Jak asi všichni tušíte, letošní největší stěhovací akcí v knihovnictví se stal přesun Státní (nyní již Národní) technické knihovny – ta tímto učinila výrazný skok směrem do historie, a tím způsobila opravdovou revoluci v informačních službách [4]. Nevěříte? Skutečně tomu tak je – zatímco klementinský areál, kde knihovna ještě část letošního roku sídlila, začal vznikat až v 16. století [5], místo, kde knihovna sídlí nyní, se může pochlubit mnohem starší historií – je totiž na místě legendární Kopčemovy vesnice!

Ta je dnes poněkud modernější než v dávných dobách lovců mamutů, ale jak už to tak bývá, nic není dokonalé. Vezměme si například takové výtahy.

Ty jsou dokonce možná úplně tou nejzajímavější technologií v nové budově knihovny – vykazují totiž i jisté lidské rysy. Žijí si vlastním životem, nepostrádají sklon k humoru, fantazírování a lenosti. V současné době probíhá odvykací kůra, která má zajistit potlačení osobnosti výtahů; prozatím se úspěšně podařilo výtahy odnaučit vrzat dveřmi.

Mezi přetrvávající osobnostní vady výtahů patří:

1. Nezdvořilost - výtah málokdy pozdraví, a když už ho to napadne, tak je to uprostřed jízdy. V tomto směru lze pouze konstatovat, že výtahy si měly dávno nastudovat Novou velkou knihu etikety Ladislava Špačka [6] (nebo přinejmenším Velkou knihu etikety [7] téhož autora). Pak by se jistě podobných prohřešků proti správnému chování nedopouštěly. Na jejich obranu lze snad jedině říci, že knihovna tuto zásadní publikaci věnovanou etiketě nemá zařazenu ve svém fondu; předpokládáme však, že tento nedostatek bude brzy odstraněn.
2. Lenost - výtah se po notné chvíli od přivolání dostaví, otevře dveře, načež prohlásí, že je přeložen, a žádá, aby poslední osoba vystoupila. Drobný problém je v tom, že ve výtahu žádná osoba není. Je tedy více než pravděpodobné, že spolu s knihami a knihovníky se z Klementina do dejvické budovy přestěhovali i duchové jezuitů.
3. Neomezená fantazie – s oblibou hlásí, že právě jedou do 14. patra. Asi tam mají svou „zašívárnu“. Nebo naopak vozí čtenáře až do skutečného informačního nebe? (Doba chození do nebe po schodišti [8] je již, jak se zdá, definitivně za námi – pokrok nezastavíte).