V pondělí 15. února proběhla ve Francouzském institutu v Praze [4] přednáška „Od pirátství k digitální výpůjčce“. Cílem akce bylo jednak podnítit diskuzi o autorských právech, ale především v této souvislosti představit velmi inspirativní projekt digitální audiovizuální knihovny, Bibliomédias [5].

Jedná se o novou a poměrně unikátní službu digitálních výpůjček, kterou právě Mediatéka Francouzského institutu v Praze [6] jako první v České republice otevřela naší veřejnosti. Bibliomédias tak svým registrovaným čtenářům zpřístupňuje celou řadu informačních zdrojů, ať už se jedná o hudbu, filmy, audio knihy, notové záznamy nebo třeba slovníky.

[7]

Úvodní slovo si připravil Bernard Boidin, ekonomický a obchodní rada francouzského velvyslanectví

Projekt Bibliomédias

Francouzský projekt digitální multimediální knihovny představil sám ředitel společnosti Bibliomédias [5], Cyril Darmon. Sám totiž pochází z knihovnického prostředí a již delší dobu pozoroval, jak se snižuje počet výpůjček audiovizuálních dat, a tím pádem postupně klesá i financování knihoven prostřednictvím dotací.

Příčina tohoto trendu byla poměrně jasná. Internet hraje v dnešní době obrovskou roli a lidé jsou zvyklí získávat na Síti všechno, co potřebují – a často i nelegálně. Role knihoven tedy začala pozvolna slábnout a bylo nutné zareagovat a vyjít uživatelům vstříc – jinými slovy, přesunout knihovní služby do digitálního světa. V roce 2006 tak začaly postupně vznikat návrhy budoucí platformy a již v roce 2007 byl představen finální projekt.

Digitální knihovna Bibliomédias může být zakomponována přímo do služeb v rámci knihovny, může fungovat i jako elektronická služba, kam se uživatelé mohou připojit přes login a heslo třeba z domova nebo ze svého notebooku odkudkoliv na světě. Bibliomédias také zajišťuje právní stránku věci a uživatelé tedy nemusí nic řešit.

Celý projekt by měl tedy fungovat jako určitá legální konkurence ilegálnímu stahování, které je na internetu velice rozšířené (ostatně jen ve Francii je z ilegálního stahování podezřelých cca devět milionů lidí). Digitální knihovna by se tak měla stát rychlým a snadným přístupovým bodem a nabídnout svým uživatelům legální možnost poslouchat hudbu, sledovat videa a prohlížet si další materiály.

Katalog Bibliomédias [8] v současné době obsahuje více než 300 000 dokumentů. Jedná se především o hudbu různých žánrů, audioknihy, elektronické knihy, video (zde jsou největší potíže s autorskými právy; zatím byla vyjednána pro cca 7 000 titulů a navíc jen pro Francii), dále se zde nacházejí partitury neboli notové zápisy, jazykové slovníky, tištěná média atd.

[9]

Cyril Darmon, generální ředitel společnosti Bibliomedias

Bibliomédias v praxi

Klíčovou součástí celé služby je software Chronomédia. Tento program si uživatel musí stáhnout a nainstalovat do svého počítače, protože právě díky němu může následně vyhledávat a stahovat jednotlivé soubory. A protože se jedná v podstatě o knihovní výpůjčky, jednotlivé soubory se „půjčují“ jen na určitou dobu (podobně jako je tomu i u knih).

Aby tyto výpůjčky mohly fungovat, Bibliomédias využívá systém DRM (Digital Rights Management - správa digitálních dat), který dokáže například sledovat čas, který uplynul od stažení, nebo počty spuštění konkrétního souboru. Většina položek ze základního fondu se půjčuje na tři týdny, ale některé materiály (např. nové písničky) jsou omezeny třeba počtem pěti přehrání. Po vypršení výpůjčky se soubor sám deaktivuje či smaže.

Pro úplnost ještě dodám, že ačkoliv DRM zatím funguje spolehlivě, celý systém by se měl postupem času zaměřit především na streaming. Nebude tedy nutné už v podstatě nic stahovat a většinu materiálů bude možné průběžně streamovat (podobně jako třeba videa na YouTube [10]). Usnadní se tak přístupnost celého fondu.

[11]

Webové stránky projektu Bibliomédias

Krátce o autorských právech

Kromě projektu Bibliomédias se ve Francouzském institutu také hovořilo obecně o autorských právech a autorském zákoně. Přednášku na toto téma si připravila JUDr. Petra Žikovská z Mezinárodní federace fonografických nakladatelů [12] (IFPI ČR).

Tzv. pirátství, neboli neoprávněné nakládání s autorskými díly, spočívá především ve sdílení autorského díla s ostatními lidmi, a to bez souhlasu držitele autorských práv. V tomto směru jsou nejoblíbenější tzv. „peer-to-peer“ sítě, které jsou v podstatě decentralizované, a všichni de facto sdílejí se všemi. Ačkoliv samotné stahování ještě autorský zákon neporušuje (pokud je výhradně pro vlastní potřebu), nahrávání (tj. zpřístupňování ostatním) už ano. Většinou tedy platí, že lidé zapojení do výměnných sítí porušují zákon, protože každý z nich data stahuje a zároveň je automaticky sdílí s ostatními.

Kolektivní správci autorských práv a další zainteresované subjekty (jako Ochranný svaz autorský [13], Intergram [14], Česká protipirátská unie [15], IFPI [12] a další) se tuto situaci pochopitelně snaží řešit; pronásledují jednak koncové uživatele, zároveň se pokoušejí postihnout i významná centra sdílení, jako jsou katalogy torrentů (např. The Pirate Bay [16]) a poskytovatelé webového prostoru (např. Rapidshare [17]). Problém je ale v tom, že tito poskytovatelé nejsou odpovědní za data, která k nim uživatelé nahrají.

Ačkoliv jsou koncoví uživatelé na internetu zpravidla anonymní, čas od času se policii podaří pár „pirátů“ identifikovat. I u nás byly tedy v souvislosti s porušováním autorského zákona již vydány řádově desítky trestních příkazů. Nicméně na rozdíl od některých exponovaných zahraničních kauz se naši kolektivní správci snaží situaci řešit obvykle spíše dohodou či tzv. „odklonem“ (tedy např. podmíněným zastavením trestního stíhání). Vždy se ale samozřejmě přihlíží ke konkrétnímu provinění - pokud někdo nelegální soubory nejen sdílí, ale i prodává, čeká ho samozřejmě mnohem přísnější postih.

[18]

Prezentace Petry Žikovské z Mezinárodní federace fonografických nakladatelů

Závěrem

Otázka autorských práv je poměrně komplikovaná, a to zejména ze dvou důvodů: technologie kopírování a sdílení se neustále vyvíjejí a této činnosti se dopouští ohromné množství lidí. Na místo restriktivních opatření je tedy mnohem účinnější nabídnout lidem nějakou příznivou legální alternativu.

Jednou z takových možností je i služba digitálních výpůjček Bibliomédias [5]. Jedná se o velmi inspirativní projekt, ve kterém se knihovna nesnaží s internetem jen soupeřit, ale naopak ho využívá, a nabízí tak uživatelům rychlý, jednoduchý a především legální přístup k multimediálním a audiovizuálním materiálům. Držme tedy Bibliomédias palce, možná stojí na počátku nového trendu v knihovních službách.