Nadežda Andrejčíková (Slovenská technická univerzita v Bratislave - Fakulta informatiky a informačných technológií, Cosmotron Bohemia & Slovakia) konstatovala, že najít na internetu jen to, co uživatel potřebuje, je časově náročné a problematické. Společným jmenovatelem paměťových institucí jsou tzv. autority, v různých paměťových institucí však mají různé definice. V knihovnách jsou do autorit přidávány jenom nejnutnější údaje, v jiných paměťových institucí jsou údaje bohatší.

N. Andrejčíková zmínila standardy užívané v této oblasti v muzeích, např. VRA Core či CDWA. Důležitý je standard CCO – pravidla pro popis kulturních objektů. Ze standardů z oblasti archivnictví lze jmenovat např. ISAAR – archiváři přímo definují typy vztahů, které mají být v rámci autorit zaznamenávány. Knihovníci by mohli také tyto typy vztahů do autorit zahrnovat – zatím tak nečiní, protože autority jsou vnímány jako unifikované selekční prvky.

V ČR knihovny velmi dobře využívají souborů autorit (na Slovensku je situace jiná). V muzeích nejsou mezinárodní standardy zatím příliš využívány, příslušné údaje je např. ze systému DEMUS možné odvodit. Hůře je na tom systém BACH, který nevyužívá žádnou validaci, typy vztahů apod. V archivech je pak často užíván systém JANUS.

Přednášející dále představila (informační) ontologie – jde o rozvinutí databázových konceptuálních schémat. Daná oblast (doména) je definována pojmy a jejich vazbami. Od tezaurů se ontologie liší mj. tím, že je definována jako koncept, při vyhledávání lze odvozovat další závěry.

Spolupráce mezi paměťovými institucemi je nevyhnutelná. Na příkladu záznamu o Toyen N. Andrejčíková ukázala, jak jsou údaje o této osobě zpracovány podle různých standardů využívaných v paměťových institucí. Existuje projekt kooperace muzejních autorit – bude zachován identifikátor z autorit NK ČR, v muzejní vrstvě autorit budou přidány další údaje, které nejsou v těchto autoritách, avšak muzejníci je potřebují.

Přednášející zmínila také konceptuální model CIDOC/CRM – je určen k podpoře integrace, zveřejňování a výměny heterogenních informací o kulturním dědictví.

N. Andrejčíková závěrem konstatovala, že nechceme-li spolupracovat, vždy si k tomu najdeme důvod, ale jestli o spolupráci stojíme, tak existuje cesta jak a ta nás posune zase o krok dopředu.

(text konferenčního příspěvku [4])

(ls)