Letošní již devátý ročník konference INSPO se uskutečnil v sobotu 14. března 2009 v prostorách Kongresového centra v Praze. Konferenci tradičně uspořádala občanská sdružení BMI, Křižovatka.cz a AISO.

Program konference byl rozdělen na dopolední a odpolední část – v dopolední části se uskutečnilo jednání v plénu, odpolední část byla rozčleněna do tří paralelních sekcí. Elektronická verze sborníku prezentací a plných textů příspěvků je k dispozici na adrese http://www.helpnet.cz/inspo/inspo-2009 [6]. V této zprávě nabízíme shrnutí jednotlivých přednesených příspěvků.

Jednání v plénu (moderovala Martina Chmelová)

Účastníky konference nejprve uvítali Martina Chmelová ze sdružení AISO a Jaroslav Winter z BMI sdružení. M. Chmelová upozornila, že na letošním ročníku konference přibyla jedna sekce, konkrétně sekce Informační technologie pro neslyšící (viz dále).

J. Winter účastníky dále informoval, že konference INSPO poprvé letos není součástí akce Březen – měsíc internetu (BMI). Na BMI se již nepodařilo získat sponzory, na konferenci INSPO však naštěstí ano – J. Winter těmto sponzorům vyjádřil své poděkování. V souvislosti s tím zmínil Lenku Zimmermanovou, která se zúčastnila všech osmi předchozích ročníků konference INSPO. Její hodnocení přínosu konference bylo použito jako reference právě při získávání sponzorů. Letošního ročníku konference se bohužel nemohla zúčastnit, protože 8. března 2009 začal kvůli závadě její automobil hořet – z hořící pasti ji zachránil Martin Turták se synem. Podrobnější informace o životním příběhu L. Zimmermanové jsou k dispozici na adrese http://www.pomocrodine.cz/ [7], kde je uvedeno i číslo konta, jehož prostřednictvím je možné přispět na koupi nového automobilu speciálně upraveného pro vozíčkáře.

Následně J. Winter přednesl příspěvek věnovaný převodu mluvené řeči do textu v reálném čase. Příspěvek byl koncipován jako přehledový, protože uvedenému tématu byla věnována pozornost i v dalších částech konference. J. Winter připomněl, že již na konferenci INSPO 2008 byly zařazeny příspěvky týkající se technologií pro rozpoznávání řeči – jednalo se o program MyDictate vyvinutý na Technické univerzitě v Liberci a o automatické titulkování, které je rozvíjeno na Západočeské univerzitě v Plzni.

Za uplynulý rok nastal velký posun vpřed – navrhovaná řešení se již dostala do komerční podoby. Na základě řešení Západočeské univerzity v Plzni byl vytvořen produkt NovaVoice firmy Consulting Company Novasoft [8]. NovaVoice byl oceněn i na veletrhu INVEX 2008, kde obdržel Křišťálový disk. Diktát přepíše s relativně vysokou přesností – text je sice ještě potřeba zredigovat, avšak dojde k výrazné úspoře času.

Na základě libereckého řešení byl vyvinut produkt NewtonDictate, který nabízí firma Newton Technologies. Obecný slovník programu byl výrazně rozšířen přidáním 20 GB textů z archivu Newton Media (slovník obsahuje 330 000 slov, která pokryjí 98 % běžných textů), dále jsou v programu obsaženy oborové slovníky – právnický s 300 000 slovy a lékařský se 100 000 slovy. Program je testován v oblasti justice – firma Newton Technologies poskytla pro soudy, státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti bezplatně 2 000 licencí. V květnu 2008 byla navíc obhájena první diplomová práce nadiktovaná prostřednictvím programu Newton Dictate.

J. Winter zdůraznil, že pro převod mluvené řeči v reálném čase hrají důležitou roli zejména hlasová kultura, srozumitelnost projevu, zvukové pozadí. Vliv má také skutečnost, zda řečníci mluví najednou, je potřeba mít k dispozici dostatečný slovník a podstatnými faktory jsou také adaptace na hlas konkrétní osoby a výkon počítače.

O tom, že programy umožňující přepis mluvené řeči lze v praxi úspěšně využívat, svědčí např. testování programu NovaDictate neslyšícím studentem střední školy při hodinách češtiny a dějepisu (učitelka mluví do bezdrátového mikrofonu, student má k dispozici notebook s programem NovaDictate) či projekt Eliminace jazykových bariér diváků České televize, v jehož rámci je prováděno automatické titulkování televizních pořadů. Od února 2009 probíhá zkušební vysílání automaticky titulkovaných záznamů z Poslanecké sněmovny ČR – samotné pořady jsou ze záznamu (nejedná se o živé vysílání), avšak titulky jsou přidávány online. Jedná se o překvapivě kvalitní přepis s malým množstvím chyb. J. Winter také informoval o dotazníku souvisejícího s projektem, který je k dispozici na portálu Helpnet.cz [9]. Podtrhl, že realizátoři projektu mají zájem o získání zpětné vazby ze strany organizací pro neslyšící.

Na přednášku J. Wintera plynule navázal doc. Luděk Müller z katedry kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni, která zmíněný projekt realizuje. Doplnil, že první pokusné vysílání s automatickým titulkováním záznamů zasedání Poslanecké sněmovny ČR proběhlo 26. listopadu 2008, do konce loňského roku proběhla ještě další dvě vysílání a nyní již probíhá vysílání pravidelné. Česká televize text umisťuje do skrytých titulků a zobrazuje jej při vysílání (dochází přitom k určitému zpoždění textu za zvukem). L. Müller do svého vystoupení zařadil také ukázku z prvního pokusného vysílání a podrobněji přiblížil cíle a obsah zmíněného dotazníku. Upřesnil také, že pilotní projekt bude realizován do června 2009, v létě bude provedeno vyhodnocení projektu, budou provedeny korekce a předpokládá se, že automatické titulkování by následně bylo vysíláno v běžném režimu, nikoliv pouze v režimu zkušebním.

Ing. Marcela Fejtová z Českého vysokého učení technického v Praze účastníkům konference přiblížila systém I4Control pro bezkontaktní ovládání osobního počítače. Upozornila také na existenci webové prezentace systému [10]. Systém zcela nahrazuje počítačovou myš a je určen zejména pro motoricky hendikepované uživatele. Lze jej ovládat velmi jednoduše a intuitivně, navíc se jedná o malé, snadno přenositelné zařízení neomezující uživatele. Novinkou je zařazení profilu jednotlivých uživatelů (nastavení časových a dalších parametrů). M. Fejtová ve spolupráci se svým kolegou názorně ukázala funkčnost systému, představila také různé typy klávesnic, které jsou v systému v současné době obsaženy (frekvenční, predikční, piktogramová klávesnice, klávesnice formou automatického skenování – výběru sloupce a následně znaku).

Zdeněk Bajtl (Navigační centrum SONS) svůj příspěvek zaměřil na téma satelitní navigace nevidomých a na další služby nabízené Navigačním centrem SONS. Nová služba satelitní navigace nevidomých je poskytována díky projektu sponzorovanému Nadací Vodafone. Práce na projektu probíhají již od roku 2005, důležitým partnerem je Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze. Projekt pomáhá nevidomým i těžce zrakově postiženým, a to na cestách v exteriéru – tím se zároveň zrakově postižení stávají samostatnějšími. Ke spuštění testovacího provozu Navigačního centra SONS došlo na jaře 2007, ostrý provoz byl pak spuštěn v červenci 2007. V Navigačním centru SONS je živý operátor, který zrakově postiženým pomáhá např. při vyhledávání dopravního spojení, telefonních čísel či jiných informací, při plánování cest a tvorbě itinerářů, nabízí pomoc s využitím satelitní navigace či pomoc v nouzi. Prakticky satelitní navigace probíhá tak, že zrakově postižený má u sebe navigační jednotku, jež přijímá signál ze satelitů GPS a průběžně vyhodnocuje jeho pozici na zemském povrchu. Pomocí GPRS modemu a vlastní SIM karty jednotka odesílá prostřednictvím mobilní sítě informace o své pozici na internetový server. Z něj jsou pak data odesílána do Navigačního centra SONS, kde je příslušná pozice zobrazována na různých mapových podkladech (vzhledem k rozdílnému stáří map je typicky používáno více zdrojů zároveň). Z důvodu bezpečnosti je nevidomý vždy vyzván, aby se v době, kdy komunikuje s operátorem, vždy zastavil. Cena navigační jednotky je nyní cca 13 000 Kč, je však snaha o její snížení. Služba má v současnosti přes 600 zaregistrovaných uživatelů, od roku 2007 vyřídila téměř 8 500 zakázek uživatelů (téměř v polovině případů se jedná o vyhledání dopravního spojení). Podrobnější informace jsou k dispozici na adrese http://navigace.sons.cz/ [11].

Další příspěvek si připravili Jaroslav Zaviačič a Helena Matoušková z Internetové školy ZAV [12] – zaměřili jej na výuku záznamu textu pomocí klávesnice v Internetové škole ZAV. Výuka v této škole vždy vychází z toho, že každý žák je individuální. Trénink probíhá ve čtyřech fázích (transformace, technika prstů, přesnost psaní, koordinace), doplňkovou metodou je motivační systém klávesnicových her. Dlužno poznamenat, že Česká republika se tradičně velmi dobře umisťuje v soutěžích zaměřených na záznamy textu prostřednictvím klávesnice, v roce 2007 se v Praze dokonce konalo mistrovství světa [13]. Velmi působivá byla praktická ukázka záznamu textu, kterou převedla H. Matoušková přímo na konferenci (při diktování dosáhla rychlosti kolem 900 znaků za minutu, při opisování textu dokonce přes 1 200 znaků, přitom běžná kancelářská rychlost se pohybuje kolem 200 znaků za minutu).

Petr Hladík a Svatoslav Ondra ze Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky, které funguje na Masarykově univerzitě, představili koncept tzv. hybridní knihy. Nejprve byly v příspěvku přiblíženy způsoby percepce textových informací (se zaměřením na digitální texty) při zrakovém postižení – percepce je závislá na formátech, může se jednat o zvukový, hmatový nebo o kombinovaný formát. Je-li kombinován záznam četby a digitální text, je možné využít výhod obou formátů (mezi ně patří např. rychlost přístupu k informacím odpovídající práci s digitálním textem či dostupnost komplexního navigačního aparátu). Právě na této myšlence je založen koncept tzv. hybridní knihy. Ta je určena pro studenty se zrakovým handicapem a pro další čtenáře vyžadující strukturovanější přístup k beletristické i odborné literatuře a estetičtější formu audiozáznamu. Koncept byl inspirován projektem maďarské a italské akademie věd DigiBook. Rovněž bylo zhodnoceno využití formátu DTB (Digital Talking Book) konsorcia Daisy, avšak tento formát nevyhovoval úplně požadavkům na vydávání odborných dokumentů. Bylo proto přistoupeno k vývoji vlastní aplikace, a to ve spolupráci s Fakultou informatiky Masarykovy univerzity. Vývoj byl zahájen v roce 2002, nejprve byly tituly vydávány na CD, v roce 2006 byl pak zahájen vývoj aplikace ve webovém prostředí. V letošním roce je ve webové verzi připraveno 21 titulů. Jak upozornili autoři příspěvku, pro hybridní knihu jsou typické následující vlastnosti – podává přehled o struktuře dokumentu, k dispozici je navigační aparát, je možné si zvolit parametry zobrazení textu, probíhá neustálá synchronizace digitálního textu a audiozáznamu, důležitá je pochopitelně také kompatibilita s čtečkami (odečítači) obrazovky. Webová verze aplikace zpřístupňující hybridní knihy je k dispozici na adrese http://www.teiresias.muni.cz/h_knihy/ [14] (ta byla poprvé zveřejněna právě na letošním ročníku konference INSPO). Přístup k hybridním knihám, které spadají pod autorskoprávní ochranu, je umožněn pouze registrovaným čtenářům.

V závěru jednání v plénu byly vyhlášeny výsledky internetové literární soutěže Internet a můj handicap. J. Winter uvedl, že se jedná již o pátý ročník soutěže. Do soutěže bylo přihlášeno celkem třicet příspěvků, které hodnotila desetičlenná porota. Výsledky soutěže jsou k dispozici na portálu Helpnet.cz [15], kde jsou zveřejněny i plné texty soutěžních příspěvků.

Sekce Internet a osoby se zdravotním postižením na trhu práce (moderoval Roman Herink)

Jana Hrdá z Pražské krajské rady osob se zdravotním postižením se ve svém příspěvku věnovala problematice zachraňování osob se zdravotním postižením a seniorů prostřednictvím integrovaného záchranného systému. Uvedla některé inspirační zdroje této myšlenky (povodně v roce 1997 a v roce 2002, hurikán Catherine v New Orleans – ač se jednalo o katastrofu ve velmi vyspělém státě, ukázalo se, že záchranné složky nejsou příliš připraveny na pomoc lidem se zdravotním postižením). Podle J. Hrdé je klíčová dobrá připravenost obou stran – zdravotně postižení musejí umět říci, co potřebují, a záchranné složky musejí být ochotné naslouchat. Nejprve byla zahájena spolupráce s odborem krizového řízení Magistrátu hl. m. Prahy, samotný registr, kam se mohou hlásit lidé se zdravotním postižením a senioři, zpracovala Národní rada osob se zdravotní postižením ČR. J. Hrdá zdůraznila, že podobný projekt zatím nebyl nikde ve světě realizován. Klíčovou částí projektu [16] se stala informační kampaň. Jejím cílem bylo poskytnout osobám se zdravotním postižením a seniorům informace různými kanály. Bylo však zjištěno, že u těchto osob existují velké bariéry v průniku informací – tyto osoby obecně mají snížený přístup k informacím (přestože jej technika značně vyrovnává), navíc jsou u nich časté zábrany, pokud se týká vlastního použití informací. V projektu byla navázána mj. spolupráce s Českou poštou, která lidem z cílové skupiny dodala letáky s informacemi o možnosti registrace až do bytu. Česká pošta nabízí zatím sice neoficiální, ale jediný systém, v němž jsou zaregistrováni hendikepovaní, kteří se nejsou schopni sami dostat z bytu, tj. ti nejohroženější. Informace o možnosti registrace se k nim sice díky České poště dostaly, avšak oni je neuměli zpracovat, měli pocit, že se jich to netýká. J. Hrdá také upřesnila kritéria pro přijetí zájemce (není pohyblivý a sám se nedostane z bytu, nebo dokonce ani z lůžka, má natolik sníženou pohyblivost, že se sám nedostane z domu (po schodech), není schopen se orientovat zrakem, má sníženou schopnost posoudit stav, domluvit se, orientovat se sluchem, má sklony k neadekvátnímu jednání, nastane-li nestandardní situace). Registr zatím funguje pouze v Praze, ostatní koordinátoři Národní rady osob se zdravotním postižením ČR však připravují registr i v dalších krajích. Přestože projekt byl oficiálně již ukončen, registrace v Praze pokračuje (nyní se jí zabývá již pouze jedna registrátorka). V Praze je přes osm tisíc osob, u nichž se předpokládá, že potřebují pomoc druhé osoby a že by do registru patřily, zatím jich je však registrováno pouze cca deset procent. J. Hrdá dodala, že také bylo dosaženo dohody s Ministerstvem vnitra – každý nový hasič bude proškolován ve vzdělávacím modulu tak, aby byl schopen adekvátně reagovat, bude-li ohrožen zdravotně postižený nebo senior uvedený v registru (hasiči jsou na místech zásahu vždy první, mají neaktivnější roli, na rozdíl od zdravotníků a policie mají i pravomoc otevřít byt).

Bc. Ivana Herzogová z o.s. InternetPoradna.cz představila program pro integraci osob se zdravotním znevýhodněním – RESTART. Nejprve stručně představila portál InternetPoradna.cz [17], který vznikl v září 2001. Dále uvedla, že program RESTART [18], na nějž bylo její vystoupení na konferenci INSPO zaměřeno, navazoval na projekt TELEWORKING pro Olomouc. Ten byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu. Stejně tomu bylo v případě programu RESTART, který byl realizován v letech 2007-2008. Zaměření projektu bylo v tomto případě rozšíření z práce z domova (teleworkingu) na získání jakéhokoliv zaměstnání podle potřeb a možností klienta. I. Herzogová konstatovala, že o službu má zájem čím dál více lidí, avšak financování je problematické (převis poptávky nad nabídkou je zhruba poloviční). Přednášející zdůraznila, že informační a komunikační technologie pomáhají vyrovnávat nebo zcela kompenzovat zdravotní znevýhodnění, navíc zlepšují šanci získat zaměstnání.

David Jorda z Jazykového centra Ulita [19] ve svém příspěvku (byl pronesen ve znakové řeči a dvěma tlumočnicemi převáděn do mluvené češtiny) představil multimediální učební texty pro vzdělávání ve škole pro sluchově postižené. Názorně přiblížil výsledky projektu financovaného z JPD3, který probíhal v letech 2005-2007 a jehož výstupem jsou tři DVD s multimediálními učebními texty. Ty jsou vhodné pro sluchově postižené žáky základních a středních škol, zejména pro neslyšící. DVD jsou různě tematicky zaměřena – první nese název Čtení o pravěku a starověku, druhé Česká slovesa a třetí Protetická technologie (toto DVD je určeno pro zdravotnickou střední školu, konkrétně pro studenty oborů Zubní technik a Asistent zubního technika; je doplněno o CD se slovníkem odborné terminologie z oblasti zubní protetiky). Jazykové centrum Ulita bude ve vytváření dalších učebnic pro sluchově postižené pokračovat i nadále, a to v rámci nového projektu Brána k jazykům.

Marie Horáková z Agentury profesního poradenství pro neslyšící (APPN, o.s.) přiblížila online tlumočnickou službu pro neslyšící. Jedná se o novou službu této agentury, jejímž cílem je zlepšit postavení neslyšících na trhu práce. Impulzem pro vznik této služby se stala častá obava zaměstnavatelů z komunikace s neslyšícími. Služba je dostupná každý pracovní den od devíti hodin dopoledne do tří hodin odpoledne a je určena pro neslyšící i slyšící. Mezi přednosti služby patří možnost řešení aktuálně vzniklé situace a snadná dostupnost kdekoliv po ČR i v zahraničí. K využívání služby je potřeba mít k dispozici počítač s připojením na internet a s webovou kamerou a účet na Skype nebo ooVoo (na obou je kontaktní jméno stejné, a to appnonlinetlumoceni). M. Horáková také doplnila, že APPN, o.s., vyhlásila ocenění Firma roku 2008 za aktivní přístup v zaměstnávání neslyšících. V roce 2008 vyhrála firma Four Season hotel Prague s.r.o.

Adéla Kolouchová se svými kolegy z Chráněných ICT dílen Deep [20] přednesla příspěvek připravený Milanem Kyprem, který se z důvodu nemoci nemohl osobně zúčastnit konference. Příspěvek byl zaměřen na projekt školení seniorů [21], který byl realizován za podpory Nadačního fondu Václava a Livie Klausových.

Sekce Tvorba přístupného webu (moderoval Jiří Verner)

Miloš Šmíd z Laboratoře Carolina představil služby internetu pro zrakově postižené, z nichž zde zmíníme jen některé. Především se jedná o informace na stránkách organizací pro zrakově postižené a speciálních portálech (např. Braillnet.cz [22]) nebo o sekce zrakově postižených na portálech Helpnet.cz [23] či InternetPoradna.cz [17]. Důležité jsou i stránky zaměřené na specifická témata – na kulturu (např. Okamžik [24] - sekce kultura, popř. Apogeum [25], kde je možné stáhnout zvukové stopy ke komentovaným filmům pro zrakově postižené), podporu studia (např. http://www.studiumbezbarier.eu/ [26]), podporu zaměstnanosti (např. http://www.praceprozp.cz/ [27]), dopravu (např. http://www.idos.cz/blind [28]), navigaci (Navigace SONS [29]), různé stránky věnované sportu a zájmům zrakově postižených nebo dokonce stránky s počítačovými hrami pro zrakově postižené.

Nedocenitelným zdrojem informací jsou elektronické konference, především proto, že dávají prostor ke vzájemnému sdílení zkušeností zrakově postižených. Lze je nalézt na serveru Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých [22]; některé konference zakládají samotní zrakově postižení, např. ve skupinách na Googlu apod. Zvláštním druhem jsou konference distribuční či konference věnované speciálním softwarovým a kompenzačním pomůckám (např. konference FANDA věnovaná výpočetní technice na stránkách centra Tereza při ČVUT [30]). Nejen zrakově postiženým, ale také správcům webových stránek je určena konference Blind Friendly Web [31]. Velmi významné jsou stránky s katalogy knihoven pro zrakově postižené a v neposlední řadě stránky s elektronickým knihami a periodiky (např. Trafika Brailcom [32]) nebo studijní literaturou nabízenou v centrech podpory vzdělání zrakově postižených na vysokých školách. Ti, kteří se o zrakově postižených chtějí něco dozvědět, mohou navštívit stránky Nevidomí mezi námi [33], nebo různé stránky, na nichž jsou zveřejněny životní příběhy zrakově postižených (např. http://www.nevidomi.cz/ [34]). Za zmínku stojí také projekt Nejmilejší pražské zvuky [35], do kterého se může zapojit kdokoliv.

Radek Pavlíček z brněnského Tyflocentra představil metodiku přístupnosti WCAG 2.0. Starší metodika WCAG 1.0 již dnes nevyhovuje. Souvisí to mj. s posunem chápání webu od statické prezentace (obsahující pouze text, obrázky a odkazy) k webu 2.0, který je interaktivním multimediálním prostorem. Došlo také k velkému rozvoji asistivních technologií, a proto některá dříve publikovaná pravidla přístupnosti již dnes neplatí (např. stránky obsahující JavaScript nemusí být nutně nepřístupné). Metodika WCAG 2.0 je však nová především svou definicí přístupnosti. Přestože se základní pravidla přístupnosti nemění, více než na „dogmata“ přístupnosti se klade důraz na progresivní přístup, pravidla jsou flexibilní, nadčasová a přizpůsobivá podle aktuálního stavu prohlížečů a asistivních technologií. Technickou stránku webu nelze z hlediska přístupnosti podceňovat ani přeceňovat; existují technicky dokonalé weby, které však mohou být pro postižené uživatele nepřístupné. Navíc je nutné počítat s tím, že je technicky nemožné, aby web byl stoprocentně přístupný pro všechny uživatele. Metodika WCAG 2.0 je dostupná na internetové adrese http://www.w3.org/TR/WCAG20/ [36], neoficiální českou verzi lze najít na http://www.blindfriendly.cz/wcag20/ [37].

Michal Rada z Komise pro informatiku a telekomunikace představil téma modernizace veřejné správy s ohledem na problematiku osob se specifickými potřebami. Zdůraznil, že přístupnost není důležitá jen pro postižené, ale např. i pro vyhledávače a že Zákon o informačních systémech veřejné správy se týká nejen úřadů, ale také subjektů, které s veřejnou správou nebo službami souvisejí (např. dopravní podniky apod.). Je však třeba zaměřit se nejen na přístupnost informací webového typu, ale především na přístupnost dokumentů. Přestože v dnešní době všechny dokumenty vznikají na počítači, mnohdy jsou dostupné jen v papírové podobě, k nepřístupnosti často přispívají také různé bezpečnostní restrikce, problematická je i samotná legislativa, např. vyhláška 64/2008 Sb. řeší, jak informaci najít, neřeší však přístupnost samotné informace. Je nutné, aby např. všechny dokumenty ve formátu PDF měly textovou vrstvu nebo jiný výkladový indikátor nesoucí informaci, aby formuláře byly zcela přístupné apod. Přístupnost se týká i bezprostředně připravovaných datových schránek, internetových zdravotních knížek aj. Přestože implementace přístupnosti u nás často pokulhává, ve srovnání se zbytkem Evropy je Česká republika v otázce přístupnosti ideově velmi progresivní a má Evropu co učit. V rámci českého předsednictví v Radě EU k tomu bude příležitost mimo jiné během akce DML Forum [38], která se bude konat v Praze 21.-22. dubna 2009 a bude dostupná prostřednictvím online přenosu.

Jako podnět k zamyšlení pro knihovníky pan Rada (sám nevidomý) během rozhovoru uvedl, že problematika nepřístupnosti dokumentů se bohužel netýká pouze dokumentů vytvářených v systémech spisové služby, ale také digitalizovaných dokumentů v knihovnách nebo archivech Nevidomí uživatelé se většinou dostanou pouze k popisu digitalizovaných dokumentů. Je nejvyšší čas zamyslet se nad řešením přístupnosti samotných dokumentů, protože je určitě levnější digitalizovat nebo vytvářet přístupné dokumenty než již jednou digitalizované sbírky znovu zpracovávat.

Petr Pilin představil řešení „mluvících“ formulářů pro zrakově postižené. Ty jsou využity tam, kde je nutné vyplnit do formuláře informace osobního nebo důvěrného typu, které je třeba podepsat. Podpis papírového formuláře (byť vygenerovaného z údajů, které vyplní sám nevidomý) není z hlediska bezpečnosti optimální, protože nevidomý uživatel si nemůže ověřit, co skutečně podepisuje.

Mluvící formuláře vznikly v rámci projektu XML for Elderely and Disabled (XML FED) kombinací technologií převádějících text do mluvené řeči a nástroje 602XML Filler. Formuláře je možné vyplnit offline a teprve vyplněné je odeslat (takže odpadá nebezpečí, že při výpadku spojení dojde ke ztrátě již vyplněných dat) a je možné je opatřit elektronickým podpisem. V rámci příspěvku byla předvedena praktická ukázka mluvícího formuláře používaného na AMU k vyplňování pracovních výkazů, jejichž elektronický podpis je platný v rámci uvedené instituce.

Po příspěvku se rozvinula diskuze o problematice elektronického podpisu, v níž bylo bohužel nutno konstatovat, že v současné podobě je jeho zřízení a používání velmi problematické, a to např. i pro člověka, který se věnuje elektronickým dokumentům na profesionální úrovni, natož pak pro běžného občana, o zrakově postižených nemluvě.

Příspěvek Libora Douška nazvaný „Hlasové ovládání MyVoice v integraci s vyčítáním obrazovky“ byl praktickou ukázkou ovládání počítače bez dotyku lidské ruky. Tuto možnost mohou využít osoby se zrakovým postižením, jimž zároveň jejich zdravotní stav nedovoluje ovládat klávesnici.

V představeném řešení je využito kombinace dvou softwarových nástrojů: hlasového odečítače Winmonitor, který převádí informace z obrazovky do hlasového výstupu, a programu MyVoice, který nahrazuje klávesnici hlasovým vstupem. Pro potřeby nevidomých je zajištěna také hlasová informace o stavu rozpoznání aktuálního povelu. V rámci prezentace bylo předvedeno skenování, vytištění a přečtení dokumentu, práce s e-mailem a s internetovým prohlížečem. Předvedená ukázka byla téměř dokonalá, došlo pouze k drobným problémům způsobeným tím, že program nahrazující klávesnici hlasovým vstupem nebyl schopen rozpoznat hlasové povely na pozadí hlasového výstupu počítače zesíleného reproduktory v sále.

Vojtěch Regec představil problematiku monitorování přístupnosti webových stránek ve Slovenské republice. Shrnul stav problematiky elektronické přístupnosti na Slovensku, kde metodiky přístupnosti jsou na rozdíl od Česka více „dogmatické“: částečně vycházejí ještě z metodiky WCAG 1.0 a jsou založeny na nutnosti splnit výčet povinných položek. Přístupnost informačních systémů veřejné správy je na Slovensku zajištěna Zákonem č. 257/ 2006 Z. o informačných systémoch verejnej správy a Výnosem Ministerstva Financií SR z 8. 9. 2008 č. MF/013261/2008-132 o ISVS. Na rozdíl od České republiky, kde v legislativě o přístupnosti chybí sankce za nedodržování, na Slovensku jsou naopak stanoveny sankce poměrně vysoké (od 500 000 do 1 000 000 SK), což pro některé subjekty s menším rozpočtem (malé obce, školy apod.) může být aspektem nikoli motivačním, nýbrž likvidačním.

Monitorování přístupnosti probíhalo ve čtyřech etapách od ledna 2007 do ledna 2009. Hodnoceno bylo celkem 800 webových sídel na základě metodiky přístupnosti vycházející ze tří stupňů závažnosti porušení pravidel, celkové hodnocení sídla pak bylo vyjádřeno procentuálně v tzv. ratingu přístupnosti. Z výsledků monitorování vyplývá, že 90 % ratingu přístupnosti (velmi dobrá přístupnost) dosáhlo cca 17 % webových sídel, na druhé straně cca 32 % webových sídel mělo rating přístupnosti velmi nízký (tj. 54 % a méně). Z jednotlivých etap monitorování je však také zřejmé, že přístupnost webových sídel v roce 2009 výrazně vzrostla oproti předchozímu období.

Sekce Informační technologie pro neslyšící (moderoval Jaroslav Winter)

Jako na jedné z mála odborných akcí je na konferenci INSPO pozornost věnována stále více lidem se sluchovým postižením, pro které je internet mimořádně důležitým a zrovnopravňujícím komunikačním kanálem i zdrojem informací.

Jak již bylo naznačeno výše, právě pro neslyšící byla letos poprvé zřízena třetí odpolední sekce věnovaná specifické problematice. Program zahájila špatně čitelnou prezentací (pozadí v módní fialové barvě umožnilo čtení pouze bílého písma, většina prezentace byla ovšem písmem tmavým, téměř nečitelným) a zajímavou přednáškou nazvanou „CART v Velké Británii“ britská lektorka a zapisovatelka Norma White. Pod zavedenou anglickou zkratkou CART (Communications, Access, Realtime, Translation/Translator) se skrývá simultánní přepis mluveného slova, tedy téma mimořádně zajímavé pro ty sluchově hendikepované, kteří přednostně komunikují v jazyce majority (ve Spojeném království anglicky, v České republice česky). Těsnopisná klávesnice a speciální software umožňují kvalifikovanému zapisovateli superrychlý přepis (speciální software) s výstupem na obrazovku počítače (pro individuálního uživatele) nebo pro projekci na plátno (např. pro skupiny). Transkripce mluveného slova se používá při titulkování televizních pořadů (BBC titulkuje 100 % veškerého vysílání), stagetextu (běžící titulky divadelních představení včetně všech improvizací či besed po představení), soudních jednáních, konferencích, převádění do Braillova písma atp. Zapisovateli bývají v Británii především soudní znalci, kteří jsou superrychlí, přesní (uvádí se přesnost přepisu až 98 %), ale také např. velmi diskrétní, což je důležitá a ceněná schopnost. Lektorka hovořila o praktických podmínkách simultánního přepisu, vzdělávání zapisovatelů, financování v této oblasti apod.

Ing. Martin Novák z České unie neslyšících (ČUN) informoval o projektu Simultánního přepisu mluvené řečí v ČR, podporovaném Nadací Vodafone ČR, který navazuje na zákon č. 384/2008, umožňující neslyšícím právo výběru komunikačního systému. Projekt uvádí v praxi simultánní přepis mluvené řeči jako rovnoprávný komunikační systém a byl velmi pozitivně přijat neslyšícími na mnoha akcích. Podrobnější informace o konkrétním využití projektu jsou k dispozici na adrese http://www.prepis.cuni.cz/ [39]. Navazující projekt eScribe řeší ČVUT-Ericsson-Vodafone R&D Center ve spolupráci s pražskou organizační jednotkou ČUN v letošním roce. Simultánní transkripce mluvené řeči dává sluchově hendikepovaným preferujícím češtinu šanci na získávání plnohodnotných informací, které by jinak museli získávat nejistou cestou odezírání.

Ředitel Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity [40] doc. PhDr. Petr Peňáz seznámil přítomné s řešením podpory neslyšících studentů na univerzitě, kde v současné době studuje na 90 studentů s těžkým sluchovým postižením. Tento počet se zejména na některých fakultách trvale zvyšuje, což nutí univerzitu nikoli k individuálnímu přístupu, ale k rutinním standardizovaným řešením. Neslyšící tak mají podle směrnice rektora právo na tlumočení, případně překlad mezi mluveným/psaným a znakovým jazykem (škola zaměstnává šest interních a deset externích tlumočníků znakového jazyka; dále bylo vyvinuto technické řešení virtuálního tlumočení online), právo na vizualizaci mluvené řeči znakováním, simultánním přepisem (škola zaměstnává 25 zapisovatelů), artikulací (využíváno pouze zřídka) a také na věcný záznam mluveného projevu. Obecné typologii zápisů (vizualizační, registrační, obsahový a orientační zápis) ve vazbě na pedagogický proces se ve svém vystoupení lektor podrobně věnoval a ukázal tak složitost transkripce mluveného slova a jeho významu.

Poslední část jednání sekce sledovala již jen malá skupina posluchačů, o to však pozorněji. Neslyšící Mgr. Věra Strnadová, členka komise pro skryté titulky při ASNEP [41], hovořila o nedostatcích současné právní úpravy povinností provozovatelů televizního vysílání s celoplošnou působnosti zpřístupňovat vysílané pořady lidem se sluchovým postižením a také o procesu hledání nápravy v této oblasti. Objasnila obtíže a složitost jednání, která by měla postupně vést ke zcela prosté a základní zásadě – rovnoprávnému přístupu sluchově znevýhodněných k televiznímu vysílání. Pro zajímavost (a porovnání např. s britskou BBC – viz výše): česká veřejnoprávní televize má povinnost zpřístupňovat alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky nebo simultánním tlumočením do znakové řeči. Pomineme-li nesouměřitelnost otevřených a skrytých titulků pro neslyšící, britských „rovnoprávných“ 100 % je pro české neslyšící zatím hudbou vzdálené budoucnosti. Z porovnání obou soukromých celoplošných televizí (Nova, Prima) vychází vítězně a s velkým náskokem Nova, která povinných 15 % titulkovaných pořadů vysoce převyšuje a zpřístupňování svých pořadů neslyšícím divákům stále zlepšuje (a získává tak širší diváckou obec nejen v Česku, ale i na Slovensku). Nepoměrně hůře si v této oblasti vede TV Prima.

Problematiku titulkování televizních pořadů na Slovensku přiblížil zástupce firmy Altop Service Martin Šauša. Situace se skrytým titulkováním je v SR o poznání horší než v ČR. Obrat ke kvalitnímu titulkování pořadů pro neslyšící nastal až v roce 2006, kdy se představitelé firmy na Mezinárodním dni neslyšících v Žilině seznámili se snahami Mgr. V. Strnadové a RNDr. R. Koplíka a „začali se od nich učit“ (úroveň českých skrytých titulků patří podle referujícího mezi evropskou špičku). Slovenská televize má povinnost titulkovat pouze 25 % denního vysílání, situace se však stále zlepšuje. Pro titulkování se firmě Altop Service navíc podařilo zaměstnat těžce zdravotně hendikepované (z devíti titulkářů je jich pět s těžkým zdravotním postižením).

Příspěvek Ing. Petra Alexandera, CSc., z firmy Portlingua [42] přinesl informaci o synchronní elektronické projekci titulků. Technické řešení bylo původně vyvinuto pro potřeby filmových festivalů. S využitím speciálního softwaru umožňuje toto technické řešení opatřit titulky každý film, aniž je třeba vyrábět titulkovanou kopii; elektronické titulky jsou mobilní, lze je promítat v každém kině pod každou filmovou kopií, v různých verzích podle potřeb skupin sluchově postižených; umožňují tedy neslyšícím divákům přijít do kina na běžné filmové představení (integrační aspekt). V loňském roce byl spuštěn projekt Kino neslyšícího diváka (blíže viz http://www.knd.cz/ [43]).

Jednání sekce uzavřela diskuze a poděkování Jaroslavu Winterovi nejen za jeho přínos k propagaci významu internetu pro osoby se zdravotním znevýhodněním, ale také za jeho aktivity pro lidi se sluchovým postižením.

Závěrem

Málokterá oborová konference je tak inspirativní jako právě INSPO. Svědčí o tom mimo jiné i neustále rostoucí počet návštěvníků (letošního ročníku se např. zúčastnilo rekordních 259 zájemců), z nichž zdaleka ne všichni patří ke zdravotně hendikepovaným. Konference je nejen vhodnou platformou pro vzájemné sdílení poznatků, ale představuje také možnost získání nových kontaktů a zdrojů inspirace pro zlepšování nejrůznějších informačních systémů a služeb, které využívají lidé se specifickými potřebami, ale i ostatní uživatelé.

[44]

Jednání v plénu bylo přepisováno tak, aby sluchově postižení účastníci mohli plně sledovat program; rovněž bylo realizováno tlumočení do znakového jazyka.

[45]

Příspěvek J. Hrdé byl rovněž tlumočen do znakového jazyka; vlevo moderátor sekce R. Herink.

[46]

P. Peňáz hovoří o zápisu přednášek pro neslyšící studenty na Masarykově univerzitě.

[47]

D. Jorda, jehož vystoupení bylo tlumočeno ze znakového jazyka, přednáší o multimediálních učebnicích pro neslyšící.

[48]

M. Horáková názorně ukazuje online tlumočnickou službu pro neslyšící.

Autorkou fotografií je Linda Skolková.