Ve dnech 27.-30. dubna 2009 se ve Staré Lesné ve Vysokých Tatrách uskutečnil již 35. ročník mezinárodního informatického sympozia INFOS. Tematicky byl tento ročník sympozia zaměřen na paměťové instituce v digitálním prostředí. Organizátorem akce se již tradičně stal Spolek slovenských knihovníků. Podrobné informace o sympoziu (včetně aktualizované verze sborníku příspěvků [5]) najdete na portálu InfoLIB.sk [6]. V této zprávě pak nabízíme stručné shrnutí obsahu přednesených příspěvků.

Účastníky sympozia uvítala Silvia Stasselová, předsedkyně Spolku slovenských knihovníků. Připomněla mj., že INFOS byl poprvé organizován v roce 1972, a to jako seminář o využití výpočetní techniky v knihovnictví. V roce 2009 se INFOS mohl poprvé pochlubit generálním partnerem – tím se stala společnost IBM. Navíc se jeho součástí poprvé staly telemost, prezentace posterů a tzv. RetroINFOS, tj. vzpomínky na historické ročníky akce (letos konkrétně na léta 1974-1979). Za Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR pronesl úvodní slovo Vít Richter, za generálního partnera akce pak Lubomír Lavanec.

Jako první přednášející vystoupil Milán Morávek (Ministerstvo kultury Slovenské republiky) s příspěvkem věnovaným implementaci operačního programu Informatizace společnosti, konkrétně jeho prioritní ose 2 (Rozvoj paměťových a fondových institucí a obnova jejich národní infrastruktury). Příspěvek si připravil ve spolupráci s Erikem Kriššákem z téhož ministerstva. Zmíněný operační program byl schválen v září 2007, z roku 2008 pak pochází související Strategie rozvoje fondových a paměťových institucí a obnova jejich národní infrastruktury. Podrobné informace o tomto operačním programu jsou k dispozici na adrese http://www.opis.gov.sk/ [7].

Dále vystoupil Pavol Antalík, který spolu s Peterem Marmanem a Milanem Zatrochem (Ministerstvo kultury Slovenské republiky) přednesl referát věnovaný Digitálnímu informačnímu systému kultury. Tento informační systém byl přejmenován na Slovakianu a jeho realizace je založena na spolupráci řady institucí. Díky projektu by měl vzniknout Národní registr autorit – definice autorit v podobě, ve které je užívána v oblasti knihovnictví, je přitom rozšířena na celou oblast kulturního dědictví. Již koncem roku 2009 by mohly první instituce využít online propojení se souborem autorit. Otázkou je, zda by nebylo přínosné umožnit veřejnosti přispívat do souboru (rozšiřováním údajů, nikoliv formou změny stávajících údajů). Na rozdíl od České republiky na Slovensku neexistuje velký soubor autorit, který by bylo možné využít, proto bylo rozhodnuto vydat se cestou spolupráce různých institucí.

Valér Dunda (IBM Slovensko) se věnoval širšímu pohledu na digitalizované objekty. Podrobně představil portál WebSphere – připomněl, že přibližně v letech 2000-2003 se v oblasti portálů věnovala pozornost zejména agregaci a od roku 2003 dodnes hraje nejdůležitější úlohu integrace.

Anna Faklová (Slovenské centrum designu, Bratislava) se zaměřila na informační systémy paměťových institucí v rezortu kultury, konkrétně jejich rozvoji a informatizaci. Zmínila mj. řadu různorodých institucí, které do rezortu spadají (mj. Divadelní ústav [8], Literární informační centrum [9], Památkový úřad SR [10], Slovenská národní galerie [11], Slovenská národní knihovna [12], Slovenské národní muzeum [13], Slovenské centrum designu [14] či Slovenský filmový ústav [15]), a upozornila na jednotlivé informační systémy provozované v těchto institucích.

Následoval telemost mezi Starou Lesnou a Washingtonem – z Washingtonu se s účastníky sympozia INFOS ve Staré Lesné virtuálně setkal John Van Oudenaren (Kongresová knihovna) – hovořil o Světové digitální knihovně (World Digital Library). Ta vyvolala velký zájem ze strany uživatelů – hned první den po spuštění bylo zaznamenáno přes sedm milionů zobrazení stránek. Světová digitální knihovna se úmyslně zaměřuje na kvalitu obsahu – upřednostňuje ji před kvantitou. Na realizaci prototypu knihovny se podílelo šest partnerů ze čtyř zemí. Web knihovny byl vyvíjen týmem v Kongresové knihovně v průběhu přibližně dvou let, kdy se pracovalo na zmíněném prototypu. Tvůrci knihovny trvají na kompletních metadatech pro každý digitální objekt v knihovně. Zajímají se také o rozšiřování sítě partnerů. Po spuštění knihovny se začali hlásit také dobrovolníci; projekt má navíc velkou podporu ze strany UNESCO. Z České republiky se zatím žádný partner do projektu nezapojil, účastní se však Univerzitní knihovna v Bratislavě.

Ján Molnár (Ministerstvo kultury Slovenské republiky) se věnoval Programu komplexní ochrany historických knihovních dokumentů a knihovního písemného dědictví Slovenska. Jeho cílem je vytvořit postupně standardní podmínky v depozitářích knihoven s konzervační úlohou (Slovenská národní knihovna v Martině a vědecké knihovny). Podmínky na vybavení depozitářů upravuje norma ISO 11799:2003. Významnou součást programu tvoří pasportizace – první pasportizace proběhla v 80. letech, a to dotazníkovou formou; v 90. letech však nastala řada změn (mj. majitelů), a proto je nyní cílem mj. vytvořit aktuální generální bázi dat na Slovensku a zpracovat ji v elektronické podobě. Pasportizace by měla být dokončena do roku 2020. Odborným garantem by měla být Slovenská národní knihovna, celý proces by mělo zabezpečovat Integrované konzervační centrum (IKC). Dokument vznikl ve spolupráci se Slovenskou národní knihovnou a dalšími partnery a koncem roku 2009 by měl být předložen k projednání vládě.

Branislav Kontúr (Fakulta informatiky a informačních technologií Slovenské technické univerzity v Bratislavě) se zabýval novými možnostmi vyhledávání. V současné době se uživatel při vyhledávání informací setkává s řadou problémů – např. vyhledávač Google mu předloží příliš vysoký počet výsledků, je obtížné správně formulovat dotazy či identifikovat knihovny, které by mohly poskytnou žádanou informaci. K vyřešení problémů může přispět využití ontologií – ty tvoří základ integrace a interoperability. Pro jejich popis je možné používat jazyk OWL (standard konsorcia W3).

Milan Rakús (Slovenská národní knihovna, Žilinská univerzita) charakterizoval současný stav a perspektivy řešení projektu KIS3G (Knižnično-informačný systém tretej generácie). Projekt vznikl v roce 2002 v návaznosti na Program elektronizace knihoven v SR. Projekt je založen na myšlence využití jedné instalace softwaru, který společně využívá více knihoven. První velkou knihovnou, která začala software v tomto duchu používat, byla Slovenská národní knihovna. M. Rakús přiblížil, jak konkrétně vypadá zapojování jednotlivých knihoven – uvedl mj. že jej tvoří dvě fáze – fáze přípravná (knihovna zatím používá svůj původní software) a fáze realizační (knihovna již pracuje s novým softwarem). V současné době je do projektu zapojeno 45 knihoven.

Dušan Katuščák (Slovenská národní knihovna, Žilinská univerzita) informoval o přípravě technologického parku IKDC (Integrované konzervační centrum a Digitalizační centrum) Slovenské národní knihovny ve Vrútkách. Podrobně se zabýval výsledky projektu KnihaSK (viz též http://www.knihask.eu/ [16]).

Marián Hausner (Slovenský filmový ústav) přiblížil komplexní informační systém SK CINEMA, který je určen na zpracování, uchování, propojování a organizaci všech informací, které se získávají při všech činnostech Slovenského filmového ústavu. Systém je vytvářen na základě audiovizuálního zákona (343/2007 Z.z.) a Evropské úmluvy o ochraně audiovizuálního dědictví. Součástí systému jsou filmografické informace ve slovenské filmové databázi a katalog digitálních objektů. Jsou využívány mezinárodní standardy pro popis artefaktů, sbírek atd. (mj. katalogizační pravidla FIAF či ISBD a AACR2 pro plakáty, fotografie, periodika či jednotlivé články). M. Hausner také upozornil, že informační systémy se mnohdy budují samoúčelně, většina lidí se pak stará o vlastní systém, ale o to, proč se buduje a co v něm chceme zpracovávat, už nikoliv.

Ján Grman (SVOP, spol. s r.o.) se zabýval vybranými aspekty a zkušenostmi z řešení projektů podpory vědy, výzkumu a vzdělávání. Přiblížil možnosti řešení problematiky plagiátorství, hovořil rovněž o centrálních registrech evidence publikační činnosti a závěrečných prací.

Jaroslav Šušol (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě) se věnoval publikačnímu chování autorů v akademickém prostředí. Konstatoval, že podstatným momentem publikování v akademické sféře je nekomerčnost (zejména u autorů, mnohdy i u vydavatelství). Výzkumy publikačního chování ve vědě mají velmi bohaté zastoupení. Důležitou roli v nich hrají bibliometrie a scientometrie. J. Šušol se zaměřil konkrétně na problematiku zkoumání publikačního chování na Slovensku. Jedná se o součást výzkumu informační ekologie v akademickém prostředí. Vyhodnocují se např. preference autorů, postoje k publikování v elektronických publikačních kanálech, strategie a politiky v oblasti publikování, reálné vzorce publikování v širokém spektru vzorků, jsou prováděny bibliometrické analýzy, sledovány vzorce publikačního chování. J. Šušol vyjádřil také zájem o spolupráci s Českou republikou (spolupracují již s Polskem, Maďarskem a Slovinskem), který by umožnil mezinárodní porovnání získaných výsledků.

Věra Jurmanová Volemanová (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity) přiblížila problematiku zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací v elektronické podobě veřejnosti z hlediska autorského práva. Uvedla významné časové milníky z hlediska účinnosti právních norem (autorský zákon od 1. 12. 2000 umožnil volné vnitřní užití školních děl ve škole, novela vysokoškolského zákona od 1. 1. 2006 stanovila povinnost nevýdělečně zpřístupňovat vybrané typy vysokoškolských prací, novela autorského zákona od 22. 5. 2006 umožnila půjčování vybraných typů vysokoškolských prací, pokud autor toto půjčování nezamítl). Upozornila také na rozdíly mezi díly vydanými a zveřejněnými.

Andrea Fojtů (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) se věnovala dlouhodobé ochraně digitálních dokumentů v praxi. Konstatovala postupný přechod od čistě technologického přístupu ke správě rizik. Systém ochrany digitálních dat se týká rizik a jejich řešení, nejde o to nakoupit software a hardware a doufat, že vše bude dohromady fungovat. V současné době se využívají mj. systémy DIAS (Digital Information Archiving System) od firmy IBM, SBD od společnosti Tessela či Rosetta od Ex Libris. Je zohledňován referenční model OAIS. A. Fojtů zmínila také příručku PLATTER: a Planning Tool for Trusted Electronic Repositories (nyní ji v tištěné podobě [17] v českém jazyce vydala Národní knihovna ČR) či systém DRAMBORA.

David Horký (Thomson Reuters) se zabýval bibliometrií a moderními trendy v oblasti efektivního hodnocení vědy a výzkumu. Názorně ukázal možnosti porovnání různých zemí podle oborů a podle citovanosti, naznačil, jak je možné provádět analýzy institucí či specializací (do jaké míry se instituce zaměřuje na určitý obor), jak je možné hodnotit autory (zmínil mj. h-index, udávající počet článků, které mají minimálně ten stejný počet citací), porovnávat různé autory či jak může být využit nástroj InCites.

Milan Konvit (Katedra knihovně-informačních věd a didaktiky Žilinské univerzity) přiblížil téma remediace ve vztahu ke knihovnám. Upozornil na obory Mediamatika a Dokumentace kulturního dědictví na Žilinské univerzitě i změnu názvu katedry – ta je nově Katedrou mediamatiky a kulturního dědictví [18]. Podle M. Konvita lze knihovnu vnímat jako médium a na základě této skutečnosti na ni aplikovat teorii remediace. Pro remediaci je charakteristická obousměrná relace, jedná se o proces, jehož nositeli jsou tvůrci média a dodavatelé informačních obsahů. Mezi významné teoretiky remediace se řadí McLuhan, Bolter a Grusin či Manovich. Jsou uplatňovány různé strategie (transparentnost, tj. snaha zneviditelnit médium, aby se zvýraznil obsah, či hypermediace, tj. snaha zvýraznit akt mediace informace, aby vynikly jeho nové formy a možnosti).

Norbert Végh (Slovenská knihovna pro nevidomé Mateje Hrebendy) přednášel o elektronických informačních službách jako o konkurenční výhodě pro knihovny. Konkrétně hovořil o manažerském informačním systému MIS LIB (ten by měl přispět k tomu, aby knihovny lépe poznaly své uživatele a na základě toho mohly poskytovat lepší služby; jedná se o nástroj na zvýšení efektivity), o technologii RSS (tu konkrétně Slovenská knihovna pro nevidomé využívá od ledna letošního roku; navíc se jedná o požadavek nového výnosu o standardech, který navazuje na Zákon o IS veřejné správy – podle něj by každý web s minimálně sto podstránkami či s aktualizací minimálně jednou týdně měl mít RSS kanál) či o trojrozměrných panoramatech na webech knihoven.

Daniela Birová a Mária Žitňanská (Centrum vědecko-technických informací Slovenské republiky) si připravily příspěvek o projektu Národní informační systém podpory výzkumu a vývoje na Slovensku – přístup k elektronickým informačním zdrojům (NISPEZ). Jedná se o národní projekt financovaný z Evropského fondu regionálního rozvoje (European Regional Development Fund, ERDF) a jeho cílem je informační podpora výzkumu a vývoje na Slovensku. Projekt je realizován v letech 2008-2014.

Příspěvek Kataríny Kovačičové a Marka Greška (Univerzitní knihovna v Bratislavě) byl zaměřen na alternativní způsoby zpřístupňování elektronických zdrojů pro externí uživatele. M. Greško nejprve seznámil přítomné s cílem projektu realizovaného v Univerzitní knihovně v Bratislavě – bylo jím zpřístupnit licencované elektronické informační zdroje uživatelům pomocí otevřených technologií a zároveň dodržet standardy (z důvodu zabezpečení dlouhodobé bezproblémové dostupnosti služby), zabezpečit přístup a respektovat licence k daným zdrojům. Možné způsoby zpřístupňování zahrnují VPN, zpřístupnění proxy serveru či reverze proxy serveru – právě tento poslední jmenovaný způsob byl vybrán pro účely projektu.

Jan Zikuška (Ústřední knihovna Vysokého učení technického) se věnoval oblasti e-learningu, konkrétně jeho využití při výuce informační gramotnosti. E-learning přednášející definoval jako zapojení, aplikaci a využití moderních technologií (především internetu) ve vzdělávacím procesu. Na Vysokém učení technickém využívají systém Moodle, vytvořili plně e-learningový kurz informační gramotnosti, který je zaměřen na studenty prvních ročníků (v prvním roce se zapojily čtyři fakulty, v letošním roce již šest fakult, ročně absolvuje kurz více než 2000 studentů). Kurz se chystají dále rozšiřovat (např. zahrnutím multimediálních přednášek, zapojením audia i videa a virtuálních prohlídek knihoven, obohacením možností poskytování zpětné vazby, využitím nástrojů 2.0 atd.).

Jela Steinerová (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě) svůj příspěvek nazvala Digitální knihovny jako inovativní produkty ve vzdělávání, vědě a kultuře: aspekty informační ekologie. Stručně představila výzkumy, jimiž se na katedře již zabývali, i výzkumy, které chystají v budoucnu. Ty by se právě měly zaměřit na problematiku informační ekologie (již je vypracován model výzkumu) – podle J. Steinerové se jedná o nové téma s teoretickým i praktickým rozměrem. Subtématem mohou být např. ekologické aspekty digitálních knihoven.

Václav Jansa (Státní technická knihovna) přednesl příspěvek připravený se spoluautory Petrem Očkem a Lindou Skolkovou (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) – byl zaměřen na hledání odpovědi na otázku, zda se v knihovnictví vyplatí využití svobodného softwaru. Přednášející upozornil, že je nutné si uvědomit všechny související náklady (i ty skryté). Zároveň konstatoval, že svobodný software není totéž, co software zdarma – i u provozu tohoto typu softwaru je potřeba počítat s náklady (na pořízení hardwaru, na správu, tj. s personálními náklady apod.). Uvedl dva konkrétní příklady využití svobodného softwaru a nákladů s tím spojených (firewall ve Státní technické knihovně a knihovní software Evergreen). (Kromě příspěvku je k dispozici též poster [19].)

Další autoři si také připravili posterové prezentace: Jana Šubová a Barbora Ševčíková (Cosmotron Slovakia) se věnovaly významu standardů pro zpracování, Alena Paulíková a Andrea Putalová (Centrum vědecko-technických informací SR) si připravili poster nazvaný Věda v Centru, Filip Kříž, Lenka Maixnerová, Ondřej Horsák a Helena Bouzková (Národní lékařská knihovna) se zabývali spoluprací Národní lékařské knihovny s vydavateli a autory v oblasti zpracování, archivace a zpřístupnění vědeckých lékařských informací a Peter Slančík (Univerzitní knihovna v Bratislavě) projektem MICHAEL (Multilingual Inventory of Cultural Heritage in Europe, tj. Vícejazyčný inventář evropského kulturního dědictví).

Nadežda Andrejčíková (Cosmotron Slovakia) svůj příspěvek nazvala Web 2.2 – nic pro nás (?). Jako web 2.2 (dva na druhou) je označován web, který (s využitím ontologií) může generovat znalosti. N. Andrejčíková zmínila různé formáty a technologie související s webem 2.2 (mikroformáty, wiki, RSS, Atom, Ajax, podcasting, vodcasting atd.). Jako příklad webu, který úspěšně využívá webové služby, uvedla web Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích [20].

Peter Weisenbacher (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě) se věnoval tématu sociálních sítí ve vztahu ke knihovnám, a to s důrazem na slovenské prostředí. Podle P. Weisenbachera je na Slovensku zatím jedinou knihovnou, která dostatečně reflektuje současné technologické a společenské změny, Slovenská knihovna pro nevidomé Matěje Hrebendy v Levoči.

Tomáš Fiala (Univerzitní knihovna v Bratislavě) prezentoval výsledky 5. ročníku soutěže o nejlepší webové sídlo Top WebLib 2008. Soutěž organizoval Spolek slovenských knihovníků ve spolupráci s Odborem pro knihovní systém SR Slovenské národní knihovny. Porota měla celkem tři členy, jejím předsedou byl právě Tomáš Fiala. Z veřejných a školních knihoven první místo získala Městská knihovna v Piešťanech, z odborných knihoven pak Slovenská národní knihovna. Podrobné výsledky jsou k dispozici na portálu InfoLib.sk [21].

Katarína Krištofová (Slovenská národní knihovna) se věnovala projektu Informatizace knihoven – veřejný internet v knihovnách. Původním cílem projektu bylo vytvořit přístupové body k internetu ve všech krajích Slovenska s výjimkou Bratislavy. V projektu byla využita technologie tenkých klientů. V listopadu a prosinci 2008 bylo provedeno vyhodnocení projektu a také průzkum indikátorů dopadu. Byla mj. zjištěna vysoká spokojenost zaměstnanců, zvýšení počtu návštěvníků a mnohdy i čtenářů knihovny, veřejný přístup k internetu je v průběhu sezóny využíván i turisty.

Klára Kernerová (Veřejná knihovna Jána Bocatia v Košicích) se věnovala projektu Veřejné přístupové body k internetu v knihovnách Košického samosprávného kraje. Byl zahájen v roce 2004, avšak na realizaci došlo až v roce 2006 po dořešení financování projektu.

Andrea Dohovičová (Knihovna P. O. Hviezdoslava v Prešově) si připravila příspěvek nazvaný Internetové metodické centrum pro obecní knihovny – představila v něm portál www.obecnakniznica.sk [22].

Jana Vozníková (Knihovna Bratislava – Nové Město) se zabývala problematikou informačních technologií ve vztahu k veřejným knihovnám v Bratislavě. Podle přednášející se řada lidí domnívá, že knihovny mimo hlavní aglomeraci mají horší podmínky pro svůj provoz, ale opak mnohdy bývá pravdou, neboť venkovské knihovny mají často schopnější a vstřícnější městské zastupitelstvo.

Marta Skalková (Knihovna P. O. Hviezdoslava v Prešově) a Emília Antolíková (Hornozemplínská knihovna ve Vranově nad Topľou) svůj příspěvek zaměřily na zpřístupnění knihovny znevýhodněným uživatelům a na informační vzdělávání znevýhodněných v praxi. V příspěvku bylo zdůrazněno, že informačnímu vzdělávání je nutné se věnovat i ve veřejných knihovnách, otázkou však je, kde se nachází hranice toho, co mají knihovny ještě dělat a co již nikoliv.

Pavol Rankov (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě) hovořil o nových informačních a komunikačních technologiích a o mladé generaci. Představil sérii anket, která byla realizována v pěti knihovnách – v anketě bylo vždy položeno 49 otázek. Výzkumná zpráva s výsledky výzkumu bude zveřejněna v srpnu 2009.

Na závěr bychom rádi upozornili na fotogalerie ze sympozia, jednak na fotogalerii z odborné části sympozia [23], jednak na fotogalerii ze vzpomínkového večera RetroINFOS 1974-1979 [24].