Při rozmýšlení nad textem tohoto příspěvku jsem si položila otázku, proč vlastně psát o knihovnách, vždyť se všechno dá najít na jejich webu. Chci se však podělit spíše o dojmy, zážitky a některá pozorování, která mi připadají podnětná. Webové stránky knihoven představují knihovnu virtuálně, atmosféru v knihovně však nezachytí. Tu tvoří návštěvníci-uživatelé a personál, a proto je tak neopakovatelná a v každé knihovně jedinečná.

Měla jsem možnost navštívit v létě tři knihovny v Kalifornii - městskou knihovnu v San Francisku, městskou knihovnu v Napě a univerzitní na univerzitě v Davisu, instituce rozdílné co do počtu čtenářů i typu uživatelů.

Městská knihovna v San Francisku [4] (San Francisco Public Library) disponuje rozlehlou budovou na náměstí Civic Centre. Jak "rychle" se dá postavit taková budova, lze zhlédnout na kamerovém záznamu [5].

Uprostřed se nalézá kruhové atrium s proskleným stropem (obr. 1). Jeho přízemí je místo nejčastějšího kontaktu uživatelů s knihovníky, vyřizuje se zde agenda a poskytují se veškeré informace o službách knihovny (obr. 2). Také tu jsou přístupné knihy ve volném výběru (obr. 3). Ve vyšších patrech jsou umístěné speciální sbírky, služební místnosti a prostory se zvláštním určením - např. pro uživatele se zrakovým či sluchovým hendikepem nebo pro různé projekty, např. pro projekt četby, který si klade za cíl zvýšit čtenářskou gramotnost dospělých.

[6]

Obr. 1: Městská knihovna v San Francisku – kruhové atrium s proskleným stropem

[7]

Obr. 2: Městská knihovna v San Francisku – přízemí

[8]

Obr. 3: Městská knihovna v San Francisku – volně přístupný fond

Co mne nejvíc zaujalo? Že se mne při vstupu nikdo na nic neptal, mohla jsem se toulat mezi regály s batohem na zádech, sednout si k počítači s internetem, pokud byl ovšem volný, což je asi zřídkakdy (viz obr. 4), posadit se v atriu s knihou z regálu nebo jen tak sledovat hemžení. San Francisco je město mnoha kultur a etnik a v knihovně to bylo také znát; kromě angličtiny bylo slyšet španělštinu a také východní jazyky. Dva východy z atria do ulice zabezpečují bezpečnostní brány. Těsně před zavírací hodinou jsem viděla, jak se z různých koutů knihovny vynořují čtenáři a služba měla co dělat, aby každý "správně branou prošel".

[9]

Obr. 4: Městská knihovna v San Francisku – počítače v plné pohotovosti

Druhá knihovna, kterou se mi podařilo navštívit, či spíše doslova vypátrat, byla městská knihovna v městečku Napa [10] v regionu Napa Valley. Tento kraj je krajem vinařským, právě odtud pocházejí slavná kalifornská vína. Napa je městečko dřevěných domků, nazdobených vilek a jedné široké ulice - pěší zóny - s obchody a s nezbytným centrem pro návštěvníky (Visitor centre), které představuje obdobu našich místních informačních center. Tam jsem zažila překvapení, neboť nevěděli, kde je místní knihovna, a museli si to najít v místním telefonním seznamu. Nicméně dostala jsem mapu s vyznačenou trasou a skutečně po ní došla až ke knihovně, ale zezadu (obr. 5). Tak ošklivou knihovnu jsem už dlouho neviděla, pomyslela jsem si a začala jsem hledat hlavní vchod. Šedý beton sice zůstal, ale přece ta trocha zeleně jej učinila přívětivějším (obr. 6). Spolu se mnou vcházela do knihovny skupina teenagerů; přijeli na kole a s halasem házeli batůžky s knihami jeden druhému, takže si je pak u pultu museli přerozdělit za trpělivého dohledu paní knihovnice. Uvnitř se jevila knihovna jako útulná a přívětivá (obr. 7). Ve foyeru jsem si všimla informačních vitrín. Obsahovaly popis historie knihovny, informace ve španělštině, přehled kulturních akcí v knihovně. Zaujala mne vitrina s názvem Would you like to be a library grandparent? (obr. 8). Šlo o projekt dětského oddělení, kterému je v této knihovně věnována velká péče. Je zřetelně odděleno od ostatních prostor a přizpůsobeno menším dětem jak nábytkem, tak výzdobou. A nejen to, dětem slouží i speciální rozhraní katalogu, které stojí za to zhlédnout a i si v něm zabrouzdat [11]. Zabrouzdala jsem si pak i v "dospělém" katalogu a objevila řadu bohemik, např. nahrávku Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela na DVD [12].

[13]

Obr. 5: Městská knihovna v Napě – pohled zezadu

[14]

Obr. 6: Městská knihovna v Napě – hlavní vchod

[15]

Obr. 7: Městská knihovna v Napě – interiér

[16]

Obr. 8: Městská knihovna v Napě – Would you like to be a library grandparent?

Třetí knihovnou, ve které jsem strávila jeden celý horký den, protože při téměř 40 stupních Celsia to bylo ideální místo, byla knihovna v kampusu univerzity [17] (obr. 9) v Davisu. Davis je jednoznačně univerzitní město, kromě místních obyvatel se tu během semestru pohybuje na 10 tisíc studentů. Velkorysým kampusem projíždějí denně na kolech a nechávají je stát, jak se to hodí. Univerzita, zaměřená převážně na zemědělské obory, je jedna z jedenácti univerzit tvořících komplex s názvem University of California. Knihovny těchto škol jsou propojeny souborným katalogem Melvyl [18], v Davisu pak mají také svůj vlastní katalog [19].

[20]

Obr. 9: Knihovna v kampusu univerzity v Davisu

Samotná budova knihovny je rozlehlá, s rozsáhlým fondem ve volném výběru. Semestr byl již v plném proudu, ve vstupní hale bylo neustále živo, ale pak se již návštěvníci kamsi rozptýlili, většinou k počítačům, které byly rozmístěny po odděleních. U stolu seděl s tištěným dokumentem málokdo (obr. 10 a 11). Našla jsem rozsáhlý asijský fond, zahrnující i noviny a časopisy, přístupy do čínských a japonských databází. Knihovna poskytovala volný přístup na internet i do svých databází, aniž by bylo nutné se zalogovat. Překvapilo mne množství zdrojů, do kterých mají studenti přístup – jejich počet se vyšplhal až k číslu 465. Počet zahrnuje nejen databáze, ale i např. vydavatele přehledových článků různých oborů [21].

[22]

Obr. 10: Knihovna v kampusu univerzity v Davisu – volně přístupný fond

[23]

Obr. 11: Knihovna v kampusu univerzity v Davisu – hlavní čítárna

I přes rozlehlost jsem se v této knihovně cítila dobře, byla velmi světlá a zajímavě vyzdobená, např. v jedné části byly umístěny fotografie z přelomu 19. a 20. století, které mj. ukazovaly zemědělské činnosti v tehdejší době. Také ve vstupní části byla umístěna zajímavá výstava s názvem Romancing the Road: a Visual History of California Roadways [24], věnovaná silnicím na západním kalifornském pobřeží (obr. 12).

[25]

Obr. 12: Knihovna v kampusu univerzity v Davisu – z výstavy Romancing the Road: a Visual History of California Roadways

Potkat se s těmito třemi knihovnami pro mne bylo zajímavým zážitkem, v každé jsem si pro sebe něco našla. A to bych v závěru popřála všem, kdo se toulá občas po knihovnách, možná i s podvědomou otázkou, jak to dělá "konkurence".