Když jsme letos poněkud opožděně, 8. července, zahajovali už 6. ročník letní soutěže časopisu Ikaros, byli jsme velmi zvědavi na její průběh, na počet účastníků, na zpětnou vazbu od soutěžících. Po loňském velmi atraktivním tématu (erotická literatura) jsme se snažili najít náplň soutěže, která zaujme a přitáhne pozornost stávajících i nových zájemců o „léto kořeněné přemýšlením“, jak prázdninové virtuální klání označila jedna ze soutěžících. Podle účasti (106 soutěžících – o jednoho méně než loni) i reakcí se zdá, že se to podařilo a my nyní proto můžeme vyhlásit vítěze soutěže, kteří uspěli ve velmi tvrdé konkurenci.

Výherci a ceny

Vítězné vavříny získaly tři soutěžící, všechny se shodným počtem 46 bodů (o výsledném pořadí tedy rozhodoval celkový čas přijetí odpovědí):

1. místo obsadila Markéta Opálková z Horšovského Týna, která získává publikaci Miroslava Hrdličky Zpátky do Evropy : turistický zeměpis.

2. místo si vybojovala Helena Bartáková z Prahy, která za svou rychlejší kolegyní zaostala přibližně o 14 dnů a která si na své výlety po České republice bude moci přibrat průvodce po národních parcích a CHKO (Josef Rubín a kol.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti), památných stromech (Jan Němec a kol.: Památné stromy Čech, Moravy a Slezska) a pramenech řek (Zdeněk Novák: Prameny řek : prameny, prameniště a horní toky).

3. místo získala Hana Krejzlíková z Prahy, která byla pomalejší o dalších 14 dnů a která se bude moci vypravit na poutní místa naší republiky s dostatečnou informační podporou v podobě dvojice publikací od Ireny Dibelkové (Poutní místa v Čechách a Poutní místa na Moravě a ve Slezsku).

Soutěž však není určena pouze pro ty nejvýkonnější, ale i pro ty, kdo se rádi baví a dozvídají něco nového, byť v mírnějším tempu. Z nich jsme vylosovali tyto soutěžící (podmínkou byly alespoň tři správné odpovědi):

E. Kryškovou, ke které míří průvodce českým podzemím (Jaroslav Hromas a kol.: Podzemí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku).

Naďu Rollovou z Brandýsku, která bude moci poznat řadu míst přívětivých pro tuzemská i exotická zvířata (Irena Dibelková: Zvířata : zoologické zahrady, obří akvária, obory, sokolníci, záchranné stanice, města, hřebčín, hrady a zámky).

Šárku Vondrákovou z Jihlavy, která získává průvodce po lidových stavbách našich předků (Marcela Nováková: Skanzeny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku).

Všichni výherci také ještě obdrží bonus v podobě knihy Charlesa Listera Od podpatku ke špičce. Všechny ceny věnovalo nakladatelství Olympia, které se letos laskavě ujalo sponzorství soutěže. Svým dílem už poněkolikáté přispěl i tester otázek Ivo Brožek, který rovněž od nakladatelství Olympia získává malou pozornost, od nás samozřejmě doprovázenou mnohými díky za zkvalitnění otázek.

Všem vítězům i vylosovaným co nejsrdečněji gratulujeme a pro ty ostatní máme příznivou zprávu: za rok svůj um a štěstí můžete vyzkoušet opět. Věříme však, že vyhrát je slastné, ale ještě slastnější je radost z objevování, z nápadu, z překonání sama sebe.

Průběh soutěže

Jak náročné byly jednotlivé otázky? Kolik soutěžících v nich uspělo, jaké byly nesprávné odpovědi a jaké byly komentáře soutěžících? To vše se dozvíte v následujících odstavcích. Úplná zadání otázek včetně správných řešení najdete na samostatné stránce [4], zvlášť je zpřístupněn soubor s otázkami bez správných odpovědí [5].

1. otázka nečinila problémy a správné datum odjezdu H+Z na jejich první výpravu zaslali až na jednoho soutěžícího všichni. Onoho chybující účastníka asi zmátlo společné vystavení 1. a 2. otázky a jeho odpověď (2. dubna 1598) se tak zřejmě týkala Kryštofa Haranta.
(Počet odpovědí: 79, z toho správných: 78.)

Se 2. otázkou si také většina soutěžících poradila bez zaváhání, i když několik chybných odpovědí se přece jen objevilo. Z nich nejpozoruhodnější byla varianta Cejlon, kterou předem vylučovalo už zadání otázky, ve kterém se mluvilo o středomořském ostrově. Poměrně dost soutěžících se vyhnulo současnému názvu ostrova (Kréta) a zaslali jeho historické jméno (Kandie, resp. Candia), což jsme však vzhledem k tomu, že otázka v tomto směru nezahrnovala žádná omezení, uznávali.
(Počet odpovědí: 79, z toho správných: 74.)

Ve 3. otázce řada soutěžících překvapivě bojovala s Čapkovými Italskými listy a Werichovými Italskými prázdninami, přestože oba texty podle nás patří mezi první, které člověka napadnou při spojení „Itálie a cestopisy“. Zřejmě tomu tak úplně není. Naopak Polákovu Cestu do Itálie odhalili všichni, ačkoli případné váhání jsme očekávali právě v tomto případě. Na Čapkově a Werichově místě se ocitla pozoruhodná společnost – Josef Kořenský, Jaroslav Karásek, Karel Zákoucký, Miroslav Horníček, Zdeněk Hojda, Antonín Benjamin Svojsík, Josef Hora, Jan Zahradníček a dokonce Jiří z Poděbrad (!). Někteří zjevně nevyhovují z hlediska časového (Miroslav Horníček, Jiří z Poděbrad), jiní vůbec v Itálii nebyli (Jan Zahradníček), ostatní tam třeba byli (např. Josef Kořenský), ale nezanechali nám ze své cesty samostatný cestopis věnovaný Itálii. Neuznali jsme proto žádné alternativní řešení.
(Počet odpovědí: 75, z toho správných: 53, částečně správných: 21.)

4. otázku shledávali soutěžící ve srovnání s předchozí tak jednoduchou, že v ní hledali nějaký zádrhel („Zdá se mi to nějaké jednoduché... hledám za tím nějaký háček a nic nenacházím“; „tentokrát se mi to zdá podezřele snadné, tak snad z toho nebude ostuda“) – jediným problémem se tak pro dvojici soutěžících stala formulace otázky, která požadovala název státu (Japonsko), nikoliv ostrova (Honšú). Jeden soutěžící pak skončil úplně jinde (Jáva).
(Počet odpovědí: 78, z toho správných: 75.)

K 5. otázce došlo o něco méně odpovědí než na předchozí čtyři, nezdálo se ale, že by s ní soutěžící výrazněji zápasili (dostalo se nám naopak hodnocení, že jde o „moc pěknou otázku“). Chyby byly z poloviny způsobeny nepozorností, když nám místo jména autora došel (správný) název cestopisu, zbytek padl na vrub nesprávné identifikaci pozměněných titulů. V jednotlivých názvech byly tyto nesrovnalosti: Zpráva => Deník, Hodopoericon => Hodoeporicon, do města Janova => do Benátek, von Wien => von Prag.
(Počet odpovědí: 62, z toho správných: 50.)

V 6. otázce šlo o to, přiřadit jednotlivým cestovatelům takové dopravní prostředky, které pro ně byly typické. Jan Welzl jistě jel někdy vlakem a Čeněk Paclt lodí, z dané konstelace však vyplývalo jediné správné řešení. K tomu dospěly tři čtvrtiny soutěžících, zbývající nejčastěji posadili Welzla na koně nebo do vlaku a Paclta do škuneru, i když objevovaly se i jiné kombinace.
(Počet odpovědí: 59, z toho správných: 44, částečně správných: 15.)

Na 7. otázku reagovalo opět o něco méně soutěžících, nikdo se však nenechal zmást malým cimrmanovským žertíkem, na který někteří zřejmě přišli až po delším usilovném pátrání a přemýšlení. Zadání bylo „poněkud rafinované“, jak podotkla jedna soutěžící, a nebýt slovíčka „údajně“ (a zřejmě i časového určení – „před sto lety“), řešení by bylo nesporně mnohem obtížnější. Chtěli jsme však spíše pobavit než potrápit a zdá se, že se nám to povedlo dokonale. Jedna soutěžící se totiž přiznala: „To jste mě dostali. Nejdřív jsem začala důvěřivě pátrat v encyklopediích, co se stalo v roce 1909. Teprve před chvílí mně to došlo... Myslím, že se budu smát ještě ze spaní a příště vám snad neskočím na špek.“
(Počet odpovědí: 44, z toho správných: 44.)

8. otázka určitě nebyla tak jednoduchá, jak na první pohled vypadala (soutěžícími byla hodnocena např. jako „opravdu zapeklitá“ či „těžká“). Na webu se kupodivu nedá dohledat kompletní přehled (afrických) zemí, kterými H+Z projeli, soutěžící tak při řešení otázky museli zapojit i další zdroje. Situace byla navíc ztížená tím, že od dob H+Z řada afrických zemí získala nezávislost a s ní často i nové jméno (v otázce byly uvedeny současné názvy států). Někteří soutěžící postupovali vylučovací metodou, jiní sáhli i po originálním cestopisu Afrika snů a skutečnosti. Zvláště nás těší, že pomocí této otázky jsme některé soutěžící dokonce inspirovali k četbě tohoto dodnes poutavého díla – např. jedna soutěžící nám napsala: „Tato otázka mě vyprovokovala k tomu, že jsem si v antikvariátě zakoupila všechny 3 díly Afriky snů a skutečnosti a taky si je přečtu!“ Celkem zaváhala pětina soutěžících, mezi nejčastějšími chybnými odpověďmi se objevovaly Eritrea a Lesotho.
(Počet odpovědí: 46, z toho správných: 37.)

K předposlední otázce ještě malá poznámka: původně jsme měli připraveno jiné zadání, které znělo takto:

„Cestovatelé musí mít dobrou jazykovou výbavu a orientaci v mapě. Víte, kam vás zavede níže uvedený popis? Vaše cesta začíná v Praze. Odtud se dejte na stramlán a zastavte se až u moře. Nasedněte na loď a popojeďte o deset stupňů zeměpisné délky na stramlán a o dvacet stupňů zeměpisné šířky na kvarnát, dokud nenarazíte na pevninu. Odtud pokračujte po souši na trymbult tak dlouho, dokud napříč nepřejdete celý kontinent. To budete právě ve státu, jehož zejdekní a z větší části i trymbultní hranici tvoří dvě různá moře. Plujte tím prvním mořem na stramlánostramlánozejdek až k prvnímu samostatnému státu. Jeho jméno má pět písmen a je vaším cílem. Pokud jste se neztratili, získali jste osm bodů.“

Velmi záhy po jeho zveřejnění jsme však zjistili, že otázka i správná odpověď je vystavena na blogu jednoho z účastníků soutěže. S takovým porušením nepsaných pravidel fair play jsme se za celou dobu pořádání letních soutěží Ikara ještě nesetkali a rozhodli jsme se jej řešit vystavením náhradní otázky. Tato zkušenost nás také dovedla k tomu, že pro příští rok plánujeme změny v pravidlech soutěže.

Poslední (9.) otázku jsme koncipovali jako hravou, při které nestačí pouze umět dobře vyhledávat, ale u které je nezbytná i jistá dávka fantazie a představivosti. Ta jednotlivým soutěžícím nescházela a pomocí volných asociací je někdy dovedla k odpovědím, které sice s ohledem na povahu a zadání otázky nebyly vyloženě chybné, ale které nebyly v souladu s řešením autorským. Než abychom rozhodovali, které možnosti ještě jsou a které už nejsou přijatelné, rozhodli jsme se uznávat jen autorské řešení, což je volba vůči všem soutěžícím nejspravedlivější. Striktně jsme také trvali na zadání, které vyžadovalo dodání dat úmrtí, nikoliv jmen – takže soutěžící, kteří poslali jen – byť správná – jména osobností, zůstali v této otázce na nule. Bylo jich poměrně dost, skoro 40 %. Naopak ti, kteří odpověděli zcela správně, byli ve výrazné menšině čtyř soutěžících.

Ze zadání otázky vyplývaly tyto podmínky:

• všech deset cestovatelů je po smrti
• malé obrázky znamenají jméno v podobě zdrobněliny
• jeden z obrázků reprezentuje dva bratry
• při řešení je nějakým způsobem využita němčina, předznamenaná nenápadnou koncovou nápovědou v podobě větičky „Das ist alles“.

Na princip, kterým jsou do obrázků klíčována jména cestovatelů, už museli přijít soutěžící sami. Nešlo o nic složitého – označení vyobrazeného objektu bylo přímo jménem dotyčné osoby, což platilo ve všech případech. Vlastní řešení však bylo obtížnější, protože sestávalo z těchto kroků:

1. rozpoznat, co na obrázku je;
2. najít pro to vhodné pojmenování;
3. dohledat odpovídajícího cestovatele a zjistit datum jeho úmrtí.

Z jednotlivých obrázků se jména cestovatelů vyloupla takto:

A. Holub coby zástupce slavného cestovatele Emila Holuba (†1902) nečinil problémy. (27x správně)

B. Ferdinanda Stoličku (†1874) podle stoličky také dohledali všichni, přestože na rozdíl od svého kolegy není tak známý. (25x správně)

C. Čáp zmátl mnoho soutěžících, kteří na jeho místo dosadili bratry Karla a Josefa Čapkovy – když odhlédneme od skutečnosti, že bratři Čapkové nebyli cestovatelé, jméno „Čapek“ je zdrobnělinou, což je v rozporu se zadáním otázky – zdrobněliny jsou vyjádřeny malým obrázkem, ke kterým zobrazení čápa rozhodně nepatří. Zde naopak přišla ke slovu „německá“ nápověda – čáp je německy der Storch, což je i jméno cestovatele Richarda Štorcha (†1927). Párkrát se objevil i cestovatel Rostislav Čáp, ten je však mezi živými a nesplňoval tak jednu z podmínek zadání. (12x správně)

D. Přijít na to, že pohledný chlapeček na obrázku může být označen také jako harant, možná nebylo úplně snadné (jedna soutěžící se v této souvislosti zmínila o „zavaření mozku“), většina účastníků si však s tímto oříškem poradila a správně zaslala datum smrti Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (†1621); z dalších jmen se objevili Emil Synek, Jan Hoch, Pavel Klein, Libor Klein, Václav Vojtěch a Jiří Hanzelka. (17x správně)

E. Podlouhlý koberec, kterému se říká běhoun, téměř nikomu nečinil problémy a skoro všichni tak odhalili známého Františka Běhounka (†1973); jak jedna ze soutěžících přišla na jméno Vlasty Kálalové-Di Lotti, netušíme. (25x správně)

F. Malý pařez až na výjimky všem asocioval Ladislava Mikeše Pařízka (†1988), jen jedna soutěžící to sofistikovaně zkusila s Josefem Kořenským a zároveň Otakarem G. Paroubkem. (25x správně)

G. Po čápovi přineslo přání nejméně správných odpovědí. Někteří soutěžící se snažili číslo šedesát vztáhnout k nějakému výročí – odtud vzešly odpovědi s Jiřím Hanzelkou (a dokonce žijícím Miroslavem Zikmundem). Na základě jiných principů povstali Eduard Ingriš a Jan Eskimo Welzl. Stejně jako u čápa však postačil prostý překlad do německého die Wünsche, z kterého se dal odhalit méně známý cestovatel Josef Wünsch (†1907). (14x správně)

H. Hrad na obrázku poznali všichni – jde o Hasištejn v Krušných horách nedaleko od Chomutova. Stejné jméno pak nesli bratři Bohuslav (†1510) a Jan (†1517) Hasištejnští z Lobkovic. Kdo si však nápovědu o dvou sourozencích vyplýtval na čápovi a bratrech Čapcích, získal o jeden bod méně. Jedné soutěžící se do cesty připletl Karel Hynek Mácha. (17x správně)

I. Poslední obrázek povzbudil – vzhledem k tomu, kolik se objevilo různorodých jmen – fantazii soutěžících asi nejvíce. Zdobený úl vyvolal vzpomínku na Františka Klátila, Gézu Včeličku, Josefa Václava Sládka, Jana Nerudu či dokonce A. V. Friče. Stačilo však převést „úl“ do obrozeneckého pravopisu, aby se z něj vyloupl cestovatel Josef Aul (†1956). (17x správně)

Závěrečná otázka svou náročností (dokládají ji i tato slova jednoho z účastníků: „tedy to byla otázka jaksepatří, řeknu vám, že jste mi dali zabrat“) finálové pole soutěžících „pěkně“ rozčísla a zajistila, že na stupních vítězů stanuli ti skutečně nejlepší z nejlepších a nejvytrvalejší z vytrvalých.
(Počet odpovědí: 43, z toho správných: 4, částečně správných: 22)

Úplný výsledkový seznam