Vážení čtenáři,

to, co se nabízí na každém rohu, je bezcenné. Čeho je všude mnoho ve všech podobách, tomu nevěnujeme pozornost. Co je však jedinečné, k tomu se upíná pozornost mnohých. Jedinečnost, cena a smysl jsou ale záležitostí hodnot, pro které neexistuje univerzální etalon. Jak ostatně pravil chalífa Umar ibn al-Chattáb v roce 642 při ničení Alexandrijské knihovny: „Jestliže se tyto knihy Řeků shodují s knihou boží [tj. Koránem], jsou zbytečné a není třeba je uchovávat; neshodují-li se však s knihou boží, jsou škodlivé a musí být zničeny.“ Svazky jedinečné knihovny antického starověku pak prý byly spáleny v lázních.

Tato 1367 let stará událost nabývá nečekané aktuálnosti v době, kdy Evropou obchází strašák islamizace. Rychlé pomuslimštění starého kontinentu se však zdá být spíše křesťanskou propagandou [4] než čímkoliv jiným, proto nám snad ještě zbyl nějaký čas pro rozvíjení výjimečných hodnot, které evropská společnost za staletí své existence vybudovala.

Alexandrijská knihovna sice zmizela v plamenech, jiné knihovny se však mají čile k světu a schraňují fondy ještě výjimečnější než jejich starodávná předchůdkyně. V aktuálním čísle Ikara se mj. můžete seznámit s dvěma takovými institucemi: knihovnou Libri prohibiti [5], která buduje středoevropsky (v jistém smyslu ale světově) významnou sbírku nejen české samizdatové a exilové literatury, a knihovnou Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd ČR [6], která sice není tak jedinečná jako prve jmenovaná, jejíž cenné fondy i příjemné prostředí však potěší všechny odborné zájemce o dějiny tónů a zpěvu.

Výjimečný fond je základ, ovšem pokud s ním nejsou provázány moderní a funkční, technologickým možnostem doby odpovídající služby, jedna noha schází. To si uvědomili v pražském Francouzském institutu [7], kde ve zdejší mediatéce rozjeli unikátní, v českém prostředí prozatím jedinečnou službu digitálních výpůjček, nazvanou Bibliomédias. Jestli by české knihovny v oblasti zpřístupňování dokumentů měly následovat nějaký směr, tak je to právě tato služba Francouzského institutu, která může být tou hlavní inspirací.

Mít úžasné fondy a služby je skvělé, ale ještě tu do třetice něco chybí. Lidé! A lidé (mezi něž knihovníci a informační pracovníci také patří, i když někteří o tom pochybují) se rádi setkávají. Ze zpráv, které z těchto setkání přináší prosincový Ikaros, bychom rádi upozornili zejména na konferenci Infokon 2009 [8], jež se už potřetí stala jedinečným inspirativním setkáním brněnských, opavských a pražských studentů oboru a dalších odborníků. Jako přímý účastník této akce mohu s plnou odpovědností prohlásit, že písemná zpráva o konferenci Infokon je už pouhým vzdáleným odleskem dějů, atmosféry a inspirativního jiskření, které celou akci provázelo. O tom se ostatně budete moci přesvědčit zase za rok, pokud se zařadíte mezi aktivní účastníky setkání.

Nyní je však před námi konec roku, spojený jednak s hektickým uzavíráním grantových projektů, jednak s časem vánočním a silvestrovským. K tomu poslednímu Ikaros jako obvykle v polovině prosince přispěje svým rozverným 13. číslem, proto se ještě letos definitivně loučit nebudeme.

V každém případě platí: Buďte výjimeční!