Trocha historie

Po obsazení Československa nacistickým Německem v březnu 1939 byli ze všech skupin obyvatel nejvíce postiženi Židé. Postupně byl rozšiřován okruh omezení a zákazů, který se na ně vztahoval (konfiskace majetku, zákaz vstupu do plováren, kin a parků, omezení možnosti nakupování, používání veřejné dopravy, zákaz navštěvovat školy s nežidovskými dětmi ad.). Od podzimu 1941 je v pevnostním městě Terezín (ležícím nedaleko Litoměřic) budováno židovské ghetto, do kterého jsou v letech 1942 – 1945 deportovány desítky tisíc Židů z Protektorátu i z jiných částí Evropy. Funkcí ghetta bylo soustředit židovské občany na jednom místě a odtud je postupně dále deportovat do pracovních a hlavně vyhlazovacích koncentračních táborů. I když život v ghettu byl náročný - problémem byl nejen nedostatek jídla, ale i velké množství jeho obyvatel, cizopasný hmyz a infekce - židovská samospráva se snažila život v ghettu organizovat a vytvářet lepší životní podmínky hlavně pro děti a mládež. Proto byly děti a dospívající ubytováni ve zvláštních budovách – domovech, kde se jim věnovali vychovatelé a učitelé, probíhala tajná výuka, byl organizován sportovní i kulturní život.

[4] [5]

Dobové fotografie z židovského ghetta v Terezíně

[6]

Muzeum ghetta v Terezíně (součást Památníku Terezín)

Tajný časopis

A právě na chlapeckém “domově 1” v objektu L 417 (budova bývalé školy – dnes muzeum ghetta) začala na sklonku roku 1942 z iniciativy vychovatele Valtra Eisingera fungovat dětská samospráva, tzv. „Republika ŠKID“. Zároveň s ní, především díky tehdy čtrnáctiletému Petru Ginzovi, začal vycházet i časopis VEDEM, do kterého velká část kluků z „Domova“ přispívala. Z necelých sta obyvatel „ŠKIDu“ byla většina během roku 1944 deportována do Osvětimi – Birkenau, kde zahynula v plynových komorách a konce války se dožilo pouhých patnáct z nich. Šťastnou shodou okolností se časopis VEDEM podařilo zachránit.

S texty VEDEM i samosprávou na „domově 1“ jsme se poprvé seznámili na jaře 2009. Život a texty všech těch kluků, kteří do časopisu psali, nám byli blízké. Při jejich čtení jsme chvílemi měli pocit, jakoby stáli vedle nás a vstupovali i do našich životů a života celé naší školy. Nebyla proto náhoda, že jsme se osudem a dílem šéfredaktora VEDEM Petra Ginze, předsedy chlapecké samosprávy Jiřího Kurta Kotouče a čtrnáctiletého básníka Hanuše Hachenburga, zabývali v celoročním školním projektu SHOA věnovaném holocaustu a nacistické perzekuci obecně. Virtuálně jsme si s nimi prošli jejich životy od šťastné doby v 1. republice, přes život v protektorátu ve stále se stahující smyčce protižidovských opatření až do terezínského ghetta a Osvětimi. Při této příležitosti jsme v několika dnech podrobně studovali všech, téměř osm set dochovaných stránek časopisu VEDEM přímo v archivu terezínské Malé pevnosti. A opět jsme žasli.

VEDEM totiž obsahoval nejen spoustu skvělých povídek, básní, úvah a vtipných hlášek, ale i desítky reportáží přímo ze života na chlapecké domově. Zcela mimořádným počinem, který tehdy vznikl právě z iniciativy Petra Ginze, je série podrobných reportáží Toulky Terezínem. V rámci jejich tvorby kluci navštívili nejrůznější místa ghetta (včetně těch, kam se běžně chodit nedalo), uskutečnili celou řadu rozhovorů a podrobně popsali podobu a fungování jednotlivých objektů. Pohled tehdejších teenagerů je nadto velmi svěží a vtipný a časopis obsahuje celou řadu historicky zajímavých detailů. Přišlo nám až neuvěřitelné (zvláště s ohledem na současnou informační explozi a téměř manickou potřebu všech neustále publikovat jakékoli výtvory), že tak kvalitní a rozsáhlé texty vznikly pouze za účelem jejich večerního veřejného předčítání před kamarády a pro archivaci. V té nenucenosti a profesionalitě jakoby bylo něco vizionářského.

Z archivu až na konec světa

Myšlenka, že by se na práci všech těch kluků a jejich vychovatelů mělo navázat, přišla jako blesk. Nejprve jsme pro děti z naší školy připravili hru přímo v Terezíně, během níž se školáci seznamovali s jednotlivými místy bývalého ghetta právě prostřednictvím článků z VEDEM. Pak nás ale napadlo, že ideální způsob jak práci našich „kamarádů z Terezína“ zúročit, bude vytvoření webových stránek, které chlapeckýma očima provedou ghettem i všechny další zájemce.

[7] [8]

Fotografie ze školní exkurze

Zpočátku jsme chtěli vytvořit pouze interaktivní mapu města a okolí. Jak se ale nápad rozrůstal, přibyla i rubrika věnovaná klukovské samosprávě a jejich literární tvorbě. Během šesti měsíců postupně vznikly webové stránky www.vedem-terezin.cz [9], které byly ještě doplněny o anglickou mutaci. Spuštěny byly až 1. prosince 2010 v rámci večera věnovaného holocaustu v městě Táboře. V této podobě byl na webu publikován pouze tematický výběr článků, které se nám podařilo přepsat nebo převést z již dříve publikovaných textů. Tuto podobu stránek jsme představili také Jiřímu Bradymu, jednomu z přeživších autorů VEDEM, který naší školu začátkem prosince navštívil. Během následujících měsíců se nám díky vedení Památníku Terezín podařilo získat souhlas pro webovou prezentaci skenů originálů všech stránek VEDEM. Ty byly představeny a jejich provoz slavnostně zahájen na setkání v úterý 15. února 2011 v Městské knihovně. Webové stránky chceme i nadále postupně rozšiřovat a umožnit tak návštěvníkům ucelený pohled na život v ghettu. Chystáme také nové interaktivní prvky včetně krátkých videí.

[10]

Webové stránky www.vedem-terezin.cz [9]