V úterý 21.12.2010 proběhla v prostorách kina MAT na Karlově náměstí skromná tisková konference České pirátské strany [4], jejíž součástí bylo slavnostní spuštění serveru PirateLeaks, který svým názvem a zamýšleným obsahem odkazuje k velmi známému (a také velmi kontroverznímu) projektu WikiLeaks.

[5]

Tisková konference České pirátské strany (zdroj: ČPS)

WikiLeaks v kostce

WikiLeaks je mezinárodní nezisková organizace, která si od svého vzniku v roce 2006 klade za cíl maximální svobodu informací. Na svých webových stránkách [6] proto průběžně zveřejňují tajné vládní i korporátní informace a dokumenty. Mezi takové "leaky" či česky "úniky" patří například tajné vojenské dokumenty o válce z Iráku (včetně informací o mučení civilistů) či aktuální kauza zveřejněných (a stále ještě zveřejňovaných) amerických diplomatických depeší a kabelogramů, které mají z pochopitelných důvodů dosti choulostivý obsah (chystané špionáže, hodnocení zemí a politiků, zamýšlené strategie a podobně).

Dotčené osoby, vlády a organizace (především vláda USA) vnímají aktivity WikiLeaks samozřejmě s velikou nelibostí a často je označují jako ohrožení národní bezpečnosti (dlužno dodat, že v některých případech oprávněně). Pokusy o zastavení těchto "úniků" byly ale zpravidla bezvýsledné. WikiLeaks totiž fungují jako globální síť a obsah těchto stránek existuje ve stovkách kopií po celém světě. U nás je kompletní mirror např. na webu wikileaks.piratskastrana.cz [7].

Nevraživost mezi příznivci a odpůrci WikiLeaks navíc neustále eskaluje. Kupříkladu koncem roku 2010 začaly velké společnosti jako PayPal [8], Visa [9], MasterCard [10] či Amazon [11] blokovat představitelům WikiLeaks účty a skupina hackerů "na oplátku" rozpoutala koordinovaný DDOS útok na webové stránky těchto společností. Zakladatel a šéfredaktor WikiLeaks Julian Assange navíc v současnosti čelí obvinění ze znásilnění. Svoji vinu ale popírá a celý proces vnímá jako politicky vykonstruovaný.

[12]

Zakladatel WikiLeaks Julian Assange (zdroj: dailyearth.net)

Konference plná pirátů

Vraťme se ale zpátky k tiskové konferenci. Tu zahájil předseda České pirátské strany [4] Ivan Bartoš a krátké úvodní příspěvky pronesli také místopředsedové Mikuláš Ferjenčík, Ivo Vašíček a Martin Brož. Celá tiskovka se nesla v poměrně neformálním duchu – nechyběly ani pirátské vlajky na zdech či občasné narážky na konspiraci (např. když nepřišel jeden z přednášejících nebo když se ráno porouchaly webové stránky).

[13] [14]

Předseda ČPS Ivan Bartoš a detail pirátské vlajky

Hlavní prezentaci si připravil koordinátor projektu Jakub Michálek, který pohovořil o organizační struktuře, o technickém řešení, a především o zabezpečení a maximální "anonymizaci" celého procesu. Lidé, kteří by chtěli poslat administrátorům nějaký zajímavý dokument, by měli využít buď nějaký internetový "anonymizér" nebo systém TOR [15], který používají i čínští disidenti. Samotné nahrání inkriminovaných souborů pak probíhá přes tzv. "Babybox [16]", přičemž soubory je nutné nejprve zašifrovat veřejným PGP klíčem.

Co se týče obsahu, administrátoři PirateLeaks přijímají podle svých slov "utajené nebo cenzurované dokumenty, s výjimkou dokumentů, které by mohly přímo ohrozit Českou republiku nebo lidské životy". Nemělo by tedy docházet k podobným excesům jako v případě WikiLeaks, která zrovna v prosinci zveřejnila seznam amerických základen a strategických zařízení po celém světě.

[17]

Koordinátor projektu PirateLeaks Jakub Michálek

Pan Michálek také dodal, že pravost a relevanci dokumentů budou hodnotit anonymní editoři, kteří by tak měli zabránit zveřejňování fám a neověřených informací. Pokud ale bude dokument zajímavý a zároveň autentický, bude bez problémů zveřejněn na webu a zároveň poskytnut médiím.

Spuštění PirateLeaks

Krátce po třetí hodině pak došlo k dlouho očekávanému spuštění PirateLeaks.cz [18]. Jakub Michálek se telefonicky spojil s webmasterem a pronesl tajemné heslo "mezírku uzavřít". Těžko říci, jestli to byla součást utajení nebo nadsázka, ale každopádně zhruba o deset až patnáct minut později začaly stránky pomalu nabíhat – a spuštění bylo kompletní.

[19]

Webové stránky PirateLeaks.cz

Ovšem navzdory undergroundové atmosféře plné tajností a konspirací nebylo spuštění PirateLeaks nikterak dramatické nebo snad kontroverzní. Nebylo dokonce ani příliš velkolepé, protože při spuštění byly zveřejněny pouze dva dokumenty: návrhy k novele autorského zákona a smlouva mezi společností Krajská zdravotní [20] a společností Hospimed [21].

Na druhou stranu, jednalo se o dokumenty zajímavé. Z materiálů k novele autorského zákona totiž kupříkladu vyplývá, že zatímco návrhy veřejných institucí (jako je rozhlas, televize či knihovny) byly skoro ze tří čtvrtin zamítnuty, návrhy "výběrčích organizací" (jako OSA [22] či Intergram) byly naopak ze dvou třetin přijaty. Smlouva se společností Hospimed [21] zase ukázala, jak byl nákup zdravotnických přístrojů předražený. Ostatně sporný nákup již dříve kritizovalo i Ministerstvo zdravotnictví [23], které si zadalo vlastní audit [24].

[25]

Porovnání úspěšnosti výběrčích organizací a veřejných kulturních institucí (zdroj: PirateLeaks.cz)

Závěrem

Tisková konference měla sice určité organizační nedostatky, nicméně svůj hlavní cíl – tj. představení projektu PirateLeaks – splnila. Je jen škoda, že ačkoliv se Česká pirátská strana [4] dlouhodobě profiluje jako strana maximálně otevřená (včetně např. transparentního účetnictví), kolem PirateLeaks je stále řada "tajností". Zástupci projektu například odmítli sdělit, kdo jsou ti editoři, kteří vyhodnocují získané materiály. Není tedy jasné, jestli to je skupina expertů na právo, ekonomiku a politologii, nebo to jsou dva mladí brigádníci rekrutovaní přes Facebook.

Jsem ale každopádně rád, že se projekt PirateLeaks vydal trochu jinou cestou než WikiLeaks. Svobodný přístup k informacím je nepochybně důležitý, ale některé aktivity WikiLeaks byly již myslím za hranicí vkusu, morálky i zákona. Je v pořádku informovat např. o mučení civilistů a dohnat konkrétní viníky k odpovědnosti, ale na WikiLeaks se objevila již i řada osobních údajů (jména, zaměstnání, adresy), informace týkající se národní bezpečnosti či obsahy diplomatických depeší - a to zkrátka na internet nepatří, ať už byly důvody zveřejnění jakékoliv.

[26] [27]

Vizuálně jsou stránky PirateLeaks a WikiLeaks skoro stejné. Obsah a zaměření se ale trochu liší.

PirateLeaks se tedy alespoň zatím naštěstí nesnaží o kontroverzi za každou cenu, a místo vojenských a diplomatických tajností by se zde měly objevovat spíše dokumenty zajímavé pro všechny občany (tj. zejména z oblasti centrální a regionální politiky). Řada dokumentů navíc nebude "tajná" v pravém slova smyslu, ale bude se jednat o dokumenty sice veřejné (např. v rámci zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím), ale zároveň "ukryté" v kancelářích či hlubinách webových stránek, takže běžný člověk ani neví, že existují. V tomto směru by projekt PirateLeaks mohl být poměrně užitečný.