Zimní semestr ročníku 2008/2009 jsem v rámci programu Erasmus strávila v Portugalsku, konkrétně v Portu. Faculdade de Letras, tj. Filozofická fakulta, nabízí jako jeden z kurzů i knihovnictví. Tento obor je aktuálně v relativně velké oblibě a snaží se na sebe i univerzitu připoutat více pozornosti jak potenciální studentů, tak i odborné knihovnické veřejnosti. Mezi jeho velké úspěchy patří například v loňském roce konané sympozium BOBCATSSS 2009.

Čtenářům bych ráda představila tři významné knihovny, které jsem v Portugalsku navštívila. Nejprve se budu věnovat knihovně Filozofické fakulty, tedy mé domovské univerzitní knihovně. Druhá bude šlechtická knihovna v Mafře z počátku 18. století. Na závěr jsem si nechala Národní knihovnu v Lisabonu. Rozdíly v lokacích těchto knihoven, době a účelu jejich vzniku, fondech a službách tak nabízejí určitou představu o knihovnách v Portugalsku všeobecně.

Portugalsko, které má rozlohu 92 345 čtverečních kilometrů a 10,7 milionů obyvatel (asi o 14 000 čtverečních kilometrů a 300 000 obyvatel více než Česká republika), je sice poměrně chudé, ale svému knihovnictví se výrazně věnuje. Velkým problémem Portugalska je totiž negramotnost. Téměř polovina obyvatel jen stěží dokáže číst a psát a knihovny se tak snaží intenzivně působit jako vzdělávací centra. Jedním z důvodů negramotnosti je i velké procento přistěhovalců, a to převážně z bývalých kolonií v Africe.

Porto

Universidade do Porto má pochopitelně více knihoven, zde se hovoří pouze o ústřední knihovně Filozofické fakulty. Jejím hlavním cílem je poskytování knihovních zdrojů potřebných pro výzkum a výuku. Snaží se o usnadnění přístupu k dokumentům, a to jak tradičním, tak elektronickým. Ústřední knihovna nabízí svým uživatelům otevřené prostory, svobodu přístupu, rozsáhlý volný výběr a tedy přímý kontakt s knihou jako tradičním objektem, ale také v podobě nových médií. Automatizace provozu umožnila vstup do nových oblastí a v nich přístup k různorodým informacím, které jsou dostupné prostřednictvím moderních informačních technologií. Dalším významným krokem knihovny byla investice do multimediálních zařízení. Knihovna se snaží shromažďovat, zpracovávat a případně vyrábět multimediální dokumenty, aby vznikl jejich co nejobsáhlejší fond. Chce tak umožnit studentům se zrakovým postižením stejný přístup k informacím, jako mají ostatní. Ve své ustavující listině má knihovna mimo jiné uvedeno: Snažíme se poskytovat co nejlepší služby všem studentům, obzvláště se pak věnujeme studentům s postižením.

V současné době obsahují fondy knihovny asi 280 000 svazků. Z toho je asi 105 000 svazků monografií, které byly získány nákupem, darem a výměnou a odrážejí oblasti výuky a výzkumu na Filozofické fakultě. Dále fond obsahuje 25 000 svazků časopisů. Knihovna uživatelům poskytuje přístup k referenčním databázím, databázím plných textů a k elektronickým časopisům.

Moderní, několikapatrová budova knihovny je velmi šikovně řešena a jednotlivá oddělení, čítárny a volný výběr jsou uspořádány tak, aby byl ke všemu snadný přístup a zároveň bylo vždy možné najít tichý kout vhodný pro studium. Většina Portugalců nemluví anglicky, a to včetně místních knihovnic, nicméně knihovnické oddělení bylo dobře vybaveno anglickou literaturou, a tak zde jazyková bariéra odpadla, což pro sebe považuji za největší přínos spolu s možností používání wifi zdarma.

[4]

Pohled na most, který spojuje Porto a Vila Nova de Gaia

Mafra

Národní palác a klášter v Mafře jsou postaveny v italském novoklasicistním slohu a svou velikostí a přepychovostí měly předčit i španělský Estoril. Král Juan V. (panoval 1706-1750) tento monumentální komplex slíbil vystavět, pokud mu jeho žena Marie Anna Rakouská dá potomky - což se po narození jejich dcery Barbory z Braganzy stalo. Jiná verze hovoří o tom, že projekt byl původně o mnoho méně ambiciózní a mělo jít pouze o františkánský klášter, kterým chtěl král dokázat církvi svou víru a zároveň se kát za své sexuální výstřelky.

Palác je vystavěn symetricky podle střední osy a zahrnuje baziliku, klášter a knihovnu.

Rokokovou knihovnu vystavěl Manuel Caetano de Sousa. Je 88 metrů dlouhá, 9,5 metrů široká a 13 metrů vysoká. Podlaha je krytá růžovým, šedým a bílým mramorem, regály z exotického dřeva dovezeného z Brazílie stojí podél stěn v přízemí a na balkoně. Knihovna obsahuje více než 35 000 svazků datovaných mezi 14. a 19. stoletím a můžeme zde nalézt i vzácná díla jako je první vydání “Os Lusíadas” z roku 1572 od slavného portugalského básníka Luíse de Camõese nebo „Auto da Barca do Inferno“ od Gila Vicenteho. Knihovna má tvar kříže. V jižní části se nachází náboženská literatura, v centru zakázané knihy, filozofie a anatomie a v severní části směrem ke vchodu můžeme objevit literaturu profánní, hlavně pak týkající se architektury, práva a hudby. Mezi místní zvláštnosti patří mimo jiné i to, že v prostoru knihovny žije několik netopýrů, kteří údajně hubí hmyz.

Mafru jsem navštívila, když jsem projížděla Portugalskem ve snaze seznámit se co nejvíce s jeho historií a kulturou. Ve skutečnosti jsem původně ani nevěděla, že v tomto okázalém paláci knihovna je, respektive nečekala jsem, že místní knihovna bude takto půvabná.

Knihovna je perfektně zrekonstruovaná, stejně tak regály a knihám je věnována velká péče. Součástí této péče je bohužel (ale z pochopitelných důvodů) zamezení přístupu návštěvníkům. Na galerii se nedá dostat vůbec a spodní část má provazy ohraničen jen malý prostor, který je přístupný.

[5]

Knihovna v Mafře je nejkrásnější novoklasicistní knihovnou v Portugalsku

[6]

Dřevo na regály bylo dovezeno až z Brazílie

Lisabon

Národní knihovnu jsem navštívila jen zběžně při výletu do Lisabonu. Ukázalo se, že bez průkazu čtenáře není možné si knihovnu prohlédnout, ale když jsem zaměstnancům vysvětlila důvod své přítomnosti, velice ochotně mi sehnali anglicky mluvící průvodkyni, která mi část prostor ukázala.

Základním posláním Národní knihovny založené v roce 1796 je pochopitelně budovat, zprostředkovávat a udržovat fondy národní literatury. Snaží se kombinovat rozsáhlé historické dědictví Portugalska s moderními přístupy včetně digitalizace, aby se tak co největší část sbírek mohla dostat nejen k vědeckým pracovníkům, ale také mezi širokou veřejnost. Funguje jako národní bibliografická agentura odpovědná za přidělování ISSN, ISMN a CIP, registraci a šíření portugalské bibliografie a koordinaci a řízení PORBASE - Národní bibliografické databáze.

Fondy se rozšiřují především pomocí povinného výtisku, ale také nákupy a dary a jsou zaměřeny primárně na portugalskou literaturu. Mezi hlavní služby patří možnost volného výběru, referenční služby, bibliografické informační služby, meziknihovní výpůjčky a kopírovací služby (kopírování, skenování mikrofilmů, duplikace mikrofilmů). V reprezentačních prostorách se pravidelně konají výstavy přitahující pozornost široké veřejnosti. Všeobecný fond obsahuje více než tři miliony jednotek, převážně portugalské literatury od 16. století. Byl vytvořen ze sbírek knihovny Královského úřadu pro cenzuru, který byl zrušen v roce 1834. Systematicky pokrývá všechny publikace vydané v Portugalsku od roku 1931 až po současnost, včetně akademických prací portugalských univerzit, jejichž shromažďování je povinné od roku 1986. Obsahuje také 50 000 titulů portugalských časopisů a 240 zahraničních.

Další významný fond označovaný jako „vyhrazené dokumenty“ obsahuje díla s velkou hodnotou. V současné době ho tvoří šest sbírek rukopisů; zahrnuje knihovnu dokumentů a archivů různých typů, druhů a původu od 12. století. Fond vzácných tisků je rozdělen na prvotisky (do roku 1500) a ostatní vzácné tisky. Historický archiv obsahuje záznamy z různých zdrojů, kterým dominují osobní a rodinné sbírky s dokumenty od 11. století. Knihovna se také zaměřuje na soudobou portugalskou kulturu a má ve své péči pozůstalosti významných osobností, např. Fernanda Pessoa.

[7]

Národní knihovna v Lisabonu je situována u jedné z hlavních dopravních tepen města

[8]

Budova Národní knihovny v Lisabonu neuchvátí svou architekturou, ale velmi dobře slouží praktickým potřebám