Když se redakce Ikara ke konci roku 1998 rozhodla pro „osvěžení“ a „pobavení“ svých čtenářů a přátel [4] vydat první silvestrovskou přílohu časopisu, možná ani sama netušila, že se z tohoto nápadu stane pravidelná součást každého ročníku. Snůška odlehčených, zábavných, ztřeštěných nebo mystifikačních textů a fotografií se ukázala býti životnou a důležitou nejen pro obveselení čtenářstva, ale i pro zachování psychického zdraví redakce. Té ke konci roku nebylo vždy do smíchu, ale příprava rozverných článků a obrázků ji vždy dokázala povznést na duchu, k čemuž jí dopomáhaly i silvestrovské příspěvky, které se zrodily mimo redakci.

Po těch deseti letech, před tím, než se pustíte do čtení 11. silvestrovského čísla, si dovolíme udělat malou inventuru. Mnoho z těch různých vtípků, textíků a špílců už vyčichlo, leccos si však svou kvalitu podrželo a něco dokonce získalo na nečekané vážnosti a aktuálnosti. Tak např. hned v roce 1998 Iva Celbová psala o fiktivní čtenářce, která si stěžovala na obsah knihy od smyšleného nakladatelství [5]. Co bylo před deseti lety, kdy internetová knihkupectví prakticky začínala, groteskní nadsázkou, je dnes realita. Proč jinak by si např. nakladatelství Portál v záručních a reklamačních podmínkách ve svém internetovém obchodě [6] vyhrazovalo, že „[r]eklamace se nevztahují k námitkám na obsah knih“?

V roce 1999 poprvé vyšlo Klementýnum – Dementýnum [7] Věry Tafatové, které se stalo oblíbeným souhrnem úsměvných příhod a příběhů z prostředí informačních služeb Národní knihovny ČR a které se pak víceméně pravidelně objevovalo i v dalších letech (2000 [8], 2002 [9], 2004 [10], 2005 [11] a 2007 - dvojnásobná dávka za roky 2006 [12] a 2007 [13]); nášup z posledního období ostatně najdete v aktuálním ročníku [14]. Historky z reálného provozu knihoven jsou vůbec vděčné – napadlo by vás třeba někdy žádat fotokopii rodného listu Jana Husa [15], Rozrušenou ženu od Šolochova [16] nebo knihu o českých panovnících z pera samotného Adolfa Hitlera [17]? Z trochu jiného soudku jsou pak informace o návykovosti užívání služeb knihoven [18] nebo normách týkajících se kančího spermatu [19].

Dokladem toho, že nejlepší historky píše život, je ostatně i rubrika Z redakční pošty: výrazně negativní hodnocení letní soutěže Ikara v roce 2004 [20], žádost o poskytnutí „alespoň jednoho“ výtisku našeho elektronického časopisu [21] nebo prosbu o spolupráci při získávání fotografií poškozených chromozómů a sterilizačních nástrojů [22] bychom si prostě vymyslet nedokázali.

V řadě případů realita předstihla naši fikci – anebo z ní vycházela, těžko říct. V roce 2001 jsme chtěli lákat do knihoven muže prostřednictvím vnadné blondýny [23] - a ejhle, SKIP o pět let později ve své propagační kampani zaměřené na širokou veřejnost [24] vsadil právě na blondýny – ať už v podobě akční drsňačky [25] nebo dvou „playmates“ [26]. A kdyby na třetím propagačním plakátě nepředstavovali gangstery právě černoši [27], určitě by to byli taky blonďáci.

Jiným takovým příkladem může být dívčí vokální skupina Bibgirls [28], kterou jsme v roce 2003 nasadili také do služeb propagace knihoven a která zase o pět let později našla svého reálného následovníka. Je jím skupina Guerilla readers [29], jejímž cílem je propagace čtení a čtenářství obecně – a vnímáme už jen jako detail, že není čistě dívčí (ženský prvek však převažuje v poměru 6:1).

Dá se tedy říct, že silvestrovský Ikaros často v odlehčené podobě předjímá skutečné události nebo další vývoj, i když s různou mírou předvídatelnosti. Např. přesvědčení, že stále méně uživatelů bude ochotno (a schopno) pracovat s klasickým katalogy [30], příliš fištrónu nevyžadovalo ani v roce 2000. Když jsme ale v roce 2002 žertovali o tom, že se informace o barvě knižních obálek dostala do údajů bibliografického popisu dokumentů [31], nemohli jsme samozřejmě tušit nic o projektu [32], který dnes skutečně podle barvy obálky umožňuje vyhledávat [33]. Ikaros také bezprecedentně předjal události spojené s nedávnou výpůjčkou Ďáblovy bible ze Švédska, o čemž se můžete dozvědět právě v tomto čísle [34].

Některá naše odhalení však naštěstí zůstala jen na úrovni fikce. Objev Alešiva Brožerfielda v roce 1999 [35] následovaný o rok později detailní fotodokumentací [36] naštěstí nezpůsobil proces, který bychom mohli nazvat siamizací bratrů Ivo a Aleše Brožkových. Rovněž interiér nové budovy Národní technické knihovny nebude zdobit pomník jejího ředitele [37], ale promyšlené, i když na první pohled primitivní kresby rumunského umělce [38]. A v roce 1999 nepoškodilo Národní knihovnu ČR žádné zemětřesení [39], i když se pak na ni – a na další pražské knihovny – snesla o tři roky později katastrofa jiného druhu.

Občas ze silvestrovských textíků a obrázků vykoukl i satirický osten. Tak např. autorské poplatky [40] jsou dodnes žhavým tématem a sebeoceňování zásluh knihovníků „dajakou tou medailičkou“ [41] také hned tak nepomine.

Silvestrovský apendix také umožňuje otevírat témata, která se do „řádných“ čísel jaksi nehodí, přestože jsou míněna zcela seriózně. K takovým patří např. text Vrahem je knihovník [42] v Kulturním okénku, krátká kuriozitka Bibliomani [43] nebo Chvalozpěv o knize Františka Romana Jirmana [44]. V aktuálním čísle se také můžete dozvědět, co čte Myšpulín, Fifinka, Bobík a Pinďa [45], tedy nerozlučná parta čtyřlístkovských kamarádů z fiktivních, ale pro řadu dětských duší zcela reálných Třeskoprsk.

A nakonec nesmíme zapomenout na volnou tvorbu našich kolegů. Ta je velmi rozmanitá a sahá od jazykových hříček [46], přes knihovnickou poezii (v ročnících 1999 [47], 2001 [48] nebo 2005 [49]), deníkové [50] a esejistické [51] texty až po karikatury odborných studií a zpráv (v ročnících 2004 [52], 2005 [53] a 2006 [54]; druhou studii letos rozšiřuje inspirativní pandán [55]).

Tolik stručná přehlídka „silvestrovské historie“ časopisu Ikaros. Aktuální nadílku knihovnického humoru najdete právě v tomto čísle. Pořádnou nadílku dárečků a rodinné pohody pak hledejte 24. prosince ve svých domovech. A do nového roku na sebe neuvalte příliš velkou nadílku předsevzetí – i v příštím roce by vám totiž měl zbýt čas na četbu Ikara!

Vše nejlepší.

Vaše redakce