Vážení čtenáři,

Miloš Čermák ve svém fejetonu [4] předpovídá pomalý, ale neodvratitelný a úplný zánik knihy. Je na čase se na něj připravit? Domnívám se, že nikoliv a že všechny futuristické předpovědi o konci klasické knihy a její nahrazení knihou elektronickou vycházejí jednak z přílišného technologického optimismu, jednak z nepochopení podstaty věci.

Pro začátek si vyjasněme pojmy. Kniha je podle TDKIV „rukopisný, tištěný nebo jakýmkoliv způsobem rozmnožený dokument, který je graficky a knihařsky zpracovaný do tvaru svazku a tvoří myšlenkový a výtvarný celek“. Znamená to, že má cosi jako software (její obsah, to, co v ní stojí psáno) a hardware (to, na čem je to napsáno). Hardware knihy – papír, vazba a další fyzické charakteristiky, mj. i typická vůně – je něco, co je inherentní součástí artefaktu tohoto druhu a bez něhož kniha přestává být knihou. Můžeme pak ještě při změně hardwaru knihy např. do technologie čtečky ještě vůbec hovořit o knize? Není to příliš zjednodušující a zavádějící? Je elektronický text většího rozsahu automaticky elektronickou knihou? Není vlastně elektronická kniha protimluv, oxymorón, umělá květina, která si sice podržela svou funkci (informuje), ale nevoní (což platí pro knihu i květinu)?

Ještě jedno nedorozumění se pokusím objasnit. Digitální fotografie prý převálcovala fotografii klasickou, až na omezené profesionální použití. Co to však skutečně znamená? Digitální technologie bezesporu převládla při vzniku, exponování fotografií, lidé si však stále výsledky této činnosti nechávají tisknout a zakládají je do alb. Výsledek je tedy v porovnání s klasickou fotografií obdobný, i když je dosahováno nesporně kvalitnějších výstupů, což je dáno právě pokročilejší technologií. Stejně tak i proces přípravy knihy byl už totálně elektronizován – autoři dodávající skutečné rukopisy (rukou psané podklady) či strojopisy (vyšlé z psacího stroje) jsou výjimkou, digitalizován je i celý proces od redakčního zpracování přes grafický návrh knihy až po přípravu tiskových podkladů pro tiskárnu. Výstupem je ovšem opět klasický artefakt, jak ho známe už mnoho století.

Význam a rozšíření tzv. „elektronické knihy“ do budoucna jistě poroste. V nakladatelské branži může dojít např. k tomu, že primárně bude vydána elektronická kniha, jejíž klasická podoba vznikne až na základě požadavku čtenářů v rámci služby print on demand (čímž jaksi dojde materiál pro knihkupectví nejen typu Levné knihy). U některých (např. odborných) textů jistě podoby klasické knihy není vůbec potřeba, jiné však s ní jsou neodmyslitelně spojeny. Miloš Čermák sice nepatří k lidem, kteří si to myslí, ale i v budoucnosti se určitě najde spousta jiných čtenářů, pro něž kniha neztratí nic ze své výjimečnosti ani užitečnosti. A ani nic ze své vůně.

Co si o věci myslíte vy? Rádi přivítáme vaše názory v diskuzi.