Mezinárodní konference Digitální zpřístupnění kulturního dědictví se konala 26. května 2009 na Vysoké škole ekonomické v Praze u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie. Konferenci pořádalo Ministerstvo kultury České republiky jako příspěvek k celoevropské diskuzi o digitalizaci materiálů kulturního dědictví a jejich online zpřístupnění. Akci zajišťovala Albertina icome Praha, s. r. o.

Konferenci v roli moderátora celé akce slavnostně zahájil Adolf Knoll z Národní knihovny. Přivítal účastníky a předal slovo Václavu Riedlbauchovi, ministru kultury České republiky, a Richardovi Hindlsovi, rektoru VŠE.

Václav Riedelbauch vyjádřil naději, že konference přinese své ovoce, uvedl, že její obsah je přínosem pro situaci v ČR, vyzdvihl některá témata (Google Books, Europeana), přislíbil, že bude ze strany ministerstva přát zájmům digitalizace a zpřístupnění digitálního dědictví a popřál účastníkům příjemné setkání.

Na uvítání Václava Riedlbaucha navázal Richard Hindls, rektor VŠE, který srdečně uvítal účastníky konference na půdě VŠE. Připomněl význam VŠE a její tradiční roli v pořádání akcí tohoto druhu. Řekl, že zpřístupnění kulturního dědictví vede ke zkvalitnění vědecké práce, a uvedl jej jako paralelu s příchodem PC – informace se z paměťových institucí dostávají k uživateli tak, jako se výpočetní technika dostala ze sálů na pracovní stůl. To je příslibem a významnou změnou do budoucna.

Iniciativa „Evropská digitální knihovna“ (Horst Forster)

Horst Forster, ředitel Útvaru Digitálního obsahu a kognitivních systémů Generálního ředitelství pro informační společnost a média Evropské komise, na začátku svého příspěvku uvedl, že podpora Evropské komise při digitalizaci kulturního dědictví má dlouhou historii. „Cestovní mapa“, která byla vytvořena v roce 2005 pro potřeby Evropské digitální knihovny, předpokládá projekt plné digitalizace (to znamená nejen knihoven a muzeí, ale i audiovizuálních archivů). Nejviditelnějším výstupem iniciativ Evropské komise v oblasti digitalizace a zpřístupnění evropského kulturního dědictví je projekt Europeana [4]. Europeana na počátku zpřístupňovala dva miliony knih, rukopisů, audiovizuálních materiálů, map a dalších materiálů, bude se však dále doplňovat a aktualizovat.

Je důležité, aby se zapojilo více zainteresovaných subjektů a aby se spojila a harmonizovala digitalizační politika. Zmíněná „cestovní mapa“ stanovená v roce 2005 byla v roce 2006 konkretizována, zároveň byla vytvořena ustanovení týkající se digitalizace, vyslovena nutnost zřízení digitalizačních center a zařízení s dostatečnou kapacitou, zajištění online přístupu k vytvořenému digitálnímu obsahu a národních mechanismů na podporu digitalizace. Dílčím cílem Evropské komise je zajistit harmonizaci, vytvářet průběžné zprávy o stavu digitalizace a sledovat celkový vývoj digitalizace v Evropě. Situace ještě není zdaleka uspokojivá (např. v autorskoprávní oblasti). Od zahájení projektu je jedním z hlavních bodů spolupracovat s autory, vydavatelstvími, akademickým sektorem aj. Expertní skupina dospěla také k nutnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Dále Horst Forster zmínil projekty, které Evropská komise podporuje: program eContent plus, ENRICH, Impact a další. Hlavními cíli iniciativ Evropské komise je již od počátku agregace obsahu, spolupráce místních a regionálních institucí, harmonizace a propojování jednotlivých systémů. Mezi úkoly do budoucna patří především větší rozsah digitalizace. Komise stále vyzývá členské státy, aby se digitalizací zabývaly, nastavily kvantitativní cíle a podstatně se účastnily ve zpřístupňování svého kulturního dědictví. Některé země se totiž účastní s vysokým množstvím obsahu, jiné pouze s malým objemem, někteří se neúčastní vůbec.

Velikou kapitolou jsou autorská práva. Jako první byly v Europeaně zpřístupněny materiály z veřejné domény, zveřejněny však musí být také ostatní materiály. Nemůžeme si dovolit vytvořit v Evropě „černou díru“ ve zpřístupňování kulturního dědictví 20. století v našich digitálních knihovnách, proto musí být dostupné i materiály, na něž se vztahují autorská práva. Již proběhla jednání s vydavateli a autory, např. v Holandsku, prozatím však očekávání v této oblasti nebyla naplněna. Před dvěma lety byla doporučena „měkká legislativa“ pro osiřelá díla. Tuto problematiku zatím řeší jen některé země. Zelená kniha o copyrightu byla zveřejněna minulý rok. V ní se objevují analýzy k této problematice, které jsou přístupny zájemcům i na stránkách Evropské komise. Je také třeba, aby bylo evropské dědictví přístupné přes hranice, tzn. aby nebyly žádné restrikce mimo stát, v němž materiály jsou zpřístupněny.

Objevuje se také riziko, že si jednotlivé instituce „uzamknou“ veřejnou doménu pro sebe. Co je veřejné by také veřejné mělo zůstat. Stejně jako je tento materiál přístupný v nedigitalizované podobě, měl by zůstat tak i nadále. Je ale možné, že některé instituce si budou uzurpovat práva na svůj digitální obsah. Právní otázka této věcí je sporná. Veřejné instituce digitalizují veřejně přístupné materiály za peníze ze státního rozpočtu, za jejich zpřístupnění by proto neměly žádat poplatky.

Jako další oblast zmínil H. Forster uchovávání digitálního obsahu, kterou se snaží Evropská komise v rámci projektu také řešit. V Evropě je zatím v této otázce nepříliš dobrá situace, kterou je třeba řešit pomocí jednotné politiky uchovávání v rámci zemí EU. Podle H. Forstera je třeba zkonsolidovat Europeanu - zajistit, aby byla obohacována obsahem z celého světa a aby zde byly zastoupeny všechny instituce, které mají digitalizovaný obsah důležitého významu. Nyní je zde zastoupena především francouzská Gallica a několik dalších další institucí. H. Forster vyjádřil své odhodlání v této věci dále jednat. Je třeba, aby se příslušné vedoucí státní instituce obracely k jim podřízených institucím a povzbuzovaly je ke spolupráci při digitalizaci. Druhým aspektem konsolidace je zlepšení funkčnosti, tj. zkvalitnění interaktivních vlastností a vícejazyčnost. Již nyní je Europeana dobrým symbolem evropské integrace. V následujících letech bude výzvou ji zlepšit tak, aby byla dostupná pro všechny.

Po čtyřech letech po spuštění projektu existuje stále hodně překážek, které je třeba překonávat. Horst Forster vyjádřil naději, že i tato konference k tomu napomůže.

Europeana, druhá etapa (Jill Cousinsová)

Jill Cousinsová, výkonná ředitelka Nadace Evropská digitální knihovna a ředitelka Evropské knihovny, navázala na přednášku Horsta Fostera. Představila Europeanu [4] jako pokladnici evropského kulturního bohatství, kterou lze navštěvovat online prostřednictvím internetu.

Jako konkrétní ukázku obsahu zvolila dobu secese a představila vyhledávání fotografií uměleckých předmětů této doby v různých evropských zemích. Pak přešla k hudbě a ukázala posluchačům obsah týkající se skladatele Leoše Janáčka. Další část přednášky věnovala samotnému projektu.

V současné době obsahuje Europeana asi pět milionů objektů. Spolupracuje se 150 partnery, kteří reprezentují přes 1000 institucí. V projektu je zaměstnáno sedm lidí, do září 2009 je plánováno navýšení na 25 zaměstnanců.

J. Cousinsová představila vizi pro rok 2011 v podobě verze 1.0. v následujících bodech:

• Europeana jako agregátor dat sloužící celé Evropě a zpřístupňující obsahy z jednotlivých zemí;
  
• Europeana jako distributor - s tím souvisí standardizace dat a další služby (např. stránky pro nevidomé) tak, aby obsah mohl být dále využitelný pro kreativní práci;
  
• Europeana jako katalyzátor zohledňující nové technologie a podporující vývoj nových nástrojů (např. využití technologie iPod pro mobilní přístup k obsahu);
  
• Europeana jako inovátor disponující např. laboratoří pro sémantiku obsahu
  
• Europeana jako facilitátor [5] se snahou o co nejširší využívání, poskytující nástroje jako např. online slovník pro vícejazyčné vyhledávání i v národních knihovnách.
  

Další důležitou oblastí je ochrana práv duševního vlastnictví, aby nedocházelo k rozporům při poskytování obsahu. To se týká i uživatelsky vytvářeného obsahu. Europeana může být generátorem zisku, jejím cílem je obohacovat data, což bude užitečné pro vyhledávače a jejich mechanismy, přínosná může být spolupráce s komerčními vydavateli.

V diskuzi Jill Cousinsová reagovala na některé otázky. Potvrdila důležitost oddělení obsahu vkládaného uživateli a poskytovaného státními institucemi a přístupnost Europeany celému světu. V diskuzi vystoupila také zástupkyně federace vydavatelů s tím, že tuto iniciativu vítají (na rozdíl od projektů společnosti Google). V závěru zazněla pochybnost, zda úmysl zpřístupnit volně maximum nebude nakonec pro Europeanu omezující v souvislosti s ochranou duševních práv. Plný provoz portálu by měl začít v roce 2010, nyní je dostupná betaverze.

„Numeric“ – statistická studie digitalizace evropského kulturního dědictví (Phillip Ramsdale)

Phillip Ramsdale, koordinátor projektu Numeric [6] představil auditoriu projekt, jehož cílem je měření digitalizace kulturního dědictví. Na počátku bylo zjištění Evropské komise, že je potřeba zjišťovat vstupy a výstupy celkového digitalizačního úsilí v rámci EU. Byla provedena dlouhodobá studie - zohlednit 27 entit (členských států) a více než 100 000 kulturních institucí bylo náročným úkolem. Výsledky studie umožnily snadnější oslovování zúčastněných stran, byla určena efektivnost a další parametry. Ve studii byly zohledněny současné náklady na digitalizaci, investice již vynaložené, zdroje pro financování, charakteristiky jednotlivých digitálních výstupů aj.

Na počátku projektu v roce 2008 se ukázalo, že neexistují žádná primární data. Bylo proto třeba nejprve definovat rámec podle jednotlivých institucí. Byli určeni spolupracovníci z jednotlivých států, kteří definovali pro účely projektu Numeric relevantní instituce. Tak byly stanoveny relevantní instituce v jednotlivých zemích a z nich byl vybrán vzorek. To na počátku znamenalo náročné vzorkování celé řady institucí. Vzorek bylo vždy třeba upravit tak, aby byl relevantní k populačnímu vzorku a dalším vnějším okolnostem. Institucím vybraným pro tento vzorek byl předložen dotazník a vysvětlen význam jeho vyplnění. Dotazníky bylo třeba přeložit do národních jazyků, čímž byla zaručena jejich větší návratnost. Dotazník obsahoval sedm otázek týkajících se vstupů, výstupů, výsledků samotných. Instituce však mohly definovat další otázky.

Byly osloveny všechny typy institucí, především ty, které mají sbírky důležité národní hodnoty. Odpovědělo 1500 institucí (přibližně čtvrtina z oslovených; třetinu z celkového počtu tvořily knihovny). Problémem bylo v této oblasti definovat, co je „důležité“. Tato hodnota se ukázala relativní v rámci národním a mezinárodním. Bylo třeba vybírat na základě především národních koordinátorů. V druhé polovině roku 2008 proběhl ještě přezkum pro zdokonalení metodiky, na níž se bude dále pracovat. V rámci projektu byl vytvořen krátký standardizovaný dotazník, přesto bylo těžké, aby ho dotazované instituce použily, neboť některé instituce prosazovaly jiné metody.

Každá instituce je jedinečná. Sumarizované statistiky v kulturním sektoru je proto třeba rozlišovat a blíže specifikovat. Ukázalo se také mnoho rozmanitých faktorů ovlivňujících digitalizaci, které instituce uváděly v rámci svých odpovědí: počet zaměstnanců, jejich podíl na na digitalizaci, rozpočet instituce stanovený na digitalizaci. Přidanou hodnotou se ukázalo upřesnění projektů, na nichž instituce spolupracovaly nebo spolupracují. V rámci projektu byly zkoumány i některé další otázky, jako je přístup uživatelů k digitalizovanému obsahu, problémy zpřístupňování muzejních sbírek a jednotlivých druhů materiálů vč. otázky metodik i způsoby využití digitalizovaného obsahu uživateli. Řešitelé projektu doporučili Evropské komisi ustavení pracovní skupiny, která bude celý proces numerického hodnocení digitalizačních aktivit v Evropě do budoucna rozvíjet.

Využití strukturálních fondů k digitalizaci litevského kulturního dědictví (Regina Varniene-Janssenová)

Regina Varniene-Janssenová, náměstkyně generálního ředitele Národní knihovny Litvy, v úvodu stručně představila svou zemi. Litva má v současnosti 3,5 milionu obyvatel, v roce 1991 dosáhla suverenity a v roce 2004 vstoupila do EU. Má demokratickou vládu a fungující tržní ekonomiku. Přednášející nabídla své zkušenosti v projektu digitalizace, která byla zahájena v roce 2004 projektem podpořeným z Evropských fondů částkou čtyři miliony eur na digitalizaci litevského kulturního dědictví do roku 2006. V tomto období vznikl virtuální systém - společná datová banka pro knihovny, muzea a archivy s jediným přístupovým bodem.

Mezi největší problémy patřila absence koncepčních materiálů a nedostatečná vzájemná spolupráce mezi jednotlivými paměťovými institucemi. V roce 2005 schválila litevská vláda programový dokument o digitalizaci, v němž je definován proces digitalizace a další související otázky na národní úrovni; připraven byl společně s ministerstvem školství, ministerstvem pro vědu a výzkum a litevským národním archivem. Dále bylo třeba vypracovat implementační projekt digitalizace, vyžadující opravdu úzkou spolupráci knihoven, muzeí a archivů, neboť EU stále váhala, zda má tento projekt financovat. Byl vyhlášen program Litevská kultura v informační společnosti, který měl zastřešit iniciativy jednotlivých institucí. Šlo o digitalizaci obsahu, který pokryje kulturní dědictví Litvy, přičemž prioritou bylo podpořit partnerství organizací. Ze státního rozpočtu bylo poskytnuto šest milionů eur a cca 12 milionů eur bylo naplánováno čerpat z Evropských fondů. Byla vypracována strategie digitalizace zahrnující implementační rámec pro léta 2007-2013. Projektu se účastní deset partnerů, kteří se zaměřili na problematiku standardizace dat a na jejich dlouhodobé uchování. Přednášející několikrát zdůraznila, že stěžejním úkolem bylo vypracování oněch zásadních koncepčních dokumentů, které pak byly jakýmsi stavebním kamenem v projektu samotném.

Gallica: vzhůru k Francouzské digitální knihovně (Gerald Grunberg)

Namísto původně ohlášeného Bruna Racina, prezidenta francouzské Národní knihovny (BNF), vystoupil s příspěvkem o projektu digitální knihovny Gallica Gerald Grunberg z téže instituce.

Gerald Grunberg upozornil na důležitá data spojená s francouzskou digitální knihovnou: v roce 1997 byla spuštěna první verze projektu Gallica, v říjnu 2007 verze č. 2. V březnu 2009 byly obě verze sjednoceny a nyní francouzská digitální knihovna existuje pouze jako „Gallica“. V té je nyní zpřístupněno 57 000 děl (na počátku projektu bylo cílem BNF zdigitalizovat a vystavit 100 000 děl).

V září 2007 byly uzavřeny smlouvy o digitalizaci s francouzskými vydavateli (dnes 100 vydavatelů a BNF pracuje na dalším rozšíření). Tito francouzští vydavatelé, ministerstvo kultury a odborové organizace se spolu dohodli na chartě, která stanovuje rámec užití děl chráněných autorskými právy. V březnu 2008 bylo zahájeno jejich experimentální zpřístupnění. Tyto materiály (v počtu 12 000) jsou v rámci knihovny Gallica volně zpřístupňovány, jediná restrikce spočívá v tom, že nesmí být užity pro komerční účely. Základem tohoto experimentálního režimu je názor řešitelů projektu, že by čtenář měl mít stejný přístup ke všem materiálům. V dubnu byl ukončen výzkum, který ukázal, že všechny strany jsou ochotné v tomto experimentu pokračovat. V Gallice je u chráněných děl aplikován tento model digitálního obchodu: volný přístup k velkým částem děl, placený přístup k plným textům a další možnosti. Uživatel si potom může vybrat, co přesně potřebuje a kolik za to zaplatí (obyčejně je to 50 až 100 % ceny díla v papírové podobě).

Od září roku 2008 jsou digitalizovány mapy a další speciální materiály. G. Grunberg také formou videopříspěvku představil proces digitalizace v BNF. Cílem BNF je do konce roku 2010 zpřístupnit 400 000 děl.

Stále je průběžně zlepšováno vyhledávání, stahování souborů, u nedávno digitalizovaných dokumentů je pro zrakově hendikepované uživatele možnost poslechnout si texty převedené do mluvené verze. Soubory je možno prohlížet v různých formátech (PDF aj.). Cílem je zajistit dobrý přístup ke sbírkám tak, aby se zlepšila uživatelská zkušenost. Již dnes webové stránky BNF zaznamenají 11 000 návštěv denně.

Další novou záležitostí od roku 2009 je rámec národní politiky, který stanovuje, že BNF musí nabídnout jiným francouzským knihovnám několik služeb, což je např. vkládání referencí na další knihovny na stránky Gallica, plná integrace s těmito knihovnami a dlouhodobé uchovávání digitálních dat uložených v těchto knihovnách. Několik vědeckých knihoven již tyto služby využívá. Vše, co probíhá v Gallice, se díky vzájemné integraci promítá i do portálu Europeana. Dalším novým cílem je, aby byla Gallica využívána všemi francouzskými knihovnami po světě (Belgie, Kanada aj.).

Digitalizace rakouských novin (Christa Müllerová)

Christa Müllerová, vedoucí Střediska digitalizace rakouské Národní knihovny, představila nejprve konkrétní možnosti, které skýtá projekt digitalizace rakouských novin [7] - popsala mj. nástroje rozhraní umožňující efektivní vyhledávání. Sdělila, že zpřístupněné digitalizované noviny jsou od počátku 18. století do roku 1936 (kvůli autorským právům).

Cílem projektu bylo nabídnout volný přístup k historii Rakouska, jde tedy o část rakouského kulturního dědictví, přístupné celému světu. Noviny jsou důležité pro historiografii, vypovídají o své době, jsou významné pro vědu a výzkum a také pro školství. Další úlohou tohoto digitalizačního projektu je doplňování novinového fondu ve spolupráci s ostatními institucemi. Kritériem pro výběr je špatný stav novin a kvalita papíru (jde přednostně o zachránění obsahu). Program byl zahájen v roce 2003, dnes je naskenováno pět milionů stránek.

Přednášející konstatovala, že digitalizace má svá omezení. Noviny jsou nejobtížnějším médiem pro funkci rozpoznávání znaků (OCR) - mají nekvalitní tisk i nekvalitní papír, navíc font jako je švabach a kurent je obtížně čitelný. Aby bylo možné s dokumenty dále pracovat (indexování, vyhledávání), rakouská Národní knihovny se účastní vývoje OCR.

Statistiky přístupů ukazují, že bylo čteno 1,2 milionu zdigitalizovaných novin a tento počet stále narůstá; např. deník Wiener Zeitung má řádově zdigitalizováno přes desítky tisíc stranek a z toho vysoké procento je přečteno.

Výstupním formátem skenování novin je TIFF, tisk je černobílý, fotografie ve stupnici šedé, sken má vysoké rozlišení, až 300 dpi. Pro skenování je využíván externí dodavatel. Dále se skenují časopisy, ale jinak než noviny, neboť obsahy časopisů se nabízejí tak, aby se jimi dalo listovat. Obsahy jsou zpřístupněné ve formátu HTML, čímž se zvýšila prohledatelnost. K tomu přispívá i ukládání titulků článků do knihovního systému.

"Biblioteca Digital Hispanica": most mezi Evropou a Latinskou Amerikou (Milagros del Corral-Beltránová)

Milagros del Corral-Beltránová, generální ředitelka španělské Národní knihovny, v úvodu svého sdělení zdůraznila, že do září 2007 byli prakticky na úplném začátku, neměli nic zdigitalizované, pouze provedenou selekci. Začali digitalizací současných novin v rámci projektu "Biblioteca Digital Hispanica", zahájeného v lednu 2008. Posluchači měli možnost zhlédnout působivý videoklip o španělské digitalizaci z ledna 2008.

Do projektu bylo zahrnuto 10 000 obrazů, mapy, knihy, staré filologické a filozofické spisy, publikace o kolonizaci Ameriky, historii Španělska, historii vědy a knih, stará literatura, hudebniny, speciální kolekce map, hispánskoamerická literatura, spisy o architektuře, dětská literatura. Do projektu je zapojeno ministerstvo kultury a ministerstvo průmyslu, je uzavřena smlouvu se společností Telefónica O2, která poskytla 500 000 eur na vybudování digitalizačního pracoviště. Dobrá spolupráce je i s médii.

K výběru dokumentů jsou využíváni konzultanti z akademické půdy. Zahrnuty jsou nejrůznější typy dokumentů - rytiny, inkunábule, rukopisy, audionahrávky, fotografie. Používají se čtyři oficiální jazyky Španělska a angličtina. Portál umožňuje propojení s knihami a vyhledávání. Projekt je velmi úspěšný, uživatelé požadují další funkce - audioverze knih nebo využití tisku dokumentu u společnosti BUBOK [8]. Knihy se dají vytisknout během týdne až dvou. Za rok provozu bylo v systému zaznamenáno šest milionů návštěv. Dalším subprojektem je "Hemeroteca digital" - sbírka historických tisků 18. a 19. století, kde se používá technologie OCR. Mezi budoucí cíle patří dodržování standardů při digitalizaci, zajištění kompatibility s Europeanou a jinými podobnými projekty.

Přednášející na závěr představila interaktivní knihu - prohlížení v 3D s využitím hudby je velmi působivé. Tímto způsobem je plánováno zpřístupnění části sbírek. Mezi další cíle patří uvažovaná archivace internetu s doménou .es a další rozvoj spolupráce s národními knihovnami Latinské Ameriky. Při diskuzi zazněl z pléna dotaz na formu spolupráce se společností Telefónica O2. Přednášející sdělila, že obdrželi finanční prostředky pro projekt, spolupráce je v rovině partnerství, nikoli pouhého sponzorství; otázky digitalizace jsou společně diskutovány se vzájemným respektem.

Manuskriptorium: směrem k evropské digitální knihovně starých tisků a rukopisů (Adolf Knoll)

Adolf Knoll, náměstek generálního ředitele Národní knihovny České republiky, hovořil o evropské digitální knihovně starých tisků Manuscriptorium [9]. Program byl spuštěn v roce 2003, nyní je v něm zapojeno 43 českých institucí a více než 40 zahraničních institucí s ním spolupracuje nebo má zájem o spolupráci.

Národní knihovna spolupracuje na tvorbě této digitální knihovny s firmou AIP Beroun od roku 1992, kdy se v Národní knihovně začínalo s digitalizací rukopisů. A. Knoll připomněl projekty VISK 6 a VISK 7 a celou řadu mezinárodních projektů, v nichž je nebo byla Národní knihovna ČR účastna.

V roce 1995 byl stanoven cíl vytvořit pro potřebu Manuskriptoria výměnnou strukturu pro rukopisy. Tým Manuskriptoria se zaměřil na formát XML, metadatové výměnné formáty a standard TEI. Před časem začal tým pracovat na projektu ENRICH realizovaném v rámci programu eContentplus. Cílem je zpřístupnit pět milionů stran dokumentů z 90 evropských institucí. V projektu je nyní zastoupeno 18 partnerů z celého světa.

Hlavním cílem Manuscriptoria je vytvořit hladký přístup k informacím o rukopisech v rámci jedné specializované platformy vytvořené pro tyto rukopisy. Pro komunikaci se vzdálenými repozitáři spolupracujících institucí je použit harvesting metadat, proto je třeba dodržovat náležité standardy. Poté, co byly pro účely Manuscriptoria zváženy různé formáty, je nyní využíván nově vytvořený formát TEI P.5, který je interním standardem Manuscriptoria a současně výměnným formátem.

Tvorba virtuálního badatelského prostředí je obtížnou záležitostí. Uživatel musí mít pocit, že jde o stejnou knihu jako ve skutečnosti s tím, že bude mít speciální možnosti práce s dokumentem (ukládání dokumentů, jejich přidávání aj.). Může si sestavit svůj vlastní, v realitě neexistující rukopis. V mezinárodním prostředí Manuscriptoria jsou rukopisy přítomny pro badatele ve virtuálním prostoru, i roztříštěná sbírka je zde spojena.

V rámci Manuscriptoria jsou vytvářeny nástroje, které pomáhají popsat a strukturovat dokumenty v TEI tak, aby byly kompatibilní s Manuscriptoriem (M-Tool a rozšířený M-TOOL ONLINE). Přednášející zmínil i další nástroje generování metadat a problémy, které přináší snaha o vícejazyčný přístup, tj. plánované překladatelské služby (překlady dotazů, výsledků aj.). Dále zmínil snahy o zapojení dalších institucí v rámci projektu ENRICH, jehož je NK ČR hlavním koordinátorem.

Jak dostát příslibu digitalizace (Gunnar Sahlin)

Gunnar Sahlin, generální ředitel Královské knihovny – Národní knihovny Švédska, ve svém příspěvku uvedl, že problematice digitalizace se v dnešní době jen málokterá paměťová instituce vyhne. Ve Švédsku se digitalizací zabývá mnoho paměťových institucí, které se snaží, aby sledovaly zároveň stejný zájem, třebaže mají různé cíle a používají různé metody. Instituce se navzájem dělí o své úsilí a zkušenosti. Je třeba dojít ke konsensu, především ve věci technických, tj. metadata a ochrana digitálního obsahu.

Knihovny mají odnepaměti roli strážců sbírek. Bude pro ně náročným úkolem v budoucnu poskytovat služby paralelně – klasické a nové. V tom je třeba spatřovat nové obrození tradičních knihoven a jejich služeb.

G. Sahlin připomněl, že nutnost ochrany originálních dokumentů přetrvává, je třeba na ni nezapomínat. Podotkl, že nikdy v minulosti nebylo vybudováno tolik knihoven jako v posledních deseti letech, kdy zároveň vznikaly velké knihovny digitální. Digitalizace bude ovlivňovat způsob, jak zkoumáme dokumenty a pracujeme s nimi, bude mít také dopad na vzdělanosti veřejnosti. Kulturní dědictví potom bude přístupnější nežli kdykoli před tím a budeme se s ním moci identifikovat.

G. Sahlin pohovořil o situaci ve švédské Národní knihovně. Zmínil společný projekt se švédskou Akademií věd nazvaný „Švédská literární banka“, který si klade za cíl popularizovat švédské literární klasiky. Švédská Národní knihovna provádí digitalizaci pro další švédské instituce, digitalizuje záznamy z parlamentu aj. G. Sahlin pohovořil také o Kodexu gigas, o jeho historii a procesu jeho digitalizace právě v té době, kdy se Kodex připravoval na výstavu do ČR. Nyní je Kodex přístupný na samostatných webových stránkách.

Švédská národní knihovna od ledna 2009 spolupracuje se švédským Archivem zvuku a videa na digitalizaci a zachování multimédií a vytváření databáze dokumentů. Cílem je vytvořit jednotnou platformu. Bylo zdigitalizováno dva miliony jednotek - 18 000 hodin velmi kvalitního materiálu (náklady dva miliony eur). Švédská Národní knihovna spolupracuje s dalšími institucemi ve Švédsku i po celém světě. Vytváří národní plán i pro výzkumné knihovny a další instituce.

G. Sahlin uvedl, že je třeba koncentrovat investice, harmonizovat aktivity. Švédská Národní knihovna a Švédský národní archiv tak úzce spolupracují již několik let. Snaží se spolu najít systém pro dlouhodobé uchovávání digitálního obsahu a být střediskem tohoto uchovávání, rozvíjet výzkumné aktivity, společně harmonizovat své katalogy. Spolupracují mimo jiné také s univerzitami a hledají prostředky pro další sblížení.

Program konference ukončil František Zborník, ředitel Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury České republiky. Připomněl cíle konference, kterými bylo prohloubit diskuzi v oblasti znalostí z oblasti digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví, a tuto diskuzi zpřístupnit českému publiku. Připomněl, že Národní knihovna ČR je vůdčí institucí, ostatní instituce u nás však nejsou tak daleko. Z prezentovaných příspěvků vyplynulo, že všichni rozumíme smyslu uchovávání a zpřístupňování kulturního obsahu - a naším historickým úkolem je digitalizovat jej a zveřejňovat. Na závěr F. Zborník poděkoval všem pořadatelům - MK ČR, AiP a NKP ČR.

[10]

Účastníci konference

[11]

V kuloárech

[12]

Jedna z prezentací

(bv, jk)