Úvodní slovo Kláry Smolíkové ze Střední školy obchodu, služeb a řemesel, Tábor

Už před časem jsme zařadili mezi učivo středoškolských studentů knihovnictví téma mediální komunikace. Teoretická část je vždy přijímaná s velkým zájmem. Výuku o zákrutech masových médií, metodách mediální manipulace, propagace pomocí nových metod, jakými jsou product placement, viral či guerilla marketing, o jednotlivých druzích reklamy nebo merchandisingu přijímají studenti se zájmem. Aktivně se také zapojují do dobrodružného pátrání po zajímavých zahraničních kampaních na podporu čtenářství či knihoven.

Na lámání chleba přijde vždy ve chvíli, kdy jim nabídneme, ať si sami vyzkouší, jaké je to přejít do produktivní polohy. Promluvit v rozhlasovém studiu, napsat tiskovou zprávu, sestavit časopis, natočit videoklip na podporu čtení, spravovat webový portál [8] se už s pečlivým nasloucháním skandální rozhlasové adaptace Války světů nedá srovnávat. Nemusíte být nutně geniální jako Orson Welles, rozhodně však musíte odhodit ostych a zabojovat. Ne všechno se povede, ale každá taková zkušenost je nejen pro budoucího knihovníka a informačního pracovníka k nezaplacení.

Ve stejné době, kdy mezi sebou soutěžilo dvanáct titulů o vítězství v anketě Kniha mého srdce, svedli sami se sebou souboj i studenti druhého ročníku. Nabídka Městské knihovny Tábor [9], aby se převlékli za knihy a v poslední den hlasování oslovovali kolemjdoucí v ulicích Tábora, zněla stejně lákavě jako šíleně. Den D začal kalným ránem a v některých z dvanácti statečných by se krve nedořezal. Přečtěte si článek Venduly Vránové a Sandry Lastomirské a prohlédněte si fotografie, ať se dozvíte, jak knižní happening dopadl.

Úvodní slovo Dany Denišové a Aleny Otrubové z Městské knihovny Tábor

Městská knihovna Tábor se stejně jako řada jiných knihoven zapojila aktivně do propagace celonárodní ankety České televize Kniha mého srdce – vždyť i táborská knihovna je institucionálním členem Svazu knihovníků a informačních pracovníků, který byl jedním z nejvýznamnějších partnerů hlavního pořadatele akce.

Od prvního nominačního kola, zahájeného v dubnu, až do posledních dnů hlasování v září probíhaly v Městské knihovně Tábor obvyklé formy popularizace hlasování – nástěnky, výstavky, propagace prostřednictvím regionálního tisku atd. Pro vyvrcholení celé kampaně jsme v knihovně vymýšleli nějakou neobvyklou akci – a volba nakonec padla na „oživlé knihy“.

Ke spolupráci jsme získali studenty druhého ročníku SOŠ obchodu, služeb a řemesel – obor Knihovnické a informační systémy a služby. Ti, protože jsou pro každý bláznivý nápad, si oblékli námi vyrobené knihy (z kartonů získaných díky laskavosti jedné prodejny nábytku). Kartony ve tvaru knihy jsme polepili známými citáty z nominovaných knih a barevnými obálkami různých vydání.

Takže ve středu 30. září mezi 14. a 16. hodinou jste mohli potkat dvanáct studentů alias knih na hlavní táborské třídě (od Babičky přes Alchymistu a Švejka po Děti z Bullerbynu a Malého prince, upíry a kouzelníky nevyjímaje). Bezmála 500 hlasů za necelé dvě hodiny – to není podle našeho mínění špatný výsledek; jak vidí celou akci studenti, kteří knihy představovali, si přečtete v následujících řádcích.

Jak jsme se převlékli za knížky (text studentek 2. ročníku Sandry Lastomirské a Venduly Vránové)

Zatímco v sobotu 17. října Česká televize odvysílala slavnostní vyhlášení Kniha mého srdce, obyvatelé Tábora budou vzpomínat na středu 30. září, kdy je v ulicích města čekalo neobvyklé setkání s knihou. O středeční půlnoci totiž padlo rozhodnutí, která z dvanácti knih tzv. TOP 12 bude tou vítěznou. Jak tedy na poslední chvíli oslovit čtenáře, kteří ani nevěděli, že pořad existuje, a nemohli proto pro tu svou knihu hlasovat? Nebyli bychom to MY, knihovničtí studenti, kdybychom nepřijali výzvu Městské knihovny Tábor a hlasování nechali napospas osudu.

A tak nás dvanáct statečných studentů druhého ročníku vyšlo do ulic vyzbrojeno kartonovým brněním, které představovalo jednotlivé tituly od Harryho Pottera po Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové, a hlasovacími lístky. S šarmem a bystrostí knihovníkům vlastní jsme chytali do svých čtenářských sítí obyvatele Tábora a nabízeli jim poslední možnost vybrat Knihu mého srdce. Kdo hlasoval, dostal na památku záložku s naší TOP 12.

Od rána bylo zataženo a poprchávalo, ale ani počasí nedokázalo snížit naše odhodlání. Když jsme - netušíc, co všechno bude tato akce obnášet - přišli do knihovny, ujaly se nás milé paní knihovnice a doslova nás opásaly velkými kartonovými knihami. Většině z nás seděly tak akorát, ale zrovna já, prcek, jsem dostala tu největší. Tak jsem si svůj slušivý titul Dětí z Bulerbynu vyměnila se svým vysokým kolegou Honzou Böhmem, kterému původně naopak připadl nejmenší karton s Alchymistou.

Po obchůzce po knihovně a lovení našich “pokusných“ hlasujících v jejích prostorách jsme se vydali do městských ulic s cílem nasbírat co nejvíce hlasů. I počasí se udobřilo a slunce svítilo stejně žhavě, jako se rozhořela naše srdce v naději na úspěšný lov. Středeční rušné odpoledne happeningu přálo, a tak jsme neměli ani chvilinku odpočinku. Zastavovali jsme procházející seniory, děti před školou, teenagery, prodavačky v obchodech, zaneprázdněné policisty a nevědomky i cizince. Mnozí z nich se s ochotou do hlasování zapojili. Aktivní Radka se nedala odradit ani odpovědí, že oslovení chvátají. Rozběhla se za nimi, klopýtavši v neforemném kostýmu, a domáhala se jejich hlasu. Když lidé viděli, že „dotěrné“ knize stejně neuniknou, pokus o útěk vzdali a svým hlasem nám přispěli.

Našel se ovšem i starý pán, který s velkým přesvědčením a zapálením pronesl: „Já hlasovat nebudu, Paroubek stejně nevyhraje.“ Jednu z našich „knížek“ tahle odpovědět tak zaskočila, že nestačila zareagovat, starý pán mezitím utekl a my měli o hlas míň. Ale byli tu i tací, kupodivu starší a běžně vypadající lidé, kteří neměli ani kousek studu a prohlašovali se za bezdomovce, kteří neumí číst a hlasovat nebudou.

Všehovšudy jsme nasbírali 482 hlasů, se kterými jsme se po téměř dvouhodinové práci vraceli do knihovny. Tam jsme se z 12 oživlých knih proměnili zpět na 12 studentů knihovnictví. Paní Mgr. Alena Otrubová, ředitelka knihovny, nás za naší pilnou práci odměnila dortem, na kterém jsme si všichni po dni plném běhání a přemlouvání spokojeně pochutnávali.

[10]

V dětském oddělení Městské knihovny Tábor se naši studenti ještě cítili poměrně bezpečně, neboť zde pravidelně pomáhají pořádat různé akce pro dětské čtenáře.

[11]

Po posledních úpravách a zkušebních hlasováních v prostorách knihovny se všech dvanáct studentů vyhrnulo před táborskou knihovnu.

[12]

Pánové zabrali místo na hlavní táborské tepně a rozvinuli rojnici. Zleva Honza Böhm, Martin Zajíc a Jakub Adam, v popředí Hynek Šibal – rozhodně nevypadali, že bude snadné je odbýt.

[13]

Jakub Adam propagoval Egypťana Sinuheta od Mika Waltariho a soustředěný výraz oslovené dámy zračí, že ji s takovým titulem nezaskočil.

[14]

Knihy mohou posloužit i jako účinná barikáda. Pánská část knižní dvanáctky se snažila zadržet a k hlasování přimět každou mladou čtenářku, která se ocitla v jejich blízkosti.

[15]

Silné trio – Karolína Moravcová, Monika Vodičková a Martina Petrášková – si vykračuje podobně jistě jako Rychlé šípy, které má na ceduli Martina.

[16]

Stejná trojice tentokrát v akci. Knihovnice, které byly v ulicích nablízku pro případ jakýchkoli potíží, byly nakonec rády, když s akceschopnými studenty udržely krok.

[17]

Rodinka v obležení Venduly Vránové a Sandry Lastomirské. Všimněte si, že pro oslovené Táboráky zřejmě anketa byla i přes prvotní nedůvěru příjemným zpestřením středečního odpoledne.

[18]

Když se studenti osmělili, už je nic nezastavilo. Ani uniforma nikoho neuchránila před hlasováním v anketě Kniha mého srdce. Kdo ví – třeba zrovna táborští strážníci dali svůj hlas vítěznému Saturninovi!

Fotografie PhDr. Daniely Novotné a z archivu Městské knihovny Tábor