel může být z tohoto množství databází zmaten, ale ve stručnosti si lze představit zastřešující portál Medvik, který má celkově devět různých „podtunelů“, tj. portálů, přístupných a určených i laikům. Stručný orientační návod poskytuje např. prezentace dostupná na adrese http://www.nlk.cz/sluzby/vzdelavani/vzdelavaci-akce/2009/NLK-prakticky.pdf [6].

7. Spravuje Lékařské muzeum.

8. Je pověřena funkcí Dokumentačního centra WHO.

Podrobnosti najdete na adrese http://www.nlk.cz/informace-o-nlk/odborne-cinnosti/dokumentacni-centrum-who [7].

9. Zajišťuje celoživotní vzdělávání pracovníků zdravotnických oblastí.

Podrobnosti najdete například ve zprávě z 5. pracovního semináře Klubu lékařských knihoven při Sdružení knihovníků a informačních pracovníků publikované v časopise Inflow [8].

10. Je členkou Evropské asociace zdravotnické informatiky a knihoven [9] (EAHIL).

NLK též zastřešuje zdravotnické knihovny v krajích ČR (celkově je jich 107, což představuje v součtu přes 300 knihovníků, pro ilustraci viz http://www.knihovny.net/default7.htm [10]).

Z debaty s pracovnicemi NLK vyplynulo, že největší slabinou knihovny jsou nedostatečné prostory a roztříštěnost budov. Knihovna má detašované pracoviště i na ministerstvu zdravotnictví, kde se nachází Oddělení vědeckých informací. Největším problémem jsou ale sklady knižních fondů, kterých je celkem sedm [11] – na centrálních adresách Sokolská 29, 31 a 54 a v depozitářích v Praze-Krči, v Jenštejně a v Hředli. Před završením exkurze v půjčovně časopisů v budově v Sokolské ulici 31 nás čekalo milé překvapení. Nejen vědeckou literaturou živ je člověk. Následkem nápadu a akcí „knihovníci sobě“ vznikl zajímavý, neustále doplňovaný, fond české i cizojazyčné beletrie vztahující se k lékařství, takže jsme mohli se zájmem zalistovat knihami jako Muž, který si pletl manželku s kloboukem či Žena, která spolkla zubní kartáček a jiné bizarní případy z lékařské praxe nebo Polámal se mraveneček. Laskavý čtenář může další tituly posoudit v soupisu [12], a pokud by cítil potřebu, lze knihovně do fondu věnovat další knihy.

Po přechodu rušnou Sokolskou ulicí jsme zamířili do na pohled opravené budovy s číslem popisným 54, kde od roku 1997 sídlí část NLK, především oddělení katalogizace a čítárna knih. Budova – i přes moderní háv – vzhledem ke své starobylosti není slovy místních knihovníků ideálním příbytkem, to jí neubírá na množství příchozích čtenářů. S protějším Lékařským domem přes ulici je – jako pupeční šňůrou – spojena datovým kabelem. Pro prvočtenáře může být poněkud obtížnější se v budově zorientovat, vstřícná knihovnice vám ale vždy poradí. I skladiště knih v Sokolské 54 na první pohled klame, přes četná zákoutí nakonec člověk zjistí, jak velké množství knih obsahuje. Spokojenost účastníků exkurze ze vstřícného přijetí a zasvěcení do problematiky očima tamějších knihovnic byla takřka naplněna, a aniž bychom věděli, že nás ještě čekají dvě překvapení, jsme si na dvorku s improvizovanou květinovou a keříkovou výzdobou svěřovali své dojmy. Potom se ale pootevřely dveře Zdravotnického muzea [13] (do kterého se dostanete vstupem přes Sokolskou ulici 54) sídlícího v malých prostorách nádvorního domku a následovala ona dvě překvapení: a) starobylé nesmírně zajímavé muzejní sbírky a b) strhující a s nesmírným zaujetím přednesený výklad učeného kolegy muzejníka Mgr. Šimona Krýsla.

Lékařské muzeum má své kořeny ve třicátých letech minulého století. Lékař František Šamberger tehdy v souvislosti s Lékařským domem inicioval vznik muzea, které by shromažďovalo a uchovávalo památky na český lékařský stav. Muzeum se mělo stát vlajkovou lodí, která k sobě měla přidružit nově vznikající lékařskou knihovnu. Bohužel během desetiletí nastal opak. Z finančních důvodů idea původního muzea padla, samotné muzejní sbírky se neustále stěhovaly (i když natolik opatrně, že ke ztrátám skoro nedošlo), až získalo v roce 1997 dnešní podobu v prostorách, které jsme měli možnost navštívit.

Muzeum spravuje spolu se svou kolegyní Š. Krýsl. Nemá sice pravidelné otevírací hodiny pro veřejnost, ale v případě zájmu a domluvy vám správce muzeum zpřístupní a provede vás jím, samozřejmě zcela zdarma. Totéž platí pro badatele. Jádrem sbírek je tzv. akologický kabinet, což je soubor chirurgických (hlavně ranhojičských) nástrojů ze 17. až počátku 19. století, shromážděný v polovině 19. století na pražské lékařské fakultě. V rámci exkurze tak mezi účastníky kolovaly z našeho pohledu roztodivné, dokonce i nebezpečně vypadající předměty, například nástroje pro pouštění žilou, k trepanaci, válečné chirurgii, k operování kýly či zubním zákrokům. Ukazovalo to spektrum operací, které řemeslní chirurgové po staletí úspěšně prováděli, aniž by měli k dispozici narkózu či asepsi. Nahlédli jsme do staré učebnice chirurgie z 18. století i do ještě v roce 1830 stále ručně přepisovaného staletími neměněného herbáře Křišťana z Prachatic. Š. Krýsl přednesl zajímavou teorii, že chirurgie, která se v polovině 19. století stává lékařskou disciplínou, neboť do té doby lékaři nezasahovali do těla pacientů, operace – efektivně a v malém množství – dělali po staletí řemeslní chirurgové, přebírá bleskurychle znalosti řemeslných chirurgů, lékaři-chirurgové je zručně nahrazují a v rámci výuky se učí na univerzitní půdě historii lékařských (nám dodnes v muzejních sbírkách zachovaných) nástrojů. Muzeum má ve sbírkách i novější nástroje a přístroje, mj. diagnostickou techniku z 19. a počátku 20. století, sbírky mapující chirurgickou techniku 20. století či jedinečný soubor přístrojů k elektroterapii pro lékařské i domácí použití. Vedle fondu nástrojů muzeum spravuje archiv, sbírku lékařských a chirurgických diplomů od 18. století, sbírku mincí a medailí a soubor starých tisků (od 16. až po počátek 19. století) i figurky roztodivně tělesně postižených osob. Prošli jsme celé muzeum, ale i přes nachýlený čas setrvávali v družných hovorech. I to snad svědčí o faktu, že exkurzi do útrob NLK lze považovat za vydařenou.

Podrobnosti o Národní lékařské knihovně naleznete na adrese http://www.nlk.cz/ [14]. Závěrem doplňme, že nedávno vznikl také Klub lékařských knihoven při SKIP [15].

[16]