Nejen o vodě

Můžeme se dohadovat, zda vůbec a do jaké míry se mění zemské klima, jestli je člověk za tento proces zodpovědný, nebo je pouhou obětí přírodních zákonitostí. Nicméně nelze opominout, že k přírodním katastrofám dochází častěji a nezřídka při nich vezmou za své kulturní poklady. Zkázu však přidávají v nemalé míře také havárie: selhání lidského faktoru, nepozornost, technické závady...

Preservation and Conservation (PAC), jedna ze šesti základních programových sekcí IFLA (Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí) věnovaná ochraně a uchování dokumentů, se rozhodla uspořádat v letech 2009-2010 cyklus čtyř tematicky provázaných odborných shromáždění [4]. Konference s mezinárodní účastí jsou věnovány problematice ohrožení kulturního dědictví účinky přírodních živlů: vzduchu [5], vody [6], země a ohně.

Vichřice, záplavy, zemětřesení a požáry prokazují svoji ničivou sílu a připomínají nám důležitost krizového plánování. Upozorňují nás, jak nutná jsou dostatečná opatření proti následkům případných katastrof. Živelní pohromy mohou udeřit nepředvídatelně. Dokážeme však minimalizovat jejich ničivé důsledky včasnou prevencí, používat nové metody v krizových opatřeních, nasadit špičkové technologie – i „obyčejné“ lidské zaujetí pro věc, bez kterého jsou veškeré snahy neúspěšné.

Cyklus sekce PAC zahájila v březnové Paříži Francouzská národní knihovna: setkání bylo zaměřeno na problematiku negativních účinků vzduchu, včetně otázek mikroklimatu depozitářů apod. Druhá z konferencí, zasvěcená problematice škod způsobených vodním živlem na knihovních, archivních a muzejních sbírkách, prevenci ohrožení i nápravě devastací, se symbolicky uskutečnila v Praze, kterou v roce 2002 postihla ničivá povodeň. Shodou okolností se nakonec jednalo právě v prostorách Českého svazu vědeckotechnických společností na Novotného lávce [7] poblíž Klementina – v místech, která byla během záplav zasažena a poničena.

Jak se chystá konference

Národní knihovna ČR, na kterou se s žádostí o uspořádání této konference obrátila ředitelka IFLA-PAC, Christiane Barylová, přípravy tak důležité akce nepodcenila. Protože na odstraňování povodňových škod i na výzkumu prevence živelních ohrožení se význačnou měrou podílel Národní archiv ČR, požádali ho organizátoři z NK ČR o spoluúčast. Velkou podporu, zejména finanční, získal organizační tým z Ministerstva kultury ČR. Bylo tak možno zajistit volný vstup na jednání bez účastnických poplatků a zajistit tlumočení anglicky přednášených příspěvků, kterých byla v programu většina.

Pražská konference se měla zabývat následujícími subtématy:

• Připravenost pro krizové situace na úrovni jednotlivých institucí, místní a centrální administrativy a rovněž jejich vzájemná spolupráce.
• Ošetření poškozených objektů: sušení, čištění, dezinfekce, uložení.
• Ošetření vodou poškozených staveb: vysoušení, úklid, dezinfekce.
• Poučení z minulých zkušeností: mezinárodní spolupráce, vytvoření krizových center a mezinárodních jednotek, schopných rychlého zásahu v případě ohrožení.

Díky odbornému kreditu a kontaktům kolegů z restaurátorského oddělení NK ČR (Jurek Stankiewicz) a oddělení péče o fyzický stav archiválií NA ČR (Dr. Ing. Michal Ďurovič) se podařilo shromáždit reprezentativní a inspirativní příspěvky – a také přilákat do Prahy téměř dvě stovky účastníků, mezi nimiž byli zástupci národních knihoven, univerzit i specializovaných pracovišť z řady států (mj. z Nepálu, Maroka nebo Ghany).

Nenaplnila se ani obava, že tuzemské instituce neprojeví dostatečný zájem: nakonec bylo nutno přihlášky z kapacitních důvodů odmítat.

Možná bude znít přízemně a tak trochu mimo téma, když zmíním vlídné počasí posledních říjnových dní, ale Praha se zlatými listy v něm byla lákavě krásná (přesto účastníci věrně sledovali konferenční program). Vydařily se i pečlivě připravené doprovodné akce, včetně závěrečné prohlídky pracoviště firmy Belfor v Jirnech (vysoušení pro archivy) a víceúčelové vakuové komory v centrálním depozitáři NK ČR v Hostivaři (vysoušení pro knihovny a muzea).

Program: odpověď na (skoro) každou otázku

V roce 2002 a 2003 v České republice proběhlo několik odborných setkání týkajících se problematiky škod způsobených vodou či jiným živlem a povodňového ohrožení. Rovněž na nich vystoupili zahraniční hosté se zasvěcenými příspěvky, ale soubor přednášek, které zazněly na pražské konferenci IFLA-PAC [8], tvořil velmi přínosný informační komplex, jaký u nás dosud nebyl v této formě předložen.

NK ČR vydá DVD s texty příspěvků, s názvy a synopsemi se můžete seznámit na stránkách konference.

Dovolím si jen několik subjektivních postřehů. Ačkoliv některé příspěvky, které se týkaly připravenosti na vodní pohromu, působily z hlediska povodňových zkušeností v České republice maličko idealisticky a optimisticky, je smutnou skutečností, že řada zdejších kulturních institucí otázku evakuačního plánu a prevence silně podceňuje. Určitě se můžeme pochlubit dobrou organizací v případě, když vodní živel udeří, vypracovali jsme i technologické postupy, které dovolí rychle, efektivně a bezpečně vysušit vodou postižené sbírkové předměty. Nicméně nové metody se objevují i v zahraničí (diskuze specialistů se v naší konferenci vyskytovaly příjemně často).

Obecně užitečné byly i přednášky, které se týkaly staveb nebo dezinfekčních postupů. Snad nejdojemnější však byl příspěvek paní Hannah Singerové z vídeňské Albertiny. Mnozí si možná povšimli, že grafické sbírky v depozitáři této věhlasné galerie se při povodních v červnu 2009 navzdory sofistikovaným technickým opatřením ocitly v ohrožení a ani pohotová evakuace nezabránila zaplavení části fondu vodou (viz reportáž dostupná na serveru ČT24 [9]). Náročné sušení pak probíhalo klasickým způsobem, jen pod účinky volného proudění vzduchu, a za přičinění obětavých zaměstnanců Albertiny.

Vědeckeotechnické výdobytky představují obrovskou pomoc, dobrá organizace preventivních opatření a záchranných prací znamená základ; nakonec však boj o uchování a záchranu kulturního odkazu stejně vyhrávají lidé, jejich předvídavost, důmysl a obětavost. Ve světle posledních tuzemských případů poškození dokumentů vodou si jen říkám, jestli všechno to úsilí není někdy vynakládáno zbytečně; vždyť stačilo tak málo a nemuselo k žádné devastaci vodním živlem dojít...