Vážení čtenáři,

éra papírové dokumentace pomalu končí. Převážná část obsahu je dnes produkována elektronicky, o něco houževnatěji se klasická podoba drží na straně nabídky, a to zejména kvůli přetrvávajícím stereotypům obchodních modelů a právním omezením. V květnovém čísle se můžete setkat hned s několika texty, které se tohoto tématu dotýkají z různých stran. D. Smetanová a P. Šlechta přesvědčivě dokládají [4], jak perspektivní službu elektronického dodávání dokumentů poškodila smlouva Národní knihovny ČR s Dilií – z pohledu uživatelů šlo o zcela jednoznačný krok zpět, který nutí zájemce o dokumenty využívat technologie minulého století. O „excesu autorského práva“ a „právu na kopírování a transformování“ hovoří i někteří autoři, resp. autorky, jak ve své inspirativní zprávě z letošního lipského knižního veletrhu [5] upozorňuje J. Lukavec. Hned několika dílčím aspektům tvorby a zpřístupňování elektronického obsahu se věnoval seminář pořádaný v Národní technické knihovně [6], na kterém mj. zazněla informace o projektu digitálních skript (chtělo by se napsat: konečně!) či o inspirativním obchodním modelu mediálního domu VICE, v rámci kterého je obsah zpřístupňován zdarma a provoz nakladatelství je financován z jiných zdrojů – jde tedy o opačné řešení, než pro které v minulém čísle Ikara plédoval V. Pátek [7].

Bylo by jistě žádoucí, aby se otázky související se zpřístupňováním digitálního obsahu a elektronickou dodávkou dokumentů staly podstatnou součástí nové koncepce rozvoje českých knihoven, o jejíž přípravě informuje V. Richter [8]. Právě nyní se otevírá šance k systémovému řešení výše zmíněných problémů, které bude v souladu s potřebami a představami uživatelů počátku 21. století.