Webová prezentace Centrální evidence sbírek (CES), zřízené z působnosti zákona o ochraně sbírek muzejní povahy č. 122/2000 Sb., je stále se rozrůstajícím přehledem o kulturním bohatství a rozmanitosti především institucí muzejního typu, kde však začínají přibývat i sběratelské kolekce soukromého charakteru.

Z uživatelského hlediska webu CES se vlastně jedná o „sbírku sbírek“, která díky internetu nabízí výjimečný přehled toho, co je z části „zviditelněno“ ve výstavách a expozicích, a toho (a to v té větší míře), co je uchováváno v tichu a přítmí depozitářů.

CES však nemá ambice zavést uživatele ke každému předmětu. Chce jej především seznámit s jednotlivými typy sbírek v České republice.

Systém CES

Systém byl navržen pracovníky informatiky Moravského zemského muzea v Brně (nyní Centrum pro informační technologie v muzejnictví – CITeM) podle požadavků odboru movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií Ministerstva kultury v roce 2000. Na zakázku byl pak softwarovým specialistou vytvořen jednoduchý systém se dvěma částmi – tzv. „privátní“, která slouží referentům na ministerstvu jako nástroj pro udržení přehledu při aktualizaci sbírek z definice zákona (správci sbírek musí hlásit změnu stavu oproti původnímu zápisu, např. nové předměty ve sbírce – celkem je v systému nahlášeno cca 18 000 000 evidenčních čísel!), a část „uživatelskou“, prezentační, bez problémů dostupnou každému uživateli internetu v běžných internetových prohlížečích. Obě části CES běží na serveru Ministerstva kultury s tím, že je prováděn mirroring databáze na server Moravského zemského muzea v Brně.

Prezentace sbírek, tedy veškeré textové i obrazové části, je tvořena materiálem dodaným správci sbírek (ti také ručí za jeho relevantnost) a může být aktualizována. Administraci výstupu na internetu zajišťuje pracoviště ministerstva. To také dále postupnými úpravami pracuje na zvyšování „sofistikovanosti“ systému, který tak bude např. dostupný i pro zahraniční uživatele díky aplikaci internetových překladačů do některých světových jazyků.

Kudy ke sbírkám

Odkaz na veřejně přístupnou část CES je umístěn na adrese http://ces.mkcr.cz/ [4], kromě toho se dá najít na webu Ministerstva kultury, webech jeho příspěvkových organizací a je snaha jej rozšířit na všechny weby evidovaných sbírek muzeí a galerií.

V roce 2006 byl systém modernizován – změnil svoji „úřední“ prezentační tvář do vlídnější podoby a především byl rozšířen o obrazové charakteristiky. Popisy sbírek jsou doplněny o snímky typických předmětů, jejich umístění v expozicích, ale i pohledy do depozitářů, na pracoviště konzervátorů a restaurátorů, odkazy na další dostupné prezentace sbírky (katalogy, virtuální galerie). Tento materiál je doplňován do CES průběžně tak, jak na tuto možnost prezentace, jež není povinná, reagují správci sbírek.

Po uvítacím okně dostane uživatel na výběr možnost seznámit se stručnou historií projektu, historií sběratelství v českých zemích nebo si může rovnou prohlédnout jednu automaticky vygenerovanou „podsbírku“ (oborovou část sbírky) na záložce Sbírka dne. To je jistě zvláště přínosné pro nově příchozího uživatele – získá prakticky okamžitou představu, jaký typ informací web přináší. Každá nová aktualizace načtené stránky nabídne jinou, systémem náhodně vybranou podsbírku. Takto se uživatel může pohybovat skrze oborové části mezi jednotlivými sbírkami, nebo nahlédnout na další části dané sbírky v okénku Oborová část sbírky – podsbírka: rozkliknutím nabídky, výběrem položky a tlačítkem Zvolit.

Každý takový záznam ukazuje název sbírky, jejího vlastníka, správce, počet evidenčních čísel (v závorce se uvádí počet vyřazených, kdy v běžné muzejní praxi jsou čísla nahrazeny novými - ve vyšším stupni evidence) a následné charakteristiky dané části sbírky.

Vyhledávání

To podstatné nabízí CES záložkou Vyhledávání (obr. 1).

[5]

Obr. 1: Úvodní obrazovka vyhledávání

Ve dvou částech – buď ve „Sbírkách“, nebo v „Podsbírkách“ – si může uživatel nechat „rozbalit“ přehled několika set evidovaných sbírek nebo jejich oborových částí, kterých je ovšem bezmála dva a půl tisíce (obr. 2).

[6]

Obr. 2: Výběr podsbírky

Pro snadnější orientaci a sofistikovanější přístup je však vhodnější volit „podrobné vyhledávání“ a přejít do podsbírek.

Jednotlivé položky zahrnují obor zčásti daný oficiálním číselníkem ministerstva. Je to snaha o jakousi unifikaci obsahu a v neposlední řadě i vodítko pro muzejníky, jak přehledně rozčlenit sbírku. Je zde na třiadvacet jmenných „šuplíků“ plus další bez nálepky – kurátoři sbírek mají možnost si oborové části pojmenovat přesněji vzhledem k jejich obsahu sami. Takže zde mají své zastoupení typické přírodovědné a humanitní části – geologie, mineralogie, paleontologie, historická, etnografie, výtvarná, militaria, numismatická atd., jejichž zastoupení ve sbírce je charakterizováno daným obdobím, územím, kterého se daná sbírka týká, předměty, jež může obsahovat, zaškrtávací okénko (zda obsahuje archiválie podle archivního zákona) či kulturní památku (evidovanou v rejstříku památek). Výběr je možno rozšířit o vyhledání podsbírky s doplněnými obrázky.

Většina uživatelů pravděpodobně využije „Vyhledávání podle klíčového slova“, tedy vyhledávání výrazu, který se v dané textové charakteristice podsbírky vyskytuje.

Pro názornost budeme v CES hledat glóbus, tedy předmět, který je sám o sobě dosti výjimečný a není tedy předpoklad, že by byl nějak více zastoupen na území celé České republiky (obr. 3).

[7]

Obr. 3: Vyhledávání podle klíčového slova

Ze zmenšených snímků obrazovky můžeme vidět, že nám systém nabídl šest sbírek, kde správci uvádí, že i u nich najdete tento předmět. U dvou nám ikonka fotoaparátu dokládá obrazové doplnění textu (obr. 4).

[8]

Obr. 4: Výsledky vyhledávání podle podsbírek

Aktivní řádek nám otevře okno jedné konkrétní podsbírky, v našem případě kartografické Jihomoravského muzea ve Znojmě. Hledaný výraz je v textu zvýrazněn žlutě (obr. 5).

[9]

Obr. 5: Záznam konkrétní podsbírky – kartografické podsbírky Jihomoravského muzea ve Znojmě

Máme štěstí – námi hledaný glóbus zde má dokonce i své obrazové zastoupení. Jinak máme dále možnost se alespoň virtuálně seznámit s bezesporu jednou z nejzajímavějších kolekcí historických glóbů, které spravuje Národní knihovna ČR v prostorách barokního sálu Klementina v Praze (obr. 7).

[10]

Obr. 6: Záznam konkrétní podsbírky – podsbírky historických glóbů Národní knihovny ČR

Zde je nutno podotknout, že mezi evidovanými sbírkami jsou možná další, které v reálu obsahují glóby, ale tato skutečnost nebyla správci sbírek zahrnuta do textových charakteristik prezentovaných v systému. Jak však bylo již výše zmíněno, databáze CES je průběžně aktualizována, takže postupně dochází k rozšiřování „vyhledávacího záběru“. Na druhou stranu (a to bylo rovněž předesláno) Centrální evidence sbírek není evidencí předmětů, ale kolekcí, jež mají pro naši společnost hodnotu právě pro svou unikátní ucelenou podobu.

Pro ilustraci obsahu CES si zde ještě můžeme uvést typickou věc mnoha muzejních sbírek – staré tisky. Těmi se může pochlubit celá řada paměťových institucí, takže výsledek hledání je více než slibný, celkem 88 podsbírek, do jejichž charakteristik správci uvedli hledaný výraz (obr. 7).

[11]

Obr. 7: Výsledky vyhledávání starých tisků

Zde nás záznamy mohou zavést až k exempláři z 16. století uloženému v Moravské galerii v Brně, včetně katalogovému zápisu na kartě předmětu (obr. 8).

[12]

Obr. 8: Katalogový zápis na kartě konkrétního předmětu z Moravské galerie v Brně

Na závěr naší rychlé miniexkurze ve sbírce sbírek můžeme zmínit, že již nyní je v návrhu zcela nový systém správy muzejních sbírek. Bude pravděpodobně spojen s technickou novelizací zákona o sbírkách a muzejníkům poskytne zajištění jejich každodenní práce se sbírkou i online přístup do CES, která se postupně změní z přehledu obecných charakteristik na oborový katalog sbírkových předmětů, které jsou a budou evidovány. Tedy co mnozí muzejníci, badatelé i obyčejní návštěvníci od Centrální evidence sbírek očekávají a čeho se jim zatím nedostává. Vyplývá to i z postupně rostoucí „počítačové gramotnosti“ muzejníků, dostupnosti technologií a potřebou získávání ucelenějšího přehledu ve sbírkové evidenci, která je bezesporu tím, co činí sbírku hodnotnou. Informace, které jsou přidanou hodnotou a činí tak vlastně z muzeí informační banky, jejichž společenská prestiž bude čím dále více svázána také s tím, jakým způsobem budou s těmito hodnotami hospodařit.

Poznámka redakce: Příspěvek je podstatně rozšířenou verzí tiskové zprávy z ledna 2009, jejímž autorem byl RNDr. Jiří Žalman z Odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR.