Vážení čtenáři,

hned zkraje září se otevřely brány základních a středních škol, o něco později se do pomyslných škamen vrátí vysokoškoláci. Učit se však nepřestává nikdo z nás – ne nadarmo se říká, že žijeme v učící se společnosti, což je podle Zdeňka Palána [4] společnost, kde „je zajištěn všeobecný přístup ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace, kde jsou občané ke vzdělávání všestranně motivováni, povzbuzováni a podporováni všemi veřejnými institucemi a pokrok ve studiu je společností certifikován a uznáván jako základní hodnota“. K tomuto ideálu jistě máme ještě hodně daleko, ale je potěšitelné, že se do procesu všeobecného učení zapojují ve zvyšující se míře knihovny a další informační organizace, ať už mají přímou vazbu na vzdělávací instituce různých stupňů, či nikoliv.

Jak se z tohoto pohledu, tedy z pohlednu celoživotního učení, jeví obsah aktuálního čísla Ikara? V článku Václava Jansy se dozvíte, proč je pro knihovny důležité naučit se spravovat uživatelské identity [5]. Klára Rösslerová ve svém textu zase dokazuje, jak je jednoduché naučit se srovnávat obsah bibliografických a plnotextových databází, pokud je k tomu použit software ADAT [6]. Podobně i Michal Marc ukazuje, jak se lze pomocí specializovaných nástrojů naučit analyzovat nejrůznější data [7] a předstihnout tak svou konkurenci i v časech celosvětové ekonomické krize. Rozhovor Jana Rylicha s Jaroslavem Winterem [8] je vynikajícím příkladem toho, že člověk nemusí na učení rezignovat v žádném věku – a že dokonce jeho hendikepy mohou být výraznou motivací pro poznávání nového. Rudolf Vlasák se noří do historie, ale klade si zcela aktuální otázku – totiž: jsme dostatečně poučeni pro to, abychom konečně nalezli adekvátní označení našeho oboru [9]? Jedním z několika podnětů, které si přivezla z výroční konference Americké knihovní asociace Hana Landová, se týkal i speciálních kurzů pro studenty prvních ročníků vysokých škol [10]; schopnost studentů naučit se vyhledávat, hodnotit a využívat informace je pro jejich studium i další profesní dráhu klíčová, což si dlouho uvědomují i české vysokoškolské knihovny a také v tomto směru podnikají řadu aktivit. V tomto kontextu stojí za pozornost informace o vzniku Akademického centra rozvoje soft skills v Brně [11], které začíná fungovat jako podpora rozvoje osobnostních dovedností budoucích informačních pracovníků. Eva Měřínská svou zprávou o digitalizaci pragensií [12] v Městské knihovně v Praze dokládá, že knihovny se mohou mnoho naučit od svých (mladých) uživatelů. I pro knihovny mohou posloužit výsledky projektu InteGrant [13], který je realizován v rámci evropského programu Grundtvig Partnership zaměřeného na vzdělávání dospělých a jehož smyslem je podpora dospělých cizinců. Učí se i neziskové organizace, v glose Kateřiny Pojerové to, jak připravit úspěšnou internetovou prezentaci [14]. Poučení jistě přinesla i mluvící zvířata [15], Alexandrijská knihovna [16] a seminář zaměřený na oborové portály [17]. Rovněž účastníci letní soutěže časopisu Ikaros [18] si v podobě virtuálního poznávání cizích krajin přišli na své a nyní již netrpělivě čekají na vyhlášení výsledků.

Ať už učíte sebe nebo druhé, doufáme, že budeme svým skromným dílem nápomocni. Přejeme poučné čtení.